Dokud dýchám, kompostuji
Každému, kdo se snaží snížit svůj objem odpadu, už určitě někdy proletěla hlavou myšlenka na kompostování, nebo už v něm nejspíš dávno jede. Ten, kdo nemá to štěstí na velký zahradní kompostér za domem, možná řešil při pohledu na kopec slupek po vaření podobný problém jako my ostatní městští lidé… totiž “kam s ním”?
Tenkrát poprvé
Když jsem poprvé vymýšlela, jak v malém pražském bytě můžu kompostovat, musím přiznat, že mě napadaly samé děsivé představy. Utečou mi žížaly ven a najdu je mezi oblečením? Nebo se mi přismahnou na slunku? A nevyhodí mě spolubydlící kvůli smradu linoucím se celým bytem?
Spolubydlící tedy už nemám, ale přísahám, že můj kompostér je v tom úplně nevinně! A co tedy existuje za možnosti?
Žížaly kam se podíváš?
Vermikompostér je vlastně jako další člen domácnosti. Po prvotním ostychu při pohledu na klubko žížal začnete mít tyhle nové spolubydlící v oblibě, věřte mi. Vždyť co více chtít – nehlučí, hledí si svého a dokonce uklízí! Pohled na to, jak vaše zbytky mizí, je opravdu naplňující. Navíc žížalí čaj se dá využít jako super hnojivo pro moje milované pokojovky. Dvě mouchy jednou ranou, byla jsem tehdy hrdá, jak jsem si to všechno zařídila! No a pak přišly mušky. Spoustu mušek, octomilek. Probouzela jsem se s nimi a zase usínala. Neúprosně mi narušovaly osobní prostor a jejich výlov ze sklenky vína se stal mým denním chlebem (normálně samozřejmě víno nepiju každý den ale v této situaci to jistě chápete). Co jsem s nimi provedla se opravdu stydím napsat, ale všechno zlé je k něčemu dobré že. Dopídila jsem se totiž spousty nových informací o ideální skladbě bioodpadu a možnostem, jak záškodníkům předcházet. Spoustu skvělých tipů, které opravdu fungují, najdete na webu Kokozy. Je dobré dbát na to, aby v kompostéru nepřevažovalo ovoce, kterému octomilky prostě nemůžou odolat. Soňa z Kokozy také radí dát zbytky někam nejdříve vyschnout nebo je zmrazit, čímž zničíme vajíčka, která už na ovoci nebo zelenině mohly být předtím. A prosypávat pilinami!
Fermentace odpadu
S nadcházejícím rokem jsem měla čím dál tím méně času, a proto jsem se začala zajímat o bokashi kompostéry. Jednak jsem se jimi zabývala v mojí studentské práci, ale také se mi jevily jako ideální řešení pro moje časové možnosti a nedostatek trpělivosti s živými tvory. Proces bokashi probíhá bez přístupu vzduchu, tudíž nádoba nemusí mít větrací otvory a žádné octomilky nehrozí. Navíc se mi díky tomu povedlo kompostér dokonale skrýt před spolubydlícími! Místo žížal se jednotlivé vrstvy bioodpadu prosypávají směsí bokashi obsahující bakterie, které nastartují proces fermentace. Trochu jsem tedy spolu s pokojovkami oplakala žížalí čaj. Z bokashi sice také získáme výživnou tekutinu, ale zdaleka mi nepřišla tak účinná, navíc bohužel nejde moc dlouho skladovat.
Další drobnůstkou, která mi na začátku trochu znepříjemnila život je fakt, že v bokashi metodě nevzniká kompost, ale tzv. předkompost. Ten musíme nechat stát bez povšimnutí další dva týdny a mezitím plnit další nádobu nebo ho celý přemístit do jiné uzavíratelné nádoby. Jak z něj ale udělám kompost, ptáte se? Na 30 m2 ne zas tak lehce, jak by se mohlo zdát. Předkompost je ideální zahrabat do hlíny, kde z něj během jednoho až dvou týdnů vznikne ten vytoužený kompost. V zahradním kompostéru zase pomůže urychlit celý proces. Jako ideální se mi jevilo zahrabat ho tedy do největšího květináče, co jsem doma našla. Moje nadšení však opět moc dlouho nevydrželo.. Někdo už se možná dovtípil, čeho jsem se dočkala – mých oblíbených octomilek! Do další vlny zoufalství už nebudu raději zacházet. Nakonec jsem se ale nevzdala a bokashi kompostér používám doteď. Předkompost jednoduše smíchám s hlínou, dám do plastové krabice s víkem a tadááá – čeká mě konečně kompost! Je to tedy trochu delší proces, ale dočkáte se tak jako tak.
A jak se s různými úskalími vypořádali další členové Bezobalu?
Našeho Vojtu třeba v honu za kompostováním nezastavil ani plot, který prý musel dříve přeskakovat s plným kýblem, aby se ke kompostéru dostal. Tomu říkám odhodlání! Ve městech vzniká naštěstí čím dál tím více komunitních zahrad, ne všechny jsou ale volně přístupné, tak pozor na to. Většinou není problém se se členy domluvit – čím více zbytků, tím více kompostu!
Barča z Radhoště zase začala využívat sdílený komunitní kompostér, který díky projektu Kokozy vznikl poblíž jejího bytu. Každý kdo se do projektu zapojil získal kód k zámku na kompostéru a může ho využívat. Nehrozí tedy, že si tam každý bude házet co se mu zachce. Nemůže si ho vynachválit. U přehazování kompostu se bez dohadování střídají a vše funguje tak, jak má.
Florenčtí se shodují ve využívání hnědých popelnic, které už najdeme celkem běžně i ve městě. Výhoda je, že člověk nemusí řešit vůbec nic, kromě poplatků za odvoz odpadu. Je zkrátka nejjednodušší se hned odpadu zbavit a dál nad ním nepřemýšlet. Na druhou stranu nejednomu člověku je pak líto, že benefit kompostu nevyužije, ba ani nevidí, jak se bioodpad dál využívá.
Zaujalo mě, že většina bezobalího týmu u sebe odpad přes týden schraňuje, a pak předá výše zmíněným šťastlivcům se zahradním kompostérem. Taková výpomoc se mi líbí! Zároveň ale poukazuje na to, že nakládání s bioodpadem ve městech stále není tak jednoduché, jak by mohlo a mělo ideálně být. Nicméně tento způsob funguje také dobře. Doporučuji si zbytky během týdne dávat do mrazáku, nehrozí pak, že vám mezitím začnou plesnivět.
Zkrátka každý z naší organizace má ke kompostování nějakou historku. Cesta jedné z našich Kristýn byla podobně komplikovaná jako ta moje, vedla přes zahubené domácí žížaly až po školní žížaly, kterým aspoň svoje zbytky nosila. Teď má zahrádku a samozřejmě už na ní kompost pyšně buduje. A nebojte, jsou i tací, kteří to se žížalami zvládají bravurně! Základ je nenechat se odradit prvotními nezdary. Věřte, že ať už domů přivítáte žížaly nebo bakterie, budete mít z výsledku radost!
Podpořte udržitelný svět!
Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.
