WASTEmANKA, Autor na Zerowasters

Nejvíc EKO Vánoční stromeček

WASTEmANKA — Tue, 30 Nov 2021 17:04:07 +0000

Většina článků na téma výběru udržitelného vánočního stromečku se omezuje na souboj živý stromek vs. umělý, ti osvícenější do výběru zařadí živý stromek v květináči. Já bych ráda probrala i varianty méně tradiční – „stromky“ vyrobené z věcí, které již máte doma.

Vezmeme to ale od začátku. Nejzásadnější otázka kolem vánočního stromečku zní:

Je víc EKO živý, nebo umělý stromeček?

V porovnání voňavý huňáč z přírody a šustivý huňáč z PVC není co řešit. Vliv na životní prostředí je možné zhodnotit, až když člověk vezme v úvahu všechny aspekty životního cyklu obou typů stromků. Více ekologický je přírodní stromeček a to hned z několika důvodů – má nižší uhlíkovou stopu, menší množství spotřebované energie při výrobě, během svého života uvolňuje menší množství (prakticky zanedbatelné) nebezpečných látek a vyprodukovaný odpad z něj je zpracovatelný a využitelný.

Já volím živý stromeček, po odstrojení větve ostříhám a použiji jako zimní ochranu rostlin v zahradě. Na jaře zbytky větví odnosím do bioodpadu. Centrální kmen se snažím využít též a to buď jako sloupek na zahradě, nebo k nějakým domácím projektům – ten loňský ještě čeká na výrobu svítidla nad jídelním stolem.

Aspekty životního cyklu obou nejčastějších typů stromků

Uhlíková stopa živého vánočního stromečku se zvyšuje vzdáleností dovozu stromku z plantáže. Ať už je to jakkoliv daleko, tak zaručeně blíže než Čína, odkud k Vám s největší pravděpodobností putuje stromek umělý. Navíc živý stromek při růstu (ca 6-8 let) produkuje kyslík a spotřebovává CO₂, takže jeho bilance uhlíkové stopy může být i pozitivní. Naproti tomu k výrobě jednoho umělého stromku je potřeba přibližně stejné množství kyslíku, které vyprodukuje několik stovek živých stromků zhruba za 10 let. Pro plantáže k pěstování vánočních stromků se využívají neprodukční plochy, které by jinak zarostly plevelnými dřevinami například pod elektrovody, staré lesní školky, rekultivované plochy a ostatní pozemky vyčleněné z lesního půdního fondu.

Umělý stromek při výrobě spotřebuje energii, ropu, již zmíněný kyslík a navíc vyprodukuje škodlivé látky (dioxiny, buď toxického chlóru, nebo karcinogenního vinylchlorid monomeru (VCM)). To máme začátek cyklu – a co konec? Když doslouží živý stromek, pravda množství odpadu se kumuluje a je velké, jenže důležitější je typ odpadu – jedná se o bioodpad, který lze využít v kompostárnách a bioplynových stanicích. Když se skládkuje, tak se nic nestane, když se spálí, tak uvolní CO₂, které stromek za ca 8 let nakumuloval. Jak se likviduje umělý stromek? PVC je nerecyklovatelné a má velmi dlouhou dobu rozkladu, při spalování unikají další toxické a rakovinotvorné látky. Některé starší stromečky mohou obsahovat i olovo. Ani ke skládkování není vhodný. I když umělý stromek může sloužit desetiletí, tak se stejně jednou stane nerecyklovatelným odpadem.

Stromkové alternativy

Pokud Vám teď spadnul kámen ze srdce, protože jste měli špatné svědomí, že se nechcete vzdát živého vánočního stromečku, tak super, můžete být klidní. Dejte si při nákupu záležet, aby nebyl moc z daleka a ideálně, aby měl certifikaci FSC (šetrně pěstovaný).

Pokud Vám ale výběr vrtá hlavou dál a nechcete produkovat kvůli zvyku žádný odpad, tak i pro Vás mám dobré zprávy.

Sympatickou volbou, kdy nevznikne odpad a Vy přesto budete mít doma živý strom, nabízí stromek zasazený v květináči. Například projekt Vánoční jedlička od Pražských lesů, kdy si koupíte jedli přibližně 1 m vysokou v květináči, kterou můžete na jaře hromadně zasadit na předem určené místo. Nevýhodou je vzezření stromku, které těžko uspokojí žhnoucí očička malých dětí, které čekají, že jim huňatý stromek zabere půlku obýváku. O živý strom v květináči se také musíte starat – aklimatizovat ho a nenechávat ho uvnitř dlouho (ideálně jen 4 dny), což je omezující, ale zato s ním na jaře zažijete nádherný pocit z nového vysazeného stromu. A teprve když se něj přijdete podívat po letech a zjistíte o kolik Vás ten prcek přerostl, tak budete náležitě hrdí.

Další možností je výroba vlastního, originálního, třeba i zero waste stromku. Zde je člověk omezen jen svými představami. Možností jsem viděla mnoho a roztřídila jsem je do následujících kategorií:

využití odpadu – starých plechovek, kartonů od vajec, papíru, knih
použití dřeva v prostoru
použití větví v ploše – kombinace větve a provázky
nazdobení fíkusu, nebo jiné stromovité pokojové rostliny

Viděla jsem vyrobené vánoční stromy z různých typů odpadů, třeba kartony od vajec naskládaná spirálovitě na sebe, nabarvená nazeleno a nazdobená. Působily sice masivním dojmem a tvarově i objemově stromek připomínaly, ale stejně si říkám, co s tím potom? Skladovat? Nebo hodit do směsného odpadu? Moc se mi to nezdá, nepřijde mi reálné jejich opakované použití.

Elegantnější volbou se mi jeví vytvoření stromu ze dřeva. Nadchly mě nazdobené dřevěné štafle! Nasvícené štafle vypadají fantasticky, prostor pod nimi je dostatečný a po vánocích je odstrojíte a odpad nevytvoříte žádný. Podobně mohou posloužit dřevěné tyče svázané nahoře jako týpí. Když si týpí doladíte průsvitnou látkou, nazdobíte ať už živými větvemi, nebo jen klasickými ozdobičkami, ale hlavně světýlky, tak ho můžete využít jako skvělou schovávačku nejen pro dárky, ale i pro děti. Dokonce se už prodávají dřevěné konstrukce, které tvarově velmi připomínají stromeček – uprostřed tyč, na které jsou otočné větve, které se ke špičce zužují. Po použití se větve stočí do plochy, stromek zabere méně místa, je opakovaně použitelný a je z přírodního materiálu. Stejně by mě ale víc než takovou to konstrukci kupovat lákalo si podobnou vyrobit.

Minimalistická verze vánočního stromu, která se věší na stěnu, představuje nazdobené různě dlouhé větve spojené provázky do tvaru stromu. Buď lze tvar vyrobit ze 3 větví po obvodu a uvnitř udělat síť z provázků pro zavěšení ozdobiček, nebo větve pověsit kaskádovitě horizontálně a provázky provléci skrz větve, nebo jakkoliv Vás napadne.

Vánoční stromeček tedy může vypadat jinak než tradiční zelený voňavý huňáč. Možná se i tradice živého stromku časem změní a zdobení větví se stane tradicí moderní. Ať už zvolíte jakýkoliv stromeček, důležité je, že z něj máte upřímnou radost a šíří u Vás pohodu.

Author:

WASTEmANKA

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Nejvíc EKO Vánoční stromeček se nejdříve objevil na Zerowasters.

Jak chovat domácí mazlíčky udržitelně

WASTEmANKA — Thu, 18 Nov 2021 15:40:16 +0000

Kdokoliv se zamýšlí nad problematikou svého vlivu na životní prostředí, tak v jednu chvíli dojde do bodu, kdy se začne zamýšlet nad udržitelností chovu domácích mazlíčků a teď myslím všech – od psů až po rybičky. Co stojí jejich chov? Kolik odpadu vyprodukují? Je chov domácích zvířat zbytečný luxus? Jak mohou někde lidé trpět hlady a jinde krmit masem své kočky a psy? Kolik elektřiny padne na provoz terária, nebo akvária? Je nějaký druh mazlíčka „udržitelnější“? Takové a mnohé další otázky se mi začaly honit hlavou, když jsem se do toho bodu dostala já.

Stalo se to díky redukci odpadu v domácnosti. Můj směsný koš v kuchyni byl čím dál prázdnější, ale směsný koš na chodbě, který sloužil na odpad z kočičího žrádla a záchodků dál nevesele přetékal. Uvědomila jsem si, že moje kočky produkují více odpadu než já! POMÓC, co s tím?

Je mnoho úhlů pohledu, ze kterých se lze dívat na chov domácích zvířat. Řada článků na téma chovu domácích zvířat z pohledu udržitelnosti, působí příliš kategoricky a chov domácích mazlíčků přesouvá v myslích lidí s negativní anotací – viz například často citovaná kniha Je čas sníst svého psa?

Cílem tohoto článku není zhodnotit všechny aspekty, ale zejména zhodnotit možnosti zmírnění negativního vlivu chovu domácích mazlíčků na životní prostředí a to díky redukci jejich odpadu.

Je nějaký druh mazlíčka „udržitelnější“?

Ze srovnávací tabulky vychází, že každý má něco – rybičky velkou spotřebu vody a elektrické energie, psi a kočky zase mnoho odpadů. Chcete si pořídit domácího mazlíčka, který nebude mít negativní vliv na životní prostředí? Zkusila jsem trochu selským rozumem takového mazlíčka vymyslet. Co by musel splňovat?

Jeho „odpad“ je zcela zpracovatelný a využitelný – tato podmínka vylučuje všechny masožravé savce (kočky a psy) a mnoho terarijních zvířat (hadi apod.) – to šlo rychle…
Nesmí jíst maso (velký negativní vliv na ŽP) ani lovit zvířata (nerovnováha)- kdyby Vám číslo 1 přišlo moc slabé, tak prostě kočky a psi to vážně nebudou.
Ke svému životu v našich podmínkách nepotřebuje elektrickou energii (topení, svícení apod.) – takže sbohem rybičky a většino terarijních obyvatel.
Není to exotické zvíře, které bylo dovezeno přes půl světa – jednak kvůli vyšší uhlíkové stopě, ale často kvůli špatným přepravním podmínkám.
Živí se odřezky a částmi jídla, které by se jinak staly odpadem, nebo zelení dostupné na každé zahradě – tak to nám zbývají ještě nějací hlodavci, králík a bezobratlí.
Jeho stelivo není třeba kupovat, například lze najít na zahradě, nebo ho tvoří odpad.

Chvíli jsem myslela, že mi žádné zvíře nezbyde, ale kupodivu jich mám doma hned několik:

Jednak to jsou velmi praktické a v českých domácnostech stále častěji chované žížaly. No dobře, žížaly mi asi jako mazlíčka neuznáte, ale za pokus to stálo. Za druhé to jsou morčata, o kterých více píši v kategorii hlodavců.

National geographic v červnu publikoval podobnou úvahu a jako nejúspornější zvíře jim vyšla (mimo hlodavců) želva. Prý má pomalý metabolismus, mnoho nesní, je býložravá a dlouhověká. Mně ale přijde, že k jejímu chovu potřebujete výhřevnou lampu, která mívá celkem velkou spotřebu, což v článku nezvažovali.

Jenomže i chov hlodavců může být naprosto udržitelný, jen pokud se jejich majitel udržitelně chová. Můžete chovat morčata, použité stelivo házet do směsného odpadu, kupovat jim k jídlu směsi v plastových pytlích a vliv na životní prostředí bude diametrálně jiný.

Udržitelnost chovu domácích zvířat máte v rukou Vy!

Ať už máte jakéhokoliv domácího mazlíčka, můžete ho chovat udržitelněji díky výběru krmiv, podestýlek a v neposlední řadě zodpovědnému nakládání s odpadem.

Obecně lze zvířecí odpady rozdělit podle povahy na 2 velké skupiny, každá má svá specifika a rozdílné možnosti jejich redukce:

Odpady ze stravy

K odpadům ze stravy patří zejména obaly od masa, konzervy, kapsičky, pytle od granulí, ale třeba i pytle od sena a plastové krabičky od krmného hmyzu.

Na obalu záleží

Rady typu kupovat velké balení berte s rezervou. I když větší balení má často méně odpadu, není to pravidlo. Je důležité, zda krmivo vydrží delší dobu otevřené bez ztráty svých vlastností, a také zda bude zvířatům stejný typ krmiva vyhovovat dlouhou dobu.

Mnohem důležitější, než velikost pytle je typ použitého obalu a jak s ním naložíte. Mrkněte se na recyklační značku, která je na obalu uvedena. Většinu obalů lze zrecyklovat, pokud ne, zkuste ho alespoň znovu použít. Řadu krmiv lze koupit i v kompostovatelném obalu.

Krmivo bez obalu

Možnosti bezobalového nákupu pro psy a kočky:

suchá strava na váhu v některých zverimexech (zejména ve starších).
odřezky masa kupované do vlastních nádob v masnách. Syrové maso je vhodné před servírováním upravit teplem, či mrazem.
kompletní nabídku nabízí bezobalové prodejny. Při svém průzkumu bezobalových prodejen jsem narazila na 2 prodejny, které se specializují na zvířecí krmivo: v Hulíně a v Praze 7. Své postřehy z pražské prodejny uvádím níže u psů a koček.

Odpad z vykonávání potřeby

Kromě posbíraných psí výkalů, je třeba zahrnout všechny druhy steliv a podestýlek. Podestýlek je velké množství typů, při jejich výběru vybíráte i typ odpadu, který po použití vznikne. Na výběr je obal nerecyklovaný, recyklovaný, recyklovatelný, biologicky rozložitelný nebo můžete nakoupit úplně bez obalu.

Když použijete kompostovatelnou podestýlku, tak použitá steliva od býložravců můžete zkompostovat – ve městě se poohlédněte po možnosti využití komunitního kompostéru, nebo využijte pytle od krmiv na převoz na svou chatu, chalupu, zahrádku, zkrátka tam, kde odpad na hnojivo zpracujete a využijete Vy.

Odpad z vybavení

Dalším typem odpadu jsou odpady z vybavení – nejsou tak pravidelné a v celkovém objemu tvoří menší podíl, ale přeci jen nejsou úplně zanedbatelné. Každý zvířecí záchod, pelíšek, akvárium, terárium bylo při nákupu zabaleno a z obalu vznikl odpad, nemluvě o hračkách pro psy.

I v této oblasti pro Vás mám pár tipů:

kupovat jen nutné vybavení
co jde, tak vyrobit z domácích zdrojů (já mám třeba vyrobený luxusní kotec pro morčata z desky starého prohnutého stolu)
hledat vybavení po bazarech a v zájmových skupinách. Vámi žádaná věc může ležet jinému ve sklepě, a když Vám ji prodá, tak bude rád, že se znovu použije a uvolní mu navíc místo. Vy můžete na bazarovém prodeji ušetřit nejen koruny, ale hlavně primární zdroje pro výrobu nového výrobku a často ještě jako bonus dostanete často dobrou radu (v případě osobního převzetí).

S množstvím zvířat stoupá vliv na životní prostředí

Kočky a psi mají v tomto ohledu výsostné místo, jelikož jejich množství je enormní.

Problematické jsou nejen odpady, ale zejména zdroj proteinu pro masožravce – dávno neplatí, že se krmiva pro zvířata vyrábějí jen ze zbytků (šlach, kostí apod.) masného průmyslu. Asi si říkáte, že to je dobře, že masité krmivo je určitě pro zvíře lepší, ALE ne pro planetu. Masožravá zvířata chovaná ve velkém množství umocňují problém, který jsem nastínila v článku Bez masa pro udržitelnost. A to vlivem rostoucí poptávky po krmné sóje na rychlost kácení deštných pralesů v Amazonii. Krmivo pro zvířata se také vyrábí z masa zvířat, které byly krmeny sójou pěstovanou na plantážích vykáceného deštného pralesa. V USA dokonce vliv krmení psů a koček vyčíslili, údajně se jedná o 20-30 % celkového environmentálního dopadu amerického masného průmyslu.

Kromě odpadů jsem do tabulky zahrnula i spotřebu elektrické energie a aspekt exotičnosti tvora, jako potenciální problém s uhlíkovou stopou samotného živočicha, o podmínkách přepravy nemluvě. Čím delší vzdálenost zvíře urazilo, aby se ocitlo na pospas novému „pánovi“ (kterého by v přírodě nechtělo, ani nepotřebovalo), tím více potřebuje upravit zdejší poměry, aby vyhovovaly jeho potřebám (zejména u plazů a obojživelníků) – mám na mysli UV světlo, vyšší vlhkost atd. Při nákupu mazlíčka se vždy informujte, zda se jedná o dovoz z přírody, či uměle odchované.

Od obecných rad ke konkrétním specifikům jednotlivých druhů mazlíčků

S velikostí rostou nároky

Na velikosti zvířete záleží. Jiné množství odpadu a spotřebu krmiv má ara, andulka, border kólie, bišonek, anakonda nebo pagekon řasnatý. Čím větší tvor, tím větší nároky na prostor, množství stravy a přirozeně pak množství odpadu z podestýlky. Když při výběru domácího mazlíčka dáte přednost menším, snížíte tím i vliv chovu na životní prostředí.

Psi

Největší redukce odpadů ze stravy docílíte, když budete krmivo pro své psy kupovat v bezobalových prodejnách. V pražské prodejně DOGG si můžete vybrat z několika druhů bezobalového suchého krmiva, koupit bezobalově mražené, sušené maso a mnoho potravinových doplňků. Zaujala mě krmiva obsahující protein ze cvrčků, který je kvalitní a vliv jeho výroby na životní prostředí je ve srovnání s proteiny z hospodářských zvířat naprosto zanedbatelný.

Sbírání psích výkalů považuji za samozřejmost. Možná se i to někomu zdá zbytečné, když jsou psí výkaly biologicky rozložitelné, ALE zejména v městském prostředí naprosto nezbytné vzhledem k počtu psů, kterých je jenom v hlavním městě registrovaných více než 90 tisíc. Představa, že každý den po městě přibude 90 tisíc psích výkalů, je naprosto děsivá a nezvladatelná. Když navíc uvážíte dobu rozkladu psího výkalu a jeho potenciál být zdrojem patogenních organismů, tak dává smysl sbírat i v přírodě.

Když už sbíráte, má smysl sbírat do kompostovatelného obalu? A tím myslím nejen sáčky z recyklovaného papíru, které leckde městské části k tomuto účelu nabízí, ale zejména kompostovatelné bioplastové sáčky, které koupíte v chovatelských potřebách. Na tuto otázku nemám jednoznačnou odpověď. I když je představa kompostovatelného bioplastu na první pohled lákavou možností, tak testy ukazují, že zejména sáčky z kukuřičného škrobu (PLA) jsou kompostovatelné jen za specifických, v přírodě nedosažitelných podmínek. Výkaly v kompostovatelném obalu stejně vyhodíte do směsného odpadu. Já bych pro tento účel žádné speciální pytlíky nekupovala a prostě spotřebovávala jakékoliv obaly, které doma vyhazujete – například papírové sáčky od potravin (mouky, cukru apod.).

Pokud máte zahradu, tak si můžete pořídit, nebo vyrobit kompostér psích výkalů a zbavíte se vyhazování psích exkrementů do směsného odpadu jednou provždy! Jestli se odvážíte do kompostéru házet kompostovatelné sáčky z bioplastu, tak mi rozhodně napište – moc mě zajímá, jestli se opravdu rozloží.

Kočky

Určitě je vhodnější kupovat krmivo v kovovém obalu (pokud ho vytřídíte do kovů) než kapsičky ze směsného materiálu, které nikdo nezrecykluje a odpadu z nich je mnoho. U suchého krmiva o hmotnosti 750 g je množství odpadu 17 g, sice má recyklační značku 7, což lze vhodit do plastů, ale recyklovatelnost takových obalů je nízká.

Kočky jsou často vybíravé – suché kočičí krmivo mi kočky odmítají žrát, pokud je moc dlouho otevřené. Dále se jim jakákoliv značka krmiva „přejí“, pokud dostávají po nějakou dobu. Pozor také na skladování kočičích krmiv v plechu, nepoužité krmivo je lepší přendat do skleněné misky, aby od kovu nechytlo pachuť, pak by ho Vaše kočky již nemusely chtít žrát.

V obchodě DOGG lze překvapivě koupit i krmivo pro kočky, já jsem si pro testování koupila téměř celou kočičí nabídku a zatím se kočky jen spokojeně olizují. Nakoupila jsem české krmivo Hundebar ve vratném obalu, granule na váhu a sušené šproty.

Stelivo pro kočky

Spotřeba kočkolitu je u nás odhadována na 30 000 tun za rok, to mi zní jako velký potenciál pro redukci odpadu, co myslíte?

Řešení je přitom snadné – používat kompostovatelné stelivo, které je možné buď spláchnout do toalety (ideálně po své potřebě), nebo hrudky od moči dávat do domácího kompostu. Pozor však na dostatečnou vlhkost kompostu, když bude stelivo suché, tak Vaše žížaly skončí potrhané od hydrofilních kousků kočkolitu, totéž platí u vermikompostéru, kam se kočkolit vůbec nedoporučuje dávat (mohu z vlastní zkušenosti varovat). Oddělené výkaly vyhazujte do směsného odpadu, nebo do toalety. Do popelnice na bioodpad žádné použité stelivo nepatří, jelikož průmyslové kompostárny v ČR nemají dostatečné teplotní podmínky pro normovanou hygienizaci, tedy zneškodnění zárodků chorob.

Nabídka steliv z přírodních materiálů je velmi široká. Většina má recyklovaný, recyklovatelný obal, a vlastně i kompostovatelný. Za všechny uvedu například:

Cat step ze sojové vlákniny a odpadní drti (287,- Kč/12 l)
Bed cell z celulózového vlákna a přírodního absorbentu zápachu (144,- Kč/10 l)
Asan Pet je papírové z recyklovaného papíru (415,- Kč/45 l)
JRS cat´s best je 100% dřevo ze zbytků po kácení (512,- Kč/40 l)

Sama téměř 10 let používám posledně uvedené stelivo a kromě již zmíněných potrhaných žížal jsem s ním neměla problémy. Mám srovnání s minerálním (bentonitovým) stelivem a dřevěné je mnohem voňavější i praktičtější.

V tabulce u koček uvádím lov zvířat, je načase vysvětlit proč.

Chovem koček (šelem) vnáší člověk nerovnováhu do přírody. Zejména jde o velký počet koček, které mohou pobývat venku a nepřirozeně ovlivňovat stavy hlodavců, ptáků, žabek a dalších drobných živočichů. Britské odhady o počtu usmrcených zvířat čítají 100 milionů kusů ročně, v USA venkovní kočky uloví miliardy malých zvířat za rok.

Hlodavci

Čím větší hlodavec je, tím častěji se musí vyměňovat podestýlka a přijde mi, že jsou i „žravější“. Mám doma srovnání chovu morčat a plšíků afrických (drobných veverce podobných hlodavců, kteří se živí ořechy, plody a červy). Zatímco morčatům je třeba podestýlku měnit 1x za týden, nebo alespoň jim vyčistit toaletu, tak plšíci vydrží bez problémů i 2 měsíce bez zásahu. Morčata jsou pořád hladová a spořádají opravdu úctyhodné množství potravy, na druhou stranu plšíkům leckdy stačí pár červů a oříšků za týden, takže odpadu je z nich minimálně.

Snažím se chovat morčata udržitelně. Seno na krmení morčat mi nosí rodina ze zahrady a také morčata „posečou“ trávu z celé mé zahrádky, takže vůbec nepoužívám sekačku na trávu. Dále morčata spořádají většinu odřezků z kuchyně. Dokonce bych řekla, že jsou i méně vybíravá než žížaly (jídlo se jim nemusí krájet a zvládnou i slupky od brambor) a ve svém e-booku je doporučuji na zpracování bioodpadu. Další část jídelníčku jim tvoří zelené natě z obchodů, které by se jinak vyhodily – morčata je zpracují beze zbytku. Kdybych nemusela kupovat steliva a v zimě seno, tak bych řekla, že morčata mají vlastně pozitivní vliv na ŽP – zpracovávají odpad a vyrábí hnojivo.

Kupování sena přes zimní období mě vytáčí, jelikož je těžké sehnat jinak než v plastovém pytli. Zvažuji dovoz balíku sena od nějakého zemědělce.

Když kupuji steliva, tak vybírám ty, které jsou balené do recyklovaného papíru – a jsou ze dřeva, které mohu kompletně kompostovat. Kombinace zpracovaných rostlinných zbytků a trav spolu s dřevěnými pilinami dává kompostu správný poměr C:N. A na mém vyvýšeném záhonku, kde kompost využívám, vše krásně roste a bují.

Bezobratlí

Obecně jde o malé živočichy, které nemají vysoké nároky na prostor, vybavení a péči. Zkušenosti mám s listu podobnou lupenitkou, která se živí listy ostružiníku. Kromě rosení nevyžaduje prakticky žádnou péči a produkuje minimální odpad.

Plazi a další terarijní exoti

Některý krmný hmyz (červy, šváby, myši) lze v terarijních burzách nakoupit do vlastních nádob. Vystačíte si tak s jednou, či dvěma krabičkami. Horší je to u skákavého hmyzu (cvrčci, sarančata), který z pochopitelných praktických důvodů je již v plastových krabičkách připraven. Já kupuji v chovatelských potřebách a plastové krabičky vracím k opětovnému naplnění. Chovatelé cvrčků a sarančat mají využití pro plata od vajec – na každé terarijní burze jsou za donesená plata vděční.

U plazů jsou často výkaly sbírány z ubikace a není tak měněna celá podestýlka příliš často (například jen jednou ročně). Použitou podestýlku lze využít většinou na zahradě.

Rybičky – bez plastu je nekoupíte

V akvaristických burzách lze nakoupit krmivo do vlastních obalů, a to i suché, tak živé.

Při nákupu rybiček, a akvarijních rostlin se nevyhnete použití igelitových sáčků. Sáčky na prodej rybiček jsou velmi pevné a odolné, doporučuji používat dále. Já v nich například prodávám rostliny, které mi v akváriu přerostou. Nebo lze tento typ pytlíku použít i jako vložka do přírodních obalů na květináče (ratan, banánový list, dřevo apod.).

Udržitelnost akvária jako takového záleží na mnoha faktorech. Spotřeba vody – teoreticky roste s velikostí akvária, záleží však i na množství ryb, množství rostlin, stáří, typu a stavu akvária. Obecně je doporučováno měnit jednou za týden 1/3 akvarijní vody, ale low-tech akvaristé doporučují vodu jen doplňovat a velké výměny provádět výjimečně.

V tabulce na začátku článku jsem uvedla rybičky jako náročný druh na elektrickou energii. Jde zejména o nepřetržitý provoz filtrace vody, dále svícení, topení, a u některých akvárií i oběh CO2.

Umím si představit i energeticky úsporné akvárium, které potřebuje “jen“ svícení. Bylo by to akvárium rostlinné pouze s krevetkami, případně s velmi malým množstvím rybek, aby všechny vyprodukované dusíkaté látky spotřebovaly rostliny jako hnojivo.

Ze všech možných příkladů je zřejmé, že udržitelnost chovu domácích mazlíčků je v rukou chovatele.

Author:

WASTEmANKA

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Jak chovat domácí mazlíčky udržitelně se nejdříve objevil na Zerowasters.

Bez masa pro udržitelnost jen dnes

WASTEmANKA — Fri, 01 Oct 2021 13:33:03 +0000

Češi hromadně přecházejí k vegetariánství

Bohužel jen na jeden den (dnes), jelikož 1. 10. je mezinárodní DEN vegetariánů. Ale vůbec bych se nedivila, kdyby se podobné titulky v příštích deseti letech objevily i v jiný den.

Po shlédnutí filmu Cowspiracy, kde uvádějí, že živočišná výroba v U.S.A. je jako celek zodpovědná za:

91% odlesnění v Amazonii
více než polovinu produkce skleníkových plynů
spotřebu 1/3 pitné vody
zamoření řek a moří dusíkem

mě přepadla environmentální deprese. Jak je to možné? Děje se to i u nás? Zmůžu něco já?

Existuje souvislost mezi kuřecími křidélky ze supermarketu a odlesňováním Amazonie?

Mnoho let slýchám o odlesňování Amazonského deštného pralesa, jenže až teď jsem se dozvěděla pravé důvody odlesňování. Myslela jsem si, že šlo o těžbu exotického dřeva a získávání území pro zemědělství. Jenže to jsem jen klouzala po povrchu důvodů. Když jsem se ponořila do hloubky, tak jsem tam našla SÓJU. Cože sóju? Ano sóju, kterou v Brazílii pěstují na plantážích na odlesněném území za účelem exportu a je hojně využívána ve vyspělých zemích (včetně Evropy) ke krmení krav, vepřů i drůbeže, a to zejména ve velkochovech. A není to obyčejná sója, je to geneticky modifikovaná sója, jejíž pěstování způsobuje znečištění mimo jiné v podobě pesticidů. Brazílie již v produkci sóji dokonce překonala celosvětovou jedničku U.S.A.

Možná si vzpomenete na kauzu s masokostní moučkou spojenou s nemocí šílených krav. Použití masokostní moučky pro krmení chovných zvířat bylo v ČR zakázáno v roce 2003. A právě sójový protein masokostní moučku nahradil. Zatímco masokostní moučku jsme alespoň ze 2/3 vyráběly, tak sóju musíme dovážet, což se pochopitelně odrazilo i v ceně masa a živočišných výrobků. A tak jsme se dostali do situace, že v EU bylo za rok 2019 spotřebováno 16,87 milionu tun sójové moučky (46,3 % z Brazílie) a 15 milionů tun sójových bobů (41,7 % z Brazílie). V Česku se spotřeba sóji odhaduje na 300 tisíc tun a drtivá většina je použita jako krmivo.

Jaká část CO2 pochází ze živočišné výroby?

Živočišná výroba primárně produkuje metan, a to z trávení přežvýkavců. Metan je násobně účinnější skleníkový plyn než oxid uhličitý. To znamená, že i menší koncentrace či zvýšení dokáží způsobit velké problémy. Pro účely srovnání je metan přepočítáván na ekvivalent CO2. Dále produkuje živočišná výroba CO2 nepřímo při dopravě krmiv a odlesňování za účelem pěstování krmiv pro zvířata.

1/3 plochy Země je využívána k živočišné produkci (včetně pěstování krmných plodin).

V grafu emisí skleníkových plynů podle jednotlivých sektorů jsou oddělené odvětví, která spolu ale ve skutečnosti souvisí. Když bych chtěla vyčíst celkovou produkci skleníkových plynů živočišnou výrobou, tak je třeba přičíst k části zemědělské produkce, část dopravy, a ještě k tomu odlesnění. V součtu mi vyjde číslo, které se minimálně vyrovná produkci CO2 ze spalovacích motorů aut. Jenže, kdybych chtěla mít celkový obrázek o produkci CO2 automobilového průmyslu, tak nestačí vědět produkci CO2 aut, ale také mít započítanou produkci CO2 při výrobě a dopravě jejích součástek atd.

Jak se mění spotřeba masa v ČR?

Údaje Českého statistického úřadu uvádí spotřebu masa od roku 1948. A podle časového horizontu, na který se člověk zaměří se dá odpovědět buď snižuje, nebo zvyšuje. Když totiž hledíme na údaje od roku 1970, tak spotřeba masa sice kolísá, ale násobně se nemění. Ke změně je třeba zahrnout data starší.

Od roku 1948 do roku 1990 stoupla spotřeba masa v ČR téměř trojnásobně (ze 33 kg na rekordních 96,5 kg/osobu/rok). Posledních 25 let množství konzumovaného masa kolísá kolem 80 kg/osobu ročně. Není bez zajímavosti, že se změnilo složení konzumovaného masa – od roku 1989 se zvyšuje konzumace drůbežího na úkor hovězího masa.

Takže od dob, kdy se jedlo maso svátečně, jelikož lidé byli chudí a dostupnost masa byla omezená se nárůst spotřeby masa zvedl minimálně trojnásobně. Možná v myslích lidí zůstalo maso jako symbol hojnosti a když začalo být dostupnější, tak si „dopřávali“ čím dál tím častěji. Se zvýšenou konzumací masa přišla i řada nemocí – obezita, nemoci kardiovaskulárního systému apod. Teď není problém mít maso na talíři několikrát denně. Kdo by se omezoval, když „na to má“?

Jíme masa hodně?

V roce 2019 jsme zkonzumovali průměrně 84,3 kg na osobu, což je výrazně více než Evropský průměr (viz graf). Ve srovnání se sousedním Slovenskem jíme maso o více než 20 kg na osobu ročně více. A to ještě nic není ve srovnání s celosvětovým průměrem, nebo spotřebou Indie, kterou překračujeme o téměř 80 kg. Na druhou stranu naše spotřeba je malá ve srovnání s U.S.A. Není divu, že mají v U.S.A tak velké emise skleníkových plynů spojené s živočišnou výrobou.

Spotřeba masa v kg/osoba/rok

Co s tím?

K omezení emisí metanu ze zemědělství by pomohlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), správné nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy (faktaoklimatu.cz). Greenpeace přímo uvádí, že k dosažení udržitelnosti je potřeba do roku 2050 omezit současnou živočišnou výrobu na polovinu.

Jak jsem již uvedla, celková produkce skleníkových plynů ze živočišné výroby je srovnatelná s automobilovou dopravou. Zatímco automobilový průmysl prochází revolucí směrem k elektromobilitě (a teď nehodnotím, zda je to správný směr), tak se ptám: „Kde je podobně mířený tlak na omezení živočišné výroby?“.

Asi zatím za hranicemi. Jamie Oliver, Tom Hanks a další celebrity si situaci s živočišnou výrobou uvědomují a přidali se k výzvě nejíst maso v pondělí. Tedy jeden den v týdnu se budou stravovat vegetariánsky.

Vzhledem k tomu, že jíme maso celkem dost, je tedy z čeho slevovat, tak myslím, že omezení spotřeby masa a živočišných produktů může být pro řadu lidí přijatelnější opatření než například omezení jízdy autem. Přičemž klimatický dopad by mohl být srovnatelný.

Návrat k masu jako svátečnímu pokrmu prospěje nejen klimatu, ale i Vašemu zdraví. Já tedy symbolicky alespoň dnes maso do úst nevezmu.

Vážím si všech, kdo si alespoň jednou týdně, nebo třeba jen DNES odřeknou svou oblíbenou pečínku na základě informací, které jste se právě dočetli. Je to jen první krůček a doufám, že Vám dává smysl omezení konzumace masa z ekologických důvodů.

Nejvíce však smekám před vegetariány a přeji jim krásný mezinárodní den.

Author:

WASTEmANKA

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Bez masa pro udržitelnost jen dnes se nejdříve objevil na Zerowasters.

Výbava školáka udržitelně

WASTEmANKA — Fri, 27 Aug 2021 09:27:55 +0000

Ať už na konci prázdnin, nebo v průběhu školního roku, vždy můžete výbavu do školy pořizovat/doplňovat v souladu s principy udržitelnosti. Tipy jak to udělat, se dozvíte v tomto článku.

Státní školy zatím nemají udržitelnost jako prioritu. I když ve většině škol najdete tříděný odpad, tak akce typu ovoce a zelenina nebo mléko do škol fungují spíše jako protipól. Plastový pytlík s hruškou každému dítěti? Nejenže vytváří zbytečný jednorázový odpad, ale nejednomu školáku způsobí i další nepříjemnosti, když si v tom pytlíku ovoce zapomene v aktovce a vyndá je po čase ve značném stádiu rozkladu. Apeluji proto na učitele a ředitele, prosím – jde to jinak? Nemohou dostat kus ovoce bez plastu, nebo mléko jen ten, kdo ho pije?

Další věcí, kterou nepochopím, jsou automaty ve školách. Bohužel jsem viděla automaty, které mají drobnosti (například tyčinku, nebo gumu) v plastovém kelímku jen proto, aby se mohly točit ve spirále. Takový typ automatu je pro mě neuvěřitelně neekologickou záležitostí.

Ale pryč od školy, kterou jako takovou nezměním, raději se zaměřím na to, co ovlivnit mohu. A to je školní výbava mých dětí.

Základní výbavu, tedy aktovku a penál vybírám tak, aby vydržely mnoho let. Kvalitní školní batohy lze i po pěti letech používání bez problémů prodat v bazaru, nebo poslat dál do oběhu jinak. Zde bych neviděla jako hlavní příčinu „neudržitenosti výbavy školáka“. Podívejme se ale blíže, co vlastně přijde do aktovky a penálu.

Sešity

Byly doby, kdy jsem rezignovaně šla do papírnictví a koupila předepsaný počet sešitů dle seznamu od paní učitelky. Teď nejprve zkouknu loňské sešity, pokud je v nich dost volného prostoru a nejsou poničené, tak se dají bez problému použít. V opačném případě jim ještě vystříhám zbylých pár papírů, abych je použila na své poznámky.

Při nákupu nových sešitů dávám přednost sešitům vyrobených v ČR (BOBO Blok, Papírny Brno) a recyklovanému papíru, ideálně nebělenému. Nicméně ne všechny typy sešitů (různé linkování) lze sehnat v recyklovatelné podobě. Když neseženu, pak hledám alespoň certifikaci FSC (Forest Stewardship Council®), která svědčí o papíru z udržitelně pěstovaných lesů.

I celé papírnictví může být udržitelné, jedno takové je na Praze 7, jmenuje se Papelote, na webu můžete najít velké množství sešitů z recyklovaného papíru a s jednobarevnými deskami.

Obaly

Obalte si sešity a učebnice – jedním z prvních zářijových úkolů (pečlivější učitelky zadávají ještě před prázdninami) je sehnat obaly na všechny učebnice a sešity. Co s tím, když nechcete zbytečně produkovat plasty?

Použijte obaly, které máte – Než vezmete papírnictví útokem a koupíte plný počet obalů na nové učebnice, tak si prohlédněte šuplíky doma a projděte výbavu z minulého roku. Často jsou pro stejné předměty učebnice stejných formátů a obal stačí přendat, případně mírně opravit.
V ideálním případě jste si na konci roku připravili hromádku obalů, nebo budete, tak jako já, lovit z aktovek a šuplíků.
Vyměňte plastové obaly za papírové – Pravděpodobně se Vám stane, že jsou buď obaly zničené, nebo jich nenajdete potřebný počet, či správný typ. Já jsem se letos zařekla, že už žádný plastový obal nekoupím a raději zbytek obalím do obalů papírových. K tomuto účelu jsem objevila možnost zakoupit nádherně obšité upcyklované papírové obaly od firmy Tierra Verde, která na výrobu používá použité pytle od jedlé sody.

Vyrobte si svoje obaly – Výrobci učebnic umí být ve výběru rozměru kreativní a tak si bohužel nevystačím s A4 a A5 papírovými obaly od Tierra Verde. Nezbývá než přijmout kreativní výzvu a poohlédnout se po výrobě obalů vlastních. Na výrobu obalů se báječně hodí použité papírové tašky od nákupů nebo pytle se silnějšího igelitu.

Postup výroby obalu

Postup je jednoduchý, možná si dokonce vzpomenete, že už jste to někdy dělali.

Vezmete balicí papír, nebo použitou papírovou tašku na nákup (jako já).
Vystřihněte rozměr otevřené učebnice s přesahem po všech stranách cca 7 cm (po stranách může být i více).
Horní a spodní přesah ohněte na rozměr desek + několik mm.
Nakonec přehněte boční okraje a připevněte.

Možností, jak připevnit boky, je několik. Buď můžete zvolit obšití entlovacím stehem, podobně jako Tierra verde. Při obšití lze využít i barevného kontrastu nitě, nebo ozdobného stehu. Napadlo mě i vyšít na obal monogram. Nicméně, po konzultaci se synem, jsem nápad rychle opustila. Jednodušší, ale na pohled méně atraktivní je přilepit. Já jsem volila papírovou lepicí pásku a výsledek mě nadchnul. Hotovo za 5 minut. Jenže už první námitka mého 11letého syna mě odzbrojila – Co když to poleju?

Výhody papírových obalů

neprodukují plasty
lze na ně kreslit, nebo je zdobit ubrousky – originalita
jsou recyklovatelné
mohou být i kompostovatelné
cena (při výrobě) – levnější než plastové a navíc můžete upcyklovat papírové tašky z nákupů

Nevýhody papírových obalů

nezabrání promočení
text ani barva učebnice nejde vidět – v nižších ročnících učitelky popisují dětem učebnice dle barev
cena (při koupi) – Tierra Verde vychází dráž než plastový

Výtvarný kufřík

Připravte výtvarný kufřík – zní další úkol pro rodiče malého školáčka, který je korunován seznamem potřebných věcí. V seznamu vévodí pastelky, fixy, křídy, vodovky, tempery, štětce, guma, ořezávátko, tuš, perko atd.

Při plnění kufříku s výtvarnými potřebami máte čím dát tím větší možnost volby. Udržitelný nákup často znamená, že budete muset do více než jednoho papírnictví, či objednávat online. Váš výběr spočívá zejména v možnosti volby materiálu, ze kterého je výtvarná pomůcka vyrobena. Udržitelnější volbou jsou materiály kovové, dřevěné, recyklované spíše než plastové.

U všech výtvarných potřeb zkoumám, kromě materiálu, i krajinu původu a obal. Snažím se nakupovat výrobky z ČR, nebo maximálně z EU. Lokálním nákupem snižuji uhlíkovou stopu, kterou za sebou nechává transport výrobku k mým rukám. Z tohoto hlediska musím vyzdvihnout 2 české firmy s dlouholetou tradicí, a to KOH-I-NOOR a Dačický CENTROPEN.

Výtvarné potřeby

Jaká je možnost volby u výtvarných potřeb? U štětců volíte mezi dřevěnou a plastovou násadou. Ořezávátko, pravítko i kružítko můžete koupit kovové, nikoliv plastové. Temperové barvy můžete koupit v tradičním hliníku, ne v plastu.

Nejhorší materiálový výběr je u fixek a vodovek, ty bez plastu nekoupíte. I když jsou všechny fixy plastové, lze si vybrat alespoň ty s nezávadným inkoustem z potravinářských barev, který jsem ocenila hlavně v době, když si děti rády přikládaly hroty fixek ke rtům a rády malovaly na kůži. Silnější fixy, popisovače lze koupit plnitelné. I v kvalitě vodovek je velká variabilita – v množství pigmentu, jeho sytosti, výdrži a kryvosti atd. Nejvíce se mi osvědčily anilínky, které se tak už jen jmenují a škodlivý anilin už neobsahují (informace z toxikologické linky, když si synek olízal prsty od anilinek). Další možností je domácí výroba vodovek z potravinářských barev.

Letošní novinkou je snaha o ekologické lepidlo od výrobce UHU. Jedná se o lepící tyčinku ReNATURE, která má přírodní složení (98 %) bez rozpouštědel, na bázi vody. Plastový obal je více než z poloviny vyroben z bioplastu z cukrové třtiny. Výrobce udává, že je dokonce recyklovatelný, což pro bioplasty není samozřejmost. Tyčinku jsem pro účely tohoto článku zakoupila, abych ozkoušela, zda lepí a přijde mi, že lepí srovnatelně s konvenčními tyčinkami, navíc není vůbec cítit jako lepidlo. Uživatelsky nepříjemný je pro mě šroubovací uzávěr. Další možností, jak lepit ekologicky je použít lepidlo Coccoina, které je sice italské, ale za to zcela přírodní a dle výrobce kompletně rozložitelné (vyrobené z bramborového škrobu a mandlové esence).

Pastelky jsou tradičně dřevěné, ale dají se pořídit i recyklované ze starých novin. Ty vyrábí německá firma Pandoo. Aby pastelky dlouho vydržely a tuha se nepolámala, tak je u nich důležitá správná péče. Proto bych doporučila kupovat v trvanlivém obalu (pokud dítě nepoužívá očka v penálu). Na výběr je kovová krabička, nebo praktický látkový rolovací obal. Pro starší žáky se hodí koupit místo pastelek progresky (tak rychle se neomalují), nebo třeba kovové versatilky, k nimž můžete dokupovat náplně. Versatilky jsou prakticky nezničitelné, takže Vám vydrží na věky.

A právě trvanlivost je cílem. U udržitelného nákupu nehraje nejdůležitější roli cena, ale dlouhodobá použitelnost vycházející z kvalitních materiálů, které ideálně půjdou i po desítkách let zrecyklovat, nebo alespoň nebudou zamořovat životní prostředí mikroplasty. Trvanlivost výtvarných pomůcek oceníte i při každoroční kontrole kufříku, obvykle stačí doplnit černou pastelku, nejpoužívanější barvu temper (lze koupit jednotlivě) a věci porovnat k dalšímu roku používání.

Tužky a pera

Těla per, propisek i tužek lze vybrat ze dřeva, korku nebo recyklovaného papíru. U základní psací potřeby – pera může do výběru zasáhnout i paní učitelka. Já jsem zatím vždy kupovala pero dle instrukcí, jelikož je prý žádoucí, aby měli všichni žáci ve třídě stejný typ per.

Velké oblibě u žáků i učitelů se těší gumovací pera značky PILOT. PILOT letos přichází s novinkou – perem EcoBall, které je vyrobeno z 86% z recyklovaných plastů s podílem 2,5 % plastů vylovených z oceánů, jezer a řek. Samozřejmostí jsou vyměnitelné náplně. Bohužel je to jen jeden typ a navíc není gumovací. Je to spíš takový výkřik do tmy, kdyby firma chtěla přejít na „zelenou“ produkci, a nikoliv se jen ošplouchnout „greenwashem“, tak by začala z recyklovaného plastu dělat všechna těla svých per, přestala by dávat náhradní náplně do plastových krabiček a plnila by je větším množstvím inkoustu (přijdou mi naplněné lehce za půlku potenciálu). Syn během školního roku spotřebuje třeba i 10 náhradních náplní. Firma se sice chvástá, že snižuje uhlíkovou stopu ve srovnání s koupí nového produktu, ale ve srovnání s perem, které se plní inkoustem ze skleněné lahvičky a vydrží deset i více let, je množství plastu vyprodukované firmou PILOT enormní.

Vyzkoušela jsem tužky ze starých novin Pandoo. Měla jsem k nim z počátku nedůvěru, zda budou dostatečně pevné a příjemné v ruce. Nejenže jsou pevné, ale uchvátila mě jejich přednost při ořezávání. Když totiž ořezáváte tužku z recyklovatelného papíru, tak se ořezek nerozpadá podobně jako je tomu u klasických dřevěných tužek, ale drží pohromadě. Při ořezávání malým ořezávátkem dítě nenadělá tolik nepořádku.

Svačiny

Udržitelnost lze praktikovat i při samotném provozu docházení do školy. Pokud máte děti na prvním stupni, tak určitě dostávají z domova pití a svačinu. V případě svačin vidím jako největší problém použití jednorázových plastových obalů – igelitových sáčků, případně PET lahví. Na základních školách se učí přibližně 1 milión dětí, když si představím, že by každý žáček dostal každý den svačinu zabalenou do igelitového sáčku, tak mi vyjde spotřeba téměř 200 miliónů sáčků za školní rok!

Přitom je tolik možností, jak igelitový sáček nahradit. Lze se mu vyhnout i v případě, když kupujete svačinu cestou do školy. Doporučit mohu svačinový box, který má nespornou výhodu v tom, že se obsah v aktovce nepromáčkne, nicméně zabírá více místa a není do něj vidět. Praktické je mít v aktovce kapsu, která je uvnitř omyvatelná – speciálně upravená na svačiny. Pokud ještě nemáte náhrady igelitových sáčků vyřešeny, tak si můžete zdarma stáhnout můj e-book 11+1 možností čím nahradit igelitové sáčky, kde najdete nejen jednotlivé možnosti, jejich výhody a nevýhody, ale hlavně odkazy kde koupit a srovnání cen.

Pro svačiny lze volit látkové kapsy, ubrousky i pytlíky, voskované ubrousky, zmíněné boxy z plastu, bambusu, různého druhu škrobu či nerezu, nebo kapsiček ze silikonu, do kterých je vidět, jsou lehké a dobře těsní.

Jelikož lahve na pití by byly (podobně jako pytlíky) téma na samostatný článek, a pravděpodobně již stejně máte láhev vyřešenou, tak zde budu sdílet jen svou pozitivní zkušenost s dlouholetým používáním českého výrobku Zdravá láhev. Zdravá lahev je sice plastová, ale není to typ láhve, který vyhodíte po pár letech používání. Díky širokému hrdlu lze snadno čistit, je lehká (ocení zejména menší děti), neteče a hlavně k ní lze dokoupit všechny komponenty včetně gumičky těsnění, takže není problém ji používat opravdu, dokud ji neztratíte.

I když je často lákavé sáhnout po „línější“ verzi a koupit výbavu v nejbližším papírnictví stylem – vezmu, co mají, tak věřím, že pokud jste si přečetli článek a zjistili jste, že máte možnost volby, tak si dáte tu práci a pořídíte výbavu udržitelněji.

Předem Vám za to děkuji!

Author:

WASTEmANKA

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Výbava školáka udržitelně se nejdříve objevil na Zerowasters.

Menstruační pomůcky s minimem odpadu

WASTEmANKA — Thu, 05 Aug 2021 16:23:22 +0000

Používáte tampóny a vložky z drogérie? Víte, že obsahují plasty? Výrobci menstruačních pomůcek složení neuvádí – nemusí. Podle nové směrnice EU však budou muset nově být označeny piktogramem upozorňujícím právě na obsah plastu. Kromě plastu, který může způsobovat nemalé zdravotní komplikace je u menstruačních pomůcek problém s množstvím nezpracovatelného odpadu, který díky jednorázovosti vložek a tampónů vzniká. Při průměrné spotřebě 300 vložek/tampónů za rok vyprodukuje menstruující žena zhruba 3 kg nerozložitelného odpadu ročně. Pokud Vám 3 kg ještě nezní tak zle, zkuste si je pronásobit počtem let. Například za 20 let dosáhne hromada odpadu 60 kg, tedy zhruba Vaší hmotnosti, ale celkově žena používá menstruační pomůcky déle než 20 let, že?

Jakmile si to jednou uvědomíte, což předpokládám je Váš případ, jelikož čtete právě tento článek, tak začnete hledat – co jiného? Čím nahradit vložky a tampóny, když už nechcete své intimní partie zacpávat plastem?

Každá žena je jiná a má i jiné pocity při svých dnech. Nemohu napsat, že ta, nebo ona ekologická alternativa je nejlepší, ale mohu popsat jejich výhody a nevýhody ze zkušenosti vlastní i zkušeností mnoha dalších uživatelek. Představím možnosti jednu po druhé a vyberete si samy, která s vámi nejlépe souzní.

V drogeriích najdete i jednorázové vložky označené eko, které bývají zpravidla z biobavlny, nebělené chlorem a bez plastu. Takže k tělu určitě šetrnější, ale z pohledu odpadu je jejich hromada stejná, takže o zero waste alternativě nemůže být řeč.

Další jednorázovou pomůckou, která má už menší hromadu odpadu je menstruační disk. Ještě jste o něm neslyšely? Není divu, v ČR se ještě moc nerozšířil a myslím, že ani nerozšíří. Vypadá jako tenký pesar, je jednorázový a stojí 40 Kč za kus. Výrobce sice udávají, že produkuje o 60 % méně odpadu oproti vložkám, ale kvůli jednorázovosti, vysoké ceně a nedostupnosti se jím více zabývat nebudu.

Co tedy používat?

Opakovaně použitelné menstruační pomůcky, které zaručeně produkují méně odpadu jsou následující:

- látkové vložky
- menstruační kalíšek
- menstruační kalhotky
- mořská houba

Srovnání jejich vybraných parametrů nabízí následující tabulka:

Ceny odpovídají nákladům z roku 2021.

Látkové vložky

Prodávají se u nás již více než 15 let. Zpravidla mají minimálně 2 vrstvy – savou obvykle z biobavlny/bavlny/bambusu a nepropustnou PUL. Na křidýlkách mají cvoček, nebo suchý zip, aby držely na místě (nemají lepidlo jako plastové vložky). Tato alternativa mě nikdy nelákala, jelikož mě nebaví praní v ruce. Jejich údržba spočívá v máčení ve studené vodě, předeprání a následném vyprání v pračce, či v ruce.

Když jsem však četla mnohé kladné ohlasy dlouholetých nadšených uživatelek, tak musím říci, že jsem nabrala dojmu, že látkovým vložkám neprávem křivdím a hodlám je alespoň vyzkoušet. V dnešní době si můžete vybrat z mnoha typů savosti – od intimek až po vložky pro období šestinedělí. K pokrytí celé proměnlivé doby menstruace je vhodné si pořídit sady například 5-6 kusů s různými savostmi. Z českých firem má nejdelší tradici firma Meracus, která nabízí veselé barvy i nesčetné vzory látkových vložek.

Praktickým doplňkem látkových vložek je nepropustná taštička, v níž lze přenášet již použité kusy.

VÝHODY LÁTKOVÝCH VLOŽEK

cena – při dlouhodobém používání vychází lépe než tampóny a vložky
prodyšnější oproti klasickým vložkám
diskrétní

NEVÝHODY LÁTKOVÝCH VLOŽEK

údržba
může se posunout na nesprávné místo

Menstruační kalíšek

Na trhu se objevily cca před 15 lety, první byly kalíšky firmy Ladycup. Dnes vyrábí a dodává mnoho firem rozličné tvary a velikosti. Já jsem spokojená uživatelka kalíšku více než 12 let, od té doby sekci dámských hygienických potřeb v drogerii nenavštěvuji. Kalíšek totiž nahradí jak vložky, tak tampóny. Zavádí se přeložený napůl do hloubky stejné jako tampóny. V pochvě se rozvine a přilne ke stěnám. K usnadnění vyndávání slouží výstupek na spodní části kalíšku. Doporučuje se vyjmout nejdéle po 12 hodinách. Údržba je jednoduchá – vymytí vodou po každém použití a vyvaření po cyklu. Kalíšek bývá vyrobený z lékařského silikonu. Jednoznačně se jedná o alternativu s nejnižším množstvím odpadu, tedy pokud nepočítám svobodnou menstruaci, o které se zmiňuji na konci článku.

Problém může znamenat diskrétnost – při vyndávání a vypláchnutí je ideální mít k dispozici toaletu s malým umyvadélkem. Pokud jste ve veřejném prostoru, kde zpravidla toalety s umyvadélkem nejsou, pak se můžete dostat do situace, kdy potřebujete kalíšek vymýt a znovu zavést. Takže Vám nezbývá nic jiného než vylít obsah kalíšku do toalety, zajít k umyvadélku dovymýt a znovu se vrátit na toaletu. Je to trochu krkolomné, ale mám ozkoušeno používání kalíšku i v kempu.

VÝHODY KALÍŠKU

nejdelší životnost
nejnižší cena při dlouhodobém užívání
vysoká spolehlivost při správné velikosti
lze použít v bazénu
několik velikostí, tvarů
nevysušuje sliznici jako tampóny
vydrží i 12 hodin
snadná údržba
stačí 1 kus

NEVÝHODY KALÍŠKU

první nemusí tvarově vyhovovat
nemusí vyhovovat ženám s povoleným svalstvem nebo nízko posazeným děložním čípkem
může tlačit, táhlo na vyndávání může nepříjemně překážet
před pohlavním stykem nutno vyndat
zadržuje krev uvnitř
pohled na krev a manipulace s ní

Menstruační kalhotky

Menstruační kalhotky momentálně zažívají boom a trh začíná být zaplaven možnostmi. Při nákupu můžete zvolit českého výrobce a přírodní materiály, nebo syntetické materiály z Číny. Česká kvalita se ovšem odrazí na ceně, která je, oproti syntetickým kalhotkám z čínských dílen, nezřídka dvojnásobná.

Jsou nejpřirozenější náhradou, jelikož jen místo obyčejných kalhotek obléknete ve své dny kalhotky upravené pro tyto účely. Mají zesílenou spodní část zpravidla o 2 vrstvy – jednu savou a spodní nepropustnou. Údržba je o něco složitější – po použití vymáchat ve studené vodě, dokud voda barví a nechat uschnout, lze vyprat v pračce, nebo v ruce za použití žlučového mýdla, případně speciálního mýdla na lanolin.

Jelikož mě jsou sympatičtější čeští výrobci, tak jsem si na zkoušku na jaře zakoupila několik kusů kalhotek Meracus a Sayu. V ruce jsem měla i Snugs, které mají asi největší propagaci, ale při porovnání materiálů mi byly příjemnější výše uvedené varianty. Sayu má vnitřní vrstvu z merino vlny a střih zakončený krajkou. Meracus mě zaujal bokovým střihem a příznivou cenou. Při nošení super pocit, i když už jsem absolutně odvykla silnějším kalhotkám. Trochu jsem se bála údržby. Představa, že peru v ruce cokoliv od krve, mi není příjemná, ale zjistila jsem, že z menstruačních kalhotek jde krev mnohem lépe vymýt než z čehokoli, co jsem dosud prala.

VÝHODY KALHOTEK

krev volně vytéká
výběr střihů a barev
savější než běžné vložky
savá vrstva se neposouvá
nebrání pohlavnímu styku

NEVÝHODY KALHOTEK

nejvyšší počáteční investice
praní v ruce – máchání po použití
je nutné mít 4-5 kusů
schne dlouho
neřeší bazén – k dostání jsou však i menstruační plavky
při chůzi lehce šustí

Mořská houba

Jedná se o zcela přírodní produkt. Zavádí se vlhká, zmáčknutá do malé ruličky, hlouběji od poševního vchodu než menstruační kalíšek. Pro někoho je to nejpohodlnější řešení, nikde netlačí, přizpůsobí se tvaru pochvy. Velikost lze optimalizovat doma zastřižením. Mnoho spokojených uživatelek uvádí jako hlavní výhodu pohodlí a možnost pohlavního styku.

Nevýhodou je bezesporu delší čištění. Čištění probíhá s tea tree solí, se kterou je potřeba delší dobu vymáchávat. Životnost jedné houbičky je půl roku.

Při prudkém pohybu, při sportu, někdo uvádí i při kýchnutí může dojít ke zmáčknutí a tím nežádoucímu vytlačení tekutiny – závisí na více faktorech (hloubce zavedení, síle menstruace, době od výměny, stavu svalů pánevního dna).

Přese všechny výhody a přírodní složení mám pocit, že není příliš udržitelné, aby každá žena spotřebovala ročně 4 mořské houbičky.

VÝHODY MOŘSKÉ HOUBY

měkká – netlačí, uvnitř není cítit
příjemná na zavedení
lze použít v bazénu
nepřekáží při pohlavním styku
přizpůsobí se fyziologii těla
několik velikostí – lze upravit
nevysušuje sliznici jako tampony

NEVÝHODY MOŘSKÉ HOUBY

při aktivním sportu může dojít k promáčknutí
při vyndávání špiní
častá výměna – při silné menstruaci přes den 2-4 hodiny, při slabší 4-7 hodin
zadržuje krev uvnitř těla

Kombinace

Pokud máte silnější menstruaci, tak je vhodné jednotlivé metody kombinovat – například slabší dny používat houbu, či kalhotky a na nejsilnější dny používat kalíšek. Někomu v nejsilnějších dnech ani kalíšek nestačí na celý den a je třeba vyprázdnit i během dne. Mně se ještě nestalo.

Pokud chcete mít naprostou jistotu před „nehodou“, tak lze doporučit menstruační kalíšek, nebo houbu používat současně s látkovou intimkou.

Volná/svobodná menstruace

Řešení, které možná překvapí – nepoužívat nic. Nemyslete si však, že by krev znečistovala prádlo, nebo ještě hůře vrchní oblečení – kdepak!

Jedná se o metodu, která vyžaduje trénink svalů pánevního dna v kombinaci s intenzivním vnímání vlastního těla. Krev přichází v určitých intervalech – přívalech, například když člověk vstává ze sedu, či lehu. Takový moment je možné předvídat a pomocí posílených svalů pánevního dna krev zadržet do doby, než si zajdete na toaletu. Začít s metodou svobodné menstruace je určitě vhodné doma v blízkosti toalety.

Závěrem

Jakmile ozkoušíte ekologické menstruační pomůcky, tak se těžko budete vracet ke konvenčním vložkám. Naopak si zřejmě budete říkat: „Proč jsem to nezkusila dřív?“ Ono je to jako se vším novým, nejtěžší je první krok a pak už to jde zpravidla samo.

Přeji, ať najdeš odvahu udělat první krok, co nejdříve, a řekneš jednorázovým menstruačním pomůckám navždy NE.

Author:

WASTEmANKA

Chci dostávat novinky ze světa zero waste!

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Menstruační pomůcky s minimem odpadu se nejdříve objevil na Zerowasters.

Zákaz jednorázových plastů není priorita?

WASTEmANKA — Thu, 01 Jul 2021 12:47:08 +0000

Poslanci nestihli včas projednat zákon zakazující jednorázové plasty.

Mediální pozornost již několik let získává slibovaný zákaz jednorázových plastů (zákon o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí) na základě směrnice EU z roku 2019. Ano čtete správně – slibovaný. Přestože je od EU jasně stanovený termín transpozice do zákonů naší země, přestože vláda předložila zákon 12.2.2021 a přestože má zákon uvedenou účinnost od 1. 7. 2021, tak Poslanecká sněmovna ČR od února zákon neprojednala – a to ani jedno čtení!

V samotném zákoně je uvedeno co se stane, když nedojde k přijetí zákona do 3. 7. 2021, cituji:

”Transpozice směrnice 2019/904 do vnitrostátního právního řádu je povinností České republiky jako členského státu EU. Nepřijetí navrhované právní úpravy by tak vedlo k zahájení řízení o porušení unijního práva (tzv. infringementové řízení) vůči České republice ze strany Komise, což by mohlo vést až k uložení finančních sankcí pro Českou republiku.”

Raději nekomentuji, stydím se za své zákonodárce a v duchu je omlouvám problémy s koronavirem. Chcete-li se přesvědčit na vlastní oči, zde najdete text navrhovaného zákona a hlavně můžete sledovat stav legislativního postupu.

Pojďme odhlédnout od času, který potřebuje ČR ke splnění svých povinností a připomenout si, co vlastně má zákon přinést. Dovolím si ještě jednu citaci, jelikož mi přijde, že obsahuje zajímavé údaje:

“Navrhovaný zákon prosazuje principy oběhového hospodářství, které před výrobky na jedno použití upřednostňuje opětovně použitelné výrobky a cílí na omezení množství vzniklých odpadů.
Znečišťování moří a oceánů plastovým odpadem má přeshraniční povahu a je rostoucím celosvětovým problémem. Je důležité, aby vývoz plastového odpadu z EU, včetně České republiky, nevedl k nárůstu znečištění moří a oceánů odpadem v jiných částech světa.”

Nevím jak Vám, ale mně z této formulace vyplývá, že vývoz plastového odpadu z ČR do teď vedl k nárůstu znečištění moří a oceánů. No tušila jsem to…

Zákaz prodeje se tedy týká jednorázových nerecyklovatelných (nebo těžko recyklovatelných) plastových výrobků, které byly vybrány na základě analýzy znečištění moří – tvoří přibližně 70 % mořského odpadu. Konkrétně se jedná o tyto:

jednorázové plastové příbory (vidličky, nože, lžíce, jídelní hůlky)
jednorázové plastové talíře
plastová brčka
plastové vatové tyčinky
plastové tyčky k balónkům
produkty z oxo-rozložitelných plastů
jednorázové plastové nádoby na potraviny (např. obaly rychlého občerstvení) a nádoby na potraviny a nápoje vyrobené z expandovaného polystyrenu.

Jednorázové plasty a zero waste?

Vzhledem k tomu, že ve společnosti téma již nějakou dobu rezonuje, tak někteří obchodníci už jednorázové plasty nahradili. Možná jste první vlaštovky anoncované změny zaznamenal i vy. Já jsem třeba nedávno dostala v komunitní zahradě limonádu s těstovinovým (jedlým) brčkem a hned jsem si říkala, aha, tady už jsou připraveni… super. Také jsem četla stížnosti lidí na papírová brčka, která nově dávají k nápojům v nejmenovaném fastfoodu.

Ano já vím, že zero waste a fast food k sobě mají hoooodně daleko. V ideálním případě si nosíte svoje kovová brčka, krabičky na jídlo, příbory i znovupoužitelnou láhev na pití, takže vlastně si můžete myslet, proč by Vás nějaký zákaz měl zajímat? Vy jste si přece škodlivost jednorázových plastů uvědomili už dávno a nahradili je znovupoužitelnými, k přírodě šetrnými produkty.

Jenže je tu celá řada lidí, kteří si to ještě neuvědomili a mě opravdu zajímá, co budou obchodníci nabízet jim – těm méně připraveným. Co masově nahradí plastové jednorázové produkty? Půjde o opravdu ekologické produkty, nebo se bude jednat jenom o trochu menší “zlo”?

Zákonný zákaz je silný signál, který bude mít potenciál výrazně zredukovat jednorázový plastový odpad, popostrčit redukci odpadu na nový level v myslích mnoha lidí- doufám, že v tom pozitivním smyslu slova.

Podnikatelská příležitost pro nadšence

Legislativní zákaz EU vyburcoval některé české nadšence, kteří ohlášené změny pojali jako výzvu k podnikání, a během několika let vybudovali značku, která již teď roste a s platností zákona má potenciál růst ještě lépe.

Mám na mysli například značky REkrabička, ReFork, Steeblo, Yony a We-Straw, podrobněji se o nich dočtete v jednotlivých sekcích produktů, které vyrábí.

Co masově nahradí jednorázové plasty?

Jednorázové plastové příbory (vidličky, nože, lžíce, jídelní hůlky) nahradí příbory vyrobené ze dřeva, kompostovatelného bioplastu (CPLA, PLA) a/nebo dřevoplastu (WPC).

Setík dřevěných příborů od české značky Steeblo určitě zaujme každého, kdo si chce nosit svůj vlastní příbor a nechce cinkat kovem, ale s cenou 129,- Kč za kus je masivně ve stáncích a na festivalech nabízet určitě nebudou. Jednorázové dřevěné příbory mají řadu nevýhod: nejsou úplně funkční – lžíce je mělká a jejich cena je pořád dost vysoká (přes 1,- Kč za kus catershop.cz, pod 1,- Kč We-Straw).

S elegantním ”jednorázovým” řešením přichází česká firma ReFork se svými příbory z dřevní moučky, škrobu a minerálů. Jsou plně kompostovatelné a přitom se na jejich výrobu zpracovává odpad ze dřevařského průmyslu. Zároveň jsou teplotně odolné, až 100°C, nevýhodou je opět cena. která se pohybuje kolem cca 4,50 Kč za kus, což bohužel pořád nemůže konkurovat dřevoplastu (0,50 Kč), či bioplastu (0,70 Kč za kus, ecofol.cz).

Bioplastové příbory jsou zdravotně nezávadné, vyrobené z kukuřičného škrobu, vypadají jako ty plastové z ropy, ale mají jiné vlastnosti. Jsou kompostovatelné, obecně nejsou stabilní při vyšších teplotách. PLA aneb kyselina polymléčná (polylactic acid) vydrží jen 45°C a vylepšený materiál CPLA až 93°C, proto nejsou vhodné do mikrovlnné trouby ani do horkých nápojů.

Dřevoplast je kombinace dřevní drtě a plastu z ropy. Jedná se o stejný materiál (WPC), ze kterého se vyrábí terasová prkna. WPC je tepelně odolné, opakovaně použitelné, není kompostovatelné ani recyklovatelné, jeho nesmírnou výhodou je nízká cena. Příbory z dřevoplastu mají v názvu EKO, z hlediska odpadů jsou nejméně EKO variantou ze všech.

Možností jsou i jedlé příbory ze směsi cereálních mouček pečené ve formách, vyrábí se v Indii a nabízí je například jedlenadobi.cz. Je určeno i pro vegany, ale obsahuje lepek. Vzhledem k ceně (119,- Kč/10 kusů) a uhlíkové stopě se mi moc nezamlouvá. Ani mě neláká představa jíst příbor, přijatelnější je jedlé míchátko do nápoje, nebo malá jedlá lžička na zmrzlinu.

Jednorázové plastové talíře nahradí talíře vyrobené z papíru, nebo z bagasy – zbytku po výrobě cukrové třtiny. Oba materiály jsou cenově srovnatelné (kolem 1,- Kč za kus, ecofol.cz), ale bagasa má lepší vlastnosti co se týče odolnosti proti teplu a pevnosti.

Plastová brčka

Asi nejvíce mediálně a ve společnosti řešená jsou brčka. V ČR se jejich spotřeba odhaduje na 300 miliónů kusů za rok, což je přes 820 tisíc za den. Materiálů, ze kterých se vyrábějí neplastová brčka je mnoho, kromě již zmíněných kovových a těstovinových se jedná o slámu, bambus, bioplast, sklo, rýži a silikon. Srovnání vlastností nabízí následující tabulka, která je ochutnávkou z připravovaného e-booku, kde rozebírám jednotlivé materiály a jejich výhody a nevýhody podrobněji.

Skleněná a kovová brčka vyrábí více českých firem, například Steeblo, Bamboolik a Yoni. Cena vychází pod 100 kč za kus. Oba materiály jsou vhodné k dlouhodobému používání díky štetečku, kterým se snadno čistí, dají se dokonce mýt v myčce.

Z jednorázových produktů mají nejlepší kombinaci vlastností slámky, vyrábí je česká firma We-Straw a jejich cena je přibližně 2 Kč za kus. Levněji vychází brčko z bioplastu (PLA). PLA se však může zkroutit, začít prosakovat nebo dokonce začít hořet.

Plastové vatové tyčinky

Vatové tyčinky na čištění uší jsou jedním z příkladů, kde už nastalo mnoho změn. Na trhu i v běžných drogeriích jsou k dostání tyčinky na čištění uší s papírovým držátkem a bavlněnými/biobavlněnými koncovkami. Méně často se využívá bambusová tyčka, nebo dřevěná, kterou nabízí například česká firma We-Straw. Ekologické náhrady jsou funkčně srovnatelné, dokonce bych řekla i lepší než plastové tyčky (z těch často koncovka sjela, nebo se plast ohnul). Zajímavé jsou ceny. Zatímco v ekologicky zaměřených obchodech začíná cena biobavlněných tyčinek v papírové krabičce na 80,- Kč za 200 kusů, v drogeriích lze zakoupit shodně označený výrobek (odlišný výrobce) za 30,- Kč.

Na trhu existuje i možnost opakovaně použitelných (omývatelných) tyčinek na čištění uší, například Endles od Econea, což je sada v dřevěném pouzdru za 189,- Kč. Přiznám se, že tento zero-waste produkt ještě nepoužívám a díky tomuto článku začnu.

Plastové tyčky k balónkům

Sekce, která mě nejvíce udivuje. Všimli jste si, že v drogeriích už nenabízí balónky na tyčkách? Nevím, zda někomu chybí, já jsem si s nimy během posledních deseti let zažila spíš krušnější chvilky – opakovaně se mi stalo, že balónek unesl vítr na vozovku a ratolest za ním směle běžela.

Jako náhradu jsem zatím viděla nabízet tyčky z bioplastu na balonky.cz, jinak si umím představit i bambusové. Myslím si však, že tento produkt spíše postupně vymizí než by byl nějak masově nahrazován.

Produkty z oxo-rozložitelných plastů

Desítky let se u nás používaly sáčky na potraviny nebo plastové nákupní tašky, které svým označením – 100% rozložitelné – mohly mást veřejnost, že jde o ekologický materiál, který je kompostovatelný a šetrný k přírodě. Jednalo se však o plasty vyrobené z neobnovitelných zdrojů (PE) s aditivy, které obsahují těžké kovy (např. nikl a kobalt). Tyto plasty byly vytvořeny v době, kdy se ještě mnoho nevědělo o mikroplastech a tak se zdálo jako dobrý nápad vyrobit plasty, které se rozkládají rychleji. Jejich rozklad je více/méně chemický – rozkládají se za přítomnosti UV a kyslíku – proto oxo-rozložitelné plasty.

Již několik let jsou oxo-plasty na ústupu, místo nich si můžete pořídit (pokud potřebujete) pytle na odpad z kukuřičného škrobu. Igelitky už většina lidí vyměnila za znovupoužitelné látkové tašky. Igelitové sáčky však stále zůstávají problémem. Asi taky čekají na svůj zákaz. Na téma možností ekologických náhrad igelitových sáčků nabízím e-book zdarma ke stažení.

Obaly na jídlo "s sebou"

Jednorázové plastové nádoby na potraviny (např. obaly rychlého občerstvení) a nádoby na potraviny a nápoje vyrobené z expandovaného polystyrenu by si zasloužily dostat mnohem více pozornosti než brčka, jelikož:

polystyren má z plastů nejdelší dobu rozkladu – 10 000 let a více
krabičky na obědy jsou nerecyklovatelné (narozdíl od silnovrstvého polystyrenu)
v ČR jde o nejčastěji používaný typ balení jídel

V době pandemie jsem cíleně podporovala své oblíbené restaurace, aby měly šanci “přežít”. Často se jednalo o nákup pro celou rodinu (4-5 jídel), na který jsem si nosila znovupoužitelné krabičky. Byla jsem mile překvapena přístupem restaurací, nikdo mi z hygienických důvodů mé obaly neodmítl a některé podniky již začaly používat kompostovatelné krabičky – tedy papír potažený PLA. Nicméně i tak jsem na ulicích viděla mnoho lidí, kteří bezstarostně nesli svůj oběd v polystyrenu, až mi z toho bylo fakt smutno.

Polystyren může nahradit buď zmiňovaný papír/PLA, nebo u talířů zmíněná bagasa. Krabičky z bagasy jsou odolné proti vodě, tukům, řezům a nepromastí se. Navíc jsou příjemné na dotek, teplem se nedeformují, jsou kompostovatelné a jejich cena se pohybuje kolem 7 Kč za kus. Dalšími přírodními materiály, ze kterých se vyrábějí nádoby na jídlo jsou palmový list a dýha. U PLA je diskutabilní kompostovatelnost, která v řadě testů dopadla špatně. Ze srovnávacího testu kompostovatelnosti PLA a bagasy vychází bagasa mnohem lépe (prakticky jako papír).

V souvislosti s balením jídla bych ráda zmínila českou firmu REkrabička a Otoč kelímek, které zrealizovala myšlenku vratných obalů od jídel. Na stránkách Rekrabičky lze najít mapu restaurací, kde je možné si nechat jídlo zabalit vratné krabičky. Za REkrabičku zaplatíte vratnou zálohu 80,- Kč a vrátíte ji u kteréhokoliv partnera, nebo ji používáte stále dokola (necháte si ji zase naplnit).

Co se stane po 1. červenci 2021?

Jak jsem konstatovala v úvodu, zákon zatím nebude. Ale i tak jednou platit začne a stále více lidí bude používat kompostovatelné, nebo opakovaně použitelné obaly na úkor těch jednorázových plastových. Více lidí se bude chovat zodpovědněji a udržitelněji.

Author:

WASTEmANKA

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Zákaz jednorázových plastů není priorita? se nejdříve objevil na Zerowasters.

Což takhle dát si pampelišku

WASTEmANKA — Wed, 26 May 2021 10:43:06 +0000

A nemyslím za ucho, nebo na prst jako okrasu, ale opravdu se do ní zakousnout! Že tě taková představa ale vůbec neláká? Tak to možná nevíš, jaké dobroty lze ze smetánky lékařské vykouzlit.

Co lze udělat z pampelišky?

Všechny části smetánky jsou jedlé. Z květů můžeš vyrobit med, sirup, nebo limonádu. Listy se hodí do salátu, nebo je lze upravit podobně jako špenát – chutnají výborně.

Největší poklad se však nachází pod zemí. Pampeliškový kořen obsahuje úctyhodné množství zdraví prospěšných látek. Kořen smetánky lékařské je bohatý na rozpustnou vlákninu, vitamíny A, B, C, E, hořčík, vápník, cholin, měď a železo. Díky tomuto unikátnímu složení bylo kořenu pampelišky schváleno mnoho zdravotních účinků. Jejich podrobný seznam najdeš zde, ale pro představu uvedu jen pár těch, co mě nejvíce zaujaly:

je vynikajícím prostředkem pro čištění krve
čistí a posiluje ledviny
pomáhá regenerovat játra, žlučník a slinivku
podporuje trávení a růst červených krvinek
snižuje krevní tlak, cholesterol
celkově prospívá krevnímu oběhu
je účinným lékem na kožní nemoci, alergie i revmatismus
má protizánětlivou funkci
dokonce jsou mu přisuzovány i silné protirakovinné účinky

Z kořene lze vyrobit čaj (odvar) a kávu. A právě pampelišková káva, která neobsahuje kofein, mě letos natolik zaujala, že jsem se rozhodla si ji doma vyrobit. Není to zas tak složité – stačí pampeliškové kořeny omýt, nakrájet, usušit a po opražení namlít. Pojď se na postup podívat podrobněji.

Kde vzít kořeny?

Neumím si představit, že bych vyrazila na louku a začala tam rýpat ze země pampelišky. Bylo tedy jasné, že kořeny musí pocházet z vlastních zdrojů. Měla jsem štěstí, jelikož se mi vloni do truhlíku několik pampelišek vysemenilo a já je tam nechala. Už odkvetly, tak uvolní místo v truhlíku jiným květinám. Základem mé pampeliškové kávy se staly kořeny ze 4 pampelišek. Nebyly moc dlouhé ani silné, ale aspoň něco. Kořeny jsem umyla a kartáčkem očistila, ale co dál?

Který recept použít?

Našla jsem 6 receptů (odkazy níže), překvapivě se návody v mnoha ohledech lišily, tak jsem je zkombinovala.

Loupat, či ne? Jen v jednom receptu doporučovali kořenům oloupat tenkou hnědou slupku. To mi přišlo u malých členitých kořínků pracné, tak jsem loupání vynechala.

Umyté kořeny jsem nakrájela na menší kousky a namočila je do vody, což je mělo zbavit hořkého mléka (dle toprecepty.cz). Nepřijde mi, že by namáčení bylo nějak účinné, měla jsem spíš pocit, že to nic nedělá (voda se nezakalila apod.). Příště namáčení vynechám, alespoň uspořím trochu vody. Dle receptu z portálu Provoněný den jsem kořeny před pražením sušila, a to pod akvarijním intenzivním světlem, které by beztak svítilo.

PŘEHLED RECEPTŮ:

Jak pražit?

Možnosti pražení jsou pánev, nebo trouba, v receptech byla buď teplota 180 °C na 30 minut, nebo 150 °C na 1 hodinu. Délka pražení závisí na velikosti nakrájených kousků a na počáteční vlhkosti. Já jsem volila pánev, jelikož jsem měla celkem malé množství kořenů. Bylo fajn mít o pražení přehled. Když budu dělat příště, tak určitě zkusím využít rozehřátou troubu po pečení. Během 10 minut jsem se zapovídala, takže jsem málem přepražila. Po 15ti minutách byly kořeny hnědé a tvrdé. Při pražení jsem si vzpomněla na loupání – tím se určitě dají odstranit ty jemné postranní kořínky, které mají tendenci se přepražit, takže třeba loupání ještě zvážím.

Mletí

Zatím šlo všechno celkem snadno, že by byl zádrhel v mletí? V receptech jsem opět našla několik možností na mletí – mlýnek na kávu, mixér, nebo hmoždíř. Zvolila jsem poslední možnost a byla jsem udivená, jak snadné to bylo! Dočetla jsem se, že podobně jako kávu, je nejlepší kořeny namlet před konzumací, umlít si tedy čerstvé. Upražené kořeny je vhodné skladovat v temnu. A jestli chceš mít kořeny s obsahem nejvíce léčivých látek, tak je vykopávej na podzim, kdy už rostliny zatahují do kořenů a při ubývajícím měsíci.

Příprava

Vzhledem k tomu, že jsem doma měla kupovanou pampeliškovou kávu, tak jsem byla zvyklá na dávkování půl kávové lžičky na 2 dcl, ale v receptech jsem našla i množství 1 lžíce na hrnek. Jinak se příprava pampeliškové kávy neliší od turka – zalít horkou vodou. Sedliny je možné se zbavit přelitím přes jemné sítko. Kdo má rád přidá si mléko a/nebo cukr a už si může vychutnávat.

Srovnání s meltou a kávou

Byla jsem velmi zvědavá, jestli se mi podaří vyrobit pampeliškovou kávu srovnatelnou s kupovanou. Aby bylo srovnání ještě zajímavější, tak jsem uvařila zároveň i meltu (převážně kořen čekanky) a klasickou čerstvě mletou kávu. Myslela jsem si, že nejsložitější bude mletí, ale nejtěžší byla ochutnávka, resp. celkové srovnání.

Melta je oproti pampeliškové kávě chuťově nevýrazná a má slabší kořenovou vůni. Pampelišková káva má nezvyklou intenzivní kořenovou vůni a jemně nahořklou a trochu nakyslou chuť. Domácí verze měla vůni i chuť nepopsatelně bohatší. Klasická káva pro mě byla jen silně hořká. Všechny verze jsem zjemnila mlékem a chuťový zážitek byl skvělý!

Holduješ-li klasické černé kávě, což takhle zkusit lokální, přírodě šetrnější a tělu prospěšnější kávovinu? Což takhle dát si pampelišku?

Author:

WASTEmANKA

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Což takhle dát si pampelišku se nejdříve objevil na Zerowasters.

Kouzlo s domácím odpadem

WASTEmANKA — Wed, 14 Apr 2021 18:51:51 +0000

„Můžu to vyhodit?” ptám se svého 11ti letého syna a ukazuji přitom na krabičku od hodinek s plastovým okénkem. Zablýsklo se mu v očích a bylo jasné, že má nápad a o věc evidentní zájem. Do večera z krabičky vyrobil barevné stínítko na lampičku v posteli, takže má vlastně nové noční světélko. A tak je to u nás často. Přemýšlíme, co s odpadem, jak mu vdechnout druhý život, k čemu by se mi mohl ještě hodit. Každou věc raději dvakrát obrátím a pokud nic nevymyslím, tak se ještě zeptám syna. Co je pro mě odpad, je pro něj často hotový poklad.

Poklady z tašky

Syn má na odpad, který se mu líbí velkou bezednou tašku, říkáme jí výrobní taška. Když má synek kreativní chvilku, tak se ponoří do své tašky a začne vyrábět – vytáhne tu kelímek od jogurtu, tu kovový stojánek od rozbité aromalampy a třeba knoflík, zkrátka vše, co se mu hodí na splnění jeho bujných představ. Je nádherné ho v těch chvílích pozorovat a napjatě čekat, co z toho vlastně bude. Můj syn totiž umí vytvářet z domnělého odpadu věci, které mají vyšší hodnotu, umí upcyklovat.

Začátky naší upcyklace

Nebylo to tak vždy, na vyrábění z odpadu jsme přišli jednou náhodou v truhlářské dílně pro děti, kde byla bedna s odřezky dřeva. Bedna byla plná různě velkých hranolků, podivně vykrojených tvarů, nesourodých tyček, koleček a odkrojků, zkrátka odpadních zbytků pana truhláře.

Pro jednoho odpad, pro druhého poklad.

Každý účastník „výroby” dostal kladívko, hřebíky, podložku a vše ostatní si musel najít v bedně. Nejprve jsem tomu nedávala moc šanci, synovi bylo pár let a byl to pro něj velký úkol. Dlouho se bednou probíral, prozkoumával a otáčel v rukách spoustu kousků dřeva, ale nakonec jich pár vybral, poskládal na sebe a řekl, že to bude kočička. A byla!

Od té doby začal zachraňovat různé předměty, které jsem chtěla vyhodit a sbírat tak materiál do své „bedny”. Já ho v takových aktivitách ráda podpořím, jelikož kromě zachraňování odpadu, rozvíjí svou kreativitu, samostatnost, často i ušetří peníze, protože nemusíme kupovat novou věc, ale hlavně má z vyrobené věci vždy velkou radost.

Upcyklovat kreativně, nebo prakticky?

Sama to mám nastavené trochu jinak. Nehromadím věci v tašce, fandím minimalismu v bytě (i když by to třeba návštěvy nepoznají) a nechci skladovat nic do budoucna, jen tak. Já musím předem vědět k čemu se ta konkrétní věc bude hodit. Většinou se liší i způsob využití odpadů, moje upcyklované věcičky musí být praktické, zatímco syn často vyrábí spíše umělecká díla. Ale radost ze všeho vyrobeného mám taky.

Není třeba hromadit na horší časy. Stačí využít to, co už doma mám.

V únoru třeba sbírám vaničky od masných výrobků, protože vím, že poslouží jako klíčící nádobky a perfektní skleníčky na předpěstování zeleniny. Na podzim jsem dělala zahradní nábytek z dřevěných palet a za poslední 2 týdny jsem z kartonu vyrobila stojánek na barvy, dětem jsem vyrobila robůtka a už pár dní mám na stole roztržené punčošky, ze kterých bude houbička na mytí nádobí!

V obchodě upřednostňuji výrobky pro jejichž obal budu mít další využití. Když si mohu vybrat, zda koupit kávu v nerecyklovatelném plastu, nebo ve dřevěném soudku, neváhám a beru soudek.

Nic nového pod sluncem?

Možná jsem Vám připomněla staré časy, kdy bylo otázkou nutnosti si umět vyrobit, předělat, nebo obnovit cokoliv z mála. Jenže to, co bylo v dobách nedostatku otázkou nutnosti, jsme rádi zapomněli v době hojnosti. Zlenivěli jsme.

Proč si věci obnovovat, předělávat, když si mohu dovolit koupit si věci nové? A právě to, že si je mohu koupit, bylo dlouhou dobu známkou, že „na to mám” a cítím se bohatší, nebo mě tak i ostatní vnímají – s větším respektem. Já si myslím, že takové uvažování je povrchní, sobecké a krátkozraké. Naše hojnost je vykoupena tím, že bereme na úkor budoucnosti, drancujeme přírodu, neobnovitelné zdroje mizí v nenávratnu a my vyrábíme víc věcí a obklopujeme se jimi, ale štěstí v nich nenajdeme.

Naše hojnost je vykoupena tím, že bereme na úkor budoucnosti. Je na čase zpomalit.

Je na čase zpomalit všudypřítomný konzum, oživit moudrost našich dávných předků a vědomě si zvolit sice mnohdy složitější cestu, ale zato trvale udržitelnou. Cestu, po které se nebudou muset bát jít naši potomci. Každá věc, kterou obnovíme, upcyklujeme, opravíme pomůže zmírnit náš negativní vliv na životní prostředí.

Nemusíte nikam chodit. Když se rozhlédnete, tak kolem sebe najdete spoustu užitečných surovin k výrobě potřebných věcí, jen se na ně musíte podívat trochu jinýma očima.

Author:

WASTEmANKA

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Kouzlo s domácím odpadem se nejdříve objevil na Zerowasters.