Prožij radost Archivy - Zerowasters

Tři nejlepší použité dárky

Anna Veselovská — Wed, 24 Nov 2021 13:05:11 +0000

Byl by to asi pěkný fascikl, popsat zevrubně fenomén obdarovávání. Protože však nejsme sociologové, ale zero wastři, nemusíme se naštěstí zabývat záměrně zapomenutými cenovkami, nebo velebením jmen donorů a můžeme vám rovnou nabídnout tři velké příležitosti, jak násobit radost za pomoci dárků putujících z ruky do ruky.

1. Mamí, to Lego je nějaký použitý

Zatímco se dospělí budou hádat o tom, nakolik plastové hračky ubližují životnímu prostředí, obhajovat rozvíjení motorických schopností dětí nebo opěvovat tříbení dětské představivosti, děti pravděpodobně v mezičase poskládají nějakou tu lego farmu nebo robota. A věřte, že se jich najde spousta, které nové kostky nebudou potřebovat originál zabalené a rádi si pohrají s Legem z druhé ruky. Nechejte Lego kolovat. Když pošlete svoje Duplo dál (Připadá ten název k naštvání jenom mě, nebo všem, kteří už někdy na ty zatrolené kostky stoupli?), vesmír vám zajisté pošle náhradu pro odrostlejší stavitele.

Sousedské a přátelské výměny jsou asi nejvíc eko, ale dnešní svět nabízí i řadu dalších možností. Existují kamenné obchody s bazarovými kousky a v internetových bazarech je tato stavebnice tak rozšířená, že má kolikrát svoji vlastní kategorii.

2. Knihy

Následující dvě kategorie s sebou nesou jisté zamyšlení nad povahou duševního vlastnictví a podporou autorů a vydavatelů. Dalším předmětem, který může bez větších problémů putovat z ruky do ruky mezi přáteli nebo obdarovanými (pokud to tak máte nastavené), jsou totiž knihy. Písmenka z nich po přečtení nevykoukáte, takže jestli nemáte daný titul v plánu číst dokolečka dokola (omluva všem, kteří leží ve skriptech před zkouškami), věnujte je a půjčujte, kdykoliv to jde.

Okolo knížek se dá vůbec hodně uspořit. Nemusíte si kupovat vše, co chcete přečíst. V České republice je velice funkční síť veřejných knihoven. A co si koupit chcete, nemusí být nové. I knížek jsou plné bazary a antikvariáty. V poslední době se objevují i služby, které jsou přímo na prodej zánovních knížek zaměřené. Jde například Knihobot nebo Reknihy. A pokud necílíte na konkrétní tituly, knížky najdete k dispozici v řadě Knihobudek. I těch je už po republice tolik, že si vysloužily vlastní mapu!

A darované zánovní knihy? Každý to má nastavené jinak. Za mě žádný problém. Potěší mě i mnohokrát čtená knížka, která ukáže, že mě někdo blízký zná a ví, o co se zajímám. Neodvážím se ale generalizovat. Každý ctíme jiné způsoby, jak si vzájemně projevovat přízeň, náklonnost nebo lásku.

3. Únikovky a šifrovací hry

Na vzestupu byla v posledních letech obliba únikových a šifrovacích her. Následně se toto téma stalo obchodní příležitostí pro výrobce deskovek. Na trhu tak najdete celou řadu “únikovek”. Od relativně jednoduchých karetních sad, přes důmyslné hry s komponenty, které měří čas, vytvářejí 3D prvky pro hru nebo ověřují rozluštěné kódy a šifry.

Zatímco Dostihy a sázky si střihnete třeba každý víkend, jakmile jednou přijdete na kloub konkrétním hlavolamům, šifrám a hádankám v únikovkách, zmizí prvek napětí a neznáma a podruhé si zkrátka stejnou únikovku těžko zahrajete. Herním nadšencům tedy připomínáme možnost použité hry posílat dál.

U většiny her vám bude stačit, když budete úkoly vyplňovat na extra papír místo do odpovědních archů, nebo si před hrou některé materiály zkopírujete. A aby to bylo fér, můžete se domluvit s někým dalším a vyměňovat si vyzkoušenou hru za jinou. Některé firmy v jedné edici nabízejí větší množství her. Spravedlivě tak může každá skupinka nebo jednotlivec koupit jednu hru a pak je směňovat ve dvojicích nebo kruzích.

Veřejné knihovny mívají ve svém sortimentu v dnešní době vyjma tištěných knih už poměrně často také audioknihy a někdy také půjčují deskové hry. Knihovna vážně stojí za návštěvu.

Poslat dál můžete i energii

A když jsme u férovosti – výrobci a autoři her jistě počítali s tím, že je každá skupina odehraje pouze jednou. Někomu možná může kazit spaní, že za chvíle zábavy a napětí spravedlivě nezaplatí. Zkuste kontaktovat své oblíbené firmy a podpořit je finančním příspěvkem, aniž byste si kupovali vlatní hru. Asi chápete proč. Je tak možné šetřit zdroje a energie potřebné na výrobu a následnou likvidaci a taky na transport.

Možná tím nastartujeme novou vlnu a výrobci zavedou možnost platby za hru, kterou jste dostali z druhé ruky. Taková malá revoluce ;-). A nemusí zůstat pouze u her. Právě knihy si takové zacházení zaslouží také. Takových věcí určitě existuje řada.

Pozn. Tuto myšlenku nabízíme volně k dispozici tomu, kdo bude mít chuť ji uvést v život a záměr napomoci tím podpoře autorů.

Author:

Anna Veselovská

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Tři nejlepší použité dárky se nejdříve objevil na Zerowasters.

Zero waste Dušičky

Zuzana Janglová — Tue, 02 Nov 2021 12:53:04 +0000

aneb nebožtíci už to neužijí.

Nebudu psát o tom, zda Halloween válcuje Dušičky a co je víc. Prý je Halloween dokonce keltský svátek, který dobyl svět. Mě tíží úplně jiné aspekty oslav. Jak jinak než dopad odpadů. Chodíte v době Dušiček na hřbitov? Viděli jste tam ty hromady netříděného odpadu, ne v popelnicích, ale v kontejnerech? A šlo by vůbec zero waste dušičky zvládnout?

Jak jsme na tom?

Mám pocit, že české ručičky, které si umí poradit samy téměř se vším, nám pomáhají být o krok napřed před zbytkem západní Evropy. Mnoho mladších i starších generací vyrábí věnce doma z přírodních materiálů, které si přinesou domů ze zahrady či z lesa. To se cení. Dlouho jsem dokonce nezahlédla prodej plastových věnečků. Na trhu, v květinářství, dokonce i v supermarketu převládají věnce s ozdobami jehličnanů, sušených květin a plodů. Jenže pod přírodním povrchem dřímá malá ekologická bomba.

Pálí mě u toho především tyto dvě zero waste dušičkové otázky.

Proč na hřbitově odpad netřídíme?
Proč je toho tolik?

Černá, nebo hnědá, všude stejně

Ještě před Dušičkami, aneb Památkou zesnulých, jsme směřovali naši rodinnou procházku také na hřbitov. Příběh o tom, jak náhrobní kámen spadl mému sedmiletému synovi na nohu si nechám tentokrát pro sebe (pozn. byl v tom opravdu nevinně a naštěstí z toho byla jen odřená holeň). Ovšem ještě před tím mi šla hlava kolem z jiného důvodu. Téměř u každé křižovatky jsou umístěné popelnice a kontejnery. Vždy na směsný odpad a vždy také na bio odpad. Tentokrát jsem nelenila a nadzvedla víko každé z nich. Pro někoho překvapení, někdo již tuší. Obě popelnice byly z 90 % zaplněny stejnými netříděnými hřbitovními ozdobami. Ještěže tam nebyla i žlutá.

Na hřbitově třídění pokulhává

Chvástáme se vysokými čísly, o tom jak jsme dobří v třídění, ovšem na hřbitově to vidět není. Jako bychom všechny dobré návyky nechali před hřbitovní zdí. Samozřejmě, není to tak jednoduché. Tady netřídíme pytlík od čočky nebo sýra. Tady je třeba jít hlouběji. Věneček je nutné odstrojit stejně jako vánoční stromek. Přírodniny hodit do popelnice hnědé, případné plastové ozdoby do žluté, korpus ideálně schovat na příští svátky. Však jsou v pořadí Vánoce a Velikonoce, další mezníky roku, kdy hřbitov ožívá. Některé umělé květiny či kalíšky se zbytky vosku do plastu hodit dokonce ani nelze. Tady přichází na řadu příprava předem, což je moto každého, kdo se alespoň trochu snaží žít život bez odpadu. Vybírejme si ideálně věneček bez polystyrenu, drátku, umělého provázku, ozdob i pentlí.

I na Dušičky se dá dobře aplikovat zero waste pyramida 5Z

Zamítejme všechna plastová hřbitovní kvítí a další jednorázové umělé ozdůbky. Ač možná vyjde plast levněji a máme pocit, že plastové květiny vydrží déle. Povětrnostní vlivy působí jak na přírodniny, které stárnou přirozeně, tak na plasty, které šisují a křehnou. Přiznejme si, že pohled na vybledlou potrhanou astru není vůbec zbožný.
Zredukujme množství svíček i jiných okras, nebožtík už je nespočítá. V zero waste pravidlech máme, jen na to zapomínáme, že kvalita je dalece před kvantitou. Nedbejte na pohledy sousedky a nebojte se jejích pomluv. Raději si doma vystavte fotografie vašich předků, příbuzných, případně přátel. S láskou na ně vzpomínejte a vyprávějte si zážitky, nebo historky, které jste s nimi zažili či slyšeli. Čím dál tím tmavší podvečery jsou proto jako stvořené.
Zužitkujme korpusy věnečků nebo lucerničky, do kterých, můžeme vložit svíčku znova. Nemusíme hned kupovat nové ozdoby. Mnohokrát stačí využít to, co už máme doma. Co třeba tentokrát pro svíčku zvolit sklenici od okurek, kterou zkrášlíte populárním macramé či kresbou. A pokud kupujete nové, zvolte ty, co se dají doplňovat, ať už svíčkou, či olejem a používat na věky. Dobře, alespoň několik let.
Zrecyklujme všechny součásti, které vytřídit lze. Dejme si práci s tím věneček rozebrat a roztřídit přesně tam, kam jednotlivé součásti patří.
Zkompostujme přírodniny z věnečku i kytic. Místo umělé květiny příště kupte raději květinu v květináči. Alespoň budete mít důvod jít procházkou na návštěvu předků častěji. A když už nebožtíka omrzí, můžeme si je zasadit na vlastní zahrádce.

Svou druhou otázku, proč je toho tolik, jsem nezodpověděla, ale částečně nakousla v pyramidě 5Z. Je to o přístupu každého z nás. Do karet hrají stále menší a menší hroby, kam se toho vejde čím dál tím méně. (Pokud tedy nedědíte prastarou hrobku.) Rozšiřuje se také pohřbívání mezi stromy bez náhrobků (například Les vzpomínek). Já mám v hlavě silnou vzpomínku na švédské hřbitovy. Jen tráva, bez chodníčků, z níž vyčnívají jen náhrobky, před nimiž jsou do země zasázené květiny. Není to krása?

Co mi z toho plyne? Dušičky jsou silným svátkem, kdy vzpomínáme na své předky. Neměli bychom jej opomíjet. Především v dnešní době, kdy se smrt odsunula na vedlejší kolej a často děláme, že vlastně neexistuje. Uctít památku věnečkem a svíčkou, kterou položíme na hrob je krásný zvyk.

Ovšem jak svaté pravidlo praví “všeho s mírou” a taky s ohledem na planetu. Stačí jen trochu předem popřemýšlet, jak oslavit tento krásný svátek udržitelně A také si třeba vymyslet vlastní sváteční program, který umožní na zesnulé vzpomínat, aniž bychom brali obchody útokem a hrob zavalili.

Author:

Zuzana Janglová

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Zero waste Dušičky se nejdříve objevil na Zerowasters.

Bez masa pro udržitelnost jen dnes

WASTEmANKA — Fri, 01 Oct 2021 13:33:03 +0000

Češi hromadně přecházejí k vegetariánství

Bohužel jen na jeden den (dnes), jelikož 1. 10. je mezinárodní DEN vegetariánů. Ale vůbec bych se nedivila, kdyby se podobné titulky v příštích deseti letech objevily i v jiný den.

Po shlédnutí filmu Cowspiracy, kde uvádějí, že živočišná výroba v U.S.A. je jako celek zodpovědná za:

91% odlesnění v Amazonii
více než polovinu produkce skleníkových plynů
spotřebu 1/3 pitné vody
zamoření řek a moří dusíkem

mě přepadla environmentální deprese. Jak je to možné? Děje se to i u nás? Zmůžu něco já?

Existuje souvislost mezi kuřecími křidélky ze supermarketu a odlesňováním Amazonie?

Mnoho let slýchám o odlesňování Amazonského deštného pralesa, jenže až teď jsem se dozvěděla pravé důvody odlesňování. Myslela jsem si, že šlo o těžbu exotického dřeva a získávání území pro zemědělství. Jenže to jsem jen klouzala po povrchu důvodů. Když jsem se ponořila do hloubky, tak jsem tam našla SÓJU. Cože sóju? Ano sóju, kterou v Brazílii pěstují na plantážích na odlesněném území za účelem exportu a je hojně využívána ve vyspělých zemích (včetně Evropy) ke krmení krav, vepřů i drůbeže, a to zejména ve velkochovech. A není to obyčejná sója, je to geneticky modifikovaná sója, jejíž pěstování způsobuje znečištění mimo jiné v podobě pesticidů. Brazílie již v produkci sóji dokonce překonala celosvětovou jedničku U.S.A.

Možná si vzpomenete na kauzu s masokostní moučkou spojenou s nemocí šílených krav. Použití masokostní moučky pro krmení chovných zvířat bylo v ČR zakázáno v roce 2003. A právě sójový protein masokostní moučku nahradil. Zatímco masokostní moučku jsme alespoň ze 2/3 vyráběly, tak sóju musíme dovážet, což se pochopitelně odrazilo i v ceně masa a živočišných výrobků. A tak jsme se dostali do situace, že v EU bylo za rok 2019 spotřebováno 16,87 milionu tun sójové moučky (46,3 % z Brazílie) a 15 milionů tun sójových bobů (41,7 % z Brazílie). V Česku se spotřeba sóji odhaduje na 300 tisíc tun a drtivá většina je použita jako krmivo.

Jaká část CO2 pochází ze živočišné výroby?

Živočišná výroba primárně produkuje metan, a to z trávení přežvýkavců. Metan je násobně účinnější skleníkový plyn než oxid uhličitý. To znamená, že i menší koncentrace či zvýšení dokáží způsobit velké problémy. Pro účely srovnání je metan přepočítáván na ekvivalent CO2. Dále produkuje živočišná výroba CO2 nepřímo při dopravě krmiv a odlesňování za účelem pěstování krmiv pro zvířata.

1/3 plochy Země je využívána k živočišné produkci (včetně pěstování krmných plodin).

V grafu emisí skleníkových plynů podle jednotlivých sektorů jsou oddělené odvětví, která spolu ale ve skutečnosti souvisí. Když bych chtěla vyčíst celkovou produkci skleníkových plynů živočišnou výrobou, tak je třeba přičíst k části zemědělské produkce, část dopravy, a ještě k tomu odlesnění. V součtu mi vyjde číslo, které se minimálně vyrovná produkci CO2 ze spalovacích motorů aut. Jenže, kdybych chtěla mít celkový obrázek o produkci CO2 automobilového průmyslu, tak nestačí vědět produkci CO2 aut, ale také mít započítanou produkci CO2 při výrobě a dopravě jejích součástek atd.

Jak se mění spotřeba masa v ČR?

Údaje Českého statistického úřadu uvádí spotřebu masa od roku 1948. A podle časového horizontu, na který se člověk zaměří se dá odpovědět buď snižuje, nebo zvyšuje. Když totiž hledíme na údaje od roku 1970, tak spotřeba masa sice kolísá, ale násobně se nemění. Ke změně je třeba zahrnout data starší.

Od roku 1948 do roku 1990 stoupla spotřeba masa v ČR téměř trojnásobně (ze 33 kg na rekordních 96,5 kg/osobu/rok). Posledních 25 let množství konzumovaného masa kolísá kolem 80 kg/osobu ročně. Není bez zajímavosti, že se změnilo složení konzumovaného masa – od roku 1989 se zvyšuje konzumace drůbežího na úkor hovězího masa.

Takže od dob, kdy se jedlo maso svátečně, jelikož lidé byli chudí a dostupnost masa byla omezená se nárůst spotřeby masa zvedl minimálně trojnásobně. Možná v myslích lidí zůstalo maso jako symbol hojnosti a když začalo být dostupnější, tak si „dopřávali“ čím dál tím častěji. Se zvýšenou konzumací masa přišla i řada nemocí – obezita, nemoci kardiovaskulárního systému apod. Teď není problém mít maso na talíři několikrát denně. Kdo by se omezoval, když „na to má“?

Jíme masa hodně?

V roce 2019 jsme zkonzumovali průměrně 84,3 kg na osobu, což je výrazně více než Evropský průměr (viz graf). Ve srovnání se sousedním Slovenskem jíme maso o více než 20 kg na osobu ročně více. A to ještě nic není ve srovnání s celosvětovým průměrem, nebo spotřebou Indie, kterou překračujeme o téměř 80 kg. Na druhou stranu naše spotřeba je malá ve srovnání s U.S.A. Není divu, že mají v U.S.A tak velké emise skleníkových plynů spojené s živočišnou výrobou.

Spotřeba masa v kg/osoba/rok

Co s tím?

K omezení emisí metanu ze zemědělství by pomohlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), správné nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy (faktaoklimatu.cz). Greenpeace přímo uvádí, že k dosažení udržitelnosti je potřeba do roku 2050 omezit současnou živočišnou výrobu na polovinu.

Jak jsem již uvedla, celková produkce skleníkových plynů ze živočišné výroby je srovnatelná s automobilovou dopravou. Zatímco automobilový průmysl prochází revolucí směrem k elektromobilitě (a teď nehodnotím, zda je to správný směr), tak se ptám: „Kde je podobně mířený tlak na omezení živočišné výroby?“.

Asi zatím za hranicemi. Jamie Oliver, Tom Hanks a další celebrity si situaci s živočišnou výrobou uvědomují a přidali se k výzvě nejíst maso v pondělí. Tedy jeden den v týdnu se budou stravovat vegetariánsky.

Vzhledem k tomu, že jíme maso celkem dost, je tedy z čeho slevovat, tak myslím, že omezení spotřeby masa a živočišných produktů může být pro řadu lidí přijatelnější opatření než například omezení jízdy autem. Přičemž klimatický dopad by mohl být srovnatelný.

Návrat k masu jako svátečnímu pokrmu prospěje nejen klimatu, ale i Vašemu zdraví. Já tedy symbolicky alespoň dnes maso do úst nevezmu.

Vážím si všech, kdo si alespoň jednou týdně, nebo třeba jen DNES odřeknou svou oblíbenou pečínku na základě informací, které jste se právě dočetli. Je to jen první krůček a doufám, že Vám dává smysl omezení konzumace masa z ekologických důvodů.

Nejvíce však smekám před vegetariány a přeji jim krásný mezinárodní den.

Author:

WASTEmANKA

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Bez masa pro udržitelnost jen dnes se nejdříve objevil na Zerowasters.

Výbava školáka udržitelně

WASTEmANKA — Fri, 27 Aug 2021 09:27:55 +0000

Ať už na konci prázdnin, nebo v průběhu školního roku, vždy můžete výbavu do školy pořizovat/doplňovat v souladu s principy udržitelnosti. Tipy jak to udělat, se dozvíte v tomto článku.

Státní školy zatím nemají udržitelnost jako prioritu. I když ve většině škol najdete tříděný odpad, tak akce typu ovoce a zelenina nebo mléko do škol fungují spíše jako protipól. Plastový pytlík s hruškou každému dítěti? Nejenže vytváří zbytečný jednorázový odpad, ale nejednomu školáku způsobí i další nepříjemnosti, když si v tom pytlíku ovoce zapomene v aktovce a vyndá je po čase ve značném stádiu rozkladu. Apeluji proto na učitele a ředitele, prosím – jde to jinak? Nemohou dostat kus ovoce bez plastu, nebo mléko jen ten, kdo ho pije?

Další věcí, kterou nepochopím, jsou automaty ve školách. Bohužel jsem viděla automaty, které mají drobnosti (například tyčinku, nebo gumu) v plastovém kelímku jen proto, aby se mohly točit ve spirále. Takový typ automatu je pro mě neuvěřitelně neekologickou záležitostí.

Ale pryč od školy, kterou jako takovou nezměním, raději se zaměřím na to, co ovlivnit mohu. A to je školní výbava mých dětí.

Základní výbavu, tedy aktovku a penál vybírám tak, aby vydržely mnoho let. Kvalitní školní batohy lze i po pěti letech používání bez problémů prodat v bazaru, nebo poslat dál do oběhu jinak. Zde bych neviděla jako hlavní příčinu „neudržitenosti výbavy školáka“. Podívejme se ale blíže, co vlastně přijde do aktovky a penálu.

Sešity

Byly doby, kdy jsem rezignovaně šla do papírnictví a koupila předepsaný počet sešitů dle seznamu od paní učitelky. Teď nejprve zkouknu loňské sešity, pokud je v nich dost volného prostoru a nejsou poničené, tak se dají bez problému použít. V opačném případě jim ještě vystříhám zbylých pár papírů, abych je použila na své poznámky.

Při nákupu nových sešitů dávám přednost sešitům vyrobených v ČR (BOBO Blok, Papírny Brno) a recyklovanému papíru, ideálně nebělenému. Nicméně ne všechny typy sešitů (různé linkování) lze sehnat v recyklovatelné podobě. Když neseženu, pak hledám alespoň certifikaci FSC (Forest Stewardship Council®), která svědčí o papíru z udržitelně pěstovaných lesů.

I celé papírnictví může být udržitelné, jedno takové je na Praze 7, jmenuje se Papelote, na webu můžete najít velké množství sešitů z recyklovaného papíru a s jednobarevnými deskami.

Obaly

Obalte si sešity a učebnice – jedním z prvních zářijových úkolů (pečlivější učitelky zadávají ještě před prázdninami) je sehnat obaly na všechny učebnice a sešity. Co s tím, když nechcete zbytečně produkovat plasty?

Použijte obaly, které máte – Než vezmete papírnictví útokem a koupíte plný počet obalů na nové učebnice, tak si prohlédněte šuplíky doma a projděte výbavu z minulého roku. Často jsou pro stejné předměty učebnice stejných formátů a obal stačí přendat, případně mírně opravit.
V ideálním případě jste si na konci roku připravili hromádku obalů, nebo budete, tak jako já, lovit z aktovek a šuplíků.
Vyměňte plastové obaly za papírové – Pravděpodobně se Vám stane, že jsou buď obaly zničené, nebo jich nenajdete potřebný počet, či správný typ. Já jsem se letos zařekla, že už žádný plastový obal nekoupím a raději zbytek obalím do obalů papírových. K tomuto účelu jsem objevila možnost zakoupit nádherně obšité upcyklované papírové obaly od firmy Tierra Verde, která na výrobu používá použité pytle od jedlé sody.

Vyrobte si svoje obaly – Výrobci učebnic umí být ve výběru rozměru kreativní a tak si bohužel nevystačím s A4 a A5 papírovými obaly od Tierra Verde. Nezbývá než přijmout kreativní výzvu a poohlédnout se po výrobě obalů vlastních. Na výrobu obalů se báječně hodí použité papírové tašky od nákupů nebo pytle se silnějšího igelitu.

Postup výroby obalu

Postup je jednoduchý, možná si dokonce vzpomenete, že už jste to někdy dělali.

Vezmete balicí papír, nebo použitou papírovou tašku na nákup (jako já).
Vystřihněte rozměr otevřené učebnice s přesahem po všech stranách cca 7 cm (po stranách může být i více).
Horní a spodní přesah ohněte na rozměr desek + několik mm.
Nakonec přehněte boční okraje a připevněte.

Možností, jak připevnit boky, je několik. Buď můžete zvolit obšití entlovacím stehem, podobně jako Tierra verde. Při obšití lze využít i barevného kontrastu nitě, nebo ozdobného stehu. Napadlo mě i vyšít na obal monogram. Nicméně, po konzultaci se synem, jsem nápad rychle opustila. Jednodušší, ale na pohled méně atraktivní je přilepit. Já jsem volila papírovou lepicí pásku a výsledek mě nadchnul. Hotovo za 5 minut. Jenže už první námitka mého 11letého syna mě odzbrojila – Co když to poleju?

Výhody papírových obalů

neprodukují plasty
lze na ně kreslit, nebo je zdobit ubrousky – originalita
jsou recyklovatelné
mohou být i kompostovatelné
cena (při výrobě) – levnější než plastové a navíc můžete upcyklovat papírové tašky z nákupů

Nevýhody papírových obalů

nezabrání promočení
text ani barva učebnice nejde vidět – v nižších ročnících učitelky popisují dětem učebnice dle barev
cena (při koupi) – Tierra Verde vychází dráž než plastový

Výtvarný kufřík

Připravte výtvarný kufřík – zní další úkol pro rodiče malého školáčka, který je korunován seznamem potřebných věcí. V seznamu vévodí pastelky, fixy, křídy, vodovky, tempery, štětce, guma, ořezávátko, tuš, perko atd.

Při plnění kufříku s výtvarnými potřebami máte čím dát tím větší možnost volby. Udržitelný nákup často znamená, že budete muset do více než jednoho papírnictví, či objednávat online. Váš výběr spočívá zejména v možnosti volby materiálu, ze kterého je výtvarná pomůcka vyrobena. Udržitelnější volbou jsou materiály kovové, dřevěné, recyklované spíše než plastové.

U všech výtvarných potřeb zkoumám, kromě materiálu, i krajinu původu a obal. Snažím se nakupovat výrobky z ČR, nebo maximálně z EU. Lokálním nákupem snižuji uhlíkovou stopu, kterou za sebou nechává transport výrobku k mým rukám. Z tohoto hlediska musím vyzdvihnout 2 české firmy s dlouholetou tradicí, a to KOH-I-NOOR a Dačický CENTROPEN.

Výtvarné potřeby

Jaká je možnost volby u výtvarných potřeb? U štětců volíte mezi dřevěnou a plastovou násadou. Ořezávátko, pravítko i kružítko můžete koupit kovové, nikoliv plastové. Temperové barvy můžete koupit v tradičním hliníku, ne v plastu.

Nejhorší materiálový výběr je u fixek a vodovek, ty bez plastu nekoupíte. I když jsou všechny fixy plastové, lze si vybrat alespoň ty s nezávadným inkoustem z potravinářských barev, který jsem ocenila hlavně v době, když si děti rády přikládaly hroty fixek ke rtům a rády malovaly na kůži. Silnější fixy, popisovače lze koupit plnitelné. I v kvalitě vodovek je velká variabilita – v množství pigmentu, jeho sytosti, výdrži a kryvosti atd. Nejvíce se mi osvědčily anilínky, které se tak už jen jmenují a škodlivý anilin už neobsahují (informace z toxikologické linky, když si synek olízal prsty od anilinek). Další možností je domácí výroba vodovek z potravinářských barev.

Letošní novinkou je snaha o ekologické lepidlo od výrobce UHU. Jedná se o lepící tyčinku ReNATURE, která má přírodní složení (98 %) bez rozpouštědel, na bázi vody. Plastový obal je více než z poloviny vyroben z bioplastu z cukrové třtiny. Výrobce udává, že je dokonce recyklovatelný, což pro bioplasty není samozřejmost. Tyčinku jsem pro účely tohoto článku zakoupila, abych ozkoušela, zda lepí a přijde mi, že lepí srovnatelně s konvenčními tyčinkami, navíc není vůbec cítit jako lepidlo. Uživatelsky nepříjemný je pro mě šroubovací uzávěr. Další možností, jak lepit ekologicky je použít lepidlo Coccoina, které je sice italské, ale za to zcela přírodní a dle výrobce kompletně rozložitelné (vyrobené z bramborového škrobu a mandlové esence).

Pastelky jsou tradičně dřevěné, ale dají se pořídit i recyklované ze starých novin. Ty vyrábí německá firma Pandoo. Aby pastelky dlouho vydržely a tuha se nepolámala, tak je u nich důležitá správná péče. Proto bych doporučila kupovat v trvanlivém obalu (pokud dítě nepoužívá očka v penálu). Na výběr je kovová krabička, nebo praktický látkový rolovací obal. Pro starší žáky se hodí koupit místo pastelek progresky (tak rychle se neomalují), nebo třeba kovové versatilky, k nimž můžete dokupovat náplně. Versatilky jsou prakticky nezničitelné, takže Vám vydrží na věky.

A právě trvanlivost je cílem. U udržitelného nákupu nehraje nejdůležitější roli cena, ale dlouhodobá použitelnost vycházející z kvalitních materiálů, které ideálně půjdou i po desítkách let zrecyklovat, nebo alespoň nebudou zamořovat životní prostředí mikroplasty. Trvanlivost výtvarných pomůcek oceníte i při každoroční kontrole kufříku, obvykle stačí doplnit černou pastelku, nejpoužívanější barvu temper (lze koupit jednotlivě) a věci porovnat k dalšímu roku používání.

Tužky a pera

Těla per, propisek i tužek lze vybrat ze dřeva, korku nebo recyklovaného papíru. U základní psací potřeby – pera může do výběru zasáhnout i paní učitelka. Já jsem zatím vždy kupovala pero dle instrukcí, jelikož je prý žádoucí, aby měli všichni žáci ve třídě stejný typ per.

Velké oblibě u žáků i učitelů se těší gumovací pera značky PILOT. PILOT letos přichází s novinkou – perem EcoBall, které je vyrobeno z 86% z recyklovaných plastů s podílem 2,5 % plastů vylovených z oceánů, jezer a řek. Samozřejmostí jsou vyměnitelné náplně. Bohužel je to jen jeden typ a navíc není gumovací. Je to spíš takový výkřik do tmy, kdyby firma chtěla přejít na „zelenou“ produkci, a nikoliv se jen ošplouchnout „greenwashem“, tak by začala z recyklovaného plastu dělat všechna těla svých per, přestala by dávat náhradní náplně do plastových krabiček a plnila by je větším množstvím inkoustu (přijdou mi naplněné lehce za půlku potenciálu). Syn během školního roku spotřebuje třeba i 10 náhradních náplní. Firma se sice chvástá, že snižuje uhlíkovou stopu ve srovnání s koupí nového produktu, ale ve srovnání s perem, které se plní inkoustem ze skleněné lahvičky a vydrží deset i více let, je množství plastu vyprodukované firmou PILOT enormní.

Vyzkoušela jsem tužky ze starých novin Pandoo. Měla jsem k nim z počátku nedůvěru, zda budou dostatečně pevné a příjemné v ruce. Nejenže jsou pevné, ale uchvátila mě jejich přednost při ořezávání. Když totiž ořezáváte tužku z recyklovatelného papíru, tak se ořezek nerozpadá podobně jako je tomu u klasických dřevěných tužek, ale drží pohromadě. Při ořezávání malým ořezávátkem dítě nenadělá tolik nepořádku.

Svačiny

Udržitelnost lze praktikovat i při samotném provozu docházení do školy. Pokud máte děti na prvním stupni, tak určitě dostávají z domova pití a svačinu. V případě svačin vidím jako největší problém použití jednorázových plastových obalů – igelitových sáčků, případně PET lahví. Na základních školách se učí přibližně 1 milión dětí, když si představím, že by každý žáček dostal každý den svačinu zabalenou do igelitového sáčku, tak mi vyjde spotřeba téměř 200 miliónů sáčků za školní rok!

Přitom je tolik možností, jak igelitový sáček nahradit. Lze se mu vyhnout i v případě, když kupujete svačinu cestou do školy. Doporučit mohu svačinový box, který má nespornou výhodu v tom, že se obsah v aktovce nepromáčkne, nicméně zabírá více místa a není do něj vidět. Praktické je mít v aktovce kapsu, která je uvnitř omyvatelná – speciálně upravená na svačiny. Pokud ještě nemáte náhrady igelitových sáčků vyřešeny, tak si můžete zdarma stáhnout můj e-book 11+1 možností čím nahradit igelitové sáčky, kde najdete nejen jednotlivé možnosti, jejich výhody a nevýhody, ale hlavně odkazy kde koupit a srovnání cen.

Pro svačiny lze volit látkové kapsy, ubrousky i pytlíky, voskované ubrousky, zmíněné boxy z plastu, bambusu, různého druhu škrobu či nerezu, nebo kapsiček ze silikonu, do kterých je vidět, jsou lehké a dobře těsní.

Jelikož lahve na pití by byly (podobně jako pytlíky) téma na samostatný článek, a pravděpodobně již stejně máte láhev vyřešenou, tak zde budu sdílet jen svou pozitivní zkušenost s dlouholetým používáním českého výrobku Zdravá láhev. Zdravá lahev je sice plastová, ale není to typ láhve, který vyhodíte po pár letech používání. Díky širokému hrdlu lze snadno čistit, je lehká (ocení zejména menší děti), neteče a hlavně k ní lze dokoupit všechny komponenty včetně gumičky těsnění, takže není problém ji používat opravdu, dokud ji neztratíte.

I když je často lákavé sáhnout po „línější“ verzi a koupit výbavu v nejbližším papírnictví stylem – vezmu, co mají, tak věřím, že pokud jste si přečetli článek a zjistili jste, že máte možnost volby, tak si dáte tu práci a pořídíte výbavu udržitelněji.

Předem Vám za to děkuji!

Author:

WASTEmANKA

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Výbava školáka udržitelně se nejdříve objevil na Zerowasters.

Menstruační pomůcky s minimem odpadu

WASTEmANKA — Thu, 05 Aug 2021 16:23:22 +0000

Používáte tampóny a vložky z drogérie? Víte, že obsahují plasty? Výrobci menstruačních pomůcek složení neuvádí – nemusí. Podle nové směrnice EU však budou muset nově být označeny piktogramem upozorňujícím právě na obsah plastu. Kromě plastu, který může způsobovat nemalé zdravotní komplikace je u menstruačních pomůcek problém s množstvím nezpracovatelného odpadu, který díky jednorázovosti vložek a tampónů vzniká. Při průměrné spotřebě 300 vložek/tampónů za rok vyprodukuje menstruující žena zhruba 3 kg nerozložitelného odpadu ročně. Pokud Vám 3 kg ještě nezní tak zle, zkuste si je pronásobit počtem let. Například za 20 let dosáhne hromada odpadu 60 kg, tedy zhruba Vaší hmotnosti, ale celkově žena používá menstruační pomůcky déle než 20 let, že?

Jakmile si to jednou uvědomíte, což předpokládám je Váš případ, jelikož čtete právě tento článek, tak začnete hledat – co jiného? Čím nahradit vložky a tampóny, když už nechcete své intimní partie zacpávat plastem?

Každá žena je jiná a má i jiné pocity při svých dnech. Nemohu napsat, že ta, nebo ona ekologická alternativa je nejlepší, ale mohu popsat jejich výhody a nevýhody ze zkušenosti vlastní i zkušeností mnoha dalších uživatelek. Představím možnosti jednu po druhé a vyberete si samy, která s vámi nejlépe souzní.

V drogeriích najdete i jednorázové vložky označené eko, které bývají zpravidla z biobavlny, nebělené chlorem a bez plastu. Takže k tělu určitě šetrnější, ale z pohledu odpadu je jejich hromada stejná, takže o zero waste alternativě nemůže být řeč.

Další jednorázovou pomůckou, která má už menší hromadu odpadu je menstruační disk. Ještě jste o něm neslyšely? Není divu, v ČR se ještě moc nerozšířil a myslím, že ani nerozšíří. Vypadá jako tenký pesar, je jednorázový a stojí 40 Kč za kus. Výrobce sice udávají, že produkuje o 60 % méně odpadu oproti vložkám, ale kvůli jednorázovosti, vysoké ceně a nedostupnosti se jím více zabývat nebudu.

Co tedy používat?

Opakovaně použitelné menstruační pomůcky, které zaručeně produkují méně odpadu jsou následující:

- látkové vložky
- menstruační kalíšek
- menstruační kalhotky
- mořská houba

Srovnání jejich vybraných parametrů nabízí následující tabulka:

Ceny odpovídají nákladům z roku 2021.

Látkové vložky

Prodávají se u nás již více než 15 let. Zpravidla mají minimálně 2 vrstvy – savou obvykle z biobavlny/bavlny/bambusu a nepropustnou PUL. Na křidýlkách mají cvoček, nebo suchý zip, aby držely na místě (nemají lepidlo jako plastové vložky). Tato alternativa mě nikdy nelákala, jelikož mě nebaví praní v ruce. Jejich údržba spočívá v máčení ve studené vodě, předeprání a následném vyprání v pračce, či v ruce.

Když jsem však četla mnohé kladné ohlasy dlouholetých nadšených uživatelek, tak musím říci, že jsem nabrala dojmu, že látkovým vložkám neprávem křivdím a hodlám je alespoň vyzkoušet. V dnešní době si můžete vybrat z mnoha typů savosti – od intimek až po vložky pro období šestinedělí. K pokrytí celé proměnlivé doby menstruace je vhodné si pořídit sady například 5-6 kusů s různými savostmi. Z českých firem má nejdelší tradici firma Meracus, která nabízí veselé barvy i nesčetné vzory látkových vložek.

Praktickým doplňkem látkových vložek je nepropustná taštička, v níž lze přenášet již použité kusy.

VÝHODY LÁTKOVÝCH VLOŽEK

cena – při dlouhodobém používání vychází lépe než tampóny a vložky
prodyšnější oproti klasickým vložkám
diskrétní

NEVÝHODY LÁTKOVÝCH VLOŽEK

údržba
může se posunout na nesprávné místo

Menstruační kalíšek

Na trhu se objevily cca před 15 lety, první byly kalíšky firmy Ladycup. Dnes vyrábí a dodává mnoho firem rozličné tvary a velikosti. Já jsem spokojená uživatelka kalíšku více než 12 let, od té doby sekci dámských hygienických potřeb v drogerii nenavštěvuji. Kalíšek totiž nahradí jak vložky, tak tampóny. Zavádí se přeložený napůl do hloubky stejné jako tampóny. V pochvě se rozvine a přilne ke stěnám. K usnadnění vyndávání slouží výstupek na spodní části kalíšku. Doporučuje se vyjmout nejdéle po 12 hodinách. Údržba je jednoduchá – vymytí vodou po každém použití a vyvaření po cyklu. Kalíšek bývá vyrobený z lékařského silikonu. Jednoznačně se jedná o alternativu s nejnižším množstvím odpadu, tedy pokud nepočítám svobodnou menstruaci, o které se zmiňuji na konci článku.

Problém může znamenat diskrétnost – při vyndávání a vypláchnutí je ideální mít k dispozici toaletu s malým umyvadélkem. Pokud jste ve veřejném prostoru, kde zpravidla toalety s umyvadélkem nejsou, pak se můžete dostat do situace, kdy potřebujete kalíšek vymýt a znovu zavést. Takže Vám nezbývá nic jiného než vylít obsah kalíšku do toalety, zajít k umyvadélku dovymýt a znovu se vrátit na toaletu. Je to trochu krkolomné, ale mám ozkoušeno používání kalíšku i v kempu.

VÝHODY KALÍŠKU

nejdelší životnost
nejnižší cena při dlouhodobém užívání
vysoká spolehlivost při správné velikosti
lze použít v bazénu
několik velikostí, tvarů
nevysušuje sliznici jako tampóny
vydrží i 12 hodin
snadná údržba
stačí 1 kus

NEVÝHODY KALÍŠKU

první nemusí tvarově vyhovovat
nemusí vyhovovat ženám s povoleným svalstvem nebo nízko posazeným děložním čípkem
může tlačit, táhlo na vyndávání může nepříjemně překážet
před pohlavním stykem nutno vyndat
zadržuje krev uvnitř
pohled na krev a manipulace s ní

Menstruační kalhotky

Menstruační kalhotky momentálně zažívají boom a trh začíná být zaplaven možnostmi. Při nákupu můžete zvolit českého výrobce a přírodní materiály, nebo syntetické materiály z Číny. Česká kvalita se ovšem odrazí na ceně, která je, oproti syntetickým kalhotkám z čínských dílen, nezřídka dvojnásobná.

Jsou nejpřirozenější náhradou, jelikož jen místo obyčejných kalhotek obléknete ve své dny kalhotky upravené pro tyto účely. Mají zesílenou spodní část zpravidla o 2 vrstvy – jednu savou a spodní nepropustnou. Údržba je o něco složitější – po použití vymáchat ve studené vodě, dokud voda barví a nechat uschnout, lze vyprat v pračce, nebo v ruce za použití žlučového mýdla, případně speciálního mýdla na lanolin.

Jelikož mě jsou sympatičtější čeští výrobci, tak jsem si na zkoušku na jaře zakoupila několik kusů kalhotek Meracus a Sayu. V ruce jsem měla i Snugs, které mají asi největší propagaci, ale při porovnání materiálů mi byly příjemnější výše uvedené varianty. Sayu má vnitřní vrstvu z merino vlny a střih zakončený krajkou. Meracus mě zaujal bokovým střihem a příznivou cenou. Při nošení super pocit, i když už jsem absolutně odvykla silnějším kalhotkám. Trochu jsem se bála údržby. Představa, že peru v ruce cokoliv od krve, mi není příjemná, ale zjistila jsem, že z menstruačních kalhotek jde krev mnohem lépe vymýt než z čehokoli, co jsem dosud prala.

VÝHODY KALHOTEK

krev volně vytéká
výběr střihů a barev
savější než běžné vložky
savá vrstva se neposouvá
nebrání pohlavnímu styku

NEVÝHODY KALHOTEK

nejvyšší počáteční investice
praní v ruce – máchání po použití
je nutné mít 4-5 kusů
schne dlouho
neřeší bazén – k dostání jsou však i menstruační plavky
při chůzi lehce šustí

Mořská houba

Jedná se o zcela přírodní produkt. Zavádí se vlhká, zmáčknutá do malé ruličky, hlouběji od poševního vchodu než menstruační kalíšek. Pro někoho je to nejpohodlnější řešení, nikde netlačí, přizpůsobí se tvaru pochvy. Velikost lze optimalizovat doma zastřižením. Mnoho spokojených uživatelek uvádí jako hlavní výhodu pohodlí a možnost pohlavního styku.

Nevýhodou je bezesporu delší čištění. Čištění probíhá s tea tree solí, se kterou je potřeba delší dobu vymáchávat. Životnost jedné houbičky je půl roku.

Při prudkém pohybu, při sportu, někdo uvádí i při kýchnutí může dojít ke zmáčknutí a tím nežádoucímu vytlačení tekutiny – závisí na více faktorech (hloubce zavedení, síle menstruace, době od výměny, stavu svalů pánevního dna).

Přese všechny výhody a přírodní složení mám pocit, že není příliš udržitelné, aby každá žena spotřebovala ročně 4 mořské houbičky.

VÝHODY MOŘSKÉ HOUBY

měkká – netlačí, uvnitř není cítit
příjemná na zavedení
lze použít v bazénu
nepřekáží při pohlavním styku
přizpůsobí se fyziologii těla
několik velikostí – lze upravit
nevysušuje sliznici jako tampony

NEVÝHODY MOŘSKÉ HOUBY

při aktivním sportu může dojít k promáčknutí
při vyndávání špiní
častá výměna – při silné menstruaci přes den 2-4 hodiny, při slabší 4-7 hodin
zadržuje krev uvnitř těla

Kombinace

Pokud máte silnější menstruaci, tak je vhodné jednotlivé metody kombinovat – například slabší dny používat houbu, či kalhotky a na nejsilnější dny používat kalíšek. Někomu v nejsilnějších dnech ani kalíšek nestačí na celý den a je třeba vyprázdnit i během dne. Mně se ještě nestalo.

Pokud chcete mít naprostou jistotu před „nehodou“, tak lze doporučit menstruační kalíšek, nebo houbu používat současně s látkovou intimkou.

Volná/svobodná menstruace

Řešení, které možná překvapí – nepoužívat nic. Nemyslete si však, že by krev znečistovala prádlo, nebo ještě hůře vrchní oblečení – kdepak!

Jedná se o metodu, která vyžaduje trénink svalů pánevního dna v kombinaci s intenzivním vnímání vlastního těla. Krev přichází v určitých intervalech – přívalech, například když člověk vstává ze sedu, či lehu. Takový moment je možné předvídat a pomocí posílených svalů pánevního dna krev zadržet do doby, než si zajdete na toaletu. Začít s metodou svobodné menstruace je určitě vhodné doma v blízkosti toalety.

Závěrem

Jakmile ozkoušíte ekologické menstruační pomůcky, tak se těžko budete vracet ke konvenčním vložkám. Naopak si zřejmě budete říkat: „Proč jsem to nezkusila dřív?“ Ono je to jako se vším novým, nejtěžší je první krok a pak už to jde zpravidla samo.

Přeji, ať najdeš odvahu udělat první krok, co nejdříve, a řekneš jednorázovým menstruačním pomůckám navždy NE.

Author:

WASTEmANKA

Chci dostávat novinky ze světa zero waste!

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Menstruační pomůcky s minimem odpadu se nejdříve objevil na Zerowasters.

Kde pořizovat použité a proč

Amálie Knotová — Mon, 28 Jun 2021 12:22:10 +0000

Dříve byly věci z druhé ruky neoblíbené a člověk se pomalu bál přiznat, kde danou věc sehnal. Dnes je to životní styl, zábava při hledání a získávání jedinečných kusů, i vědomí vlastní zodpovědnosti k planetě. Víc lidí, víc věcí, víc odpadu. Začarovaný kruh, ze kterého se uvědomělí lidé snaží svým odpovědným výběrem dostat.

Kde pořizovat

Pro nové věci se chodí do obchodu. Pro použité se chodí, kam vás nohy zavedou. Sekáče, blešáky, bazary, swapy, nábytkové banky, re-use centra, charitativní obchody, online platformy, po rodině, po kamarádech, u popelnic, u kontejnerů a mohla bych tu být s vyjmenováváním až do zítra. Každý si může vybrat, jaká forma zisku použitých věcí se mu zamlouvá.

Moje proč

Já třeba velmi ráda získávám oblečení z druhé ruky. Po kamarádkách. Po influencerkách, které své kousky prodávají na sociálních sítích. Miluji charitativní akce a obchody. Při koupi udělám radost nejen sobě, ale i někomu, kdo utržené peníze potřebuje. Mezi moje oblíbená místa patří Hvězdný bazar, Moment, Sue Ryder, Cesta Domů nebo akce Kup si karmu. Darované věci se prodají a získané peníze jdou například stárnoucím seniorům, postiženým lidem, nemocným dětem nebo lidem na vozíku.

Proč je použité lepší než nové?

Když se ujmete věci, která už někomu jinému neslouží…

netvoří se odpad, protože věc se nevyhodí.
nespotřebovávají se nové suroviny na výrobu.
dáte nový život věci, která stále slouží.
a to nejlepší nakonec… ušetříte peníze.

Každý má jiné pohnutky, proč si použité věci pořizuje. Všechny jsou ale správné, když vedou ke stejné hodnotě – neždímat naši planetu. A v konečném důsledku i naše peněženky.

Inspirace z našeho týmu

Pořizovat použité je zábava. Užívají si to i členové týmu Bezobalu. Dalo by se až říct, že se předháníme, kdo, co a kde jsme sehnali z druhé ruky. Načerpejte inspiraci z jejich zkušeností.

Majda si zamilovala on-line nakupování. Mezi její nejoblíbenější virtuální místa, kam ráda zabloudí, patří Vinted s oblečením, Marketplace na Facebooku, Sbazar.

„Často volím online variantu, protože mě to nestojí tolik času. Můžu porovnávat. Navíc když sháním něco konkrétního, mám větší šanci to najít,“ pochvaluje si Majda moderní verzi blešáků.

Má taky ráda staré dobré pátrání v charitativních obchodech nebo na klasických blešácích:

„Na druhou stranu offline nakupování mám jako hobby. Strašně mě baví všude možně koukat a čekat, co najdu za skvost. Jsem takový houbař v městský džungli. Taky mě to pak víc motivuje ty věci předělávat. Přesně už vidím, co by z toho mohlo být. Obecně mám prostě ráda věci s příběhem.“

Jirka je především známý pro své úlovky od popelnic. Podle svých slov má moc rád hrabání se v kontejnerech a na sběrných dvorech. Není pomalu den, kdy by něco nepřitáhnul a všichni jsme se nedivili, co dokáže ulovit.

„Přál jsem si nástěnku na stavbu, netrvalo dlouho a dorazila mi k popelnicím před domem,“ popsal jeden ze stovek příběhů.

Kromě toho je Jirka typický český kutil:

„Málo věcí vyhodím, ale taky se snažím málo si jich domů natahat. A pak z toho, co mám, se dá kdeco vyrobit. Také si věci opravuji, a tak mi pak slouží dále.“

Žofka si oblíbila swapy. Název pochází z anglického swap = vyměnit, a je to akce, kde princip spočívá ve směnném obchodu.

„Zrcadlo mám za šaty, knihovnu za odřezky z pokojovek,“ popisuje své úlovky.

Získávání věcí z druhé ruky je pro Žofku zábava, ale má to pro ni i hlubší význam:

„Baví mě věci hledat. Získat něco, co se mi bude fakt líbit a hodit. Nejvíc na světě mě baví ta cirkularita. Že se dá nekupovat si nové věci, a přitom mít všechno co potřebuju.“

Náš druhý Jirka zase sází na minimalismus.

„Snažím mít minimum věcí. Pokud něco potřebuji jen jednou nebo zřídka, půjčuju si to. Dělám to i opačně a věci půjčuju zase já ostatním.“

Vysvětlil, jak praktikuje minimalismus a sdílení, což se skvěle doplňuje.

„Pokud něco potřebuji, snažím se to sehnat z druhé ruky. Oblečení mám z 80 % ze sekáčů. Občas něco najdu u kontejneru, co už jiný člověk nepotřebuje. Potkávám toho celkem hodně. Pokud tu možnost mám, tak ji preferuji. Z druhé ruky mám telefon i laptop,“pochvaluje si Jirka.

Na věci kouká z praktického hlediska a velký výběr v obchodech ho stresuje.

Na domácí potřeby využívá Zuzka nejčastěji širokou rodinnou základnu.

“Babička je naše nejdůslednější minimalistka. Nechává si přísně jen to, co opravdu potřebuje a to se s věkem stále snižuje. Ráda tak dědím pro moji rozrůstající se rodinu kuchyňské potřeby, peří na polštáře nebo třeba zásobu látkových kapesníků. Tetičky chalupa je zase přímo supermarket na sklo a porcelán.”

Když to není v rodině, přichází na řadu bazar/zastavárna nebo blešák. Sama se babičky pravidlem taky řídí a věci posílá dál v lokální swapové skupině na Facebooku, kde věci směňuje za přebytky ovoce, zeleniny ať už čerstvých, nebo zavařených.

Kačka chodí do sekáčů, ovšem doba covidová ji téměř zcela přesunula do online světa.

“Omrknu, vyberu a rovnou si můžu vyzvednout konkrétní věc. Většina našeho vybavení bytu je z Sbazaru nebo Bazoše.”

Smutní, že je z Prahy, kde jsou blešáky nedostupné.

Sekáč je pro Verču naopak příliš zdlouhavý a obvykle nenajde, co potřebuje nebo se jí líbilo.

“Nejvíc nakupuji na Vinted. Mám ale pocit, že všechno máme, tak nakupuju minimálně. Taky tam prodávám, třeba hračky po dětech.”

Bětka nakupování nesnáší. Do obchodů chodí nerada, má pocit že jí nikdy nic není. O to horší jsou pro ni sekáče, kde vybrat správnou velikost je ještě náročnější.

“Mám většinu oblečení od kamarádek. S dřívejší partou spolubydlících jsme měly sdílené šatníky, půjčovali jsme si oblečení navzájem.”

Když už hledá mimo domov, nejvíc využívám Marketplace nebo Vinted. Vždy při tom pečlivě vybírá.

Jana doporučuje organizaci bazárku v rámci mateřské školky, ke které sama přispěla. Nosí tam věci z domácnosti a hlavně oblečení.

“Na bazárku jsem vždycky našla pár věcí, co jsem potřebovala pro děti a nějaký prima kousek i pro sebe. A výtěžek šel na školku.”

Autor:

Amálie Knotová

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Kde pořizovat použité a proč se nejdříve objevil na Zerowasters.

Zero waste komunitní pěstování

Anna Sladká — Tue, 22 Jun 2021 15:29:31 +0000

Jednou z mnoha cest k zero waste je vlastní produkce čerstvých a kvalitních potravin. Možná byste za pár domácích cherry rajčátek trhali ruce, ale chybí vám doma prostor i na květináč bylinek. Nebo vám pěstování vlastních potravin prostě jen začíná přicházet na mysl, ale nemáte potřebné znalosti a správné zahradnické sebevědomí? Pojďte společně nakouknout pod pokličku komunitním zahradám…

Komunitní zahrada je místo, kde se setkávají lidé se stejným zájmem v pěstování jak zeleniny, tak komunity. Za poslední roky rostou jako houby po dešti, zvlášť ve větších městech, kde je samozřejmě poptávka po takovém místě největší. Najdete je jak na polích a loukách, tak na městských travnatých plochách, ale i na plochách vydlážděných, na sídlištích i ve vnitroblocích domů. Je v Chomutově, je v Pardubicích a mohli byste ji najít i v uličkách Prahy 1.

Forem komunitních zahrad a možností, jak se na komunitním pěstování podílet, je nepočítaně. Každá zahrada je jedinečná, což vychází nejen z jejího umístění, ale také z lidí, kterým roste doslova pod rukama. Každá má svá specifika a svá pravidla, ale věřím, že hrabat v hlíně se budete moct všude.

V komunitní zahradě můžete mít svůj vlastní záhonek nebo se alespoň můžete podílet na péči o společné plodiny. A určitě v komunitě najdete někoho, kdo vám poradí, co a jak. A nejen to. Činnost komunitních zahrad často přesahuje samotnou zahradu. Lidé z komunity zvelebují své okolí, spolupracují s okolními školami, podporují environmentální vzdělávání, pořádají besedy i sousedské sešlosti, pěstují vztahy a pečují o sebe navzájem.

Pokud o takovém místě ve svém životě sníte, můžete se porozhlédnout třeba na Mapě komunitních zahrad a kompostérů, kterou vytvořila neziskovka Kokoza. Kromě komunitních zahrad tam najdete třeba komunitní kompostéry nebo vermikompostéry a majitele žížal, které v něm žijí. Ale o tom třeba zase příště. Kdo by si raději zatím jen o komunitním zahradničení početl, Kokoza vydala také knihu Pěstujeme ve městě, která shrnuje jejich veškeré dosavadní zkušenosti. A jestli vám chybí motivace, po přečtení knih od Slámy v botách vám nebude stačit ani městská zahrádka.

Author:

Anna Sladká

K inspiraci komunitního pěstování doporučujeme:

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Zero waste komunitní pěstování se nejdříve objevil na Zerowasters.

Cestování na lehko

Amálie Knotová — Tue, 15 Jun 2021 13:57:33 +0000

Představa cestovatele se třemi kufry naplněnými k prasknutí, který už na letišti v domovině srká kávu z jednorázového kelímku a pojídá hranolky z plastového tácku není nic pro mě.

Ať už jedu na víkend pod stan nebo na 3 měsíce cestovat po Spojených státech, snažím se cestovat nalehko a s minimální tvorbou odpadu. Ušetřený prostor, váha a taky naše planeta je velkým plusem. Tohle je můj seznam zero waste a minimalistických tipů, se kterým cestuji a kterým se můžete inspirovat.

Cestuji ideálně na lehko, minimalisticky a bez odpadu.

Drogerie

Tuhé mycí produkty – Mýdlo, šampon, odličovač, vše se dá sehnat v pevné formě. Kdo by nechtěl používat produkt o velikosti makronky nebo pralinky. Ano tak malé mohou produkty být a vydrží na spotřebu déle. Lepší než s sebou brát velké plastové láhve s každým produktem. I když produkt spotřebujete, budete nosit menší váhu, ale ne menší objem.

Dóza nebo speciální pytlík – Na tuhé a po použití mokré produkty jsou vhodné obaly, které nepropustí vodu. Jako například hliníková dóza nebo speciální pouzdro, ve kterém navlhčené mýdlo dokonce uschne. Lze ho sehnat v outdoorových obchodech.

Malé cestovní balení – Prodávají se u kas v drogeriích a je v nich produkt na pár použití. Pokud máte oblíbenou tekutou drogerii, které se nechcete na svých toulkách vzdát, naplňte si tyto malé obaly svými produkty znovu a znovu. Hlavně si na místě dovolené nemusíte kupovat celé nové produkty, které jak známo stejně nestačíte vypoužívat.

Zubní pasta – Ta se bude do malé cestovní tuby špatně přendávat, že? Mám tu osobní super tip. Obal na kontaktní čočky! Dva kalíšky, které po naplnění po okraj, při troše skromnosti, vydrží přes týden. Nebo doporučuji zubní tabletky. Nepotřebujete ani vodu a když je rozkousáte, začnou pěnit jen díky slinám.

Multi líčidla – Aneb která žena nechce dobře vypadat i na cestách. Tvářenka, stín na oči a barva na rty v jednom jsou skvělé na ušetření místa. Po takovém multi líčidle jsem sáhla v obchodě s přírodní kosmetikou.

Jídlo

Láhev na pití – Vlastní z pevného plastu nebo skla jsou super, ale pronesete se s těžkým materiálem. Skládací lahev, kterou lze smotat, nikdy nezabere místo. Mění totiž velikost podle objemu vody v ní.

Voskované ubrousky – Znovupoužitelné a vlhkým hadříkem otíratelné. Na chleba s řízkem, na sušenky, na jablko, ale i na raw tyčinky. To poslední je moje vychytávka, kdy jsem voskovaný ubrousek rozstříhala na menší kusy. Tyčinky, ať domácí nebo koupené v bezobalovém obchodě, do nich zamotám a převážu gumičkou.

Krabičky – Donesu si jídlo, ale můžu si i odnést třeba z trhů, jídelen, nebo když nedojím v restauraci. Když do ní nemám, co dát za pokrm, uložím do ní drobné věci, které by se mi jinak rozprchly po zavazadle. Nebo existují (a já si na ně dělám zálusk) skládací krabičky ze silikonu.

Vlastní příbory – Pokud si vezmu jídlo do krabičky s sebou, musím ho také něčím sníst. Můžete si vzít příbory ze svého příborníku, nebo si pořídit lehké dřevěné na cesty či kovové skládací.

Oblečení

Kapsulový šatník – Neboli pár kousků, které k sobě jdou a v různých kombinacích je nosit dokola. Nemusíte mít vyloženě takový šatník doma, ale je dobré si ho balit na cesty. Možná po návratu z dovolené zjistíte, že víc kusů oblečení opravdu nepotřebujete.

Velká šála – Multifunkční záležitost, která se vždy hodí. Módní doplněk, teplá šála, deka na zachumlání. Podle situace ji využívám tak či tak.

Na závěr už stačí jen popřát Bon Voyage!

Nech se inspirovat průvodcem ekologického cestování od Domu zahraniční spolupráce.

Author:

Amálie Knotová

Chci dostávat novinky ze světa zero waste!

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Cestování na lehko se nejdříve objevil na Zerowasters.

Káva – smrtelný hřích zero wastera?

Anna Veselovská — Thu, 13 May 2021 12:08:12 +0000

Káva je součást mé identity. Opravdu. Stejně jako zero waste. Bylo by skvělé umět si odpustit papírové filtry, protože jsou jednorázové, nebo přesedlat na naturální kávu, která nespotřebuje tolik vody, jako ta promytá. Nejvíc si ale pochutnám na jemné filtrované kávě a právě „naturálka“ mi nevoní. A tak jsem svoje zvyky nastavila tak, abych s tím mohla žít. Lógr u mě nikdy neskončí ve směsném odpadu, při přípravě cold brew se jednorázové filtry mění na opakovaně použitelné a od té doby, co jsem dala do kupy informace pro tento článek, si prakticky denně odepřu druhý – odpolední šálek.

I když následující řádky zero waste milovníky kávy asi trochu zabolí, stojí za přečtení. Nabízí totiž několik eko souvislostí z produkce a konzumace kávy. Pohádkově růžové to rozhodně není, ale nabízí se pár příležitostí pro zmírnění negativního dopadu. Nejvíce bolavé je to s vodou.

Virtuální voda

Krve by se ve mně nedořezal, když jsem si poprvé přečetla, že za každým šálkem kávy, stojí průměrně 140 litrů vody!

Ještě není až tak běžnou praxí psát a hovořit otevřeně o spotřebě takzvané virtuální vody – vody potřebné k pěstování, chovu a zpracování rostlin, potravin a produktů. Přitom je tato nezahlédnutá část vlastně nejvýraznější součástí naší denní spotřeby.

Desítky litrů padnou na hygienu, praní a úklid, u jídla a nápojů už jde o stovky litrů a nejvíc vody spolyká náš nový počítač či džíny. Zajímá vás, co je rekordní položkou ve spotřebě virtuální vody z ranku „jídlo a nápoje“. Je to hovězí! No považte, stojí těch 2400 litrů vody za 200g steak?

V porovnání s tím zní 140 litrů jako kapka. Dokud si to člověk nespočítá třeba za Británii, kde se prý denně vypije takových šálků 55 milionů. To pak dává smysl, když si ti největší pijáci občas šálek kávy odepřou.

Když jsem zjistila o některých aspektech pití kávy, co šlo, daří se mi upouštět od odpoledního šálku a dopřávat si kávu jen jednou denně.

Káva s sebou

Jsou první na ráně, ale tématu znalí už mají v malíku veškeré finty, jak se jim vyhnout. Kelímky, víčka, cukříčky, sušenčičky… Středně pokročilí zero wasteři mívají vlastní hrnek vždy po ruce, kavárny s výběrovou kávou člověku jen tak k šálku karamelovou sušenku nestrčí a cukr do kafe nepa… ehm, to se prý neříká, to prý je pak člověk kávový terorista.

Takže jen rychlé opáčko – jednorázovost je zlo. Kelímky navíc bývají dvouvrstvé a nedají se recyklovat. Tudíž se vlastní hrnky rozhodně počítají, jakkoli jsou dnes již běžné. Současně není od věci neusnout s hrnkem v tašce na vavřínech. Je tu pár dalších věcí, se kterými se dá něco dělat. Zvlášť když si kávu připravujete doma. Obaly, lógr, papírové filtry.

Káva v obalu

Kávová zrna nemají ráda vysoké (ani příliš nízké) teploty, světlo, vzduch ani vlhkost. Valná většina obalů na kávu je jednorázová, často vyrobená z plastu nebo papíru, ale ještě častěji jsou sáčky kompozitní, s plastovou nebo dokonce hliníkovou vložkou. Kompozitní obaly lze recyklovat jen velmi obtížně, a proto k tomu příliš nedochází. Hliník zmiňujeme extra, protože má jeho výroba vysokou uhlíkovou stopu. Peklo, ty obaly, že? Jenomže čerstvé kávě z pražíren je v původním obalu s jednocestným ventilem moc dobře. Tak dobře, že ani není žádoucí ji dál přesypávat.

Člověk tedy musí buď zatnout zuby a s obalem se smířit, nebo kávu nakupovat bezobalově a pořídit si adekvátní nádobu na její uchování. V tom případě je ideální vyhnout se čirým zásobníkům, kde může docházet ke znehodnocení vlivem světla a nakupovat ze zatmavených a často doplňovaných nádob a sklenic. Ty by neměly být vystavovány extrémním teplotám.

Kromě bezobalových obchodů existují také kavárny a pražírny, kde vám kávová zrna naváží podle potřeby i do vlastních obalů nebo do interního opakovaně použitelného obalu. Komu záleží i na férovém obchodu a ekologické produkci, má možnost pořídit si bezobalové předplatné kávy. Takovou nabídku jsem našla pouze u jediné pražírny, ale svět se mění. A změní se rychleji, když se ve svých oblíbených pražírnách budete ptát, z čeho jsou vyrobeny obaly, jestli je možné je recyklovat a nejednou zmíníte svůj zájem o opakovaně využitelné nádoby.

Není to ani dekáda, co jsme byli za exoty s vlastním hrnkem na kafe.

Filtry

Čert aby to spral, ale napít se jemného čistého nápoje a vyhnout se použití papírového filtru, to je kumšt. Škrtám mašinu za čtvrt milionu, co umí super espresso, ale její eko stopa je v kontextu domácnosti děsivější než tisíce papírových filtrů. Škrtám moka konvičku. Tak intenzivní káva mi nechutná. Co zbude? Pokud chci být nekompromisní, moc toho není.

Na trhu najdete opakovatelně použitelné filtry, které se nabízejí jako náhrada těch jednorázových pro různé metody přípravy. Dostupné jsou látkové filtry pro vakuum pot a woodneck. Seženete kovové sítko pro AeroPress i Able Kone pro chemex nebo V60. Zaslechnuté zkušenosti ale hovoří o tom, že kovové filtry neumí zachytit ty nejjemnější částice tak dobře, jako papírový filtr.

Opět jsme u kompromisu. Ale pokud se mám smířit s jemným kalem ve výsledném nápoji, tak raději bez velkých investic s „obyčejným“ french pressem. Papírové filtry dál používám. Při filtrování cold brew nápojů lze ale filtr poměrně snadno zhruba dvakrát opláchnout a znovu použít. Filtr pro AeroPress to taky snese. Otestováno.

Na českém trhu se objevila novinka. Pražírna výběrové kávy Rebelbean nabízí zákazníkům opakovatelně použitelné filtry Precise brew. Dva měsíce testuji filtr pro Hario V60 a je to skutečně důstojná cesta, jak dosáhnout skvělého nápoje bez jednorázových papírových filtrů.

Ve vstupním porovnávacím testu*, který jsem si připravila, jsem došla ke srovnatelným výsledkům, co se týče doby zalévání i výsledné chuti. Precise brew tedy vyřeší chuťové požadavky, vyhnete se papírovým filtrům a pokud s ním skutečně zvládnete připravit kávu 1000x, jak je avizováno, vyplatí se i finančně. To vše výměnou za práci s čištěním filtru. Pro mě je to přijatelná cena, kterou bych ale zvážila například v kavárenských provozech.

Po cirka 40 použitích si filtr zachovává propustnost. Ve sváru je mírně znát usazování kávového prachu, které nelze odstranit při mytí.

Nezodpovězenou otázkou, která by si žádala odbornější testování, je spotřeba vody. Stálo by za to, porovnat objem vody potřebný při výrobě 1000 ks jednorázových filtrů a jejich případného bělení s objemem vody při výrobě precise brew a následném 1000x opakovaném čištění.

* Příprava nápoje z 18g kávy a 275g vody. Předextrakce 30 vteřin se 45g vody. Dolévat do 200g vody dalších 30 vteřin a do plné váhy dolito v 1:20. Jednorázový filtr za těchto podmínek protékal 2:26 vteřin a Precise brew 2:15.

Lógr

Lógr je považován za odpad. Protože se prý denně na světě vypijí dvě a čtvrt miliardy šálků kávy, je mnohem lepší, začít ho chápat jako zdroj. Ne všechny super látky se z kávy dostaly do šálku. A tak lógr můžete využít jako hnojivo, přidat ho do kompostu, nebo ho můžete up-cyklovat do peelingu. Doma zase tolik možností, jak s ním čarovat, není, ale v širším měřítku se aktuálně uvažuje o tom, že velké objemy lógru z kaváren mohou sloužit třeba k výrobě oleje, který by mohl nahradit palmový tuk. V Polsku s ním zase v zimě „solí“ chodníky.

Pánem svého dopadu

Není mým cílem vzbudit v milovnících kávy černé svědomí. Věřím ale, že se najde spousta těch, kdo budou mít chuť revidovat svoje návyky. A pro ty mám tip. Vezměte to podle zero waste pyramidy. U mě to vypadalo takto:

Zamítnout tu voňavou horkou tekutinu, kterou si tak ráda připravuji a pojí se mi se super chvilkami, to tak úplně nechci. Mé jasné NE ale mají jednorázové kelímky.

Zredukovat množství vypité kávy, to je pro mě cesta. Doma už odpoledne kávu nepiju.

Do sáčků od kávy z pražíren nakupuji kávu opakovaně tam, kde vím, že je to možné. Také je zužitkuji tak, že do nich nakoupím sypké potraviny v bezobalových obchodech.

K recyklaci se v rámci tohoto tématu nedostanu, ale up-cyklovaný lógr v peelingu už jsem zkoušela. Častěji ale lógr…

…kompostuji.

Držím pěsti!

Author:

Anna Veselovská

Dodatek k virtuální vodě

Koncept virtuální vody přináší nový a cenný pohled na spotřebu. Všespásný ale také není a je potřeba počítat s rozdíly mezi tím, o jakou vodu ve výrobním procesu jde. I když půjde o stejné množství vody, z pohledu dopadu na přírodu a zdroje bude veliký rozdíl mezi tím, jestli jí v podobě srážkové vody vypil kakaovník, nebo jestli se v hektolitrech vody z kohoutku propírala obarvená džínovina.

U kávovníku budou pravděpodobně panovat rozdíly mezi objemem vody využité pro zavlažování podle nadmořské výšky. Současně je veliký rozdíl v jednotlivých zpracováních. Suché, naturální zpracování kávy, vodu nevyžaduje. Promytá metoda zpracování vyžaduje spousty vody, do které se navíc uvolňuje velké množství kofeinu, takže to znemožňuje způsoby jejího dalšího užití. A já zrovna naturálku tak nerada. Mrzí mě, ale zároveň jsem trochu ráda, že za živého boha nemohu najít konkrétní číslo ohledně spotřeby vody pro promyté zpracování. Kdybyste na to číslo někde narazili, pošlete nám, prosím, zdroj.

Zdroj č.1
Zdroj č.2

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Káva – smrtelný hřích zero wastera? se nejdříve objevil na Zerowasters.

Není dobrého textilního průmyslu

Kateřina Hulínová — Sun, 09 May 2021 20:38:55 +0000

Módní průmysl se v posledních několika dekádách vymknul kontrole. O tom, že to není žádná pohádka, ale spíše pořádné inferno už zaslechl zvěsti snad každý v tomhle začarovaném království za devatero otrávenými řekami a devatero vykořisťovanými zeměmi. A zatímco ďábel nabízí spásná řešení v podobě udržitelných kolekcí a malých férových značek, i nadále u toho nosí Pradu, jen má na podrážce zelenou nálepku.

Textilní a obuvnický průmysl je zodpovědný za 10 % veškeré světové produkce CO2 – to je jako všechny mezinárodní lety a lodní doprava dohromady. Dlouho se věřilo, že je druhým největším znečišťovatelem na planetě. Není se čemu divit, když podle odhadů oblečení během výrobní fáze několikrát procestuje celý svět (každá část manufaktury probíhá v jiné zemi). Pravda je, že produkce skleníkových plynů je v tomto odvětví nezanedbatelná. Ale také je potřeba si uvědomit, že to není jediný problém. Tenhle svět, ve kterém se mění trendy asi tak rychle jako ponožky, je z pohledu dopadu na životní prostředí komplikovaný od semínka až po kontejner.

Fast fashion je označení pro zboží produkce masového charakteru, které se rychle střídá v prodejnách. Tento způsob umožňuje zákazníkovi nabídnout širší výběr v průběhu jednoho módního cyklu. (Bickle, c2011)

Výroba levného oblečení je v podstatě závislá na dvou materiálech – bavlna a polyester.

Bavlna má na trhu s látkami podíl okolo 23 % a polyester tvoří zhruba 52 % (zdroj). Na zavlažování jednoho kilogramu bavlny, je potřeba průměrně 10 000 litrů vody, což je dostatek vody pro jednoho člověka na 10 let. Z toho asi 2 700 litrů je pak použito na jedno bavlněné tričko. K produkci polyesteru, pokud pomineme další energetické výdaje, je ročně využito asi 70 milionů barelů ropy (Muthu, S.S. ed., 2020. Environmental footprints of recycled polyester. Springer Singapore).

Kromě toho musíme u produkce oblečení počítat ještě s pesticidy, znečišťování vodních toků odpadními látkami z barvení, špatnými pracovními podmínkami a nízkými platy atd.

Tím, že se daný produkt dostane do našich skříní, ale jeho environmentální dopad nekončí. Svoji ekologickou stopu má také mechanické praní a sušení. Uhlíková stopa se pohybuje od 0.6 kg do 3.3 kg (jako ujet 3 až 18 km autem ) na jednu pračku v závislosti na teplotě vody a způsobu vysoušení (na vzduchu vs. v sušičce). Při použití konvenčních pracích prostředků pak dochází ke znečišťování podzemní vody nebezpečnými chemikáliemi a hrozí nám také alergická reakce spolu s podrážděním kůže. Při praní syntetického prádla se ke všemu uvolňují mikroplasty (nejen doma, ale už i při výrobě). A právě oblečení je hlavním zdrojem těchto miniaturních částeček v oceánech. Mikroplasty se nacházejí také v pitné vodě z které se dostávají i do našich těl.

A nakonec, když spotřebitele daný kousek omrzí nebo mu už nesedí, jednoduše jej vyhodí do směsného odpadu, kde končí až 97 % textilních výrobků v České republice. Místo recyklace tak skončí na skládce.

Přestože máme pocit, že nemůžeme ovlivnit spotřebu vody k pěstování bavlny a kolik kolekcí ročně velké značky vypustí, můžeme si vybrat, jak se k módnímu průmyslu postavíme a jakou spotřebitelskou volbu uděláme. Není to jen o tom, zda upřednostníme organickou bavlnu, která potřebuje na svou výrobu méně vody i pesticidů, před tou konvenční, ale také zda si tričko z ní koupíme od velké korporace, malé značky nebo zda raději upřednostníme něco z druhé ruky a celkově snížíme naši spotřebu oblečení. Protože na každý nově vyrobený kus, ať už zelený nebo fast fashion, jsou nutné další zdroje – 20 000 litrů nebo 640 litrů vody je rozdíl, ale také to může být nula energie i utrpení. Proto není dobrého textilního průmyslu, je jen dobrých lidí. Na konci dne je udržitelná smlouva s ďáblem přece jen pořád smlouva s ďáblem.

Tento článek nemá zrovna dobrý konec, ale neztrácejte hlavu, je prvním dílem seriálu o udržitelné módě, kde s každým rozlousknutým oříškem budeme blíže udržitelnému šatníku.

PŘEČTI SI, JAK SE O OBLEČENÍ STARAT:

Legislativa (bio)plastů

V Evropské unii je používání bioplastů regulováno, přičemž některé druhy plastů, včetně bioplastů, jsou omezené nebo zakázané kvůli jejich dopadům…

Author:

Kateřina Hulínová

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Není dobrého textilního průmyslu se nejdříve objevil na Zerowasters.