Uhlíková daň za exotiku

Dovozové potraviny nejsou jen o emisích z dopravy. Aby surovina přežila cestu přes oceán a týdny v kamionech, musí být podrobena agresivnímu zacházení, které ji v podstatě „umrtví“:

• Předčasná sklizeň: Plody se sbírají nezralé, což zastavuje přirozený proces tvorby vitamínů a chuti. Rostlina nestihne do plodu „napumpovat“ klíčové živiny, které vznikají až v poslední fázi zrání na slunci.
  
  
• Chemický koktejl: Konzervanty a fungicidy jsou nezbytné, aby jídlo během cesty nepodlehlo hnilobě. Často se používají vosky a syntetické postřiky, které běžným omytím neodstraníte.
  
  
• Umělé probuzení: Cestou v kontejnerech ovoce „spí“ v řízené atmosféře. Před vstupem na pulty je pak šokově probuzeno etylénem, aby získalo barvu. Výsledkem je sice červené rajče, které má ale uvnitř stále strukturu a chuť nezralého plodu.
  
  
• Energetická náročnost: Chladicí řetězce spotřebují obrovské množství elektřiny jen proto, aby udržely iluzi čerstvosti pro oko návštěvníka.

Výsledkem je jídlo, které sice vypadá dobře na Instagramu, ale nutričně a ekologicky je prázdné. Podle studie v časopise Nature Food tvoří doprava potravin až 19 % celkových emisí v potravinovém systému. Doprava 1 kg ovoce letadlem vyprodukuje až 50x více emisí než doprava kamionem na krátkou vzdálenost (Zdroj: Li, M., et al., 2022).

Skrytá vodní stopa a plýtvání

Avokádo je miláčkem cateringů, ale jeho cena pro planetu je extrémní. Na vypěstování jednoho kilogramu avokáda je potřeba v průměru 2 000 litrů vody, což v oblastech jako Chile nebo Mexiko vede k vysychání celých říčních koryt a kolapsu lokálních ekosystémů. 

Pro srovnání: na 1 kg českých jablek se spotřebuje cca 700 litrů vody, většinou z přirozených srážek (Zdroj: WFN Assessment). Tento „vývoz vody“ z vyprahlých regionů do bohatších částí světa vytváří etický dluh, který žádná bio-nálepka nesmaže. 

Problémem není jen objem vody, ale i fakt, že monokulturní pěstování exotických plodin drancuje půdu natolik, že ztrácí schopnost jakoukoli vlhkost udržet. 

K tomu si připočtěte fakt, že na akcích se průměrně vyhodí 15–20 % připraveného jídla. Potravinový odpad je tak třetím největším emitentem skleníkových plynů na světě, hned po USA a Číně (Zdroj: FAO).

Když skončí avokádo v koši, nevyhazujete jen zbytek svačiny, ale i tisíce litrů vody a tuny spálené nafty použité na jeho dopravu. Na skládkách se navíc toto jídlo bez přístupu vzduchu rozkládá za vzniku metanu, který je pro oteplování planety mnohem nebezpečnější než oxid uhličitý. 

Paradox českých rautů tak vrcholí: dovážíme náročné suroviny přes půl světa, abychom z nich pětinu rovnou spláchli do odpadu. Každý vyhozený talíř exotického pokrmu je tak v podstatě malou ekologickou havárií v přímém přenosu. 

Sousedovo jablko vs. Avokádo z Peru

V projektu Events Go Green pracujeme s daty, která mluví jasně. Uhlíková stopa lokálního sezónního jablka je zanedbatelná ve srovnání s importovaným avokádem. Pokud organizátor nahradí exotické suroviny lokálními alternativami – například pomazánkou z pečené dýně, sezónním ovocem či místními sýry – může snížit emise spojené s cateringem až o 60 %.

Cesta k udržitelnosti: Projekt Events Go Green

Mezinárodní tým expertů z Česka, Německa, Švédska a Maďarska v rámci projektu EGG spojil síly, aby pomohl organizátorům najít cestu z této logistické noční můry. Naším cílem je vytvořit metodiku, která usnadní plánování akcí tak, aby jejich dopad na planetu byl co nejmenší. Uvědomujeme si, že pořadatelé často čelí tlaku na nízkou cenu i estetiku, a proto jim chceme poskytnout oporu v datech. 

Checklist pro organizátory: Jak poznat „Greenwashing“ v cateringu?

Než vyjde náš kompletní manuál, ptejte se svého dodavatele na tyto věci a sledujte, jak moc jsou jeho odpovědi konkrétní: 

• „Je menu postavené na sezóně?“ Pokud vám v březnu nabízejí čerstvé jahody, v prosinci chřest nebo v lednu rajčata, nejsou udržitelní, i kdyby měli ubrusy z biobavlny a personál v recyklovaných zástěrách. Sezónnost je nejjednodušším testem upřímnosti. Opravdu zelený dodavatel vám místo dovozových borůvek v zimě nabídne dezert z uskladněných jablek nebo křížal.
• „Jak řešíte obaly a inventář?“ Udržitelnost nekončí u jídla. Zajímejte se, zda se catering vyhýbá jednorázovým plastům a individuálně baleným porcím cukru, smetany či dresinků. Preferujte ty, kteří využívají vratné obaly, sklo a klasické příbory, nebo alespoň certifikované kompostovatelné materiály, které mají zajištěnou následnou likvidaci. 
• „Odkud konkrétně jsou tyto suroviny?“ Odpověď „z tržnice“ nebo „od lokálních dodavatelů“ bez dalších podrobností nestačí. Chtějte znát jména konkrétních farem, mlýnů nebo pěstitelů v regionu. Skutečně udržitelný catering má tyto vztahy vybudované a rád se jimi pochlubí. Pokud dodavatel mlží, pravděpodobně nakupuje v nejbližším anonymním velkoskladu.
• „Co uděláte se zbytky?“ Profesionál musí mít jasný plán, jak předejít tomu, aby přebytky skončily v komunálním odpadu. Ptejte se na spolupráci s potravinovými bankami, projekty typu „nesnězeno“ nebo vlastní řešení v podobě průmyslového kompostéru. Důležité je také vědět, zda catering dokáže pracovat s dynamickým doplňováním bufetu, aby se na konci akce vyhazovalo co nejméně hotových pokrmů. 

Závěr

Lokální catering není o odpírání si dobrého jídla. Je to o návratu ke skutečné chuti a podpoře lidí, kteří pečují o naši krajinu. Sledujte vývoj našeho projektu. Společně můžeme dokázat, že i ty největší události mohou být v souladu s přírodou, aniž by ztratily na své prestiži či eleganci. Moderní gastronomie může být odvážná, kreativní a vizuálně úchvatná i s využitím čistě regionálních pokladů. Naším cílem je, aby se udržitelnost stala novým symbolem kvality, na který budou organizátoři i hosté právem hrdí. Budoucnost eventů je lokální, sezónní a především ohleduplná.

Mobilní aplikace EGG – Events Go Green: Digitální asistent pro zelené akce

Hlavní zbraní v našem arzenálu je chystaná mobilní aplikace Events Go Green. Zapomeňte na nudné seznamy úkolů nebo suchopárné příručky. Tato aplikace je inteligentní průvodce, který vás provede procesem ekologizace krok za krokem. Co všechno organizátorům (tedy i vám) nabídne?

• Devět tematických pilířů: Aplikace vás nenechá ve štychu v žádné oblasti – od dopravy a energií až po catering a námi probírané odpadové hospodářství.
• Znalosti bez „greenwashingu“: Součástí je rozsáhlá databáze, která vám pomůže prokouknout falešné eko-sliby a vybrat si řešení, která skutečně fungují.
• 360+ ověřených dodavatelů: Přímo v kapse budete mít seznam stovek prověřených poskytovatelů služeb napříč Evropou, kteří to s planetou myslí vážně.
• Zkrácený manuál pro praxi: Pokud nejste fanoušky dlouhého čtení, máme pro vás připravený čtyřicetistránkový koncentrát těch nejlepších rad, dostupný v pěti jazycích včetně češtiny.

1. M. Li a kol. , Globální potravinové míle představují téměř 20 % celkových emisí z potravinového systému, Nat. Food (2022)
2. H. Ritchie a kol. , Potraviny: emise skleníkových plynů v celém dodavatelském řetězci, Náš svět v datech (2020)
3. K. Smetana a kol. , Udržitelnost rostlinných jídel: Srovnávací LCA místních a dovážených surovin, Int. J. Life Cycle Assess. (2021)
4. MJ Sommaruga a kol. , Uhlíková stopa exotického ovoce: avokádo a mango z Chile do Evropy, J. Clean. Prod. (2021)
5. A. Magwaza a kol. , Vliv faktorů před sklizní a po sklizni na vnitřní kvalitu plodů, J. Sci. Food Agric. (2020)
6. V. Sommano a kol. , Bioaktivní sloučeniny a antioxidační aktivita v tropickém ovoci během posklizňového zrání, Front. Plant Sci. (2022)
7. S. Levi a kol. , Vysoká vodní stopa produkce avokáda v oblastech s nedostatkem vody, J. Environ. Manage. (2019)
8. P. Stoessel a kol. , Inventář životního cyklu a uhlíková a vodní stopa ovoce a zeleniny, Světová databáze LCA potravin (2012)
9. J. Poore a kol. , Snižování dopadů potravin na životní prostředí prostřednictvím výrobců a spotřebitelů, Science (2018)
10. ZG Temitope a kol. , Vliv ethylenu a umělého zrání na kvalitu ovoce a lidské zdraví, Int. Food Res. J. (2019)
11. G. Zinta a kol. , Dálkový transport minerálních prvků z půdy do semen v důsledku klimatických změn ovlivňuje nutriční kvalitu plodin, Plant Cell Environ. (2026)
12. BSSJ Cakar a kol. , Dopad logistiky chladírenského řetězce potravin na životní prostředí: Systematický přehled výzev a adaptačních strategií, Sustain. Prod. Consum. (2020)
13. M. Li a kol. , Výběr modelu chladírenské logistiky na základě uhlíkové stopy ovoce a zeleniny, J. Clean. Prod. (2022)
14. J. Poore a kol. , Snižování dopadů potravin na životní prostředí prostřednictvím výrobců a spotřebitelů, Science (2018)
15. VS Sommano a kol. , Bioaktivní sloučeniny a antioxidační aktivita v tropickém ovoci během posklizňového zrání, Front. Plant Sci. (2022)

Článek Gastronomický paradox: Proč na českých akcích jíme „mrtvé“ jídlo z druhého konce světa? se nejdříve objevil na Zerowasters.

 

Kolik odpadu vyprodukuje obyčejný každodenní návyk? Třeba káva s sebou. Jeden jednorázový kelímek každý den znamená za rok stovky vyhozených obalů. Právě podobné zdánlivé drobnosti ukazují, že cesta k udržitelnějšímu fungování začíná v jednom bodě. A tím je vzniku odpadu nejlépe úplně předejít.

„Ve Skupině ČEZ proto vnímáme odpady jako cenný zdroj, nikoliv jako nežádoucí vedlejší produkt. Při nakládání s nimi uplatňujeme principy oběhového hospodářství, které upřednostňují prevenci vzniku odpadu, jeho opětovné využití, recyklaci a další formy materiálového nebo energetického využití,“ říká ředitelka útvaru ESG Skupiny ČEZ Zuzana Šillerová.

Praktickým příkladem může být pilotní projekt vratných kelímků v kavárně pražské centrály ČEZ. Princip je jednoduchý: místo jednorázového obalu dostane zákazník odolný kelímek, který po použití vrátí zpět do oběhu. Jeden takový kelímek zvládne více než tisíc mycích cyklů, a může tak nahradit stovky jednorázových alternativ. Právě podobná řešení ukazují, že skutečně účinná opatření nemusí být složitá. Stačí změnit zažitý způsob fungování.

„Stejnou filozofii uplatňujeme i v dalších oblastech. Ve výrobních provozech hledáme cesty k efektivnímu využívání vedlejších energetických produktů a podporujeme další materiálové využití odpadů. V kancelářském prostředí klademe důraz na třídění, digitalizaci a omezování zbytečné spotřeby materiálů. Při organizaci akcí se snažíme omezovat jednorázové produkty a podporovat principy udržitelného event managementu,“ dodává Šillerová.

„Do budoucna chceme dále rozvíjet principy cirkulární ekonomiky napříč celou Skupinou ČEZ. Zaměříme se na předcházení vzniku odpadů, zvyšování míry jejich využití a efektivnější hospodaření se zdroji ve všech oblastech našeho podnikání. Věříme totiž, že nejlepším odpadem je ten, který vůbec nevznikne. A že i zdánlivě nenápadné kroky, jako je výměna jednorázového kelímku za vratný, mohou být součástí velké změny,“ uzavírá ředitelka ESG v ČEZ Zuzana Šillerová.

Většina odpadů velké energetické společnosti je spojená s významnými materiálovými toky (zejména paliva) a vzniká ve výrobních provozech. Naše zkušenosti ukazují, že dlouhodobé změny začíná u každodenních návyků. Proto podporujeme nejen velká technologická řešení (např. selektivní demolice vysloužilých uhelných elektráren nebo ZEVO Mělník), ale i drobné praktické kroky zaměstnanců a zákazníků vedoucí k omezení vzniku odpadu.

Článek Nejlepší odpad je ten, který nevznikne. I malá změna může přinést velký rozdíl se nejdříve objevil na Zerowasters.

Dohraje poslední písnička,  dozní poslední akord a areálem se prožene vlna potlesku. Pak se ale rozsvítí světla a místo euforie přijde facka realitou. „Moře plastu.“ Pokud jste někdy po koncertě zůstali v areálu o pár minut déle – možná v naději na setkání s kapelou nebo prostě proto, že se vám nechtělo do davu u východu –  znáte ten obraz: tisíce pošlapaných jednorázových kelímků, které se lesknou v ranním slunci jako pomník naší pohodlnosti. Ten plast, který v ruce strávil sotva dvacet minut se teď pod našima nohama změnil v neprostupný koberec.

Statistika je neúprosná. Na průměrném evropském koncertě pro 20 000 lidí se za jediný večer spotřebuje a vyhodí přes 40 000 kelímků. To jsou desítky tun odpadu, které vznikly během pár hodin euforie. Jenže tohle není jen estetický problém nebo nepříjemný pohled pro úklidovou četu.  Je to systémové selhání, které v projektu Events Go Green hodláme řešit. 

Více se dozvíte o projektu

• Špinavý plast se nerecykluje: Kelímek od piva nebo slazené limonády, který se hodiny válel v prachu, blátě a zbytcích jídla, je pro běžnou recyklační linku kontaminovaný odpad. Náklady na jeho čištění jsou tak vysoké, že se ekonomicky nevyplatí. Výsledek? Většina těchto „recyklovatelných“ kelímků končí v lepším případě ve spalovně, v tom horším na skládce.

 

• Bioplast (PLA) není spása: Materiál PLA (kyselina mléčná) je největším lákadlem pro „zelené“ svědomí. Problém je v tom, že slovo „biologicky rozložitelný“ neznamená, že se kelímek rozpadne v trávě za pódiem. Aby se tento plast skutečně rozložil, potřebuje specifické podmínky průmyslové kompostárny – stabilní vysoké teploty a přesnou vlhkost. Na běžné skládce nebo v lese vydrží skoro stejně dlouho jako klasický plast z ropy.

• Matoucí etiketa jako nepřítel recyklace: PLA kelímky jsou navíc noční můrou pro třídicí linky. Návštěvník, veden dobrým úmyslem, hodí „bio-kelímek“ do žlutého kontejneru. Tam se ale PLA smíchá s běžným PETem a kvůli odlišnému chemickému složení dokáže znehodnotit celou várku materiálu určeného k recyklaci. Místo pomoci tak paradoxně celý proces recyklace sabotuje.

Nečekejte na ostaní“, začněte u svého stolu

Udržitelnost v eventech už nesmí být vnímána jako experiment pár ekologických nadšenců. Měl by to být standard. Představa, že jeden člověk nebo jedna malá akce nic nezmění, je ten největší mýtus, který musíme zbourat. Každý kelímek, který se díky vám nepromění v odpad, je malým vítězstvím nad lhostejností.  Digitální aplikace, kterou s Events Go Green přinášíme, má za cíl jediné: aby po vašem dalším setkání zbyla jen dobrá fotka a čisté svědomí.

Sledujte náš web a sociální sítě, kde vás budeme informovat  přípravách na spuštění aplikace. Společně vymažeme slovo „odpad“ ze slovníku společenských akcí.

Článek Kelímková apokalypsa: Proč i malý koncert zanechá stopu na stovky let? se nejdříve objevil na Zerowasters.

Zakázané druhy (bio)plastů v EU a ČR

Evropská unie zavedla Směrnici o jednorázových plastech (SUP – Single-Use Plastics Directive) (15), která byla schválena v roce 2019 a platí od 3. července 2021 (16). Tato směrnice zakazuje některé druhy jednorázových plastových výrobků a přímo se dotýká i bioplastů. V České republice na ni navazuje zákon o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí č. 243/2022 Sb. (20).

Zákon zakazuje uvádět na trh tyto výrobky a materiály:

1. vatové tyčinky
2. příbory (vidličky, nože, lžíce, jídelní hůlky)
3. talíře
4. brčka
5. nápojová míchátka
6. tyčky k uchycení a podpěře balónků
7. nádoby na potraviny vyrobené z expandovaného polystyrenu
8. nádoby na nápoje vyrobené z expandovaného polystyrenu
9. nápojové kelímky vyrobené z expandovaného polystyrenu, včetně jejich uzávěrů a víček
10. výrobky z oxo-rozložitelného plastu

Zakázané oxo-degradabilní plasty jsou typem plastů, které obsahují přísady urychlující jejich rozklad na mikroplasty vlivem kyslíku, světla a tepla. Tyto plasty byly dříve považovány za ekologickou alternativu, ale vědecké studie ukázaly, že se v přírodě nerozkládají úplně, nýbrž se štěpí na mikroplasty, což způsobuje další znečištění. Směrnice SUP zakazuje oxo-degradabilní plasty v celé EU, včetně jejich použití v jednorázových produktech zakázaných v Česku stejným zákonem. Jsou to plastové příbory, talíře, brčka, vatové tyčinky, nápojová míchátka, držáky na balonky a další výrobky jako jsou polystyrenové obaly (15).

Zákon také ustanovuje povinnost výrobcům vybraných plastových výrobků provádět osvětovou činnost zaměřenou na informování konečného uživatele a změnu spotřebitelského chování za účelem snížení množství odpadu z vybraných plastových výrobků jím uváděných na trh, kterého se koneční uživatelé zbavují mimo místa určená k jeho odkládání. 

Tato povinnost se týká výrobků:

1. tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
2. předvlhčené ubrousky pro osobní hygienu a péči o domácnost
3. balónky
4. hygienické vložky, tampony a aplikátory tamponů

Zajímavostí je, že výrobce je povinen v rámci osvětové činnosti informovat konečné uživatele zejména prostřednictvím informačních kampaní o:

• dostupnosti opětovně použitelných alternativ a systémech opětovného použití výrobků
• negativních dopadech zbavování se odpadu z vybraných plastových výrobků mimo místa určená k jeho odkládání na životní prostředí
• dopadu nevhodných způsobů zbavování se odpadu z vybraných plastových výrobků na kanalizační síť

Přečti si článek o udržitelných menstruačních pomůckách

Globální smlouva o plastech

Globální plastová smlouva/úmluva (Global Plastics treaty) je mezinárodní dohoda, kterou vyjednává 175 zemí. Proces byl zahájen v březnu 2022, kdy Shromáždění OSN pro životní prostředí přijalo rezoluci o vývoji právně závazného nástroje pro znečištění plasty, včetně mořského prostředí. Rozhodující je komplexnost, která zahrnuje opatření v průběhu celého životního cyklu plastů, od návrhu výrobku až po výrobu a nakládání s odpady.

Země usilují o to, aby byla smlouva vyjednána do konce roku 2024 (21). Podle Greenpeace ČR je to jediná cesta, jak omezit globální plastové znečištění (22). Inger Andersen, výkonná ředitelka Programu OSN pro životní prostředí (UN environment programme), uvedla, že dohoda je nejdůležitější mezinárodní multilaterální environmentální dohodou od Pařížské klimatické dohody.

Smlouva je navržena tak, aby pomohla každé zainteresované zemi najít způsob, jak snížit a následně zastavit škody způsobené znečištěním plasty. Každá země může využít Globální smlouvu o plastech k podpoře úsilí o snižování plastů, které nejlépe vyhovuje jejím potřebám. Smlouva zároveň vytváří standardní globální rámec, kterým se může propracovat každá země, takže úsilí je koordinované a efektivní.

Globální smlouva o plastech zajišťuje:

• Snížení produkce plastů a nahrazení nejvíce škodlivých plastů a jejich aditiv.
• Ukončení znečišťování plastem – od výroby až po likvidaci.
• Postupný zákaz zbytečných jednorázových plastů.
• Zákaz vědomého přidávání mikroplastů do výrobků.
• Celosvětový cíl pro snížení výroby plastů, který slouží jako kolektivní měřítko, doplněný jasnými, závaznými cíli a postupy pro každou zemi k dosažení potřebného snížení.
• Zavedení zásady „znečišťovatel platí“, která zavádí inovativní zdroje financování na pokrytí nákladů na spravedlivou implementaci Plastové úmluvy.

Plast je past, Greenpeace ČR

Rychle se zvyšující úroveň znečištění plasty představuje vážný globální problém životního prostředí, který negativně ovlivňuje environmentální, sociální, ekonomický i zdravotní rozměr udržitelného rozvoje.

Očekává se, že lidstvo jen v letošním roce (2024) spotřebuje přes 500 milionů tun plastů, přičemž velký podíl tohoto použitého plastu se rychle stane 400 miliony tun plastového odpadu.

Podle běžného scénáře a bez naléhavých opatření a nezbytných zásahů by se celosvětový plastový odpad mohl téměř ztrojnásobit a do roku 2060 by mohl dosáhnout přibližně 1,2 miliardy tun.

Mezivládní vyjednávací výbor pro znečištění plasty
UN environment programme

Zálohování

Zavedení zálohování plastových lahví a hliníkových plechovek nabízí účinou možnost, jak snížit množství plastového odpadu. Týká se odpadu vybraného včetně tříděného i toho, který zůstává ve volné krajině. Česko se může inspirovat od 16 evropských zemí, kde zálohování již v tuto chvíli plně funguje. Například Slovensko zavedlo zálohování 1. ledna 2022 a během dvou let díky němu došlo k návratu více než 2 miliard nápojových obalů (23).

V Česku zákon o zálohování prošel poslaneckou sněmovnou a míří do senátu. Systém zálohování by měl podle něj odstartovat v roce 2026.

Princip zálohování je stejný jako u skleněných lahví. Při nákupu se k obalu přičte záloha (4 Kč), kterou zákazník obdrží zpět při jeho vrácení. Zálohovací systém by měl přinést hned několik výhod do oblasti předcházení vzniku odpadu.

Zálohování nápojových PET lahví a plechovek by mělo přinést:

• snížení dopadu nápojových obalů na životní prostředí o 28 %
• snížení množství odpadků v ulicích i v přírodě o více než 90 %
• vysbírání o 20 % více PET lahví a o 60 % více plechovek – více než současný systém sběru
• splnění recyklačních cílů EU
• zajištění toho, že se PET lahve a plechovky začnou konečně cirkulárně recyklovat
• uvolnění místa v přeplňených žlutých a šedých kontejnerech

zálohujme.cz

https://youtu.be/Io8tzPcSZhw?si=BvQouARS6sHrja6Z

zálohujme.cz

Přečti si celý seriál o bioplastech:

Co jsou to bioplasty


Výhody a nevýhody bioplastů


Nástrahy
bioplastů

• Autor: kolektiv Zerowasters

Zdroje:

1. Plastics—the facts 2019. An analysis of European plastics production, demand and waste data
2. GEYER, Roland; JAMBECK, Jenna R.; LAW, Kara Lavender. Production, use, and fate of all plastics ever made. Science advances, 2017, 3.7: e1700782.
3. COX, Kieran D., et al. Human consumption of microplastics. Environmental science & technology, 2019, 53.12: 7068-7074.
4. FREDI, Giulia; DORIGATO, Andrea. Recycling of bioplastic waste: A review. Advanced industrial and engineering polymer research, 2021, 4.3: 159-177.
5. LACKNER, Maximilian; MUKHERJEE, Anindya; KOLLER, Martin. What Are “Bioplastics”? Defining Renewability, Biosynthesis, Biodegradability, and Biocompatibility. Polymers, 2023, 15.24: 4695
6. ATIWESH, Ghada, et al. Environmental impact of bioplastic use: A review. Heliyon, 2021, 7.9.
7. CENSI, Valentina, et al. Bioplastics: A new analytical challenge. Frontiers in Chemistry, 2022, 10: 971792.
8. CHATTERJEE, Arnab; KHAN, Sumitava. Bioplastics: A Sustainable and Environment-Friendly Alternative to Plastics. World Journal of Environmental Biosciences, 2022, 11.4-2022: 16-19.
9. https://bioplasticseurope.eu/media/pages/policy-framework/5be43f5eda-1708592622/d5.4_policy-brief_bioplastics-europe_v.1.0.pdf
10. https://docs.european-bioplastics.org/publications/bp/EUBP_BP_En_13432.pdf
11. https://en.tuv.at/ok-compost-home-en/
12. Directive (EU) 2008/98/EC of the European Parliament and of the Council of 19 November 2008 on Waste (2008)
13. https://zerowasters.cz/o-zero-waste/
14. https://www.european-bioplastics.org/policy/
15. https://www.european-bioplastics.org/policy/single-use-plastics-directive/
16. https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/news_20210125-konec-zbytecnych-plastovych-odpadu-se-blizi-Vlada-schvalila-navrh-zakona/$FILE/MZP_zakon_o_jednorazovych_plastech.pdf
17. https://cdn.standards.iteh.ai/samples/111484/a48ea5f4ee5f40cb9e9806f031f7fa3f/ASTM-D7611-D7611M-21.pdf
18. https://www.trideniodpadu.cz/bioplasty
19. https://www.therecycler.com/posts/orgaworld-turns-waste-into-plastics/
20. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2022-243
21. https://www.globalplastictreaty.com/treaty
22. https://www.plastjepast.cz/#intro-modal
23. https://slovenskozalohuje.sk/blog/slovaci-su-rekorderi-v-zalohovani/

Článek vznikl díky podpoře



Článek Legislativa (bio)plastů se nejdříve objevil na Zerowasters.

]]> https://zerowasters.cz/legislativa-bioplastu/feed/ 3 https://zerowasters.cz/nastrahy-bioplastu/ https://zerowasters.cz/nastrahy-bioplastu/#comments Wed, 13 Nov 2024 08:41:09 +0000 https://zerowasters.cz/?p=34349 „Termín bioplasty se často používá pro označení údajně biologicky rozložitelných a biologicky odbouratelných plastů. U obou variant bioplastů bylo prokázáno, že obsahují toxické chemické látky, a tvrzení o jejich biologické rozložitelnosti…

Článek Nástrahy bioplastů se nejdříve objevil na Zerowasters.

]]>

„Termín bioplasty se často používá pro označení údajně biologicky rozložitelných a biologicky odbouratelných plastů. U obou variant bioplastů bylo prokázáno, že obsahují toxické chemické látky, a tvrzení o jejich biologické rozložitelnosti jsou většinou přehnaná. U některých typů plastů, které jsou uváděny na trh jako biologicky rozložitelné, se plasty jednoduše rozpadají na menší částice a vznikají tak mikroplasty. Jiné se biologicky rozkládají pouze za velmi specifických podmínek v průmyslových kompostárnách, a i tehdy se z nich mohou uvolňovat toxické chemické látky.“

www.arnika.cz

Co jsou to
bioplasty
Výhody a nevýhody bioplastů
Legislativa
(bio)plastů

Mikroplasty

Jako mikroplasty se označují úlomky plastů  menší než 5 mm. Spodní hranice velikosti není stanovena. Obvykle jsou částečky menší než 0,015 mm označovány za nanoplasty. Velikost 15 μm je zároveň hranice, pod kterou jsou úlomky schopné pronikat přes střevní sliznici do krve (20). Rozdělení mezí tím, co jsou ještě mikroplasty a co již nanoplasty, je pouze zvolené. Některá literatura uvádí jako nanoplasty částice menší než 1 μm (1000 nm). Navíc se částice velice liší tvarem, především textilní vlákna od ostatních úlomků. Tvar pak rozhoduje o dalších vlastnostech částic i jejich škodlivosti.

Vědci mikroplasty poprvé zmiňují v 70. letech, když v oceánech pozorovali malé plastové úlomky. Tehdy se jednalo o polystyren, dnes se nejčastěji setkáme s polyestery, polypropylenem, PET ale i PVC, tedy klasickými variantami plastů. Samotný pojem mikroplasty se ale vžil až po roce 2000, kdy také postupně začal stoupat počet vědeckých publikací, které se mikroplasty zabývají: databáze PubMed uvádí v červnu 2024 celkem 13 tisíc článků. Jedná se o téma posledních několika let, které ovšem enormně rychle nabývá na důležitosti. To je možné vypozorovat z počtu vědeckých článků: v roce 2000 byl jeden, v roce 2010 čtyři, v roce 2015 jich bylo publikováno necelých sto, v roce 2020 necelé 2 tisíce a o tři roky později v roce 2023 přes 4 tisíce. 



Začalo to pozorováním v moři. Dnes víme, že jsou mikroplasty všude: ve vzduchu, který dýcháme, v půdě, ve které pěstujeme plodiny, na dně oceánů, na vrcholcích Himálaje, ve zdrojích pitné vody, v ledovcích polárních oblastí (20), nebo třeba i v archeologickém sedimentu (21). Ne, že by snad ve starověku znali plast, ale ten náš, dnešní, putuje napříč veškerým prostředím.

Mikroplasty jsou ale nejen ve všem životním prostředí, ale i v našem těle nebo plodinách, které jíme. Vědci přichází se stále novými zjištěními, kde všude detekují mikroplasty a nanoplasty: V medu, v pivu, v mořských plodech, pitné vodě, v ovoci i zelenině. Okolo 90 % potravou přijatých mikroplastů z těla opět vyloučíme. I tak jsou mikroplasty přítomné ve stěnách cév, v játrech, v plicích, v krvi ale i v placentě a v mateřském mléce (22,23). 

Především přítomnost v placentě a mateřském mléce vzbuzuje obavy, neboť jsou tak již miminka vystavena vlivu mikroplastů a nanoplastů. Na druhou stranu je stále možné děti před jejich vlivem do velké míry ochránit důsledným omezením používání plastů v domácnosti. Např. neohřívat mléko a příkrmy v plastových nádobách. Při zahřívání a následném protřepání se do nápoje uvolní velké množství plastových částic z plastové nádoby (24).



Mikroplasty z bioplastů

Ani bioplasty jako novou a dynamicky se rozvíjející oblast bohužel problematika rozpadávání neminula. I rozpadem bioplastů vznikají mikroplasty a nanoplasty ač v tzv. „bio kvalitě“. Výzkum vlastností mikroplastů z bioplastů sotva začal, je třeba s nimi proto zacházet stejným způsobem jako s jinými plasty: s rozvahou, a co možná se jim vyhnout. Je sice možné, že některé budou nakonec biologicky rozložitelné, aniž by po nich napříč prostředím putovaly stále menší a menší úlomky, ale nebude to zdaleka platit o bioplastech všech.

Úplného biologického rozkladu je dosaženo, když jsou bioplasty rozloženy na molekuly, z nichž jsou složeny, tedy vodu, oxid uhličitý a často metan. U většiny běžných bioplastů k tomu běžně dochází pouze v průmyslové kompostárně, kde lze dosáhnout požadované teploty a tlaku.

Mnoho produktů označených jako „biologicky rozložitelné“ není. Některé z těchto produktů jsou navrženy tak, aby se rozložily na menší fragmenty, ale tyto fragmenty si zachovávají své původní polymerní vlastnosti. 

UN environment program: Microplastics

Problematika je zde mnohovrstevná a je dobré se zamýšlet nad celým životním cyklem produktu. Například rozložitelné kompostovatelné sáčky, které jsou vyrobeny z termoplastického škrobu, mohou pocházet z konvenční produkce kukuřice nebo brambor. Nabízí se hned otázka, zda pesticidy používané pro pěstování těchto plodin nezatěžují životní prostředí ještě více.

Takovýto komplexní pohled na problematiku bioplastů popisuje v rozhovoru s Dr. Petra Innemanová z katedry Ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty UK.

Je třeba se tedy nenechat zmást jednorázovým kelímkem na kávu s označením bio.  Několik tisíc mikroplastových částic se do oblíbeného horkého nápoje uvolní i z tohoto kelímku, jen budou mít jiné chemické složení a možná jiné účinky od klasických plastů, to ale zatím nevíme.

Základem je odpadu předcházet

Podle hierarchie odpadu by se mělo jako první vzniku odpadu předcházet (12). Koncept předcházení vzniku odpadu je dobře obsažený v zero waste přístupu, který usiluje o minimalizaci vzniku odpadu (13). 



Cestu k zero waste usnadňuje tzv. pyramida s 5Z. Je vodítkem, jaké kroky v produkci a spotřebě (bio)plastů dělat jednorázově i pravidelně. Zásadou je, primárně se tomu, co bychom vyhodili (je vytvořeno pro jednorázové použití), vyhnout. Využít věci, které již jednou vyrobené byly, a neplýtvat zdroji při nákupu nových.

Nahrazení bioplastů je možné i pomocí široké škály materiálů, včetně papíru, skla, kovu, přírodních vláken a inovativních materiálů, jako jsou jedlé obaly nebo kompostovatelné materiály. Klíčem je však snaha snižovat spotřebu  nejen jednorázových plastů i bioplastů, podporovat recyklaci a zvolit materiály, které jsou udržitelné a snadno se rozkládají v přírodě.

• Autor: kolektiv Zerowasters

Zdroje:

1. Plastics—the facts 2019. An analysis of European plastics production, demand and waste data
2. GEYER, Roland; JAMBECK, Jenna R.; LAW, Kara Lavender. Production, use, and fate of all plastics ever made. Science advances, 2017, 3.7: e1700782.
3. COX, Kieran D., et al. Human consumption of microplastics. Environmental science & technology, 2019, 53.12: 7068-7074.
4. FREDI, Giulia; DORIGATO, Andrea. Recycling of bioplastic waste: A review. Advanced industrial and engineering polymer research, 2021, 4.3: 159-177.
5. LACKNER, Maximilian; MUKHERJEE, Anindya; KOLLER, Martin. What Are “Bioplastics”? Defining Renewability, Biosynthesis, Biodegradability, and Biocompatibility. Polymers, 2023, 15.24: 4695
6. ATIWESH, Ghada, et al. Environmental impact of bioplastic use: A review. Heliyon, 2021, 7.9.
7. CENSI, Valentina, et al. Bioplastics: A new analytical challenge. Frontiers in Chemistry, 2022, 10: 971792.
8. CHATTERJEE, Arnab; KHAN, Sumitava. Bioplastics: A Sustainable and Environment-Friendly Alternative to Plastics. World Journal of Environmental Biosciences, 2022, 11.4-2022: 16-19.
9. https://bioplasticseurope.eu/media/pages/policy-framework/5be43f5eda-1708592622/d5.4_policy-brief_bioplastics-europe_v.1.0.pdf
10. https://docs.european-bioplastics.org/publications/bp/EUBP_BP_En_13432.pdf
11. https://en.tuv.at/ok-compost-home-en/
12. Directive (EU) 2008/98/EC of the European Parliament and of the Council of 19 November 2008 on Waste (2008)
13. https://zerowasters.cz/o-zero-waste/
14. https://www.european-bioplastics.org/policy/
15. https://www.european-bioplastics.org/policy/single-use-plastics-directive/
16. https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/news_20210125-konec-zbytecnych-plastovych-odpadu-se-blizi-Vlada-schvalila-navrh-zakona/$FILE/MZP_zakon_o_jednorazovych_plastech.pdf
17. https://cdn.standards.iteh.ai/samples/111484/a48ea5f4ee5f40cb9e9806f031f7fa3f/ASTM-D7611-D7611M-21.pdf
18. https://www.trideniodpadu.cz/bioplasty
19. https://www.therecycler.com/posts/orgaworld-turns-waste-into-plastics/

20. Jaroslav Petr, Malé, ale všudypřítomné, Vesmír 102, 2023

21. Odpady 6/2024; Rotchell, J. M., Mendrik, F., Chapman, E., Flintoft, P., Panter, I., Gallio, G., …Schofield, J. (2024). The contamination of in situ archaeological remains: A pilot analysis of microplastics in sediment samples using μFTIR. The Science of the total environment, 914, Article 169941

22. Barceló D, Picó Y, Alfarhan AH. Microplastics: Detection in human samples, cell line studies, and health impacts. Environ Toxicol Pharmacol. 2023 Aug;101:104204. doi: 10.1016/j.etap.2023.104204. Epub 2023 Jun 28. PMID: 37391049.

23. Odpady č/2024: Marfella R, Prattichizzo F, Sardu C, Fulgenzi G, Graciotti L, Spadoni T, D’Onofrio N, Scisciola L, La Grotta R, Frigé C, Pellegrini V, Municinò M, Siniscalchi M, Spinetti F, Vigliotti G, Vecchione C, Carrizzo A, Accarino G, Squillante A, Spaziano G, Mirra D, Esposito R, Altieri S, Falco G, Fenti A, Galoppo S, Canzano S, Sasso FC, Matacchione G, Olivieri F, Ferraraccio F, Panarese I, Paolisso P, Barbato E, Lubritto C, Balestrieri ML, Mauro C, Caballero AE, Rajagopalan S, Ceriello A, D’Agostino B, Iovino P, Paolisso G. Microplastics and Nanoplastics in Atheromas and Cardiovascular Events. N Engl J Med. 2024 Mar 7;390(10):900-910. doi: 10.1056/NEJMoa2309822. PMID: 38446676; PMCID: PMC11009876.

24. Mišľanová C, Valachovičová M, Slezáková Z. An Overview of the Possible Exposure of Infants to Microplastics. Life (Basel). 2024 Mar 12;14(3):371. doi: 10.3390/life14030371. PMID: 38541696; PMCID: PMC10971803.

Článek vznikl díky podpoře



Článek Nástrahy bioplastů se nejdříve objevil na Zerowasters.

]]> https://zerowasters.cz/nastrahy-bioplastu/feed/ 3 https://zerowasters.cz/vyhody-a-nevyhody-bioplastu/ https://zerowasters.cz/vyhody-a-nevyhody-bioplastu/#comments Wed, 06 Nov 2024 09:06:19 +0000 https://zerowasters.cz/?p=34276 Bioplasty mají několik výhod oproti tradičním plastům vyráběným z fosilních paliv. Většina tradičních plastů je vyráběna z ropy, což je neobnovitelný zdroj. Použití biomasy jako obnovitelné suroviny pro výrobu bioplastů…

Článek Výhody a nevýhody bioplastů se nejdříve objevil na Zerowasters.

]]>

Bioplasty mají několik výhod oproti tradičním plastům vyráběným z fosilních paliv. Většina tradičních plastů je vyráběna z ropy, což je neobnovitelný zdroj. Použití biomasy jako obnovitelné suroviny pro výrobu bioplastů pomáhá snižovat tuto závislost a šetří cenné přírodní zdroje (7). Výroba bioplastů z biomasy může produkovat méně emisí oxidu uhličitého než tradiční výroba plastů z fosilních paliv. Navíc rostliny, které se používají k jejich výrobě, během svého růstu absorbují CO₂ z atmosféry. Důkazem toho je skutečnost, že rostliny, ze kterých jsou bioplasty vyrobeny, absorbují při kultivaci stejné množství oxidu uhličitého, jaké se uvolní během jejich biologického rozkladu (6). Dalším příkladem nižší uhlíkové stopy je rozklad PLA, při kterém se vypouští o 70 % méně skleníkových plynů v porovnání s rozkladem obyčejných plastů (6).  Navíc při výrobě bioplastů se spotřebuje o 65 % méně energie než je tomu při výrobě plastu z fosilních paliv (8). Vzhledem k tomu, že bioplasty mohou být biologicky odbouratelné nebo kompostovatelné, mohou pomoci snížit hromadění plastového odpadu v přírodě a vodních ekosystémech (8).

Co jsou to
bioplasty
Nástrahy
bioplastů
Legislativa
(bio)plastů

Výzvy a omezení bioplastů

Bioplasty však mají i určité nevýhody, jako je vyšší cena, omezená odolnost některých druhů či potřeba specifických podmínek pro rozklad (8). Jednou z hlavních výzev a omezení, které brání širšímu přijetí bioplastu, je problematika jejich rozkladu a kompostování. I když jsou bioplasty často vnímány jako materiál šetrnější k životnímu prostředí, jejich rozložitelnost a kompostovatelnost mohou být složitější, než se na první pohled zdá (4). Ne všechny bioplasty jsou biologicky rozložitelné. Existují bioplasty, které jsou sice vyrobeny z obnovitelných zdrojů, ale nejsou schopny se rozložit v přírodních podmínkách (např. bio-polyetylen vyrobený z cukrové třtiny).

Biologicky rozložitelné bioplasty se rozkládají na přírodní látky, jako je voda, oxid uhličitý a biomasa, ale tento proces závisí na mnoha faktorech jako jsou:

• specifické druhy mikroorganismů, které jsou schopny štěpit chemické vazby bioplastu,
• vyšší teplota a vlhkost,
• dostatečný tlak a přístup kyslíku (4)


Například, jednou z průmyslových kompostáren, která zpracovává bioplasty na základě takových podmínek je Orgawold v Nizozemí. Tam zpracovávají bioodpady včetně kompostovatelných plastů, jako jsou například tašky a obaly vyrobené z materiálu PLA (polylaktid) nebo PBAT (polybutyrát-adipát-tereftalát). Tyto bioplasty musí splňovat přísné normy, jako je norma EN 13432 (10), aby byly přijímány do kompostovacích zařízení (19).

Mnoho spotřebitelů si bohužel mylně myslí, že jakýkoliv bioplast je automaticky kompostovatelný nebo biologicky rozložitelný v přírodních podmínkách, což vede k nepochopení a špatnému nakládání s odpadem. Proto bioplasty, které nejsou průmyslově kompostované, často končí na skládkách, kde se nerozkládají, protože zde chybí potřebné podmínky. Bioplasty na skládce se mohou chovat podobně jako tradiční plasty – mohou setrvávat po dlouhou dobu, aniž by se rozložily, a přispívat ke stejným problémům, jaké způsobují běžné plasty např. vznik metanu –  silného skleníkového plynu, který má negativní dopad na změnu klimatu (6).

Jak se recyklují bioplasty?

Recyklace bioplastů je složitější než recyklace běžných plastů kvůli jejich odlišným chemickým vlastnostem a nedostatečné infrastruktuře pro zpracování (4). Proces recyklace bioplastů zahrnuje následující kroky.

1. Shromáždění a třídění: Identifikace a třídění bioplastu má zásadní význam pro následné kroky recyklace. Krok třídění však může být náročný kvůli mnoha typům různých polymerů přítomných v toku sběru odpadu, ale také kvůli smíchání různých  materiálů (4).
2. Mechanická recyklace: Lze definovat jako zpracování odpadu fyzickými prostředky a je považována za hlavní přístup k využití bioplastů, protože je obecně levnější a vyžaduje relativně jednoduchou technologii. Mechanická recyklace začíná sběrem odpadu, tříděním a ručním a/nebo automatickým tříděním. Skládá se z několika kroků, jako je mletí, praní, sušení, kompaundace/vytlačování a granulace (4).
3. Recyklace chemickými procesy: Chemická recyklace, nazývaná také terciární recyklace, je cesta související s přeměnou odpadních produktů na užitečné chemikálie, jako jsou monomery a/nebo oligomery, které lze znovu zavést do hodnotového řetězce polymeru a znovu použít k polymeraci. Chemickou recyklaci lze provádět technikami depolymerizace suchým teplem (např. pyrolýza) nebo metodami solvolýzy (např. hydrolýza, alkoholýza) (4).

Zpráva OSN o životním prostředí o přijetí alternativních materiálů už v roce 2018 uvádí, že polymery na bázi biomasy vykazují velký potenciál, pokud se používají v systémech s uzavřenou smyčkou. Uvádí, že jejich propagace jako ‚zelenější‘ alternativy je neopodstatněná vzhledem k absenci efektivního zajištění průmyslových kompostovacích zařízení nebo zařízení na anaerobní vyhnívání.

UN environment programme

Recyklace bioplastů čelí několika výzvám jako je například nedostatečná infrastruktura. Existuje jen málo zařízení specializovaných na recyklaci bioplastů, zejména těch biologicky rozložitelných. Většina současných recyklačních center není vybavena na třídění a zpracování bioplastů (18). Navíc, když se smíchá bioplast s běžným plastem, tak se může narušit kvalita recyklátu (9). Recyklace bioplastů, zejména chemickou cestou, je často dražší než výroba nových  plastů, což brzdí jejich širší zavedení (8). K tomu všemu, spotřebitelé často neví, jak bioplasty správně třídit, protože mnohé produkty nejsou správně označeny. To vede k tomu, že se bioplasty dostávají do nesprávných toků odpadu (9).

Proto aby se recyklace bioplastů stala účinnější a dostupnější, je zapotřebí vyvinout lepší třídící technologie (4), zlepšit infrastrukturu pro kompostování, a zvýšit informovanost spotřebitelů (9).



Příklad zavedení kompostovatelného nádobí ze ZOO Praha

V roce 2018 Zoologická zahrada hlavního města Prahy nahradila veškeré plastové nádobí v místních restauracích nádobím kompostovatelným na bázi PLA (20). Současně spustila osvětovou kampaň mezi návštěvníky a jako první z českých zoologických zahrad zavedla linku na zpracování kompostovatelného odpadu včetně elektrického kompostéru. V rámci projektu ZOO Praha spolupracovala s Vysokou školou chemicko-technologickou a společností Ipodec – čisté město a.s.

Celý tento experiment ZOO Praha konzultovala i s certifikovanými laboratořemi a s Ministerstvem životního prostředí a nakonec se rozhodli od bioplastů ustoupit.

„Bioplasty a výrobky z nich i jejich zpracování mají, tak jako všechno, své výhody i nevýhody. Na základě vyjádření Ministerstva životního prostředí jsme od tohoto projektu ustoupili. Restaurace vybavili úspornými rekuperačními myčkami na sklo a provozovatelé začali používat skleněný nebo porcelánový inventář. Zkrátka jednorázové nádobí, ať už je vyrobené z čehokoli, jsme omezili na minimum.“

Ing. Eliška Pellešová, Zoologická zahrada hl. m. Prahy

Author:
Beáta Plutová

Zdroje:

1. Plastics—the facts 2019. An analysis of European plastics production, demand and waste data
2. GEYER, Roland; JAMBECK, Jenna R.; LAW, Kara Lavender. Production, use, and fate of all plastics ever made. Science advances, 2017, 3.7: e1700782.
3. COX, Kieran D., et al. Human consumption of microplastics. Environmental science & technology, 2019, 53.12: 7068-7074.
4. FREDI, Giulia; DORIGATO, Andrea. Recycling of bioplastic waste: A review. Advanced industrial and engineering polymer research, 2021, 4.3: 159-177.
5. LACKNER, Maximilian; MUKHERJEE, Anindya; KOLLER, Martin. What Are “Bioplastics”? Defining Renewability, Biosynthesis, Biodegradability, and Biocompatibility. Polymers, 2023, 15.24: 4695
6. ATIWESH, Ghada, et al. Environmental impact of bioplastic use: A review. Heliyon, 2021, 7.9.
7. CENSI, Valentina, et al. Bioplastics: A new analytical challenge. Frontiers in Chemistry, 2022, 10: 971792.
8. CHATTERJEE, Arnab; KHAN, Sumitava. Bioplastics: A Sustainable and Environment-Friendly Alternative to Plastics. World Journal of Environmental Biosciences, 2022, 11.4-2022: 16-19.
9. https://bioplasticseurope.eu/media/pages/policy-framework/5be43f5eda-1708592622/d5.4_policy-brief_bioplastics-europe_v.1.0.pdf
10. https://docs.european-bioplastics.org/publications/bp/EUBP_BP_En_13432.pdf
11. https://en.tuv.at/ok-compost-home-en/
12. Directive (EU) 2008/98/EC of the European Parliament and of the Council of 19 November 2008 on Waste (2008)
13. https://zerowasters.cz/o-zero-waste/
14. https://www.european-bioplastics.org/policy/
15. https://www.european-bioplastics.org/policy/single-use-plastics-directive/
16. https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/news_20210125-konec-zbytecnych-plastovych-odpadu-se-blizi-Vlada-schvalila-navrh-zakona/$FILE/MZP_zakon_o_jednorazovych_plastech.pdf
17. https://cdn.standards.iteh.ai/samples/111484/a48ea5f4ee5f40cb9e9806f031f7fa3f/ASTM-D7611-D7611M-21.pdf
18. https://www.trideniodpadu.cz/bioplasty
19. https://www.therecycler.com/posts/orgaworld-turns-waste-into-plastics/
20. https://www.zoopraha.cz/vse-o-zoo/press/tiskove-zpravy/11428-zoo-praha-zacala-zpracovavat-kompostovatelne-nadobi

Článek vznikl díky podpoře



Článek Výhody a nevýhody bioplastů se nejdříve objevil na Zerowasters.

]]> https://zerowasters.cz/vyhody-a-nevyhody-bioplastu/feed/ 4 https://zerowasters.cz/co-jsou-to-bioplasty/ https://zerowasters.cz/co-jsou-to-bioplasty/#comments Fri, 01 Nov 2024 13:15:03 +0000 https://zerowasters.cz/?p=34238 Jedním z významných problémů dnešního světa je nadměrná produkce plastů. V roce 2019 byla jejich celosvětová produkce až 368 miliónů tun (1). Plasty se staly nezbytnými pro náš každodenní život…

Článek Co jsou to BIOPLASTY se nejdříve objevil na Zerowasters.

]]>

Jedním z významných problémů dnešního světa je nadměrná produkce plastů. V roce 2019 byla jejich celosvětová produkce až 368 miliónů tun (1). Plasty se staly nezbytnými pro náš každodenní život díky své nízké objemové hmotnosti, vysoké odolnosti, a nízkým nákladům (2). Avšak rozkládají se stovky let a negativně ovlivňují ekosystémy. Kromě toho většina plastového odpadu se skládkuje a je odhadované, že na skládce skončí 12 miliard tun plastového odpadu do roku 2050 oproti 4,9 miliard tun skládkovaných v roce 2015 (3). Proto, se v poslední době akademická i industriální sféra snaží najít udržitelnější řešení tohoto problému. Jako jedno z možných udržitelnějších řešení se nabízí bioplasty – plasty, které jsou biologicky rozložitelné a/nebo získané z obnovitelných zdrojů (4). Ale co vlastně bioplasty jsou a jsou skutečně ekologičtější?

„Plasty byly nalezeny na Mt. Everestu i na dně nejhlubšího oceánského příkopu. Dokonce byly nalezeny v našich tělech. Dostávají se tam prostřednictvím jídla, které jíme, vody, kterou pijeme, a věcí, které používáme. K jejich výrobě se používá na 16 000 chemikálií, které se mohou během jejich životního cyklu uvolňovat.“

Global plastics treaty

Bioplasty jsou typy plastů, které jsou buď vyrobené z obnovitelných biologických zdrojů, nebo jsou biologicky rozložitelné, případně obojí. Na rozdíl od tradičních plastů, které se vyrábějí z fosilních paliv (ropy a zemního plynu), bioplasty mohou být produkovány z rostlin jako je kukuřice, brambory, cukrová třtina nebo řasy (5).

Hlavní typy bioplastů

1. Bioplasty na bázi biomasy: Tyto plasty jsou vyrobené z přírodních, obnovitelných zdrojů (např. kukuřičného škrobu nebo celulózy). Příkladem je kyselina polymléčná (PLA).
2. Biologicky rozložitelné plasty z fosilních zdrojů: Jde o poměrně malou skupinu plastů, která se většinou používá v kombinaci s jinými bioplasty. PCL, PBS, PBAT.
3. Biologicky nerozložitelné plasty z obnovitelných zdrojů: Jde o materiály, které známe jako bioPVC, bioPET, bioPP, BioPE (18).

Bioplasty se v posledních letech začaly používat v široké škále aplikací. Například v obalovém průmyslu, kde je poptávka po ekologických alternativách tradičních plastů. Firmy také zkoumají využití bioplastů ve výrobě jednorázových produktů, jako jsou talíře, příbory, sáčky, obaly na potraviny nebo hračky. Další oblastí je zemědělství, kde se bioplasty používají například jako rozložitelné fólie na pole (9).

Jak poznat bioplasty

Mnohé bioplasty jsou označeny certifikáty nebo logy, které informují o jejich složení nebo rozložitelnosti. Některé z nejběžnějších označení jsou tyto.



OK Compost Industrial: Certifikát, který garantuje, že plast je průmyslově kompostovatelný podle normy EN 13432. Produkty s tímto označením se mohou rozložit v průmyslových kompostárnách (10).



OK Compost Home: Tento symbol znamená, že bioplast je kompostovatelný i v domácím kompostéru, kde jsou nižší teploty než v průmyslových kompostárnách (11).



Seedling Logo: Toto označení (často ve tvaru sazenice) zajišťuje, že materiál je průmyslově kompostovatelný a splňuje evropské normy (10).



Označení s nápisem „biodegradable“ nebo „compostable“: Tyto nápisy mohou naznačovat, že produkt je biologicky rozložitelný nebo kompostovatelný, ale je důležité věnovat pozornost podrobnějším informacím o podmínkách rozkladu (10).

Častokrát však bioplasty nemají žádné viditelné označení, pouze recyklační značku PLA. Abychom my, jakožto spotřebitelé, věděli jak s nimi naložit, kam je vyhodit a naopak nevyhodit, je potřeba zvýšit informovanost a značení bioplastu (18).

Kam s bioplastem

Správné nakládání s bioplasty závisí na jejich typu a vlastnostech (např. biologická rozložitelnost, kompostovatelnost), protože ne všechny bioplasty mohou být likvidovány stejným způsobem. Zde je přehled, kam vyhodit různé typy bioplastů.

1. Průmyslově kompostovatelné bioplasty

Pokud je bioplast označen jako průmyslově kompostovatelný (např. s certifikací „OK Compost“ nebo „Seedling“).

• Kam vyhodit: Tyto bioplasty by měly být vyhozeny do kontejnerů na bioodpad, pokud v dané oblasti existuje infrastruktura pro průmyslové kompostování. Často bohužel skončí na skládkách, kde se nerozloží tak efektivně jako v průmyslových kompostárnách (10).
• Nevyhazujte je do: Směsného odpadu, protože bioplasty se zde nerozloží správně, a ani do kontejnerů na plasty, protože mohou narušit recyklační procesy běžných plastů (9).

2. Bioplasty vhodné pro domácí kompostování

Některé bioplasty mají označení, že jsou kompostovatelné v domácím kompostéru („OK Compost Home“).

• Kam vyhodit: Tyto bioplasty můžete vyhodit do domácího kompostu. Ujistěte se, že máte správné podmínky (vlhkost, teplota, dostatečný přístup vzduchu), protože proces může trvat delší dobu než v průmyslových kompostárnách (11). Pozor! I když jsou označeny jako domácí kompostovatelné, je dobré si uvědomit, že proces kompostování může být pomalejší, zejména v chladnějším počasí (11).

3. Bioplasty vyrobené z obnovitelných zdrojů, 

ale nerecyklovatelné (např. PLA)

PLA (kyselina polymléčná) je biologicky rozložitelný plast, ale nehodí se pro běžnou recyklaci plastů.

• Kam vyhodit: PLA patří do speciálních sběrných míst na kompostovatelný odpad nebo do kontejnerů na bioodpad, pokud se tento bioodpad průmyslově kompostuje (10).
• Nevyhazujte je do: Kontejnerů na plasty, protože PLA může narušit recyklaci tradičních plastů, nebo do běžného směsného odpadu (9).

4. Bioplasty nerecyklovatelné a nekompostovatelné
(např. bio-PE, bio-PP)

Tyto bioplasty (např. bio-polyethylen nebo bio-polypropylen) jsou chemicky podobné tradičním plastům, a i když jsou vyrobené z obnovitelných zdrojů, nejsou biologicky rozložitelné.

• Kam vyhodit: Patří do kontejnerů na plastový odpad, kde mohou být recyklovány jako běžné plasty (4).
• POZOR! Nerozloží se v přírodě ani v kompostéru, takže by neměly končit v kontejnerech na bioodpad.

5. Směsné bioplasty nebo bioplasty bez jasného označení

Pokud na bioplastu není jasné označení nebo je směsí různých materiálů.

• Kam vyhodit: V tomto případě je nejlepší variantou směsný odpad, pokud nemáte jistotu, zda je materiál vhodný k recyklaci nebo kompostování.
• Pozor! Vyhněte se vhazování do kontejnerů na plast, pokud neznáte přesné složení, aby nedošlo k narušení recyklačního procesu (9).

Vždy je dobré sledovat místní pravidla a možnosti třídění a likvidace odpadů, protože dostupnost infrastruktury pro recyklaci a kompostování bioplastů se může lišit v závislosti na regionu a krajině. V České republice nejsou v současnosti průmyslové kompostárny ani technologie, které by uměli zpracovávat bioplasty. Proto, by se neměly vyhazovat do žlutých ani hnědých kontejnerů. Jediný způsob jak se zbavit komerčního bioplastu je ve spalovnách odpadu (18).

Přečti si celý seriál o bioplastech:

Výhody a nevýhody bioplastů

Nástrahy
bioplastů

Legislativa (bio)plastů

Author:

Beáta Plutová

Zdroje:

1. Plastics—the facts 2019. An analysis of European plastics production, demand and waste data
2. GEYER, Roland; JAMBECK, Jenna R.; LAW, Kara Lavender. Production, use, and fate of all plastics ever made. Science advances, 2017, 3.7: e1700782.
3. COX, Kieran D., et al. Human consumption of microplastics. Environmental science & technology, 2019, 53.12: 7068-7074.
4. FREDI, Giulia; DORIGATO, Andrea. Recycling of bioplastic waste: A review. Advanced industrial and engineering polymer research, 2021, 4.3: 159-177.
5. LACKNER, Maximilian; MUKHERJEE, Anindya; KOLLER, Martin. What Are “Bioplastics”? Defining Renewability, Biosynthesis, Biodegradability, and Biocompatibility. Polymers, 2023, 15.24: 4695
6. ATIWESH, Ghada, et al. Environmental impact of bioplastic use: A review. Heliyon, 2021, 7.9.
7. CENSI, Valentina, et al. Bioplastics: A new analytical challenge. Frontiers in Chemistry, 2022, 10: 971792.
8. CHATTERJEE, Arnab; KHAN, Sumitava. Bioplastics: A Sustainable and Environment-Friendly Alternative to Plastics. World Journal of Environmental Biosciences, 2022, 11.4-2022: 16-19.
9. https://bioplasticseurope.eu/media/pages/policy-framework/5be43f5eda-1708592622/d5.4_policy-brief_bioplastics-europe_v.1.0.pdf
10. https://docs.european-bioplastics.org/publications/bp/EUBP_BP_En_13432.pdf
11. https://en.tuv.at/ok-compost-home-en/
12. Directive (EU) 2008/98/EC of the European Parliament and of the Council of 19 November 2008 on Waste (2008)
13. https://zerowasters.cz/o-zero-waste/
14. https://www.european-bioplastics.org/policy/
15. https://www.european-bioplastics.org/policy/single-use-plastics-directive/
16. https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/news_20210125-konec-zbytecnych-plastovych-odpadu-se-blizi-Vlada-schvalila-navrh-zakona/$FILE/MZP_zakon_o_jednorazovych_plastech.pdf
17. https://cdn.standards.iteh.ai/samples/111484/a48ea5f4ee5f40cb9e9806f031f7fa3f/ASTM-D7611-D7611M-21.pdf
18. https://www.trideniodpadu.cz/bioplasty
19. https://www.therecycler.com/posts/orgaworld-turns-waste-into-plastics/

Článek vznikl díky podpoře



Článek Co jsou to BIOPLASTY se nejdříve objevil na Zerowasters.

]]> https://zerowasters.cz/co-jsou-to-bioplasty/feed/ 3 https://zerowasters.cz/peru-peres-pereme/ Tue, 25 Apr 2023 16:10:16 +0000 https://zerowasters.cz/?p=31268 rozhovor se zakladatelkou české značky Natuty Přinášíme ti rozhovor o praní, které je součástí běžného života každého z nás. V souvislosti s životním stylem zero waste je pro nás v…

Článek Peru, pereš, pereme se nejdříve objevil na Zerowasters.

]]>

rozhovor se zakladatelkou české značky Natuty

Přinášíme ti rozhovor o praní, které je součástí běžného života každého z nás. V souvislosti s životním stylem zero waste je pro nás v Zerowasters důležitá nejenom šetrnost s vodou a elektřinou, nákup pracích prostředků bez obalu, ale také jejich samotné složení, které má zásadní dopad na životní prostředí i na naše zdraví. A nejsme sami, koho téma ekologického praní pálí. Otázky jsme kladli Lucii Petrželové, která se svým mužem založila značku ekologických prostředků na praní a mytí Natuty. Udělej si pohodlí, jdeme do hloubky.



Natuty uvádíte na trh poté, co jste roky zkoušeli různé způsoby praní šetrné k životnímu prostředí. Lucko ty jsi vystudovala chemickou technologii a máš tím pádem odborný vztah ke složení různých výrobků. Své receptury jste konzultovali s odborným garantem platformy Svět Non Toxic. Co pro tebe se všemi zkušenostmi a znalostmi vlastně znamená non-toxic? Co musí výrobek mít nebo nemít, umět nebo naopak nedělat, abyste ho u vás doma označili jako non-toxic?

Non toxic pro mě jednoduše znamená bez nástrah. V dnešní době mohou být pro někoho kritéria označovaná jako non-toxic přehnaná až fanatická. Pro nás to ovšem znamená, že se obklopíme produkty s plnou funkčností bez jakýchkoliv skrytých zkratek. Uvedu příklad na praní, protože to je moje srdcová záležitost. Aby konvenční prací prášek na bílé prádlo opravdu dostál svých slov z lákavé reklamy, tedy „Aby bílá bílá byla“, využije k tomu jistých triků např. v podobě optických rozjasňovačů (ty titěrné modré kuličky v sypkém prášku), které absorbují UV záření a vyzařují modré světlo, které způsobí dojem bělejšího prádla. Vaše prádlo fakticky nevybělí, jen vás donutí si to myslet. A my takovéhle „záludnosti“ nemáme rádi. Proto když si vybírám výrobek, ať už se jedná o drogerii, kosmetiku, potraviny, tak hledám především jednoduchost a poctivost. Velmi souzním se společnostmi, které své počínání promýšlí v souvislostech a já vím, že ať si u nich zakoupím cokoliv, nezklamou mě. Abych se k vyprofilování určitých produktů či firem dostala, je nutná určitá dávka informací, které složky v produktu místo mají a které ne. Za nás tam určitě nepatří látky vysoce dráždivé, jako konzervanty či syntetické parfemace, látky prokazatelně toxické jako chlór, látky nešetrné k lidskému zdraví i přírodě. Například syntetické tenzidy, změkčovadla, plnidla a tak dále.

Non toxic pro mě jednoduše znamená bez nástrah. Do pracího prostředku nepatří látky vysoce dráždivé, jako jsou konzervanty či syntetické parfemace, látky prokazatelně toxické jako chlór, látky nešetrné k lidskému zdraví i přírodě.

Co tě nejvíce trápilo na běžných pracích prostředcích?

Toxické složení a přítomnost látek, které nemají na funkci praní vliv, ale jsou tam, abych já jako zákazník měla pocit, že si za málo peněz kupuju hodně muziky. Třeba síran sodný, nejběžnější plnidlo bez vlivu na účinnost praní.

Na co si má člověk dát pozor ve složení pracích prostředků?

Za jednu z nejhorších složek považuji tu, která bývá na seznamu ingerdiencí úplně poslední. Její množství v produktech bývá nejnižší, ale síla a vlastnosti této látky, spolu s takzvaným koktejlovým efektem, který je vyvolaný kombinací dalších produktů, které denně používám, mají obrovský vliv na zdraví člověka i stav přírody. Konkrétně se jedná třeba o methylisothiazolinon, benzisothiazolinon. Dalšími velmi škodlivými a dráždivými látkami jsou syntetické parfemace. Nejenže jsou nejčastěji vyráběny z ropy, ale pod tímto obecným názvem (parfume/fragrance) se mohou skrývat stovky až tisíce nejrůznějších látek. Ve složení bych se vyhla také syntetickým tenzidům jako jsou alkylbenzensulfonany, dále pak zmíněným optickým rozjasňovačům (např. deriváty stilbenu), chlóru apod.

Měla bych pro začátečníky jednoduchý tip, jak na eliminaci konzervantů v pracích prášcích. Kupujte především ty sypké, tam konzervanty nebývají. V tekutých je již obsažena voda a kde je voda, je i život, tedy mikroorganismy, proti kterým konzumní výrobci používají právě konzervanty.

INCI (International Nomenclature of Cosmetic Ingredients neboli česky mezinárodní názvosloví kosmetických ingrediencí) představuje mezinárodně uznávané názvy konkrétních kosmetických přísad, jako jsou oleje, rostlinné extrakty, ale i uměle vytvořené látky a konzervanty. 

Má vlastně drogerie nějaké své INCI? Zdá se mi, že popisky na drogerii jsou hodně všeobecné.

Také drogerie má své INCI. Nicméně pokud srovnáme podobu INCI u drogerie a kosmetiky, pohybujeme se v jiných legislativních úpravách, nařízeních a normách. To znamená, že například u drogerie na obalu produktu pod INCI většinou nenajdu kompletní seznam obsažených látek, ale pouze těch, které udává legislativa jako povinné. Celý seznam látek je ovšem dohledatelný v bezpečnostním listu. Ty bývají buď volně dostupné u výrobců, či si o ně mohu ze zákona požádat.

Mohu podle pouhého názvu složky na výrobku poznat, zda je, nebo není z ropy a zda je v přírodě rozložitelná?

Určitě mohu. Existují seznamy, kterým látkám se vyhýbat a proč. V obecné rovině je to těžší, ale mohu si pomoct alespoň tím, že pokud se v produktu objeví slovo, nebo je jeho součástí: benzen, amin, sulfát, minimálně zpozorním. Na látku se zaměřím, dohledám ji v literatuře a zjistím, jaký je její původ. Lze k tomu využít i tuto webovou stránku: www.slozeni-kosmetiky.cz.



O tenzidech jsem kdysi četla velice kritické zprávy, především jak jsou těžko odbouratelné, hlavně ty syntetické, a jak jimi zaplavujeme všechny odpadní vody. Nejhorší tehdy byly čističe wc, které dovedly zničit tisíce litrů pitné vody. Ta data už bohužel nemohu dohledat. Jak vidíš tenzidy ty?

Já na tenzidy pohlížím jako na látky prospěšné. Mám totiž na mysli ty, jako je mýdlo, cukerné tenzidy a nikoliv synteticky vyrobené látky. Těm se vyhýbám. Je skvělé, že se postupně daří vyrábět stále širší paletu výrobků, které jsou opravdu šetrné k životnímu prostředí. U těch zmíněných WC čističů bych osobně viděla spíše úskalí v konzervantech a v dalších látkách, které jak lákavá reklama hlásá: „Vás zbaví 99,9 % bakterií.“ Jenže to nejsou jen ty patogenní ze stolice, moči a podobně. Nýbrž takto použitý čistící prostředek ovlivní veškeré zastoupení mikroorganismů ve vodním ekosystému a opět s účinností 99,9 %.

Proč se vyhnout aviváži a proč je zároveň nutné máchadlo?

Slovo aviváž pochází z francouzkého avivage – oživení a má tedy dvě funkce: prádlo změkčit a navonět. V běžné síti drogerií je k dispozici aviváž vyrobená z kationických tenzidů, které bývají vyráběny synteticky a jejich pH je zásadité. Pokud se ale zamyslíme nad tím, jaké pH má prací prášek (velmi zásadité) a jaké pokožka (mírně kyselé) citlivější lidé pocítí, že tu něco „nepasuje“. A právě proto vstupuje do pracího cyklu máchadlo, neboli kyselý oplach. Jeho role je ve funkčním praní naprosto neodmyslitelná. Zjednodušeně řečeno nám máchadlo zneutralizuje prací lázeň a dovymáchá zbytky pracího prášku z textílií, které odejdou z pračky do odpadní vody. Máchadlo současně barvy ustaluje a oživuje.

Aviváž má prádlo změkčit a navonět. Máchadlo neutralizuje velmi zásaditou prací lázeň a dovymáchá zbytky pracího prášku z textilií, současně ustaluje barvy a oživuje je.













V rámci zero waste cesty jsem redukovala drogerii a k praní mi postačí soda, mýdlo, perkarbonát a kyselina citronová, které si mohu nakoupit bezobalově. Ty jsi ale otestovala, že mýdlo může ulpívat na umělých vláknech. O která vlákna se jedná, jak to funguje a jak se to projevuje?

K praní oblečení vyrobeného z bavlny či ze směsi vláken s bavlnou lze využít látky, které zmiňuješ. Nicméně samotná umělá vlákna, především ta, která jsou využita k výrobě sportovního a funkčního oblečení, mají trochu jiné potřeby. Liší se totiž struktura vlákna, které vytváří funkční membránu. Pokud v této membráně vlivem větší pěnivosti zůstane tenzid, dochází k „narušování“ této membrány a časem také k takzvanému rozvolňování oblečení. Uvedu příklad z mé praxe a od mých klientek. V roce 2019 jsem si společně se svými klientkami objednala menstruační kalhotky. Používám 5 kusů kalhotek, které střídám. Je to již přes tři roky 7 dní v kuse každý měsíc. Nesou známky používání, nicméně mým klientkám už kalhotky neslouží. Mně se nic takového neděje především proto, že pro péči o takto specifický materiál používám určený prací prostředek pečující o umělá vlákna. V tomto prostředku není obsaženo mýdlo, právě kvůli své vysoké pěnivosti. Chci jen ujasnit, že mýdlo na umělých materiálech neudělá vždy paseku, ale časem mohu u specifických materiálů sledovat funkční změny, které nebudou způsobeny jen obnošením a mechanickým třením.

Napadá tě postup, jak tomu mohu doma zabránit? Já se tkaninu například snažím chránit nižší teplotou a kratším cyklem praní. Jak to vidíš ty?

Abych doma udržovala své věci v dobrém stavu, musím se více seznámit s materiály, ze kterých jsou vyrobené (stačí se podívat na visačky na oblečení/textilu). Můžeme se setkat se zkratkami jako PA, PES, což je označení syntetických vláken. Například funkční bundu na běhání/hory nebudu prát stejně jako halenku do práce, protože mají odlišné funkce a vlastnosti, ačkoli jsou vyrobené z podobných umělých materiálů. Oba zvolené materiály jsou umělé, nicméně s trochu jinou funkcí a vlastnostmi. A ještě jeden příklad z vlastní praxe. Funkční oblečení dcer do lesní školky jsem koupila zachovalé z druhé ruky, nosila ho starší dcera a nyní v tom chodí ta mladší a věřím, že i když ona z něho vyroste, oblečení bude ještě sloužit. Klíčem je správná péče o takový materiál. 

Pokud jde o programy na praní, zkrátím to. Z mého pohledu jsou fáze praní navrženy velmi šikovně a dle toho jakou mám konkrétní situaci si volím skladbu předpírky, hlavního pracího cyklu a máchání. My jsme předpírku užili hlavně v období, kdy dcery měly látkové plenky. V tomto období jsme viděli smysl vymáchat plenky nejprve ve studené vodě, aby v tom hlavním pracím cyklu nebyla tak velká „nálož“. Při snižování teploty prací lázně se ochuzujeme o velmi významný fyzikální faktor, který v procesu praní má zásadní vliv a tím je právě teplota prací lázně. Často se s tím setkáváme. Lidé snižují délku času a teplotu u svých programů v pračce. Účel úspory je jasný, nicméně zde je důležité uvědomit si, za jakou cenu a v jaké kvalitě dostanu výsledek. Toto šetření může být kontraproduktivní v širším kontextu. 

U nás doma například vše, kromě funkčních materiálů a jemných oděvů, pereme na 60 ºC bez předpírky v sypkém pracím prášku. Program má délku přes dvě hodiny. Je pro nás větší prioritou chránit naše zdraví a tedy vyšší teplotou přispět k šetrné formě dezinfekce prádla, než chránit oblečení (dle doporučení výrobce o výšce teploty praní na vysačce, téměř vždy tuto teplotu překračuji). Po takto vhodně zvoleném programu s dobře nastaveným dávkováním pracího prostředku a teplotou vím, že výsledek praní bude dle očekávání a nebudu muset prádlo znovu přeprat, protože mi např. oblečení postupně zatuchává, zašedává apod.  Současně vždy pečlivě zvažujeme, zda je prádlo nutné znovu prát či lze opět použít, jako například jeansy které si dám na schůzku do města nebo legíny po lekci jógy.

Před praním je důležité seznámit se s materiálem, ze kterého je oblečení vyrobené, a praní mu včetně pracího cyklu přizpůsobit.

Jaký je je rozdíl mezi pracím práškem a pracím gelem a který doporučuješ?

Rozdíl je především v koncentraci účinných složek. V gelech je vždy obsažena voda, tedy koncentrace jednotlivých složek bude touto vodou naředěna. Obecně můžeme říci, že sypké prostředky jsou účinnější a ekologičtější, protože nepřevážíme vodu. V současnosti máme doma dvě malé děti a tak používáme především sypké prací prostředky. Jsou koncentrovanější a nyní pro nás vhodnější. Prací gel používám na ruční praní jemných oděvů a brávám jej s sebou na pobyty mimo naši domácnost k rychlému přeprání. Kdy jindy sáhnout po té či oné formě pracího prostředku vyčtu z visačky. Složení zvoleného materiálu mi napoví. Funkční i vlněné oblečení má své zásady pro praní a těch se držím.



Ekologie často vyžaduje časovou investici. To platí i u praní - předeprat skvrny, namáčet prádlo, sušit na sluníčku. Napadají tě ještě jiné kroky „navíc“ a naopak, kde by bylo možné si to usnadnit?

Časová investice mi nevadí tam, kde to má podle mě smysl. Pokud jde o skvrnu na oblíbených kalhotech, není se o čem bavit. Tu energii do procesu vložím. Když večer prohlížím oblečení našich dcer po celém dni ve škole/školce, zvažuji, kolik času předpírání skvrn a namáčení prádla budu věnovat. Zmíněné slunce usnadňuje odstraňování skvrn. Ráda využívám sluneční energii, když mám skvrnu na stálobarevném oblečení a nechce se mi ji čistit. Položím oblečení na slunce a dle charakteru skvrny není po skvrně dříve či později ani památka. V obecné rovině platí, že čím dříve se do skvrny pusím, tím méně času mi to ve výsledku zabere.

Má prací prostředek vliv na životnost pračky?

Ano a současně dodávám, že nejen prací prostředek. Celý proces praní pračku ovlivňuje. Slyšela jsem několikrát kritiku na účet ekologických pracích prostředků typu: „Po určité době praní s ekologickými pracími prostředky se nám pračka pokazila.“ Viník problému s pračkou bude ale pravděpodobně jinde. Prací prášky či gely mohou v pračce vytvářet různé krusty a slizové povlaky. Kombinace pracího prostředku s máchadlem prádla napomáhá usazeniny a vodní kámen postupně rozpouštět a odstraňovat. U starších praček to může vést k odkrytí skrytých závad vedoucích k poškození pračky. U nových praček takto můžeme zachovat plnou funkčnost zařízení. Osobně dávkuji prací prostředek vždy do bubnu pračky. Předcházím tak případnému „zanášení“ a následnému čištění zásobníku. Výjimku představuje máchadlo, které do zásobníku dávkuji, jelikož jej pračka využije až po skončení hlavního cyklu. Konzistence máchadla není gelovitá ani sypká, je hustotou velmi podobná vodě, a tedy zanášení zásobníku je minimální.

V čem jsou vaše produkty ojedinělé?

Naše produkty splňují všechna výše zmíněná kritéria. Jsou zcela bez nástrah a tedy 100 % non-toxic. Složení jsme navrhli tak, že je účinné bez dalších zbytečných plnidel a látek. Jednoduše aby bez výjimky splňovalo všechny atributy rozebrané v předchozích otázkách.

Zapomněla jsem se zeptat na některé důležité téma, které bys ráda zmínila?

Okrajově bych upozornila na praní prádla vyrobeného z vlny či hedvábí. Povaha těchto vláken je živočišná, tudíž i péče je rozdílná. Doporučuji na tyto materiály používat prací prostředky určené na vlnu a hedvábí a upřednostnit praní v ruce. Oděvy pak jemně vymačkat z prací vody, zarolovat do suchého ručníku, který nasaje další přebytečnou vodu, vyrovnat do tvaru daného oděvu a nechat volně položené uschnout. 

Péče o pračku je za mě také stěžejní. Jednou měsíčně doporučuji pračce dopřát „regenerační“ lázeň. Jednou v podobě kyseliny citronové či octu, tedy kyselého charakteru, a o měsíc později v podobě perkarbonátu sodného, zásaditého charakteru. Pračku tak chráním od nepříjemného zápachu a zanášení usazeninami. Příjemným bonusem je desinfekce pračky.


V rozhovoru se za Zerowasters ptala:
Jana Vaníčková

Chci dostávat novinky ze světa zero waste!

Napiš svůj e-mail

Podpořte udržitelný svět!
Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.
 


Článek Peru, pereš, pereme se nejdříve objevil na Zerowasters.

]]> https://zerowasters.cz/bez-masa-pro-udrzitelnost-jen-dnes/ Fri, 01 Oct 2021 13:33:03 +0000 https://zerowasters.cz/?p=23935 Češi hromadně přecházejí k vegetariánství Bohužel jen na jeden den (dnes), jelikož 1. 10. je mezinárodní DEN vegetariánů. Ale vůbec bych se nedivila, kdyby se podobné titulky v příštích deseti letech…

Článek Bez masa pro udržitelnost jen dnes se nejdříve objevil na Zerowasters.

]]>

Češi hromadně přecházejí k vegetariánství

Bohužel jen na jeden den (dnes), jelikož 1. 10. je mezinárodní DEN vegetariánů. Ale vůbec bych se nedivila, kdyby se podobné titulky v příštích deseti letech objevily i v jiný den. 

Po shlédnutí filmu Cowspiracy, kde uvádějí, že živočišná výroba v U.S.A. je jako celek zodpovědná za:

• 91% odlesnění v Amazonii
• více než polovinu produkce skleníkových plynů 
• spotřebu 1/3 pitné vody
• zamoření řek a moří dusíkem

mě přepadla environmentální deprese. Jak je to možné? Děje se to i u nás? Zmůžu něco já?

Existuje souvislost mezi kuřecími křidélky ze supermarketu a odlesňováním Amazonie?



Mnoho let slýchám o odlesňování Amazonského deštného pralesa, jenže až teď jsem se dozvěděla pravé důvody odlesňování. Myslela jsem si, že šlo o těžbu exotického dřeva a získávání území pro zemědělství. Jenže to jsem jen klouzala po povrchu důvodů. Když jsem se ponořila do hloubky, tak jsem tam našla SÓJU. Cože sóju? Ano sóju, kterou v Brazílii pěstují na plantážích na odlesněném území za účelem exportu a je hojně využívána ve vyspělých zemích (včetně Evropy) ke krmení krav, vepřů i drůbeže, a to zejména ve velkochovech. A není to obyčejná sója, je to geneticky modifikovaná sója, jejíž pěstování způsobuje znečištění mimo jiné v podobě pesticidů. Brazílie již v produkci sóji dokonce překonala celosvětovou jedničku U.S.A.

Možná si vzpomenete na kauzu s masokostní moučkou spojenou s nemocí šílených krav. Použití masokostní moučky pro krmení chovných zvířat bylo v ČR zakázáno v roce 2003. A právě sójový protein masokostní moučku nahradil. Zatímco masokostní moučku jsme alespoň ze 2/3 vyráběly, tak sóju musíme dovážet, což se pochopitelně odrazilo i v ceně masa a živočišných výrobků. A tak jsme se dostali do situace, že v EU bylo za rok 2019 spotřebováno 16,87 milionu tun sójové moučky (46,3 % z Brazílie) a 15 milionů tun sójových bobů (41,7 % z Brazílie). V Česku se spotřeba sóji odhaduje na 300 tisíc tun a drtivá většina je použita jako krmivo.



Jaká část CO2 pochází ze živočišné výroby?

Živočišná výroba primárně produkuje metan, a to z trávení přežvýkavců. Metan je násobně účinnější skleníkový plyn než oxid uhličitý. To znamená, že i menší koncentrace či zvýšení dokáží způsobit velké problémy. Pro účely srovnání je metan přepočítáván na ekvivalent CO2. Dále produkuje živočišná výroba CO2 nepřímo při dopravě krmiv a odlesňování za účelem pěstování krmiv pro zvířata.

1/3 plochy Země je využívána k živočišné produkci (včetně pěstování krmných plodin).

V grafu emisí skleníkových plynů podle jednotlivých sektorů jsou oddělené odvětví, která spolu ale ve skutečnosti souvisí. Když bych chtěla vyčíst celkovou produkci skleníkových plynů živočišnou výrobou, tak je třeba přičíst k části zemědělské produkce, část dopravy, a ještě k tomu odlesnění. V součtu mi vyjde číslo, které se minimálně vyrovná produkci CO2 ze spalovacích motorů aut. Jenže, kdybych chtěla mít celkový obrázek o produkci CO2 automobilového průmyslu, tak nestačí vědět produkci CO2 aut, ale také mít započítanou produkci CO2 při výrobě a dopravě jejích součástek atd.



Jak se mění spotřeba masa v ČR?

Údaje Českého statistického úřadu uvádí spotřebu masa od roku 1948. A podle časového horizontu, na který se člověk zaměří se dá odpovědět buď snižuje, nebo zvyšuje. Když totiž hledíme na údaje od roku 1970, tak spotřeba masa sice kolísá, ale násobně se nemění. Ke změně je třeba zahrnout data starší.

Od roku 1948 do roku 1990 stoupla spotřeba masa v ČR téměř trojnásobně (ze 33 kg na rekordních 96,5 kg/osobu/rok). Posledních 25 let množství konzumovaného masa kolísá kolem 80 kg/osobu ročně. Není bez zajímavosti, že se změnilo složení konzumovaného masa – od roku 1989 se zvyšuje konzumace drůbežího na úkor hovězího masa.



Takže od dob, kdy se jedlo maso svátečně, jelikož lidé byli chudí a dostupnost masa byla omezená se nárůst spotřeby masa zvedl minimálně trojnásobně. Možná v myslích lidí zůstalo maso jako symbol hojnosti a když začalo být dostupnější, tak si „dopřávali“ čím dál tím častěji. Se zvýšenou konzumací masa přišla i řada nemocí – obezita, nemoci kardiovaskulárního systému apod. Teď není problém mít maso na talíři několikrát denně. Kdo by se omezoval, když „na to má“?

Jíme masa hodně?

V roce 2019 jsme zkonzumovali průměrně 84,3 kg na osobu, což je výrazně více než Evropský průměr (viz graf). Ve srovnání se sousedním Slovenskem jíme maso o více než 20 kg na osobu ročně více.  A to ještě nic není ve srovnání s celosvětovým průměrem, nebo spotřebou Indie, kterou překračujeme o téměř 80 kg. Na druhou stranu naše spotřeba je malá ve srovnání s U.S.A. Není divu, že mají v U.S.A tak velké emise skleníkových plynů spojené s živočišnou výrobou.

Spotřeba masa v kg/osoba/rok



Co s tím?

K omezení emisí metanu ze zemědělství by pomohlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), správné nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy (faktaoklimatu.cz). Greenpeace přímo uvádí, že k dosažení udržitelnosti je potřeba do roku 2050 omezit současnou živočišnou výrobu na polovinu.

Jak jsem již uvedla, celková produkce skleníkových plynů ze živočišné výroby je srovnatelná s automobilovou dopravou. Zatímco automobilový průmysl prochází revolucí směrem k elektromobilitě (a teď nehodnotím, zda je to správný směr), tak se ptám: „Kde je podobně mířený tlak na omezení živočišné výroby?“. 

Asi zatím za hranicemi. Jamie Oliver, Tom Hanks a další celebrity si situaci s živočišnou výrobou uvědomují a přidali se k výzvě nejíst maso v pondělí. Tedy jeden den v týdnu se budou stravovat vegetariánsky.



Vzhledem k tomu, že jíme maso celkem dost, je tedy z čeho slevovat, tak myslím, že omezení spotřeby masa a živočišných produktů může být pro řadu lidí přijatelnější opatření než například omezení jízdy autem. Přičemž klimatický dopad by mohl být srovnatelný. 

Návrat k masu jako svátečnímu pokrmu prospěje nejen klimatu, ale i Vašemu zdraví. Já tedy symbolicky alespoň dnes maso do úst nevezmu.

Vážím si všech, kdo si alespoň jednou týdně, nebo třeba jen DNES odřeknou svou oblíbenou pečínku na základě informací, které jste se právě dočetli. Je to jen první krůček a doufám, že Vám dává smysl omezení konzumace masa z ekologických důvodů.

Nejvíce však smekám před vegetariány a přeji jim krásný mezinárodní den.

Author:

WASTEmANKA

Podpořte udržitelný svět!
Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.
 


Článek Bez masa pro udržitelnost jen dnes se nejdříve objevil na Zerowasters.

]]> https://zerowasters.cz/vykvet/ Thu, 16 Sep 2021 15:26:33 +0000 https://zerowasters.cz/?p=24802 Ekologická a lokální platforma V uplynulém desetiletí si mnoho lidí prošlapávalo cestu k lokálnímu jídlu a zelenině, seznamovalo se s pomalou módou nebo (znovu)objevovalo přírodní kosmetiku. A je to znát. Přírodní kosmetiku najdete…

Článek Výkvět se nejdříve objevil na Zerowasters.

]]>

Ekologická a lokální platforma

V uplynulém desetiletí si mnoho lidí prošlapávalo cestu k lokálnímu jídlu a zelenině, seznamovalo se s pomalou módou nebo (znovu)objevovalo přírodní kosmetiku. A je to znát. Přírodní kosmetiku najdete v kdekteré drogerii, obliba farmářských trhů, KPZ a oddělení s biopotravinami roste víc a víc a vedle Primarku tu vzniká řada obchůdků se slow fashion. Dříve nedosažitelné hodnoty jsou teď dostupnější i společensky běžnější. Smysluplný a zodpovědný přístup teď expanduje i do marginálnějších oblastí. Co se řeší? Přišel čas květin! A vznikla nová platforma Výkvět.

Díky rozhovoru s Mílou z Kytek od potoka víme, že klíčovými problémy konvenčního pěstování květin na plantážích jsou masová spotřeba syntetické chemie a následná degradace úrodné půdy, spotřeba cenných zdrojů vody a také podmínky práce na plantážích a následná doprava. Dnes uděláme krok o patro výš. O znalosti a pohled na věc se s námi dělí Jolana Teuberová právě v momentě, kdy světlo světa spatřuje platforma Výkvět, která podpoří ekologické pěstitele květin a zajistí prostor pro sdílení znalostí a udržování hodnot. Tato platforma tu bude i pro vás všechny, aby vám pomohla do světa problematiky pěstování nahlédnout a usnadnit vám cesty k ekologicky pěstovaným lokálním květinám. Přečtěte víc o souvislostech pěstování i plánech Výkvětu.

Rozhovor s Mílou z Kytek od potoka

Jolano, co vás na pěstování květin nejvíc pálí a proč?

I pro nás je zásadní péče o půdu, zdroje a lidi. Naším cílem je ukázat lidem, že ke globálnímu květinovému průmyslu existuje alternativa. Ne jen pro to, že je neudržitelný, ale také proto, že pěstování květin v našem zdejším prostředí je smysluplné – z hlediska ekologie i ekonomie. V dobách první republiky jsme byli 100% soběstační, co se pěstování květin k řezu týče. Určitá část produkce se dovážela, ale to samé množství šlo i na export. Odvětví tedy bylo v rovnováze. Dnes se k nám 95 % řezaných květin dováží. Dovedete si představit, jak by vypadala krajina, která by tohle množství květin opět poskytovala? Jak by byla krásná, voněla, jak by byl spokojenější hmyz?

Běžně se navzdory všem klíčovým problémům konvenčního a plantážového pěstování květin prodá spousta takového zboží. V čem je problém? Jsou lidé o tématu nedostatečně informovaní, nejsou do něj zainteresovaní, nebo jsou pro ně lokální a ekologicky pěstované květiny místně nebo finančně nedostupné?

Myslím, že neinformovanost je zásadním problémem.

Lidé v dnešní době už hodně řeší, co jedí, co si oblékají, jakou kosmetiku používají. Květiny jsou možná v tomto ohledu marginalita, protože mnoho lidí je nekupuje tak často. Nicméně jsou teď na řadě!

Problematická může být i dostupnost ekologicky vypěstovaných květin. Na zákazníka jsou kladeny poměrně velké nároky. Pokud chce takovou květinu získat, nejprve musí najít pěstitele/květináře – ideálně u něj v lokalitě. Poté si u něj květinu musí objednat nebo se domluvit na vyzvednutí. Hodně z květinářů má dnes odběrná místa ve spřátelených podnicích, vznikají samoobslužné stánky, někteří květiny rozvážejí. Ale pokud vás po cestě z práce napadne, že byste teď na rohu v květinářství chtěli někomu pořídit květinu, je šance, že získáte ekologicky vypěstovanou květinu, téměř nulová. Věřím ale, že je jen otázkou času, kdy se to změní. Je potřeba se v nejbližším květinářství ptát na lokální a ekologicky pěstované květiny – tím vytvoříte poptávku i tlak, který může věci měnit.



Jakou máte zkušenost s tím, jak hluboko Češi do problematiky vidí?

To se hodně liší. Někteří lidé si informace zjišťují a zajímají se do hloubky, dokážou pak vnímat komplexně celou problematiku.

Setkávám se ale s tím, že se zaměňují různé pojmy. Často je pro lidi důležitá lokálnost – to je skvělé – skutečnost, že květiny nelétají přes půl světa, je první dobrý krok. Ale to, že je něco lokální, ještě neznamená, že to bylo vypěstováno šetrně – s ohledem na lidi a přírodu, že nebyla použita průmyslová hnojiva a pesticidy nebo herbicidy, které jsou toxické.

Ekologicky vypěstované květiny jsou tedy druhá úroveň. A tou třetí je pro mě u květin sezónnost. Spousta lidí už ví, že chce zdejší květinu vypěstovanou bez použití chemie, ale přesto dokáže chtít v březnu růže. A to je práce naše i našich pěstitelů a floristů – vysvětlovat lidem, co je kdy možné, učit je novým přístupům a věcem. V zimě se dá krásně pracovat se sušenými květinami – ty by si určitě zasloužily nějakou estetickou obrodu! Dá se pracovat s větvemi, ať už narašenými nebo nikoliv, se stálezelenými rostlinami apod. Jde jen o to přijmout fakt, že nelze mít v jakoukoliv dobu všechno. Naše společnost si na to zvykla, ale to není udržitelný model. Můžeme si vzpomenout na pohádku o dvanácti měsíčkách a třeba se někam posuneme.



A kam byste si představovala, že se to celé posune? Jaké cíle má vaše platforma?

Rádi bychom skrze Platformu Výkvět podporovali všechny, kteří se rozhodnou pěstovat květiny ekologicky nebo s takovými květinami pracovat. Vytváříme prostor ke sdílení znalostí.

V České republice došlo po revoluci k zásadnímu přerušení kontinuity předávání zkušeností a informací. Mnoho z lidí, kteří dnes pěstují květiny, je z jiných oborů, jsou to autodidakti, a nebo jsou sice z oboru, ale nemají se od koho učit. I proto jsme vznikli. Aby pěstitelé a floristi měli s kým sdílet své zkušenosti i trápení. Pořádáme pro ně vzdělávací akce a setkání.

Naším zásadním vkladem je ale certifikace, která supluje chybějící českou legislativu pro ekologicky pěstované květiny. Jde o certifikaci na bázi tzv. místního systému záruky – PGS (participatory guarantee system). Komunita pěstitelů a floristů se zaváže dodržovat standardy vycházející z konkrétních hodnot (v našem případě to jsou ekologie, lokálnost, profesionalita a kvalita, etika a otevřenost) a posléze se navzájem navštěvují na farmách, zahradách a statcích a během těchto vizit kontrolují, jak kdo hospodaří a jak jsou dodržovány závazky. Je to nejen perfektní kontrolní nástroj, který nám umožňuje ručit za původ a kvalitu květin, ale hlavně neuvěřitelný vzdělávací nástroj. Během návštěv se sdílí mnoho podstatných informací a každý se vždy něco nového naučí.

PGS (participatory guarantee system) – lokální participativní systémy záruky kvality jsou dostupnou alternativou k oficiální bio certifikaci. Liší se v přístupu – jsou založeny na důvěře, místních komunitách a sdílení znalostí, a nabízí tak víc než jen systém záruky. Jsou vhodné především pro drobné zemědělce, potravinové iniciativy a místní farmářské trhy. Jde o způsob certifikace, kdy se skupina zemědělců a/nebo zpracovatelů domluví se svými  spotřebiteli a odběrateli na zásadách a pravidlech hospodaření a produkce, které jsou v souladu s pravidly ekologického zemědělství. 

Zdroj: Lovíme.bio


Je v platformě prostor i pro práci se zákazníky a širší veřejností?

Ano, dalším z našich cílů je vstoupit do mediálního prostoru a prostřednictvím kampaní i ambasadorů šířit osvětu o květinovém odvětví. Chceme lidem ukazovat, jak poznají lokální a sezónní květinu, chceme jim přibližovat lokální pěstitele formou mapy a adresáře a poskytovat objektivní data o globálním i lokálním květinovém odvětví a jeho dopadech.

Pokud si vybudujeme dostatečně silnou pozici, budeme hlasem pro ekologické pěstitele – chtěli bychom být partnery pro jiné organizace, ale i státní správu.

Informace o množství odpadu, který je lidmi vyprodukován nebo se nějak zpracovává, máme z úřadů, z EKOKOMU, z třídících linek atp. Kde se ale dají nalézt fakta o pěstování květin a v jaké kvalitě jsou dostupné?

To je velký problém. Ministerstvo zemědělství vydává situační a výhledové zprávy o celém odvětví v ČR. Data ale nejdou moc do hloubky. V současné době hledáme člověka, který by pro nás udělal analýzu a sběr dat, abychom mohli objektivní data lidem i novinářům nabídnout – nejen ty lokální, ale i globální.

Pozn. redakce: Webové stránky platformy už spatřily světlo světa, projít si můžete i jejich sociální sítě Facebook a Instagram. Podpořit Výkvět můžete přes platformu Darujme.

Autor:

Anna Veselovská

Podpořte udržitelný svět!
Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.
 


Článek Výkvět se nejdříve objevil na Zerowasters.

]]>