Zero waste Dušičky
aneb nebožtíci už to neužijí.
Nebudu psát o tom, zda Halloween válcuje Dušičky a co je víc. Prý je Halloween dokonce keltský svátek, který dobyl svět. Mě tíží úplně jiné aspekty oslav. Jak jinak než dopad odpadů. Chodíte v době Dušiček na hřbitov? Viděli jste tam ty hromady netříděného odpadu, ne v popelnicích, ale v kontejnerech? A šlo by vůbec zero waste dušičky zvládnout?
Jak jsme na tom?
Mám pocit, že české ručičky, které si umí poradit samy téměř se vším, nám pomáhají být o krok napřed před zbytkem západní Evropy. Mnoho mladších i starších generací vyrábí věnce doma z přírodních materiálů, které si přinesou domů ze zahrady či z lesa. To se cení. Dlouho jsem dokonce nezahlédla prodej plastových věnečků. Na trhu, v květinářství, dokonce i v supermarketu převládají věnce s ozdobami jehličnanů, sušených květin a plodů. Jenže pod přírodním povrchem dřímá malá ekologická bomba.
Pálí mě u toho především tyto dvě zero waste dušičkové otázky.
- Proč na hřbitově odpad netřídíme?
- Proč je toho tolik?
Černá, nebo hnědá, všude stejně
Ještě před Dušičkami, aneb Památkou zesnulých, jsme směřovali naši rodinnou procházku také na hřbitov. Příběh o tom, jak náhrobní kámen spadl mému sedmiletému synovi na nohu si nechám tentokrát pro sebe (pozn. byl v tom opravdu nevinně a naštěstí z toho byla jen odřená holeň). Ovšem ještě před tím mi šla hlava kolem z jiného důvodu. Téměř u každé křižovatky jsou umístěné popelnice a kontejnery. Vždy na směsný odpad a vždy také na bio odpad. Tentokrát jsem nelenila a nadzvedla víko každé z nich. Pro někoho překvapení, někdo již tuší. Obě popelnice byly z 90 % zaplněny stejnými netříděnými hřbitovními ozdobami. Ještěže tam nebyla i žlutá.
Na hřbitově třídění pokulhává
Chvástáme se vysokými čísly, o tom jak jsme dobří v třídění, ovšem na hřbitově to vidět není. Jako bychom všechny dobré návyky nechali před hřbitovní zdí. Samozřejmě, není to tak jednoduché. Tady netřídíme pytlík od čočky nebo sýra. Tady je třeba jít hlouběji. Věneček je nutné odstrojit stejně jako vánoční stromek. Přírodniny hodit do popelnice hnědé, případné plastové ozdoby do žluté, korpus ideálně schovat na příští svátky. Však jsou v pořadí Vánoce a Velikonoce, další mezníky roku, kdy hřbitov ožívá. Některé umělé květiny či kalíšky se zbytky vosku do plastu hodit dokonce ani nelze. Tady přichází na řadu příprava předem, což je moto každého, kdo se alespoň trochu snaží žít život bez odpadu. Vybírejme si ideálně věneček bez polystyrenu, drátku, umělého provázku, ozdob i pentlí.
I na Dušičky se dá dobře aplikovat zero waste pyramida 5Z
- Zamítejme všechna plastová hřbitovní kvítí a další jednorázové umělé ozdůbky. Ač možná vyjde plast levněji a máme pocit, že plastové květiny vydrží déle. Povětrnostní vlivy působí jak na přírodniny, které stárnou přirozeně, tak na plasty, které šisují a křehnou. Přiznejme si, že pohled na vybledlou potrhanou astru není vůbec zbožný.
- Zredukujme množství svíček i jiných okras, nebožtík už je nespočítá. V zero waste pravidlech máme, jen na to zapomínáme, že kvalita je dalece před kvantitou. Nedbejte na pohledy sousedky a nebojte se jejích pomluv. Raději si doma vystavte fotografie vašich předků, příbuzných, případně přátel. S láskou na ně vzpomínejte a vyprávějte si zážitky, nebo historky, které jste s nimi zažili či slyšeli. Čím dál tím tmavší podvečery jsou proto jako stvořené.
- Zužitkujme korpusy věnečků nebo lucerničky, do kterých, můžeme vložit svíčku znova. Nemusíme hned kupovat nové ozdoby. Mnohokrát stačí využít to, co už máme doma. Co třeba tentokrát pro svíčku zvolit sklenici od okurek, kterou zkrášlíte populárním macramé či kresbou. A pokud kupujete nové, zvolte ty, co se dají doplňovat, ať už svíčkou, či olejem a používat na věky. Dobře, alespoň několik let.
- Zrecyklujme všechny součásti, které vytřídit lze. Dejme si práci s tím věneček rozebrat a roztřídit přesně tam, kam jednotlivé součásti patří.
- Zkompostujme přírodniny z věnečku i kytic. Místo umělé květiny příště kupte raději květinu v květináči. Alespoň budete mít důvod jít procházkou na návštěvu předků častěji. A když už nebožtíka omrzí, můžeme si je zasadit na vlastní zahrádce.
Svou druhou otázku, proč je toho tolik, jsem nezodpověděla, ale částečně nakousla v pyramidě 5Z. Je to o přístupu každého z nás. Do karet hrají stále menší a menší hroby, kam se toho vejde čím dál tím méně. (Pokud tedy nedědíte prastarou hrobku.) Rozšiřuje se také pohřbívání mezi stromy bez náhrobků (například Les vzpomínek). Já mám v hlavě silnou vzpomínku na švédské hřbitovy. Jen tráva, bez chodníčků, z níž vyčnívají jen náhrobky, před nimiž jsou do země zasázené květiny. Není to krása?
Co mi z toho plyne? Dušičky jsou silným svátkem, kdy vzpomínáme na své předky. Neměli bychom jej opomíjet. Především v dnešní době, kdy se smrt odsunula na vedlejší kolej a často děláme, že vlastně neexistuje. Uctít památku věnečkem a svíčkou, kterou položíme na hrob je krásný zvyk.
Ovšem jak svaté pravidlo praví “všeho s mírou” a taky s ohledem na planetu. Stačí jen trochu předem popřemýšlet, jak oslavit tento krásný svátek udržitelně A také si třeba vymyslet vlastní sváteční program, který umožní na zesnulé vzpomínat, aniž bychom brali obchody útokem a hrob zavalili.
Podpořte udržitelný svět!
Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.
