Kouzlo s domácím odpadem
„Můžu to vyhodit?” ptám se svého 11ti letého syna a ukazuji přitom na krabičku od hodinek s plastovým okénkem. Zablýsklo se mu v očích a bylo jasné, že má nápad a o věc evidentní zájem. Do večera z krabičky vyrobil barevné stínítko na lampičku v posteli, takže má vlastně nové noční světélko. A tak je to u nás často. Přemýšlíme, co s odpadem, jak mu vdechnout druhý život, k čemu by se mi mohl ještě hodit. Každou věc raději dvakrát obrátím a pokud nic nevymyslím, tak se ještě zeptám syna. Co je pro mě odpad, je pro něj často hotový poklad.
Poklady z tašky
Syn má na odpad, který se mu líbí velkou bezednou tašku, říkáme jí výrobní taška. Když má synek kreativní chvilku, tak se ponoří do své tašky a začne vyrábět – vytáhne tu kelímek od jogurtu, tu kovový stojánek od rozbité aromalampy a třeba knoflík, zkrátka vše, co se mu hodí na splnění jeho bujných představ. Je nádherné ho v těch chvílích pozorovat a napjatě čekat, co z toho vlastně bude. Můj syn totiž umí vytvářet z domnělého odpadu věci, které mají vyšší hodnotu, umí upcyklovat.
Začátky naší upcyklace
Nebylo to tak vždy, na vyrábění z odpadu jsme přišli jednou náhodou v truhlářské dílně pro děti, kde byla bedna s odřezky dřeva. Bedna byla plná různě velkých hranolků, podivně vykrojených tvarů, nesourodých tyček, koleček a odkrojků, zkrátka odpadních zbytků pana truhláře.
Pro jednoho odpad, pro druhého poklad.
Každý účastník „výroby” dostal kladívko, hřebíky, podložku a vše ostatní si musel najít v bedně. Nejprve jsem tomu nedávala moc šanci, synovi bylo pár let a byl to pro něj velký úkol. Dlouho se bednou probíral, prozkoumával a otáčel v rukách spoustu kousků dřeva, ale nakonec jich pár vybral, poskládal na sebe a řekl, že to bude kočička. A byla!
Od té doby začal zachraňovat různé předměty, které jsem chtěla vyhodit a sbírat tak materiál do své „bedny”. Já ho v takových aktivitách ráda podpořím, jelikož kromě zachraňování odpadu, rozvíjí svou kreativitu, samostatnost, často i ušetří peníze, protože nemusíme kupovat novou věc, ale hlavně má z vyrobené věci vždy velkou radost.
Upcyklovat kreativně, nebo prakticky?
Sama to mám nastavené trochu jinak. Nehromadím věci v tašce, fandím minimalismu v bytě (i když by to třeba návštěvy nepoznají) a nechci skladovat nic do budoucna, jen tak. Já musím předem vědět k čemu se ta konkrétní věc bude hodit. Většinou se liší i způsob využití odpadů, moje upcyklované věcičky musí být praktické, zatímco syn často vyrábí spíše umělecká díla. Ale radost ze všeho vyrobeného mám taky.
Není třeba hromadit na horší časy. Stačí využít to, co už doma mám.
V únoru třeba sbírám vaničky od masných výrobků, protože vím, že poslouží jako klíčící nádobky a perfektní skleníčky na předpěstování zeleniny. Na podzim jsem dělala zahradní nábytek z dřevěných palet a za poslední 2 týdny jsem z kartonu vyrobila stojánek na barvy, dětem jsem vyrobila robůtka a už pár dní mám na stole roztržené punčošky, ze kterých bude houbička na mytí nádobí!
V obchodě upřednostňuji výrobky pro jejichž obal budu mít další využití. Když si mohu vybrat, zda koupit kávu v nerecyklovatelném plastu, nebo ve dřevěném soudku, neváhám a beru soudek.
Nic nového pod sluncem?
Možná jsem Vám připomněla staré časy, kdy bylo otázkou nutnosti si umět vyrobit, předělat, nebo obnovit cokoliv z mála. Jenže to, co bylo v dobách nedostatku otázkou nutnosti, jsme rádi zapomněli v době hojnosti. Zlenivěli jsme.
Proč si věci obnovovat, předělávat, když si mohu dovolit koupit si věci nové? A právě to, že si je mohu koupit, bylo dlouhou dobu známkou, že „na to mám” a cítím se bohatší, nebo mě tak i ostatní vnímají – s větším respektem. Já si myslím, že takové uvažování je povrchní, sobecké a krátkozraké. Naše hojnost je vykoupena tím, že bereme na úkor budoucnosti, drancujeme přírodu, neobnovitelné zdroje mizí v nenávratnu a my vyrábíme víc věcí a obklopujeme se jimi, ale štěstí v nich nenajdeme.
Naše hojnost je vykoupena tím, že bereme na úkor budoucnosti. Je na čase zpomalit.
Je na čase zpomalit všudypřítomný konzum, oživit moudrost našich dávných předků a vědomě si zvolit sice mnohdy složitější cestu, ale zato trvale udržitelnou. Cestu, po které se nebudou muset bát jít naši potomci. Každá věc, kterou obnovíme, upcyklujeme, opravíme pomůže zmírnit náš negativní vliv na životní prostředí.
Nemusíte nikam chodit. Když se rozhlédnete, tak kolem sebe najdete spoustu užitečných surovin k výrobě potřebných věcí, jen se na ně musíte podívat trochu jinýma očima.
Podpořte udržitelný svět!
Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.
