Uhlíková daň za exotiku

Dovozové potraviny nejsou jen o emisích z dopravy. Aby surovina přežila cestu přes oceán a týdny v kamionech, musí být podrobena agresivnímu zacházení, které ji v podstatě „umrtví“:

• Předčasná sklizeň: Plody se sbírají nezralé, což zastavuje přirozený proces tvorby vitamínů a chuti. Rostlina nestihne do plodu „napumpovat“ klíčové živiny, které vznikají až v poslední fázi zrání na slunci.
  
  
• Chemický koktejl: Konzervanty a fungicidy jsou nezbytné, aby jídlo během cesty nepodlehlo hnilobě. Často se používají vosky a syntetické postřiky, které běžným omytím neodstraníte.
  
  
• Umělé probuzení: Cestou v kontejnerech ovoce „spí“ v řízené atmosféře. Před vstupem na pulty je pak šokově probuzeno etylénem, aby získalo barvu. Výsledkem je sice červené rajče, které má ale uvnitř stále strukturu a chuť nezralého plodu.
  
  
• Energetická náročnost: Chladicí řetězce spotřebují obrovské množství elektřiny jen proto, aby udržely iluzi čerstvosti pro oko návštěvníka.

Výsledkem je jídlo, které sice vypadá dobře na Instagramu, ale nutričně a ekologicky je prázdné. Podle studie v časopise Nature Food tvoří doprava potravin až 19 % celkových emisí v potravinovém systému. Doprava 1 kg ovoce letadlem vyprodukuje až 50x více emisí než doprava kamionem na krátkou vzdálenost (Zdroj: Li, M., et al., 2022).

Skrytá vodní stopa a plýtvání

Avokádo je miláčkem cateringů, ale jeho cena pro planetu je extrémní. Na vypěstování jednoho kilogramu avokáda je potřeba v průměru 2 000 litrů vody, což v oblastech jako Chile nebo Mexiko vede k vysychání celých říčních koryt a kolapsu lokálních ekosystémů. 

Pro srovnání: na 1 kg českých jablek se spotřebuje cca 700 litrů vody, většinou z přirozených srážek (Zdroj: WFN Assessment). Tento „vývoz vody“ z vyprahlých regionů do bohatších částí světa vytváří etický dluh, který žádná bio-nálepka nesmaže. 

Problémem není jen objem vody, ale i fakt, že monokulturní pěstování exotických plodin drancuje půdu natolik, že ztrácí schopnost jakoukoli vlhkost udržet. 

K tomu si připočtěte fakt, že na akcích se průměrně vyhodí 15–20 % připraveného jídla. Potravinový odpad je tak třetím největším emitentem skleníkových plynů na světě, hned po USA a Číně (Zdroj: FAO).

Když skončí avokádo v koši, nevyhazujete jen zbytek svačiny, ale i tisíce litrů vody a tuny spálené nafty použité na jeho dopravu. Na skládkách se navíc toto jídlo bez přístupu vzduchu rozkládá za vzniku metanu, který je pro oteplování planety mnohem nebezpečnější než oxid uhličitý. 

Paradox českých rautů tak vrcholí: dovážíme náročné suroviny přes půl světa, abychom z nich pětinu rovnou spláchli do odpadu. Každý vyhozený talíř exotického pokrmu je tak v podstatě malou ekologickou havárií v přímém přenosu. 

Sousedovo jablko vs. Avokádo z Peru

V projektu Events Go Green pracujeme s daty, která mluví jasně. Uhlíková stopa lokálního sezónního jablka je zanedbatelná ve srovnání s importovaným avokádem. Pokud organizátor nahradí exotické suroviny lokálními alternativami – například pomazánkou z pečené dýně, sezónním ovocem či místními sýry – může snížit emise spojené s cateringem až o 60 %.

Cesta k udržitelnosti: Projekt Events Go Green

Mezinárodní tým expertů z Česka, Německa, Švédska a Maďarska v rámci projektu EGG spojil síly, aby pomohl organizátorům najít cestu z této logistické noční můry. Naším cílem je vytvořit metodiku, která usnadní plánování akcí tak, aby jejich dopad na planetu byl co nejmenší. Uvědomujeme si, že pořadatelé často čelí tlaku na nízkou cenu i estetiku, a proto jim chceme poskytnout oporu v datech. 

Checklist pro organizátory: Jak poznat „Greenwashing“ v cateringu?

Než vyjde náš kompletní manuál, ptejte se svého dodavatele na tyto věci a sledujte, jak moc jsou jeho odpovědi konkrétní: 

• „Je menu postavené na sezóně?“ Pokud vám v březnu nabízejí čerstvé jahody, v prosinci chřest nebo v lednu rajčata, nejsou udržitelní, i kdyby měli ubrusy z biobavlny a personál v recyklovaných zástěrách. Sezónnost je nejjednodušším testem upřímnosti. Opravdu zelený dodavatel vám místo dovozových borůvek v zimě nabídne dezert z uskladněných jablek nebo křížal.
• „Jak řešíte obaly a inventář?“ Udržitelnost nekončí u jídla. Zajímejte se, zda se catering vyhýbá jednorázovým plastům a individuálně baleným porcím cukru, smetany či dresinků. Preferujte ty, kteří využívají vratné obaly, sklo a klasické příbory, nebo alespoň certifikované kompostovatelné materiály, které mají zajištěnou následnou likvidaci. 
• „Odkud konkrétně jsou tyto suroviny?“ Odpověď „z tržnice“ nebo „od lokálních dodavatelů“ bez dalších podrobností nestačí. Chtějte znát jména konkrétních farem, mlýnů nebo pěstitelů v regionu. Skutečně udržitelný catering má tyto vztahy vybudované a rád se jimi pochlubí. Pokud dodavatel mlží, pravděpodobně nakupuje v nejbližším anonymním velkoskladu.
• „Co uděláte se zbytky?“ Profesionál musí mít jasný plán, jak předejít tomu, aby přebytky skončily v komunálním odpadu. Ptejte se na spolupráci s potravinovými bankami, projekty typu „nesnězeno“ nebo vlastní řešení v podobě průmyslového kompostéru. Důležité je také vědět, zda catering dokáže pracovat s dynamickým doplňováním bufetu, aby se na konci akce vyhazovalo co nejméně hotových pokrmů. 

Závěr

Lokální catering není o odpírání si dobrého jídla. Je to o návratu ke skutečné chuti a podpoře lidí, kteří pečují o naši krajinu. Sledujte vývoj našeho projektu. Společně můžeme dokázat, že i ty největší události mohou být v souladu s přírodou, aniž by ztratily na své prestiži či eleganci. Moderní gastronomie může být odvážná, kreativní a vizuálně úchvatná i s využitím čistě regionálních pokladů. Naším cílem je, aby se udržitelnost stala novým symbolem kvality, na který budou organizátoři i hosté právem hrdí. Budoucnost eventů je lokální, sezónní a především ohleduplná.

Mobilní aplikace EGG – Events Go Green: Digitální asistent pro zelené akce

Hlavní zbraní v našem arzenálu je chystaná mobilní aplikace Events Go Green. Zapomeňte na nudné seznamy úkolů nebo suchopárné příručky. Tato aplikace je inteligentní průvodce, který vás provede procesem ekologizace krok za krokem. Co všechno organizátorům (tedy i vám) nabídne?

• Devět tematických pilířů: Aplikace vás nenechá ve štychu v žádné oblasti – od dopravy a energií až po catering a námi probírané odpadové hospodářství.
• Znalosti bez „greenwashingu“: Součástí je rozsáhlá databáze, která vám pomůže prokouknout falešné eko-sliby a vybrat si řešení, která skutečně fungují.
• 360+ ověřených dodavatelů: Přímo v kapse budete mít seznam stovek prověřených poskytovatelů služeb napříč Evropou, kteří to s planetou myslí vážně.
• Zkrácený manuál pro praxi: Pokud nejste fanoušky dlouhého čtení, máme pro vás připravený čtyřicetistránkový koncentrát těch nejlepších rad, dostupný v pěti jazycích včetně češtiny.

1. M. Li a kol. , Globální potravinové míle představují téměř 20 % celkových emisí z potravinového systému, Nat. Food (2022)
2. H. Ritchie a kol. , Potraviny: emise skleníkových plynů v celém dodavatelském řetězci, Náš svět v datech (2020)
3. K. Smetana a kol. , Udržitelnost rostlinných jídel: Srovnávací LCA místních a dovážených surovin, Int. J. Life Cycle Assess. (2021)
4. MJ Sommaruga a kol. , Uhlíková stopa exotického ovoce: avokádo a mango z Chile do Evropy, J. Clean. Prod. (2021)
5. A. Magwaza a kol. , Vliv faktorů před sklizní a po sklizni na vnitřní kvalitu plodů, J. Sci. Food Agric. (2020)
6. V. Sommano a kol. , Bioaktivní sloučeniny a antioxidační aktivita v tropickém ovoci během posklizňového zrání, Front. Plant Sci. (2022)
7. S. Levi a kol. , Vysoká vodní stopa produkce avokáda v oblastech s nedostatkem vody, J. Environ. Manage. (2019)
8. P. Stoessel a kol. , Inventář životního cyklu a uhlíková a vodní stopa ovoce a zeleniny, Světová databáze LCA potravin (2012)
9. J. Poore a kol. , Snižování dopadů potravin na životní prostředí prostřednictvím výrobců a spotřebitelů, Science (2018)
10. ZG Temitope a kol. , Vliv ethylenu a umělého zrání na kvalitu ovoce a lidské zdraví, Int. Food Res. J. (2019)
11. G. Zinta a kol. , Dálkový transport minerálních prvků z půdy do semen v důsledku klimatických změn ovlivňuje nutriční kvalitu plodin, Plant Cell Environ. (2026)
12. BSSJ Cakar a kol. , Dopad logistiky chladírenského řetězce potravin na životní prostředí: Systematický přehled výzev a adaptačních strategií, Sustain. Prod. Consum. (2020)
13. M. Li a kol. , Výběr modelu chladírenské logistiky na základě uhlíkové stopy ovoce a zeleniny, J. Clean. Prod. (2022)
14. J. Poore a kol. , Snižování dopadů potravin na životní prostředí prostřednictvím výrobců a spotřebitelů, Science (2018)
15. VS Sommano a kol. , Bioaktivní sloučeniny a antioxidační aktivita v tropickém ovoci během posklizňového zrání, Front. Plant Sci. (2022)

Článek Gastronomický paradox: Proč na českých akcích jíme „mrtvé“ jídlo z druhého konce světa? se nejdříve objevil na Zerowasters.

 

Kolik odpadu vyprodukuje obyčejný každodenní návyk? Třeba káva s sebou. Jeden jednorázový kelímek každý den znamená za rok stovky vyhozených obalů. Právě podobné zdánlivé drobnosti ukazují, že cesta k udržitelnějšímu fungování začíná v jednom bodě. A tím je vzniku odpadu nejlépe úplně předejít.

„Ve Skupině ČEZ proto vnímáme odpady jako cenný zdroj, nikoliv jako nežádoucí vedlejší produkt. Při nakládání s nimi uplatňujeme principy oběhového hospodářství, které upřednostňují prevenci vzniku odpadu, jeho opětovné využití, recyklaci a další formy materiálového nebo energetického využití,“ říká ředitelka útvaru ESG Skupiny ČEZ Zuzana Šillerová.

Praktickým příkladem může být pilotní projekt vratných kelímků v kavárně pražské centrály ČEZ. Princip je jednoduchý: místo jednorázového obalu dostane zákazník odolný kelímek, který po použití vrátí zpět do oběhu. Jeden takový kelímek zvládne více než tisíc mycích cyklů, a může tak nahradit stovky jednorázových alternativ. Právě podobná řešení ukazují, že skutečně účinná opatření nemusí být složitá. Stačí změnit zažitý způsob fungování.

„Stejnou filozofii uplatňujeme i v dalších oblastech. Ve výrobních provozech hledáme cesty k efektivnímu využívání vedlejších energetických produktů a podporujeme další materiálové využití odpadů. V kancelářském prostředí klademe důraz na třídění, digitalizaci a omezování zbytečné spotřeby materiálů. Při organizaci akcí se snažíme omezovat jednorázové produkty a podporovat principy udržitelného event managementu,“ dodává Šillerová.

„Do budoucna chceme dále rozvíjet principy cirkulární ekonomiky napříč celou Skupinou ČEZ. Zaměříme se na předcházení vzniku odpadů, zvyšování míry jejich využití a efektivnější hospodaření se zdroji ve všech oblastech našeho podnikání. Věříme totiž, že nejlepším odpadem je ten, který vůbec nevznikne. A že i zdánlivě nenápadné kroky, jako je výměna jednorázového kelímku za vratný, mohou být součástí velké změny,“ uzavírá ředitelka ESG v ČEZ Zuzana Šillerová.

Většina odpadů velké energetické společnosti je spojená s významnými materiálovými toky (zejména paliva) a vzniká ve výrobních provozech. Naše zkušenosti ukazují, že dlouhodobé změny začíná u každodenních návyků. Proto podporujeme nejen velká technologická řešení (např. selektivní demolice vysloužilých uhelných elektráren nebo ZEVO Mělník), ale i drobné praktické kroky zaměstnanců a zákazníků vedoucí k omezení vzniku odpadu.

Článek Nejlepší odpad je ten, který nevznikne. I malá změna může přinést velký rozdíl se nejdříve objevil na Zerowasters.

Mikroplasty

Jako mikroplasty se označují úlomky plastů  menší než 5 mm. Spodní hranice velikosti není stanovena. Obvykle jsou částečky menší než 0,015 mm označovány za nanoplasty. Velikost 15 μm je zároveň hranice, pod kterou jsou úlomky schopné pronikat přes střevní sliznici do krve (20). Rozdělení mezí tím, co jsou ještě mikroplasty a co již nanoplasty, je pouze zvolené. Některá literatura uvádí jako nanoplasty částice menší než 1 μm (1000 nm). Navíc se částice velice liší tvarem, především textilní vlákna od ostatních úlomků. Tvar pak rozhoduje o dalších vlastnostech částic i jejich škodlivosti.

Vědci mikroplasty poprvé zmiňují v 70. letech, když v oceánech pozorovali malé plastové úlomky. Tehdy se jednalo o polystyren, dnes se nejčastěji setkáme s polyestery, polypropylenem, PET ale i PVC, tedy klasickými variantami plastů. Samotný pojem mikroplasty se ale vžil až po roce 2000, kdy také postupně začal stoupat počet vědeckých publikací, které se mikroplasty zabývají: databáze PubMed uvádí v červnu 2024 celkem 13 tisíc článků. Jedná se o téma posledních několika let, které ovšem enormně rychle nabývá na důležitosti. To je možné vypozorovat z počtu vědeckých článků: v roce 2000 byl jeden, v roce 2010 čtyři, v roce 2015 jich bylo publikováno necelých sto, v roce 2020 necelé 2 tisíce a o tři roky později v roce 2023 přes 4 tisíce. 

Začalo to pozorováním v moři. Dnes víme, že jsou mikroplasty všude: ve vzduchu, který dýcháme, v půdě, ve které pěstujeme plodiny, na dně oceánů, na vrcholcích Himálaje, ve zdrojích pitné vody, v ledovcích polárních oblastí (20), nebo třeba i v archeologickém sedimentu (21). Ne, že by snad ve starověku znali plast, ale ten náš, dnešní, putuje napříč veškerým prostředím.

Mikroplasty jsou ale nejen ve všem životním prostředí, ale i v našem těle nebo plodinách, které jíme. Vědci přichází se stále novými zjištěními, kde všude detekují mikroplasty a nanoplasty: V medu, v pivu, v mořských plodech, pitné vodě, v ovoci i zelenině. Okolo 90 % potravou přijatých mikroplastů z těla opět vyloučíme. I tak jsou mikroplasty přítomné ve stěnách cév, v játrech, v plicích, v krvi ale i v placentě a v mateřském mléce (22,23). 

Především přítomnost v placentě a mateřském mléce vzbuzuje obavy, neboť jsou tak již miminka vystavena vlivu mikroplastů a nanoplastů. Na druhou stranu je stále možné děti před jejich vlivem do velké míry ochránit důsledným omezením používání plastů v domácnosti. Např. neohřívat mléko a příkrmy v plastových nádobách. Při zahřívání a následném protřepání se do nápoje uvolní velké množství plastových částic z plastové nádoby (24).

Základem je odpadu předcházet

Podle hierarchie odpadu by se mělo jako první vzniku odpadu předcházet (12). Koncept předcházení vzniku odpadu je dobře obsažený v zero waste přístupu, který usiluje o minimalizaci vzniku odpadu (13). 

Cestu k zero waste usnadňuje tzv. pyramida s 5Z. Je vodítkem, jaké kroky v produkci a spotřebě (bio)plastů dělat jednorázově i pravidelně. Zásadou je, primárně se tomu, co bychom vyhodili (je vytvořeno pro jednorázové použití), vyhnout. Využít věci, které již jednou vyrobené byly, a neplýtvat zdroji při nákupu nových.

Článek vznikl díky podpoře

Článek Nástrahy bioplastů se nejdříve objevil na Zerowasters.

rozhovor se zakladatelkou české značky Natuty

Přinášíme ti rozhovor o praní, které je součástí běžného života každého z nás. V souvislosti s životním stylem zero waste je pro nás v Zerowasters důležitá nejenom šetrnost s vodou a elektřinou, nákup pracích prostředků bez obalu, ale také jejich samotné složení, které má zásadní dopad na životní prostředí i na naše zdraví. A nejsme sami, koho téma ekologického praní pálí. Otázky jsme kladli Lucii Petrželové, která se svým mužem založila značku ekologických prostředků na praní a mytí Natuty. Udělej si pohodlí, jdeme do hloubky.

O tenzidech jsem kdysi četla velice kritické zprávy, především jak jsou těžko odbouratelné, hlavně ty syntetické, a jak jimi zaplavujeme všechny odpadní vody. Nejhorší tehdy byly čističe wc, které dovedly zničit tisíce litrů pitné vody. Ta data už bohužel nemohu dohledat. Jak vidíš tenzidy ty?

Já na tenzidy pohlížím jako na látky prospěšné. Mám totiž na mysli ty, jako je mýdlo, cukerné tenzidy a nikoliv synteticky vyrobené látky. Těm se vyhýbám. Je skvělé, že se postupně daří vyrábět stále širší paletu výrobků, které jsou opravdu šetrné k životnímu prostředí. U těch zmíněných WC čističů bych osobně viděla spíše úskalí v konzervantech a v dalších látkách, které jak lákavá reklama hlásá: „Vás zbaví 99,9 % bakterií.“ Jenže to nejsou jen ty patogenní ze stolice, moči a podobně. Nýbrž takto použitý čistící prostředek ovlivní veškeré zastoupení mikroorganismů ve vodním ekosystému a opět s účinností 99,9 %.

Proč se vyhnout aviváži a proč je zároveň nutné máchadlo?

Slovo aviváž pochází z francouzkého avivage – oživení a má tedy dvě funkce: prádlo změkčit a navonět. V běžné síti drogerií je k dispozici aviváž vyrobená z kationických tenzidů, které bývají vyráběny synteticky a jejich pH je zásadité. Pokud se ale zamyslíme nad tím, jaké pH má prací prášek (velmi zásadité) a jaké pokožka (mírně kyselé) citlivější lidé pocítí, že tu něco „nepasuje“. A právě proto vstupuje do pracího cyklu máchadlo, neboli kyselý oplach. Jeho role je ve funkčním praní naprosto neodmyslitelná. Zjednodušeně řečeno nám máchadlo zneutralizuje prací lázeň a dovymáchá zbytky pracího prášku z textílií, které odejdou z pračky do odpadní vody. Máchadlo současně barvy ustaluje a oživuje.

Aviváž má prádlo změkčit a navonět. Máchadlo neutralizuje velmi zásaditou prací lázeň a dovymáchá zbytky pracího prášku z textilií, současně ustaluje barvy a oživuje je.

Jaký je je rozdíl mezi pracím práškem a pracím gelem a který doporučuješ?

Rozdíl je především v koncentraci účinných složek. V gelech je vždy obsažena voda, tedy koncentrace jednotlivých složek bude touto vodou naředěna. Obecně můžeme říci, že sypké prostředky jsou účinnější a ekologičtější, protože nepřevážíme vodu. V současnosti máme doma dvě malé děti a tak používáme především sypké prací prostředky. Jsou koncentrovanější a nyní pro nás vhodnější. Prací gel používám na ruční praní jemných oděvů a brávám jej s sebou na pobyty mimo naši domácnost k rychlému přeprání. Kdy jindy sáhnout po té či oné formě pracího prostředku vyčtu z visačky. Složení zvoleného materiálu mi napoví. Funkční i vlněné oblečení má své zásady pro praní a těch se držím.

V čem jsou vaše produkty ojedinělé?

Naše produkty splňují všechna výše zmíněná kritéria. Jsou zcela bez nástrah a tedy 100 % non-toxic. Složení jsme navrhli tak, že je účinné bez dalších zbytečných plnidel a látek. Jednoduše aby bez výjimky splňovalo všechny atributy rozebrané v předchozích otázkách.

Zapomněla jsem se zeptat na některé důležité téma, které bys ráda zmínila?

Okrajově bych upozornila na praní prádla vyrobeného z vlny či hedvábí. Povaha těchto vláken je živočišná, tudíž i péče je rozdílná. Doporučuji na tyto materiály používat prací prostředky určené na vlnu a hedvábí a upřednostnit praní v ruce. Oděvy pak jemně vymačkat z prací vody, zarolovat do suchého ručníku, který nasaje další přebytečnou vodu, vyrovnat do tvaru daného oděvu a nechat volně položené uschnout. 

Péče o pračku je za mě také stěžejní. Jednou měsíčně doporučuji pračce dopřát „regenerační“ lázeň. Jednou v podobě kyseliny citronové či octu, tedy kyselého charakteru, a o měsíc později v podobě perkarbonátu sodného, zásaditého charakteru. Pračku tak chráním od nepříjemného zápachu a zanášení usazeninami. Příjemným bonusem je desinfekce pračky.

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

 

Článek Peru, pereš, pereme se nejdříve objevil na Zerowasters.

Cílem tohoto článku není zhodnotit všechny aspekty, ale zejména zhodnotit možnosti zmírnění negativního vlivu chovu domácích mazlíčků na životní prostředí a to díky redukci jejich odpadu.

Je nějaký druh mazlíčka „udržitelnější“?

Ze srovnávací tabulky vychází, že každý má něco – rybičky velkou spotřebu vody a elektrické energie, psi a kočky zase mnoho odpadů. Chcete si pořídit domácího mazlíčka, který nebude mít negativní vliv na životní prostředí? Zkusila jsem trochu selským rozumem takového mazlíčka vymyslet. Co by musel splňovat?

1. Jeho „odpad“ je zcela zpracovatelný a využitelný – tato podmínka vylučuje všechny masožravé savce (kočky a psy) a mnoho terarijních zvířat (hadi apod.) – to šlo rychle…
2. Nesmí jíst maso (velký negativní vliv na ŽP) ani lovit zvířata (nerovnováha)- kdyby Vám číslo 1 přišlo moc slabé, tak prostě kočky a psi to vážně nebudou.
3. Ke svému životu v našich podmínkách nepotřebuje elektrickou energii (topení, svícení apod.) – takže sbohem rybičky a většino terarijních obyvatel.
4. Není to exotické zvíře, které bylo dovezeno přes půl světa – jednak kvůli vyšší uhlíkové stopě, ale často kvůli špatným přepravním podmínkám.
5. Živí se odřezky a částmi jídla, které by se jinak staly odpadem, nebo zelení dostupné na každé zahradě – tak to nám zbývají ještě nějací hlodavci, králík a bezobratlí.
6. Jeho stelivo není třeba kupovat, například lze najít na zahradě, nebo ho tvoří odpad.

Chvíli jsem myslela, že mi žádné zvíře nezbyde, ale kupodivu jich mám doma hned několik:

Jednak to jsou velmi praktické a v českých domácnostech stále častěji chované žížaly. No dobře, žížaly mi asi jako mazlíčka neuznáte, ale za pokus to stálo. Za druhé to jsou morčata, o kterých více píši v kategorii hlodavců.

National geographic v červnu publikoval podobnou úvahu a jako nejúspornější zvíře jim vyšla (mimo hlodavců) želva. Prý má pomalý metabolismus, mnoho nesní, je býložravá a dlouhověká. Mně ale přijde, že k jejímu chovu potřebujete výhřevnou lampu, která mívá celkem velkou spotřebu, což v článku nezvažovali.

Jenomže i chov hlodavců může být naprosto udržitelný, jen pokud se jejich majitel udržitelně chová. Můžete chovat morčata, použité stelivo házet do směsného odpadu, kupovat jim k jídlu směsi v plastových pytlích a vliv na životní prostředí bude diametrálně jiný.

Udržitelnost chovu domácích zvířat máte v rukou Vy!

Ať už máte jakéhokoliv domácího mazlíčka, můžete ho chovat udržitelněji díky výběru krmiv, podestýlek a v neposlední řadě zodpovědnému nakládání s odpadem.

Obecně lze zvířecí odpady rozdělit podle povahy na 2 velké skupiny, každá má svá specifika a rozdílné možnosti jejich redukce:

Odpady ze stravy

K odpadům ze stravy patří zejména obaly od masa, konzervy, kapsičky, pytle od granulí, ale třeba i pytle od sena a plastové krabičky od krmného hmyzu.

Na obalu záleží

Rady typu kupovat velké balení berte s rezervou. I když větší balení má často méně odpadu, není to pravidlo. Je důležité, zda krmivo vydrží delší dobu otevřené bez ztráty svých vlastností, a také zda bude zvířatům stejný typ krmiva vyhovovat dlouhou dobu. 

Mnohem důležitější, než velikost pytle je typ použitého obalu a jak s ním naložíte. Mrkněte se na recyklační značku, která je na obalu uvedena. Většinu obalů lze zrecyklovat, pokud ne, zkuste ho alespoň znovu použít. Řadu krmiv lze koupit i v kompostovatelném obalu.

Krmivo bez obalu

Možnosti bezobalového nákupu pro psy a kočky:

• kupovat jen nutné vybavení 
• co jde, tak vyrobit z domácích zdrojů (já mám třeba vyrobený luxusní kotec pro morčata z desky starého prohnutého stolu)
• hledat vybavení po bazarech a v zájmových skupinách. Vámi žádaná věc může ležet jinému ve sklepě, a když Vám ji prodá, tak bude rád, že se znovu použije a uvolní mu navíc místo. Vy můžete na bazarovém prodeji ušetřit nejen koruny, ale hlavně primární zdroje pro výrobu nového výrobku a často ještě jako bonus dostanete často dobrou radu (v případě osobního převzetí).

S množstvím zvířat stoupá vliv na životní prostředí

Kočky a psi mají v tomto ohledu výsostné místo, jelikož jejich množství je enormní. 

Problematické jsou nejen odpady, ale zejména zdroj proteinu pro masožravce – dávno neplatí, že se krmiva pro zvířata vyrábějí jen ze zbytků (šlach, kostí apod.) masného průmyslu. Asi si říkáte, že to je dobře, že masité krmivo je určitě pro zvíře lepší, ALE ne pro planetu. Masožravá zvířata chovaná ve velkém množství umocňují problém, který jsem nastínila v článku Bez masa pro udržitelnost. A to vlivem rostoucí poptávky po krmné sóje na rychlost kácení deštných pralesů v Amazonii. Krmivo pro zvířata se také vyrábí z masa zvířat, které byly krmeny sójou pěstovanou na plantážích vykáceného deštného pralesa. V USA dokonce vliv krmení psů a koček vyčíslili, údajně se jedná o 20-30 % celkového environmentálního dopadu amerického masného průmyslu.

Kromě odpadů jsem do tabulky zahrnula i spotřebu elektrické energie a aspekt exotičnosti tvora, jako potenciální problém s uhlíkovou stopou samotného živočicha, o podmínkách přepravy nemluvě. Čím delší vzdálenost zvíře urazilo, aby se ocitlo na pospas novému „pánovi“ (kterého by v přírodě nechtělo, ani nepotřebovalo), tím více potřebuje upravit zdejší poměry, aby vyhovovaly jeho potřebám (zejména u plazů a obojživelníků) – mám na mysli UV světlo, vyšší vlhkost atd. Při nákupu mazlíčka se vždy informujte, zda se jedná o dovoz z přírody, či uměle odchované.

Od obecných rad ke konkrétním specifikům jednotlivých druhů mazlíčků

S velikostí rostou nároky

Na velikosti zvířete záleží. Jiné množství odpadu a spotřebu krmiv má ara, andulka, border kólie, bišonek, anakonda nebo pagekon řasnatý.  Čím větší tvor, tím větší nároky na prostor, množství stravy a přirozeně pak množství odpadu z podestýlky. Když při výběru domácího mazlíčka dáte přednost menším, snížíte tím i vliv chovu na životní prostředí.

Psi

Největší redukce odpadů ze stravy docílíte, když budete krmivo pro své psy kupovat v bezobalových prodejnách. V pražské prodejně DOGG si můžete vybrat z několika druhů bezobalového suchého krmiva, koupit bezobalově mražené, sušené maso a mnoho potravinových doplňků. Zaujala mě krmiva obsahující protein ze cvrčků, který je kvalitní a vliv jeho výroby na životní prostředí je ve srovnání s proteiny z hospodářských zvířat naprosto zanedbatelný.

Sbírání psích výkalů považuji za samozřejmost. Možná se i to někomu zdá zbytečné, když jsou psí výkaly biologicky rozložitelné, ALE zejména v městském prostředí naprosto nezbytné vzhledem k  počtu psů, kterých je jenom v hlavním městě registrovaných více než 90 tisíc. Představa, že každý den po městě přibude 90 tisíc psích výkalů, je naprosto děsivá a nezvladatelná. Když navíc uvážíte dobu rozkladu psího výkalu a jeho potenciál být zdrojem patogenních organismů, tak dává smysl sbírat i v přírodě.  

Když už sbíráte, má smysl sbírat do kompostovatelného obalu? A tím myslím nejen sáčky z recyklovaného papíru, které leckde městské části k tomuto účelu nabízí, ale zejména kompostovatelné bioplastové sáčky, které koupíte v chovatelských potřebách. Na tuto otázku nemám jednoznačnou odpověď. I když je představa kompostovatelného bioplastu na první pohled lákavou možností, tak testy ukazují, že zejména sáčky z kukuřičného škrobu (PLA) jsou kompostovatelné jen za specifických, v přírodě nedosažitelných podmínek. Výkaly v kompostovatelném obalu stejně vyhodíte do směsného odpadu. Já bych pro tento účel žádné speciální pytlíky nekupovala a prostě spotřebovávala jakékoliv obaly, které doma vyhazujete – například papírové sáčky od potravin (mouky, cukru apod.).

Pokud máte zahradu, tak si můžete pořídit, nebo vyrobit kompostér psích výkalů a zbavíte se vyhazování psích exkrementů do směsného odpadu jednou provždy! Jestli se odvážíte do kompostéru házet kompostovatelné sáčky z bioplastu, tak mi rozhodně napište – moc mě zajímá, jestli se opravdu rozloží.

Kočky

Určitě je vhodnější kupovat krmivo v kovovém obalu (pokud ho vytřídíte do kovů) než kapsičky ze směsného materiálu, které nikdo nezrecykluje a odpadu z nich je mnoho. U suchého krmiva o hmotnosti 750 g je množství odpadu 17 g, sice má recyklační značku 7, což lze vhodit do plastů, ale recyklovatelnost takových obalů je nízká.

Kočky jsou často vybíravé – suché kočičí krmivo mi kočky odmítají žrát, pokud je moc dlouho otevřené. Dále se jim jakákoliv značka krmiva „přejí“, pokud dostávají po nějakou dobu. Pozor také na skladování kočičích krmiv v plechu, nepoužité krmivo je lepší přendat do skleněné misky, aby od kovu nechytlo pachuť, pak by ho Vaše kočky již nemusely chtít žrát. 

V obchodě DOGG lze překvapivě koupit i krmivo pro kočky, já jsem si pro testování koupila téměř celou kočičí nabídku a zatím se kočky jen spokojeně olizují. Nakoupila jsem české krmivo Hundebar ve vratném obalu, granule na váhu a sušené šproty.

Stelivo pro kočky

Spotřeba kočkolitu je u nás odhadována na 30 000 tun za rok, to mi zní jako velký potenciál pro redukci odpadu, co myslíte?

Řešení je přitom snadné – používat kompostovatelné stelivo, které je možné buď spláchnout do toalety (ideálně po své potřebě), nebo hrudky od moči dávat do domácího kompostu. Pozor však na dostatečnou vlhkost kompostu, když bude stelivo suché, tak Vaše žížaly skončí potrhané od hydrofilních kousků kočkolitu, totéž platí u vermikompostéru, kam se kočkolit vůbec nedoporučuje dávat (mohu z vlastní zkušenosti varovat). Oddělené výkaly vyhazujte do směsného odpadu, nebo do toalety. Do popelnice na bioodpad žádné použité stelivo nepatří, jelikož průmyslové kompostárny v ČR nemají dostatečné teplotní podmínky pro normovanou hygienizaci, tedy zneškodnění zárodků chorob.

Nabídka steliv z přírodních materiálů je velmi široká. Většina má recyklovaný, recyklovatelný obal, a vlastně i kompostovatelný. Za všechny uvedu například:

• Cat step ze sojové vlákniny a odpadní drti (287,- Kč/12 l)
• Bed cell z celulózového vlákna a přírodního absorbentu zápachu (144,- Kč/10 l)
• Asan Pet je papírové z recyklovaného papíru (415,- Kč/45 l)
• JRS cat´s best je 100% dřevo ze zbytků po kácení (512,- Kč/40 l)

Sama téměř 10 let používám posledně uvedené stelivo a kromě již zmíněných potrhaných žížal jsem s ním neměla problémy. Mám srovnání s minerálním (bentonitovým) stelivem a dřevěné je mnohem voňavější i praktičtější.

V tabulce u koček uvádím lov zvířat, je načase vysvětlit proč.

Chovem koček (šelem) vnáší člověk nerovnováhu do přírody. Zejména jde o velký počet koček, které mohou pobývat venku a nepřirozeně ovlivňovat stavy hlodavců, ptáků, žabek a dalších drobných živočichů. Britské odhady o počtu usmrcených zvířat čítají 100 milionů kusů ročně, v USA venkovní kočky uloví miliardy malých zvířat za rok.

Hlodavci

Čím větší hlodavec je, tím častěji se musí vyměňovat podestýlka a přijde mi, že jsou i „žravější“. Mám doma srovnání chovu morčat a plšíků afrických (drobných veverce podobných hlodavců, kteří se živí ořechy, plody a červy). Zatímco morčatům je třeba podestýlku měnit 1x za týden, nebo alespoň jim vyčistit toaletu, tak plšíci vydrží bez problémů i 2 měsíce bez zásahu. Morčata jsou pořád hladová a spořádají opravdu úctyhodné množství potravy, na druhou stranu plšíkům leckdy stačí pár červů a oříšků za týden, takže odpadu je z nich minimálně. 

Snažím se chovat morčata udržitelně. Seno na krmení morčat mi nosí rodina ze zahrady a také morčata „posečou“ trávu z celé mé zahrádky, takže vůbec nepoužívám sekačku na trávu. Dále morčata spořádají většinu odřezků z kuchyně. Dokonce bych řekla, že jsou i méně vybíravá než žížaly (jídlo se jim nemusí krájet a zvládnou i slupky od brambor) a ve svém e-booku je doporučuji na zpracování bioodpadu. Další část jídelníčku jim tvoří zelené natě z obchodů, které by se jinak vyhodily – morčata je zpracují beze zbytku. Kdybych nemusela kupovat steliva a v zimě seno, tak bych řekla, že morčata mají vlastně pozitivní vliv na ŽP – zpracovávají odpad a vyrábí hnojivo.

Kupování sena přes zimní období mě vytáčí, jelikož je těžké sehnat jinak než v plastovém pytli. Zvažuji dovoz balíku sena od nějakého zemědělce.

Když kupuji steliva, tak vybírám ty, které jsou balené do recyklovaného papíru – a jsou ze dřeva, které mohu kompletně kompostovat. Kombinace zpracovaných rostlinných zbytků a trav spolu s dřevěnými pilinami dává kompostu správný poměr C:N. A na mém vyvýšeném záhonku, kde kompost využívám, vše krásně roste a bují.

Bezobratlí

Obecně jde o malé živočichy, které nemají vysoké nároky na prostor, vybavení a péči. Zkušenosti mám s listu podobnou lupenitkou, která se živí listy ostružiníku. Kromě rosení nevyžaduje prakticky žádnou péči a produkuje minimální odpad.

Plazi a další terarijní exoti

Některý krmný hmyz (červy, šváby, myši) lze v terarijních burzách nakoupit do vlastních nádob. Vystačíte si tak s jednou, či dvěma krabičkami. Horší je to u skákavého hmyzu (cvrčci, sarančata), který z pochopitelných praktických důvodů je již v plastových krabičkách připraven.  Já kupuji v chovatelských potřebách a plastové krabičky vracím k opětovnému naplnění. Chovatelé cvrčků a sarančat mají využití pro plata od vajec – na každé terarijní burze jsou za donesená plata vděční. 

U plazů jsou často výkaly sbírány z ubikace a není tak měněna celá podestýlka příliš často (například jen jednou ročně). Použitou podestýlku lze využít většinou na zahradě.

Rybičky – bez plastu je nekoupíte

V akvaristických burzách lze nakoupit krmivo do vlastních obalů, a to i suché, tak živé. 

Při nákupu rybiček, a akvarijních rostlin se nevyhnete použití igelitových sáčků. Sáčky na prodej rybiček jsou velmi pevné a odolné, doporučuji používat dále. Já v nich například prodávám rostliny, které mi v akváriu přerostou. Nebo lze tento typ pytlíku použít i jako vložka do přírodních obalů na květináče (ratan, banánový list, dřevo apod.).

Udržitelnost akvária jako takového záleží na mnoha faktorech. Spotřeba vody – teoreticky roste s velikostí akvária, záleží však i na množství ryb, množství rostlin, stáří, typu a stavu akvária. Obecně je doporučováno měnit jednou za týden 1/3 akvarijní vody, ale low-tech akvaristé doporučují vodu jen doplňovat a velké výměny provádět výjimečně. 

V tabulce na začátku článku jsem uvedla rybičky jako náročný druh na elektrickou energii. Jde zejména o nepřetržitý provoz filtrace vody, dále svícení, topení, a u některých akvárií i oběh CO2.

Umím si představit i energeticky úsporné akvárium, které potřebuje “jen“ svícení. Bylo by to akvárium rostlinné pouze s krevetkami, případně s velmi malým množstvím rybek, aby všechny vyprodukované dusíkaté látky spotřebovaly rostliny jako hnojivo.  

Ze všech možných příkladů je zřejmé, že udržitelnost chovu domácích mazlíčků je v rukou chovatele.

Author:

WASTEmANKA

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

 

Článek Jak chovat domácí mazlíčky udržitelně se nejdříve objevil na Zerowasters.