Podpoř nás
Domů » Přečti si » Někdy je fajn umět říct ne

Někdy je fajn umět říct ne

02. 2. 2021
Off
Zamítnout, co nepotřebuji, to  je základní kámen zero waste pyramidy neboli 5Z. V něčem velmi lehký, v něčem náročný. Pro někoho jednoduchý, pro jiného občas nepřekonatelný. Vzdát se například časopisů, které jsou rychlo-obrátkovou četbou a hlavně fotoalbem, je pro mě jednoduché. Ovšem knih jsem se vzdát (zatím) nedokázala. I přes možnost půjčit si je v knihovně, knihobudce, mezi přáteli nebo v rodině, si stejně  knihy kupuji. A nikdy mi je nevynahradí ani čtečka, kde nejde jen tak listovat, vracet se na rychlo k první kapitole, abych si připomněla, to co už jsem zapomněla anebo dohledávala souvislosti.
Jelikož je zamítnutí prvním krokem životního stylu zero waste, stačí začít pomaličku od věcí, které mi opravdu k ničemu neslouží, případně za ně najdu velmi snadno udržitelnou funkční variantu. Jde o to si danou věc vůbec nepustit přes práh své domácnosti, abych pak nemusela řešit její likvidaci.

Zamítnout lze cokoliv

Tak, co vlastně tedy můžu zamítnout… no, vlastně cokoliv :D. Tabulku čokolády ve dvojitém obalu, igelitový pytlík na gumu do kalhot, nové tričko, neb mám doma celý komínek, program v divadle (když se do něj zrovna smí), letáky do schránky i do ruky, igelitku na nákup, papírový ubrousek, když mám v kapse kapesník, brožurku, kterou si stejně nepřečtu, nové boty, když ty staré jdou podrazit, balení sýra navíc, když jsem na něj stejně sama, maso k obědu každý den, dva mobily, když mám jen jedno telefonní číslo, novou super aplikaci na počítání skleniček, které vypiju, nekvalitní zboží, další hrneček z Číny…

Touha nebo potřeba?

Obvykle je to síla zvyku, která ovlivní, že si danou věc opět pustím do domácnosti. Je to tradiční spotřební masáž, která mě nutí brát, skladovat, nebo rovnou vyhazovat. Je to také standardní reklamní tlak na naše nejniternější pocity a sebe-hodnoty. Přiznejme si, kdo nedostává rád dárečky? Kdo se rád nerozmazlí? Kdo nemá rád pěkné věci okolo sebe? Kdo se nemá rád? Není vždy snadné odlišit touhu od potřeby. Touhu v nás vyvolávají záměrně výrobci všeho zboží, proto aby mohli vyrábět, prodávat a vydělávat víc. Narozdíl od toho jsou naše potřeby často minimální. No ale co s tím? A proč vůbec?

Touhu v náš vyvolávají záměrně výrobci všeho zboží proto, aby mohli vyrábět, prodávat a vydělávat víc.

Proč to vlastně dělat?

Otázka “proč?” je asi nejdůležitější. Proč si mám “utrhávat od pusy”? Mám snad záměrně strádat? Ale kdeže, jen toho mám prostě zbytečně moc. Kolik stihnu unosit párů bot, když mám jen jedny nohy? Kolik tašek, batohů a kabelek zvládnu nosit najednou? Kolik triček na sebe najednou nandám? Dělám to proto, že ty všechny věci jen prostě nepotřebuji, nebo dokonce vůbec nechci. Nechci mít skříně narvané k prasknutí. Nechci se prodírat věcmi při cestě z obýváku do kuchyně. Naopak já chci i doma volně dýchat a mít prostor k tvoření. Ráda se upínám k jedné věci, která mi dobře slouží a žije se mnou mnoho let. Mám se svými věcmi takový láskyplný vztah. A vlastně miluju prázdné police, čistý stůl, koupelnu i kuchyň. Jen v rodině se třemi dětmi je to po většinu času nedosažitelný cíl :D.
Díky životnímu stylu zero waste jsem se naučila říkat ne a naučila jsem se to říkat včas. Je fajn se jen tak zastavit, popřemýšlet a říct si, co mi dává smysl a co už ne. A u každého člověka je ten smysl a hranice trochu někde jinde.

Inspirace z našeho týmu

V týmu Bezobalu nás myšlenka zero waste všechny spojuje a co je nás tam různých osobností, tolik máme různých typů zamítnutí. 

Přečtěte si 5 jednoduchých tipů, jak začít se zero waste a vydržet u toho.
Amálka z Hradčanské řádí především v kuchyni. Zamítla klasické jednorázové houbičky a hadříky na mytí nádobí a nahradila je kompostovatelnou lufou. Od pečícího papíru se vrátila ke starému dobrému vymazání plechu. Přes práh kuchyně si nepustí žádný zbytečný igeliťák, natož pak igelitovou tašku, PET lahev nebo plastové brčko. Zamilovala se do bezobalových nákupů potravin.
Kája měla kliku a k zero waste životnímu stylu se nachomýtla ještě předtím, než si zařizovala vlastní domácnost. Takže když došlo na lámání chleba, už věděla, co si do nového domova pořídí a co ne. Její prioritou je koupelna se všemi kosmetickými a drogistickými potřebami. Vyhýbá se jednorázovým odličovacím tamponkům, které nahradila těmi pratelnými. Menstruační pomůcky neřeší, neb používá pravidelně kalíšek. Zamítla výrobky v plastu i z plastu a používá například tuhé mýdlo nebo bambusový kartáček. Zubní pastu si dokonce vyrábí sama.
Alča na to šla přes jídlo a pití. Zamítla polotovary a předvařené suroviny a tím se lehce vyhnula plastovým i kovovým obalům. Vzdala se ovoce a zeleniny, které nejdou koupit nezabalené. Místo limonády v petce si nosí stočenou vodu z kohoutku. Pokud s sebou nemá vlastní kelímek, kávu si raději nedá. Jídlo s sebou si vezme jedině do vlastní krabičky. A když si kupuje drink, připomene, že chce bez brčka.

Veru má zero waste v krvi. Reklamní předměty a dárečky odmítá rovnou. Dokáže se vzdát i kytice tulipánů, pokud ví, že by s ní cestou trpěly. V její domácnosti nemá místo žádný jednorázový předmět. Celá rodina se rozhodla nakupovat primárně z druhé ruky. Pokud už chtějí něco nového, vybírají si lokální tvůrce, aby podpořili český design. Úklid celého rodinného domku zvládnou s vodou, octem a jedlou sodou.

 Proč nakupovat nové, když už toho bylo tolik vyrobeno.

Janku koncept zero waste ovlivnil pomalu, plíživě a nakonec z gruntu. Začalo to výměnou jednorázových pomůcek za pratelné, pokračovalo zamítnutím zbytečností a nakonec dostalo nový rozměr v přemýšlení a náhledu na celý život. Uvědomila si, že žít zero waste neznamená jen bezobalové nakupování, ale že je to především právě o změně myšlení. Ke čtení článků o tématu zero waste se nabalovaly informace o odpadovém hospodářství, zpracování obalů, ekologické produkci potravin nebo etické výrobě oblečení. Zjistila, že všechno souvisí se vším a že je důležité se zamyslet nad každým krokem, který udělá. Ani náplň její práce není výjimkou a z korporátu odešla za vyšším smyslem do neziskovky.

Stačí udělat první krok a začnou se nabalovat další.

Anička měla zero waste ve skrytu duše uložený vždycky. Nákupy spousty věcí se jí netýkaly. Hromadění se jí příčí neustále. K něčemu ji však jen dohnaly okolnosti. Rozbila se televize? Nebyla příležitost ani chuť pořizovat novou. Když dosloužilo auto, prostě si nové už nekoupila. I tak může vypadat vědomé zamítnutí.


Jiří má rád statistiky a vede si je i na odpad v domácím koši. Dneska už si neobjednává nákupy online a málokdy nechá dovézt jídlo až do domu. Odmítá papírovou reklamu a letáky. Styl zero waste a cesta zamítnutí ho přivedla k opravdové chuti potravin i tekutin včetně alkoholu nebo třeba k přírodním materiálům v domácnosti jako je především dřevo a starým dobrým technikám při stavbě a rekonstrukci domu.

Jim to všechno smysl dává. Dělají to pro svůj dobrý pocit a pro pocit zodpovědnosti za sebe, ostatní i za prostředí kolem nás. Snaží se dohlédnout dál, jak se říká za roh, a zajímají je souvislosti. A to může kohokoliv z nás.

Autor:
Zuzana Janglová

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.