Jak chovat domácí mazlíčky udržitelně
Kdokoliv se zamýšlí nad problematikou svého vlivu na životní prostředí, tak v jednu chvíli dojde do bodu, kdy se začne zamýšlet nad udržitelností chovu domácích mazlíčků a teď myslím všech – od psů až po rybičky. Co stojí jejich chov? Kolik odpadu vyprodukují? Je chov domácích zvířat zbytečný luxus? Jak mohou někde lidé trpět hlady a jinde krmit masem své kočky a psy? Kolik elektřiny padne na provoz terária, nebo akvária? Je nějaký druh mazlíčka „udržitelnější“? Takové a mnohé další otázky se mi začaly honit hlavou, když jsem se do toho bodu dostala já.
Stalo se to díky redukci odpadu v domácnosti. Můj směsný koš v kuchyni byl čím dál prázdnější, ale směsný koš na chodbě, který sloužil na odpad z kočičího žrádla a záchodků dál nevesele přetékal. Uvědomila jsem si, že moje kočky produkují více odpadu než já! POMÓC, co s tím?
Je mnoho úhlů pohledu, ze kterých se lze dívat na chov domácích zvířat. Řada článků na téma chovu domácích zvířat z pohledu udržitelnosti, působí příliš kategoricky a chov domácích mazlíčků přesouvá v myslích lidí s negativní anotací – viz například často citovaná kniha Je čas sníst svého psa?
Cílem tohoto článku není zhodnotit všechny aspekty, ale zejména zhodnotit možnosti zmírnění negativního vlivu chovu domácích mazlíčků na životní prostředí a to díky redukci jejich odpadu.
Je nějaký druh mazlíčka „udržitelnější“?
Ze srovnávací tabulky vychází, že každý má něco – rybičky velkou spotřebu vody a elektrické energie, psi a kočky zase mnoho odpadů. Chcete si pořídit domácího mazlíčka, který nebude mít negativní vliv na životní prostředí? Zkusila jsem trochu selským rozumem takového mazlíčka vymyslet. Co by musel splňovat?
- Jeho „odpad“ je zcela zpracovatelný a využitelný – tato podmínka vylučuje všechny masožravé savce (kočky a psy) a mnoho terarijních zvířat (hadi apod.) – to šlo rychle…
- Nesmí jíst maso (velký negativní vliv na ŽP) ani lovit zvířata (nerovnováha)- kdyby Vám číslo 1 přišlo moc slabé, tak prostě kočky a psi to vážně nebudou.
- Ke svému životu v našich podmínkách nepotřebuje elektrickou energii (topení, svícení apod.) – takže sbohem rybičky a většino terarijních obyvatel.
- Není to exotické zvíře, které bylo dovezeno přes půl světa – jednak kvůli vyšší uhlíkové stopě, ale často kvůli špatným přepravním podmínkám.
- Živí se odřezky a částmi jídla, které by se jinak staly odpadem, nebo zelení dostupné na každé zahradě – tak to nám zbývají ještě nějací hlodavci, králík a bezobratlí.
- Jeho stelivo není třeba kupovat, například lze najít na zahradě, nebo ho tvoří odpad.
Chvíli jsem myslela, že mi žádné zvíře nezbyde, ale kupodivu jich mám doma hned několik:
Jednak to jsou velmi praktické a v českých domácnostech stále častěji chované žížaly. No dobře, žížaly mi asi jako mazlíčka neuznáte, ale za pokus to stálo. Za druhé to jsou morčata, o kterých více píši v kategorii hlodavců.
National geographic v červnu publikoval podobnou úvahu a jako nejúspornější zvíře jim vyšla (mimo hlodavců) želva. Prý má pomalý metabolismus, mnoho nesní, je býložravá a dlouhověká. Mně ale přijde, že k jejímu chovu potřebujete výhřevnou lampu, která mívá celkem velkou spotřebu, což v článku nezvažovali.
Jenomže i chov hlodavců může být naprosto udržitelný, jen pokud se jejich majitel udržitelně chová. Můžete chovat morčata, použité stelivo házet do směsného odpadu, kupovat jim k jídlu směsi v plastových pytlích a vliv na životní prostředí bude diametrálně jiný.
Udržitelnost chovu domácích zvířat máte v rukou Vy!
Ať už máte jakéhokoliv domácího mazlíčka, můžete ho chovat udržitelněji díky výběru krmiv, podestýlek a v neposlední řadě zodpovědnému nakládání s odpadem.
Obecně lze zvířecí odpady rozdělit podle povahy na 2 velké skupiny, každá má svá specifika a rozdílné možnosti jejich redukce:
Odpady ze stravy
K odpadům ze stravy patří zejména obaly od masa, konzervy, kapsičky, pytle od granulí, ale třeba i pytle od sena a plastové krabičky od krmného hmyzu.
Na obalu záleží
Rady typu kupovat velké balení berte s rezervou. I když větší balení má často méně odpadu, není to pravidlo. Je důležité, zda krmivo vydrží delší dobu otevřené bez ztráty svých vlastností, a také zda bude zvířatům stejný typ krmiva vyhovovat dlouhou dobu.
Mnohem důležitější, než velikost pytle je typ použitého obalu a jak s ním naložíte. Mrkněte se na recyklační značku, která je na obalu uvedena. Většinu obalů lze zrecyklovat, pokud ne, zkuste ho alespoň znovu použít. Řadu krmiv lze koupit i v kompostovatelném obalu.
Krmivo bez obalu
Možnosti bezobalového nákupu pro psy a kočky:
- suchá strava na váhu v některých zverimexech (zejména ve starších).
- odřezky masa kupované do vlastních nádob v masnách. Syrové maso je vhodné před servírováním upravit teplem, či mrazem.
- kompletní nabídku nabízí bezobalové prodejny. Při svém průzkumu bezobalových prodejen jsem narazila na 2 prodejny, které se specializují na zvířecí krmivo: v Hulíně a v Praze 7. Své postřehy z pražské prodejny uvádím níže u psů a koček.
Odpad z vykonávání potřeby
Kromě posbíraných psí výkalů, je třeba zahrnout všechny druhy steliv a podestýlek. Podestýlek je velké množství typů, při jejich výběru vybíráte i typ odpadu, který po použití vznikne. Na výběr je obal nerecyklovaný, recyklovaný, recyklovatelný, biologicky rozložitelný nebo můžete nakoupit úplně bez obalu.
Když použijete kompostovatelnou podestýlku, tak použitá steliva od býložravců můžete zkompostovat – ve městě se poohlédněte po možnosti využití komunitního kompostéru, nebo využijte pytle od krmiv na převoz na svou chatu, chalupu, zahrádku, zkrátka tam, kde odpad na hnojivo zpracujete a využijete Vy.
Odpad z vybavení
Dalším typem odpadu jsou odpady z vybavení – nejsou tak pravidelné a v celkovém objemu tvoří menší podíl, ale přeci jen nejsou úplně zanedbatelné. Každý zvířecí záchod, pelíšek, akvárium, terárium bylo při nákupu zabaleno a z obalu vznikl odpad, nemluvě o hračkách pro psy.
I v této oblasti pro Vás mám pár tipů:
- kupovat jen nutné vybavení
- co jde, tak vyrobit z domácích zdrojů (já mám třeba vyrobený luxusní kotec pro morčata z desky starého prohnutého stolu)
- hledat vybavení po bazarech a v zájmových skupinách. Vámi žádaná věc může ležet jinému ve sklepě, a když Vám ji prodá, tak bude rád, že se znovu použije a uvolní mu navíc místo. Vy můžete na bazarovém prodeji ušetřit nejen koruny, ale hlavně primární zdroje pro výrobu nového výrobku a často ještě jako bonus dostanete často dobrou radu (v případě osobního převzetí).
S množstvím zvířat stoupá vliv na životní prostředí
Kočky a psi mají v tomto ohledu výsostné místo, jelikož jejich množství je enormní.
Problematické jsou nejen odpady, ale zejména zdroj proteinu pro masožravce – dávno neplatí, že se krmiva pro zvířata vyrábějí jen ze zbytků (šlach, kostí apod.) masného průmyslu. Asi si říkáte, že to je dobře, že masité krmivo je určitě pro zvíře lepší, ALE ne pro planetu. Masožravá zvířata chovaná ve velkém množství umocňují problém, který jsem nastínila v článku Bez masa pro udržitelnost. A to vlivem rostoucí poptávky po krmné sóje na rychlost kácení deštných pralesů v Amazonii. Krmivo pro zvířata se také vyrábí z masa zvířat, které byly krmeny sójou pěstovanou na plantážích vykáceného deštného pralesa. V USA dokonce vliv krmení psů a koček vyčíslili, údajně se jedná o 20-30 % celkového environmentálního dopadu amerického masného průmyslu.
Kromě odpadů jsem do tabulky zahrnula i spotřebu elektrické energie a aspekt exotičnosti tvora, jako potenciální problém s uhlíkovou stopou samotného živočicha, o podmínkách přepravy nemluvě. Čím delší vzdálenost zvíře urazilo, aby se ocitlo na pospas novému „pánovi“ (kterého by v přírodě nechtělo, ani nepotřebovalo), tím více potřebuje upravit zdejší poměry, aby vyhovovaly jeho potřebám (zejména u plazů a obojživelníků) – mám na mysli UV světlo, vyšší vlhkost atd. Při nákupu mazlíčka se vždy informujte, zda se jedná o dovoz z přírody, či uměle odchované.
Od obecných rad ke konkrétním specifikům jednotlivých druhů mazlíčků
S velikostí rostou nároky
Na velikosti zvířete záleží. Jiné množství odpadu a spotřebu krmiv má ara, andulka, border kólie, bišonek, anakonda nebo pagekon řasnatý. Čím větší tvor, tím větší nároky na prostor, množství stravy a přirozeně pak množství odpadu z podestýlky. Když při výběru domácího mazlíčka dáte přednost menším, snížíte tím i vliv chovu na životní prostředí.
Psi
Největší redukce odpadů ze stravy docílíte, když budete krmivo pro své psy kupovat v bezobalových prodejnách. V pražské prodejně DOGG si můžete vybrat z několika druhů bezobalového suchého krmiva, koupit bezobalově mražené, sušené maso a mnoho potravinových doplňků. Zaujala mě krmiva obsahující protein ze cvrčků, který je kvalitní a vliv jeho výroby na životní prostředí je ve srovnání s proteiny z hospodářských zvířat naprosto zanedbatelný.
Sbírání psích výkalů považuji za samozřejmost. Možná se i to někomu zdá zbytečné, když jsou psí výkaly biologicky rozložitelné, ALE zejména v městském prostředí naprosto nezbytné vzhledem k počtu psů, kterých je jenom v hlavním městě registrovaných více než 90 tisíc. Představa, že každý den po městě přibude 90 tisíc psích výkalů, je naprosto děsivá a nezvladatelná. Když navíc uvážíte dobu rozkladu psího výkalu a jeho potenciál být zdrojem patogenních organismů, tak dává smysl sbírat i v přírodě.
Když už sbíráte, má smysl sbírat do kompostovatelného obalu? A tím myslím nejen sáčky z recyklovaného papíru, které leckde městské části k tomuto účelu nabízí, ale zejména kompostovatelné bioplastové sáčky, které koupíte v chovatelských potřebách. Na tuto otázku nemám jednoznačnou odpověď. I když je představa kompostovatelného bioplastu na první pohled lákavou možností, tak testy ukazují, že zejména sáčky z kukuřičného škrobu (PLA) jsou kompostovatelné jen za specifických, v přírodě nedosažitelných podmínek. Výkaly v kompostovatelném obalu stejně vyhodíte do směsného odpadu. Já bych pro tento účel žádné speciální pytlíky nekupovala a prostě spotřebovávala jakékoliv obaly, které doma vyhazujete – například papírové sáčky od potravin (mouky, cukru apod.).
Pokud máte zahradu, tak si můžete pořídit, nebo vyrobit kompostér psích výkalů a zbavíte se vyhazování psích exkrementů do směsného odpadu jednou provždy! Jestli se odvážíte do kompostéru házet kompostovatelné sáčky z bioplastu, tak mi rozhodně napište – moc mě zajímá, jestli se opravdu rozloží.
Kočky
Určitě je vhodnější kupovat krmivo v kovovém obalu (pokud ho vytřídíte do kovů) než kapsičky ze směsného materiálu, které nikdo nezrecykluje a odpadu z nich je mnoho. U suchého krmiva o hmotnosti 750 g je množství odpadu 17 g, sice má recyklační značku 7, což lze vhodit do plastů, ale recyklovatelnost takových obalů je nízká.
Kočky jsou často vybíravé – suché kočičí krmivo mi kočky odmítají žrát, pokud je moc dlouho otevřené. Dále se jim jakákoliv značka krmiva „přejí“, pokud dostávají po nějakou dobu. Pozor také na skladování kočičích krmiv v plechu, nepoužité krmivo je lepší přendat do skleněné misky, aby od kovu nechytlo pachuť, pak by ho Vaše kočky již nemusely chtít žrát.
V obchodě DOGG lze překvapivě koupit i krmivo pro kočky, já jsem si pro testování koupila téměř celou kočičí nabídku a zatím se kočky jen spokojeně olizují. Nakoupila jsem české krmivo Hundebar ve vratném obalu, granule na váhu a sušené šproty.
Stelivo pro kočky
Spotřeba kočkolitu je u nás odhadována na 30 000 tun za rok, to mi zní jako velký potenciál pro redukci odpadu, co myslíte?
Řešení je přitom snadné – používat kompostovatelné stelivo, které je možné buď spláchnout do toalety (ideálně po své potřebě), nebo hrudky od moči dávat do domácího kompostu. Pozor však na dostatečnou vlhkost kompostu, když bude stelivo suché, tak Vaše žížaly skončí potrhané od hydrofilních kousků kočkolitu, totéž platí u vermikompostéru, kam se kočkolit vůbec nedoporučuje dávat (mohu z vlastní zkušenosti varovat). Oddělené výkaly vyhazujte do směsného odpadu, nebo do toalety. Do popelnice na bioodpad žádné použité stelivo nepatří, jelikož průmyslové kompostárny v ČR nemají dostatečné teplotní podmínky pro normovanou hygienizaci, tedy zneškodnění zárodků chorob.
Nabídka steliv z přírodních materiálů je velmi široká. Většina má recyklovaný, recyklovatelný obal, a vlastně i kompostovatelný. Za všechny uvedu například:
- Cat step ze sojové vlákniny a odpadní drti (287,- Kč/12 l)
- Bed cell z celulózového vlákna a přírodního absorbentu zápachu (144,- Kč/10 l)
- Asan Pet je papírové z recyklovaného papíru (415,- Kč/45 l)
- JRS cat´s best je 100% dřevo ze zbytků po kácení (512,- Kč/40 l)
Sama téměř 10 let používám posledně uvedené stelivo a kromě již zmíněných potrhaných žížal jsem s ním neměla problémy. Mám srovnání s minerálním (bentonitovým) stelivem a dřevěné je mnohem voňavější i praktičtější.
V tabulce u koček uvádím lov zvířat, je načase vysvětlit proč.
Chovem koček (šelem) vnáší člověk nerovnováhu do přírody. Zejména jde o velký počet koček, které mohou pobývat venku a nepřirozeně ovlivňovat stavy hlodavců, ptáků, žabek a dalších drobných živočichů. Britské odhady o počtu usmrcených zvířat čítají 100 milionů kusů ročně, v USA venkovní kočky uloví miliardy malých zvířat za rok.
Hlodavci
Čím větší hlodavec je, tím častěji se musí vyměňovat podestýlka a přijde mi, že jsou i „žravější“. Mám doma srovnání chovu morčat a plšíků afrických (drobných veverce podobných hlodavců, kteří se živí ořechy, plody a červy). Zatímco morčatům je třeba podestýlku měnit 1x za týden, nebo alespoň jim vyčistit toaletu, tak plšíci vydrží bez problémů i 2 měsíce bez zásahu. Morčata jsou pořád hladová a spořádají opravdu úctyhodné množství potravy, na druhou stranu plšíkům leckdy stačí pár červů a oříšků za týden, takže odpadu je z nich minimálně.
Snažím se chovat morčata udržitelně. Seno na krmení morčat mi nosí rodina ze zahrady a také morčata „posečou“ trávu z celé mé zahrádky, takže vůbec nepoužívám sekačku na trávu. Dále morčata spořádají většinu odřezků z kuchyně. Dokonce bych řekla, že jsou i méně vybíravá než žížaly (jídlo se jim nemusí krájet a zvládnou i slupky od brambor) a ve svém e-booku je doporučuji na zpracování bioodpadu. Další část jídelníčku jim tvoří zelené natě z obchodů, které by se jinak vyhodily – morčata je zpracují beze zbytku. Kdybych nemusela kupovat steliva a v zimě seno, tak bych řekla, že morčata mají vlastně pozitivní vliv na ŽP – zpracovávají odpad a vyrábí hnojivo.
Kupování sena přes zimní období mě vytáčí, jelikož je těžké sehnat jinak než v plastovém pytli. Zvažuji dovoz balíku sena od nějakého zemědělce.
Když kupuji steliva, tak vybírám ty, které jsou balené do recyklovaného papíru – a jsou ze dřeva, které mohu kompletně kompostovat. Kombinace zpracovaných rostlinných zbytků a trav spolu s dřevěnými pilinami dává kompostu správný poměr C:N. A na mém vyvýšeném záhonku, kde kompost využívám, vše krásně roste a bují.
Bezobratlí
Obecně jde o malé živočichy, které nemají vysoké nároky na prostor, vybavení a péči. Zkušenosti mám s listu podobnou lupenitkou, která se živí listy ostružiníku. Kromě rosení nevyžaduje prakticky žádnou péči a produkuje minimální odpad.
Plazi a další terarijní exoti
Některý krmný hmyz (červy, šváby, myši) lze v terarijních burzách nakoupit do vlastních nádob. Vystačíte si tak s jednou, či dvěma krabičkami. Horší je to u skákavého hmyzu (cvrčci, sarančata), který z pochopitelných praktických důvodů je již v plastových krabičkách připraven. Já kupuji v chovatelských potřebách a plastové krabičky vracím k opětovnému naplnění. Chovatelé cvrčků a sarančat mají využití pro plata od vajec – na každé terarijní burze jsou za donesená plata vděční.
U plazů jsou často výkaly sbírány z ubikace a není tak měněna celá podestýlka příliš často (například jen jednou ročně). Použitou podestýlku lze využít většinou na zahradě.
Rybičky – bez plastu je nekoupíte
V akvaristických burzách lze nakoupit krmivo do vlastních obalů, a to i suché, tak živé.
Při nákupu rybiček, a akvarijních rostlin se nevyhnete použití igelitových sáčků. Sáčky na prodej rybiček jsou velmi pevné a odolné, doporučuji používat dále. Já v nich například prodávám rostliny, které mi v akváriu přerostou. Nebo lze tento typ pytlíku použít i jako vložka do přírodních obalů na květináče (ratan, banánový list, dřevo apod.).
Udržitelnost akvária jako takového záleží na mnoha faktorech. Spotřeba vody – teoreticky roste s velikostí akvária, záleží však i na množství ryb, množství rostlin, stáří, typu a stavu akvária. Obecně je doporučováno měnit jednou za týden 1/3 akvarijní vody, ale low-tech akvaristé doporučují vodu jen doplňovat a velké výměny provádět výjimečně.
V tabulce na začátku článku jsem uvedla rybičky jako náročný druh na elektrickou energii. Jde zejména o nepřetržitý provoz filtrace vody, dále svícení, topení, a u některých akvárií i oběh CO2.
Umím si představit i energeticky úsporné akvárium, které potřebuje “jen“ svícení. Bylo by to akvárium rostlinné pouze s krevetkami, případně s velmi malým množstvím rybek, aby všechny vyprodukované dusíkaté látky spotřebovaly rostliny jako hnojivo.
Ze všech možných příkladů je zřejmé, že udržitelnost chovu domácích mazlíčků je v rukou chovatele.
Podpořte udržitelný svět!
Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.
