Káva – smrtelný hřích zero wastera?
Káva je součást mé identity. Opravdu. Stejně jako zero waste. Bylo by skvělé umět si odpustit papírové filtry, protože jsou jednorázové, nebo přesedlat na naturální kávu, která nespotřebuje tolik vody, jako ta promytá. Nejvíc si ale pochutnám na jemné filtrované kávě a právě „naturálka“ mi nevoní. A tak jsem svoje zvyky nastavila tak, abych s tím mohla žít. Lógr u mě nikdy neskončí ve směsném odpadu, při přípravě cold brew se jednorázové filtry mění na opakovaně použitelné a od té doby, co jsem dala do kupy informace pro tento článek, si prakticky denně odepřu druhý – odpolední šálek.
I když následující řádky zero waste milovníky kávy asi trochu zabolí, stojí za přečtení. Nabízí totiž několik eko souvislostí z produkce a konzumace kávy. Pohádkově růžové to rozhodně není, ale nabízí se pár příležitostí pro zmírnění negativního dopadu. Nejvíce bolavé je to s vodou.
Virtuální voda
Krve by se ve mně nedořezal, když jsem si poprvé přečetla, že za každým šálkem kávy, stojí průměrně 140 litrů vody!
Ještě není až tak běžnou praxí psát a hovořit otevřeně o spotřebě takzvané virtuální vody – vody potřebné k pěstování, chovu a zpracování rostlin, potravin a produktů. Přitom je tato nezahlédnutá část vlastně nejvýraznější součástí naší denní spotřeby.
Desítky litrů padnou na hygienu, praní a úklid, u jídla a nápojů už jde o stovky litrů a nejvíc vody spolyká náš nový počítač či džíny. Zajímá vás, co je rekordní položkou ve spotřebě virtuální vody z ranku „jídlo a nápoje“. Je to hovězí! No považte, stojí těch 2400 litrů vody za 200g steak?
V porovnání s tím zní 140 litrů jako kapka. Dokud si to člověk nespočítá třeba za Británii, kde se prý denně vypije takových šálků 55 milionů. To pak dává smysl, když si ti největší pijáci občas šálek kávy odepřou.
Když jsem zjistila o některých aspektech pití kávy, co šlo, daří se mi upouštět od odpoledního šálku a dopřávat si kávu jen jednou denně.
Káva s sebou
Jsou první na ráně, ale tématu znalí už mají v malíku veškeré finty, jak se jim vyhnout. Kelímky, víčka, cukříčky, sušenčičky… Středně pokročilí zero wasteři mívají vlastní hrnek vždy po ruce, kavárny s výběrovou kávou člověku jen tak k šálku karamelovou sušenku nestrčí a cukr do kafe nepa… ehm, to se prý neříká, to prý je pak člověk kávový terorista.
Takže jen rychlé opáčko – jednorázovost je zlo. Kelímky navíc bývají dvouvrstvé a nedají se recyklovat. Tudíž se vlastní hrnky rozhodně počítají, jakkoli jsou dnes již běžné. Současně není od věci neusnout s hrnkem v tašce na vavřínech. Je tu pár dalších věcí, se kterými se dá něco dělat. Zvlášť když si kávu připravujete doma. Obaly, lógr, papírové filtry.
Káva v obalu
Kávová zrna nemají ráda vysoké (ani příliš nízké) teploty, světlo, vzduch ani vlhkost. Valná většina obalů na kávu je jednorázová, často vyrobená z plastu nebo papíru, ale ještě častěji jsou sáčky kompozitní, s plastovou nebo dokonce hliníkovou vložkou. Kompozitní obaly lze recyklovat jen velmi obtížně, a proto k tomu příliš nedochází. Hliník zmiňujeme extra, protože má jeho výroba vysokou uhlíkovou stopu. Peklo, ty obaly, že? Jenomže čerstvé kávě z pražíren je v původním obalu s jednocestným ventilem moc dobře. Tak dobře, že ani není žádoucí ji dál přesypávat.
Člověk tedy musí buď zatnout zuby a s obalem se smířit, nebo kávu nakupovat bezobalově a pořídit si adekvátní nádobu na její uchování. V tom případě je ideální vyhnout se čirým zásobníkům, kde může docházet ke znehodnocení vlivem světla a nakupovat ze zatmavených a často doplňovaných nádob a sklenic. Ty by neměly být vystavovány extrémním teplotám.
Kromě bezobalových obchodů existují také kavárny a pražírny, kde vám kávová zrna naváží podle potřeby i do vlastních obalů nebo do interního opakovaně použitelného obalu. Komu záleží i na férovém obchodu a ekologické produkci, má možnost pořídit si bezobalové předplatné kávy. Takovou nabídku jsem našla pouze u jediné pražírny, ale svět se mění. A změní se rychleji, když se ve svých oblíbených pražírnách budete ptát, z čeho jsou vyrobeny obaly, jestli je možné je recyklovat a nejednou zmíníte svůj zájem o opakovaně využitelné nádoby.
Není to ani dekáda, co jsme byli za exoty s vlastním hrnkem na kafe.
Filtry
Čert aby to spral, ale napít se jemného čistého nápoje a vyhnout se použití papírového filtru, to je kumšt. Škrtám mašinu za čtvrt milionu, co umí super espresso, ale její eko stopa je v kontextu domácnosti děsivější než tisíce papírových filtrů. Škrtám moka konvičku. Tak intenzivní káva mi nechutná. Co zbude? Pokud chci být nekompromisní, moc toho není.
Na trhu najdete opakovatelně použitelné filtry, které se nabízejí jako náhrada těch jednorázových pro různé metody přípravy. Dostupné jsou látkové filtry pro vakuum pot a woodneck. Seženete kovové sítko pro AeroPress i Able Kone pro chemex nebo V60. Zaslechnuté zkušenosti ale hovoří o tom, že kovové filtry neumí zachytit ty nejjemnější částice tak dobře, jako papírový filtr.
Opět jsme u kompromisu. Ale pokud se mám smířit s jemným kalem ve výsledném nápoji, tak raději bez velkých investic s „obyčejným“ french pressem. Papírové filtry dál používám. Při filtrování cold brew nápojů lze ale filtr poměrně snadno zhruba dvakrát opláchnout a znovu použít. Filtr pro AeroPress to taky snese. Otestováno.
Na českém trhu se objevila novinka. Pražírna výběrové kávy Rebelbean nabízí zákazníkům opakovatelně použitelné filtry Precise brew. Dva měsíce testuji filtr pro Hario V60 a je to skutečně důstojná cesta, jak dosáhnout skvělého nápoje bez jednorázových papírových filtrů.
Ve vstupním porovnávacím testu*, který jsem si připravila, jsem došla ke srovnatelným výsledkům, co se týče doby zalévání i výsledné chuti. Precise brew tedy vyřeší chuťové požadavky, vyhnete se papírovým filtrům a pokud s ním skutečně zvládnete připravit kávu 1000x, jak je avizováno, vyplatí se i finančně. To vše výměnou za práci s čištěním filtru. Pro mě je to přijatelná cena, kterou bych ale zvážila například v kavárenských provozech.
Po cirka 40 použitích si filtr zachovává propustnost. Ve sváru je mírně znát usazování kávového prachu, které nelze odstranit při mytí.
Nezodpovězenou otázkou, která by si žádala odbornější testování, je spotřeba vody. Stálo by za to, porovnat objem vody potřebný při výrobě 1000 ks jednorázových filtrů a jejich případného bělení s objemem vody při výrobě precise brew a následném 1000x opakovaném čištění.
* Příprava nápoje z 18g kávy a 275g vody. Předextrakce 30 vteřin se 45g vody. Dolévat do 200g vody dalších 30 vteřin a do plné váhy dolito v 1:20. Jednorázový filtr za těchto podmínek protékal 2:26 vteřin a Precise brew 2:15.
Lógr
Lógr je považován za odpad. Protože se prý denně na světě vypijí dvě a čtvrt miliardy šálků kávy, je mnohem lepší, začít ho chápat jako zdroj. Ne všechny super látky se z kávy dostaly do šálku. A tak lógr můžete využít jako hnojivo, přidat ho do kompostu, nebo ho můžete up-cyklovat do peelingu. Doma zase tolik možností, jak s ním čarovat, není, ale v širším měřítku se aktuálně uvažuje o tom, že velké objemy lógru z kaváren mohou sloužit třeba k výrobě oleje, který by mohl nahradit palmový tuk. V Polsku s ním zase v zimě „solí“ chodníky.
Pánem svého dopadu
Není mým cílem vzbudit v milovnících kávy černé svědomí. Věřím ale, že se najde spousta těch, kdo budou mít chuť revidovat svoje návyky. A pro ty mám tip. Vezměte to podle zero waste pyramidy. U mě to vypadalo takto:
Zamítnout tu voňavou horkou tekutinu, kterou si tak ráda připravuji a pojí se mi se super chvilkami, to tak úplně nechci. Mé jasné NE ale mají jednorázové kelímky.
Zredukovat množství vypité kávy, to je pro mě cesta. Doma už odpoledne kávu nepiju.
Do sáčků od kávy z pražíren nakupuji kávu opakovaně tam, kde vím, že je to možné. Také je zužitkuji tak, že do nich nakoupím sypké potraviny v bezobalových obchodech.
K recyklaci se v rámci tohoto tématu nedostanu, ale up-cyklovaný lógr v peelingu už jsem zkoušela. Častěji ale lógr…
…kompostuji.
Držím pěsti!
Dodatek k virtuální vodě
Koncept virtuální vody přináší nový a cenný pohled na spotřebu. Všespásný ale také není a je potřeba počítat s rozdíly mezi tím, o jakou vodu ve výrobním procesu jde. I když půjde o stejné množství vody, z pohledu dopadu na přírodu a zdroje bude veliký rozdíl mezi tím, jestli jí v podobě srážkové vody vypil kakaovník, nebo jestli se v hektolitrech vody z kohoutku propírala obarvená džínovina.
U kávovníku budou pravděpodobně panovat rozdíly mezi objemem vody využité pro zavlažování podle nadmořské výšky. Současně je veliký rozdíl v jednotlivých zpracováních. Suché, naturální zpracování kávy, vodu nevyžaduje. Promytá metoda zpracování vyžaduje spousty vody, do které se navíc uvolňuje velké množství kofeinu, takže to znemožňuje způsoby jejího dalšího užití. A já zrovna naturálku tak nerada. Mrzí mě, ale zároveň jsem trochu ráda, že za živého boha nemohu najít konkrétní číslo ohledně spotřeby vody pro promyté zpracování. Kdybyste na to číslo někde narazili, pošlete nám, prosím, zdroj.
Podpořte udržitelný svět!
Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.
