Králové recyklace vlastně jen třídí
Jestli je něco v české společnosti doopravdy zaryté, je to přesvědčení, že Češi jsou v recyklaci odpadu jedni z nejlepších v Evropě. Na podporu tohoto tvrzení můžete nahlédnout do statistik Eko-komu, kde zjistíte, že v roce 2019 bylo zrecyklováno 73 % všech obalových materiálů. Nezní to číslo skvěle? Hned se mi líp dýchá a mám dobrý pocit, že jsem udělala něco pro přírodu. Čtu dál, a těsně vedle přehledu dosahovaných výsledků vidím shrnující boxík, kde je napsáno, že 73 % obalů bylo vytříděno a předáno k využití nebo recyklaci. Evidentně jde o to samé číslo, ale jaksi jinak vysvětleno. Taky vám tu něco nesedí? Může se slovo recyklace volně zaměňovat se slovem třídění a lze považovat recyklaci za to, že něco k recyklaci předám a jaký je pak rozdíl mezi recyklací a využitím? Nemohou být slova chvály vlastně pak trochu zavádějící a je třídění odpadu skutečně to, za co bychom se měli plácat po ramenou?
Může se volně zaměňovat recyklace s tříděním?
Pletení pojmů
Ten, kdo zbystřil už u mé první věty a zasekl se u slova recyklace, udělal dobře, protože slovo recyklace tam samozřejmě vůbec nepatří. Když už bychom tuto větu chtěli napsat správně, měla by obsahovat slovo „třídění“. Pak ovšem zbývá další „ale“ a to, zda je čím se chlubit a zda není zavádějící například velikášské označení králové recyklace, které použil novinář v dobré snaze vyzdvihnout zmínku Eko-komu o tom, že jsme jedni z nejlepších třídičů. Mimochodem u králů recyklace se musím zastavit, v tomto článku je totiž zrovna krásně vidět, jak sám autor oba termíny recyklaci a třídění volně zaměňuje. Získává-li terminologie takové vágnosti v užití, nemohu se pak divit, že i běžný občan třídí odpad ze své domácnosti a hrdě říká, že přece recykluje.
Uvedení na pravou míru
Jak velmi dobře popisuje paní Jebavá v článku, který zveřejnila Praha 7 ve svém Hobuletu, „Společnost Eko-kom uvádí pro celou ČR tradičně vysoké číslo vytříděných papírů, plastů, skla a nápojových kartonů – kolem 70 %. Neznamená to však, že bychom 70 % veškerého odpadu zrecyklovali; je to podíl vytříděných obalů z celkového množství obalů od zboží, které šlo v ČR v daném roce na trh. Firmy, které u nás prodávají balené zboží, mají totiž zákonnou povinnost postarat se o zpětný odběr obalových materiálů. Tuto službu pro ně v ČR zajišťuje společnost Eko-kom a firmy jí za to platí. Ekokom pak spolupracuje s městy a obcemi, které mají ze zákona na starosti nakládání s komunálním odpadem, poskytuje jim barevné kontejnery, zajišťuje dotřídění a recyklaci a z výnosu platí obcím odměny za vytříděný odpad. Vytříděný obal na lince ale ještě neznamená, že se materiál skutečně zrecykluje.“
Kolem 70 % je číslo vytříděných papírů, plastů, skla a nápojových kartonů.
Třídění odpadu
Pokud chceme mluvit o třídění neboli separování odpadu, je jednoduché jej vysvětlit jako sběr jednotlivých druhů odpadů, jako je papír, sklo nebo plasty. Každá komodita je sbírána odděleně od těch ostatních do speciálního kontejneru nebo do jiných nádob. Takže, když doma nebudete házet plastové lahve do černé popelnice, ale budete je shromažďovat odděleně a nakonec je vyhodíte do žlutého kontejneru na plasty, třídíte. Ale rozhodně nerecyklujete. Divím se spolu s Martinou Jandusovou, od které jsem si vypůjčila předchozí pěkný popis, a která trefně klade ve svém článku otázku „Jak je tedy možné, když třídění odpadů nemá s jejich recyklací nic společného, že se tyto dva výrazy tak často zaměňují? Je to pouhá neznalost nebo se to někomu prostě jen hodí?“
Jak je možné, že se výrazy třídění a recyklace tak často zaměňují?
A jsme zase zpátky u záměn slov recyklace a třídění. Jak vidíte, je opravdu potřeba dávat si na tato dvě slova velký pozor, neb nám v hlavách mohou způsobovat pěkný guláš. Jak zmiňuje Markéta Mikšovská ve svém článku, v současné době je v České republice recyklace definována jako objem odpadu ve žlutých popelnicích. V reálu je toto ale jen vytříděný odpad, ne recyklovaný. Pokud přijmeme definici EU, která uvádí jako recyklaci fakt, že je odpad materiálově využit, ukáže se, že recyklujeme jen zlomek odpadu, který vytvoříme.“
Záměna plete hlavu
A to je vlastně i základní myšlenka tohoto textu a také důvod, proč mi tak bytostně vadí, že se užívá termín recyklace tam, kde se má mluvit pouze o třídění neboli separaci. Při této záměně se totiž záměrně matou i lidé, kteří věří, že vše, co dají do barevných kontejnerů, následně najde své nové využití a tak tomu bude stále dokola, a že to je vlastně už ta cirkulární ekonomika. Jenže tak to opravdu není. Z vytříděného komunálního odpadu se doopravdy zrecykluje asi pouze polovina, zbytek skončí na skládkách či malé procento ve spalovnách. (doložit zdrojem) Jak popisuje Jana Jebavá ve svém textu, „nakládání s odpadem je obchod jako každý jiný, tržní hodnota vytříděné suroviny se odvíjí od poptávky a ta je často velmi nízká, například proto, že firmy nejsou nijak motivované využívat recyklovanou surovinu místo primární, která je vyjde levněji.“A jak je to tedy s těmi vytříděnými plastovými obaly, které jsem zmiňovala na začátku mého textu? „V ČR se podle údajů Eko-komu podaří vytřídit kolem 70 % plastových obalů. Z nich se však po dotřídění na lince odešle k dalšímu využití asi polovina, především PET lahve, část je použita jako tuhé palivo v cementárnách a spalovnách a odhadem asi pětina skončí na skládce, protože dosud to u nás bohužel často bylo ekonomicky výhodnější. Reálně tedy u nás recyklujeme asi 35 % plastových obalů “.
Skutečně se recykluje pouze asi polovina vytříděného odpadu.
Recyklace
Podle statistik MŽP dnes recyklujeme 41 % z celkového komunálního odpadu a skládky zůstanou i přes naléhavou výzvu Konec doby skládkové otevřeny až do roku 2030. „Evropská unie stanovila nové vysoké cíle pro recyklaci (do roku 2065 by se mělo recyklovat v zemích EU 65 % komunálního odpadu), ale zároveň také změnila definici recyklace, přesněji řečeno zavedla nový pojem „konečná recyklace“, ke kterému vztáhla tyto nové cíle. Zjednodušeně by se dalo říci, že za plnění cíle již nebude považováno vytvoření druhotné suroviny, ale až čistý vstup z jejího zpracování do výroby.“ (více) Takže jsem zvědavá, co na to Eko-kom a náš stát, který hrdě nechává Eko-komu monopol v odpadovém hospodaření, aniž by tak hrdě mluvil i o tom, jaký byznys za tříděním vlastně je a kdo jsou vlastníci společnosti, která tak třídění opěvuje.
Odpovědnost padá z firem na jednotlivce
Lidé věří tomu, že si za své odpadky mohou sami. Firmy investovaly do profi marketingu a veškeré náklady započítávají do cen svých výrobků.
Nejednejte bezhlavě
Podpořte udržitelný svět!
Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.
