Kateřina Hulínová, Autor na Zerowasters

Udržitelné certifikace

Kateřina Hulínová — Fri, 09 Jul 2021 15:46:43 +0000

Najít udržitelné oblečení není v dnešní době žádný problém. Stačí zamířit do nejbližšího nákupního centra a prakticky v jakémkoliv vybraném módním řetězci zapojit své primární instinkty, které nám umožňují, s přesností jestřábovi vlastní, zacílit na zelené cedulky. Pak už si stačí jen vybrat, zaplatit a spokojeně odejít v blaženosti… akorát, že toto není realita.

Problém není v tom, že by prakticky v každém obchodě neexistoval výběr udržitelných kolekcí plných organické bavlny, recyklovaných vláken nebo odpadů z oceánů, ale zda celý výrobní řetězec opravdu odpovídá visačce. Jinými slovy: „Udržitelný“ či udržitelný – to je, oč tu běží.

Eko praktiky se pro řadu korporací bohužel nestaly prostředky pro záchranu planety, ale hlavně prostředkem, jak si udržet zákazníky, kteří odcházejí za zodpovědnějšími alternativami. A je to právě greenwashing, který dělá (nejen) udržitelnou módu nesrozumitelnou, nedůvěryhodnou a matoucí.

Co je greenwashing: Aktivity fiirmy nebo organizace, které záměrně vyvolávají dojem, environmentální zodpovědnosti, přestože reálná činnost společnosti životnímu prostředí ubližuje.

Existuje však způsob, jak se v tom neutopit pokaždé, když si chcete koupit nové ponožky. Textilní certifikace vám mohou být kompasem, který vás nasměruje a ledacos vám řekne o dané značce. Záleží, ale co od certifikace očekáváte. Neexistuje totiž jednotná shoda na tom, co je etické a co je udržitelné. Z toho důvodu můžeme textilní certifikáty rozdělit do čtyř kategorií podle toho, jaký je jejich hlavní směr: Pracovní a sociální podmínky, environmentalismus, dobré podmínky pro život zvířat a holistický přístup.

Předtím, než uvedu přehled těch nejdůležitějších a nejznámějších certifikací, tady jsou tři pojmy, ve který je dobré udělat si jasno:

1. Standard

Standard je technické měřítko nebo rámec, který byl vyvinut skupinou expertů. Existují povinné standardy a dobrovolné standardy. Ty dobrovolné existují pro celou škálu odvětví a liší se reputací i efektivností. Často zahrnují tato kritéria: management kvality, společenskou odpovědnost & etické praktiky nebo také environmentální management & udržitelnost.

2. Fungování v souladu se standardem

Pokud chce značka převzít dobrovolný standard, stačí jí pouze operovat v souladu s jeho nastavenými kritérii. Není potřeba převzít žádnou certifikaci. Prakticky stačí prohlašovat, že standard dodržují. Nemusí to být nutně známkou nekalých praktik. Tento postup je typický pro malé značky, pro které je certifikace často cenově nedostupná a někdy i administrativně náročná. Pokud budete ostražití, rozpoznáte jednoduše, zda se jedná o zodpovědnou společnost nebo ne. Vodítkem může být například právě i její velikost.

3. Certifikace

Pro získání certifikace je nutné projít certifikačním procesem, kdy zmocněnec dané organizace ověří, že společnost opravdu funguje v souladu s příslušnými standardy. Pokud vše proběhlo úspěšně, auditor vystaví potvrzení o úspěšném absolvování. Jedná se tedy o závazný proces, kdy dodržování standardů ověří zástupci příslušné organizace.

5 CERTIFIKACÍ, KTERÉ BYSTE NEMĚLI PŘEHLÉDNOUT

FAIRTRADE

Fairtrade asi nejčastěji znáte z balíčků kávy nebo čokolády. Tato organizace se však zaměřuje na řadu odvětví. Mimo jiné pod značkou najdete standardy Fairtrade Cotton a Fairtrade Textile Standard. Cílem je zajistit především lepší platy a pracovní podmínky zaměstnancům a také snaha přimět firmy, aby se zavázaly k férovým podmínkám obchodu. Certifikaci mohou získat jak dodavatelé, tak prodejci. Značka Fairtrade vám proto napoví nejen jak bylo oblečení vyrobeno, ale také kdo je firma, která jej prodává.

OEKO-TEX®

Organizace OEKO-TEX® se specializuje na textilní průmysl. Zaměřuje se nejen na udržitelnost, ale také na zodpovědnou výrobu nebo škodlivost látek, které se mohou v textiliích vyskytovat a mají potenciál poškodit naše zdraví. Ve svém portfoliu má několik různých standardů. Často se můžete setkat s označením STANDARD 100 by OEKO-TEX®, které potvrzuje, že daný výrobek je pro nás bezpečný a byl testován na nežádoucí látky. MADE IN GREEN by OEKO-TEX® pak navíc k tomuto kritériu ještě zaručuje, že bylo oblečení vyrobeno udržitelně a za etických pracovních podmínek. Dávejte si však pozor, například DETOX TO ZERO by OEKO-TEX® není certifikací nýbrž nástrojem k analýze, optimalizaci a monitoringu chemického managementu a kvality odpadní vody. Tam, kde se vyskytuje název organizace ještě nutně nemusí být certifikace.

GOTS

Certifikace GOTS (Global Organic Textile Standard) staví do popředí ekologické zemědělství a proto se zaměřuje především na organické textilie. To znamená pěstování bez toxických látek, trvalých pesticidů nebo syntetických hnojiv či geneticky modifikovaných organismů. Nezapomínají však také na férové pracovní podmínky nebo standardy pro šetrné hospodaření se zvířaty. Certifikace vždy zahrnuje celý řetězec od pěstování surovin, výrobu, až po firmu, které oblečení prodává pod svou značkou. Organizace také uvádí, že se nelze hlásit k jejich standardům bez platné certifikace.

BLUE SIGN

Bluesign je jedním z holistický přístupů, který se snaží ověřit, že při výrobě byly zdroje čerpány zodpovědně a zpracování mělo co nejmenší možný dopad na lidi i životní prostředí. Produkty s certifikací Bluesign musí splňovat alespoň 90 % bluesign® APPROVED textiles (certifikace textilií) a 30 % bluesign® APPROVED accessories (certifikace komponentů). Podle bluesign® CRITERIA se podmínky certifikace vztahují také na výrobce i společnost prodávající oblečení pod svou značkou.

RESPONSIBLE WOOL STANDARD

Responsible Wool Standard je příkladem certifikace, která se zaměřuje na dobré podmínky pro život zvířat. Konkrétně na ochranu ovcí a půdy na které se pasou. Certifikace obvykle začíná u farmářů a končí u oděvní značky.

FAIR WEAR

Fair Wear Foundation nevydává certifikace, které by zaručovaly dodržování jejích standardů a jak sami píší, není to jejich cílem. Organizace se snaží spolupracovat s firmami a továrnami na vylepšení pracovních podmínek v textilním odvětví.

Author:

Kateřina Hulínová

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Udržitelné certifikace se nejdříve objevil na Zerowasters.

Není dobrého textilního průmyslu

Kateřina Hulínová — Sun, 09 May 2021 20:38:55 +0000

Módní průmysl se v posledních několika dekádách vymknul kontrole. O tom, že to není žádná pohádka, ale spíše pořádné inferno už zaslechl zvěsti snad každý v tomhle začarovaném království za devatero otrávenými řekami a devatero vykořisťovanými zeměmi. A zatímco ďábel nabízí spásná řešení v podobě udržitelných kolekcí a malých férových značek, i nadále u toho nosí Pradu, jen má na podrážce zelenou nálepku.

Textilní a obuvnický průmysl je zodpovědný za 10 % veškeré světové produkce CO2 – to je jako všechny mezinárodní lety a lodní doprava dohromady. Dlouho se věřilo, že je druhým největším znečišťovatelem na planetě. Není se čemu divit, když podle odhadů oblečení během výrobní fáze několikrát procestuje celý svět (každá část manufaktury probíhá v jiné zemi). Pravda je, že produkce skleníkových plynů je v tomto odvětví nezanedbatelná. Ale také je potřeba si uvědomit, že to není jediný problém. Tenhle svět, ve kterém se mění trendy asi tak rychle jako ponožky, je z pohledu dopadu na životní prostředí komplikovaný od semínka až po kontejner.

Fast fashion je označení pro zboží produkce masového charakteru, které se rychle střídá v prodejnách. Tento způsob umožňuje zákazníkovi nabídnout širší výběr v průběhu jednoho módního cyklu. (Bickle, c2011)

Výroba levného oblečení je v podstatě závislá na dvou materiálech – bavlna a polyester.

Bavlna má na trhu s látkami podíl okolo 23 % a polyester tvoří zhruba 52 % (zdroj). Na zavlažování jednoho kilogramu bavlny, je potřeba průměrně 10 000 litrů vody, což je dostatek vody pro jednoho člověka na 10 let. Z toho asi 2 700 litrů je pak použito na jedno bavlněné tričko. K produkci polyesteru, pokud pomineme další energetické výdaje, je ročně využito asi 70 milionů barelů ropy (Muthu, S.S. ed., 2020. Environmental footprints of recycled polyester. Springer Singapore).

Kromě toho musíme u produkce oblečení počítat ještě s pesticidy, znečišťování vodních toků odpadními látkami z barvení, špatnými pracovními podmínkami a nízkými platy atd.

Tím, že se daný produkt dostane do našich skříní, ale jeho environmentální dopad nekončí. Svoji ekologickou stopu má také mechanické praní a sušení. Uhlíková stopa se pohybuje od 0.6 kg do 3.3 kg (jako ujet 3 až 18 km autem ) na jednu pračku v závislosti na teplotě vody a způsobu vysoušení (na vzduchu vs. v sušičce). Při použití konvenčních pracích prostředků pak dochází ke znečišťování podzemní vody nebezpečnými chemikáliemi a hrozí nám také alergická reakce spolu s podrážděním kůže. Při praní syntetického prádla se ke všemu uvolňují mikroplasty (nejen doma, ale už i při výrobě). A právě oblečení je hlavním zdrojem těchto miniaturních částeček v oceánech. Mikroplasty se nacházejí také v pitné vodě z které se dostávají i do našich těl.

A nakonec, když spotřebitele daný kousek omrzí nebo mu už nesedí, jednoduše jej vyhodí do směsného odpadu, kde končí až 97 % textilních výrobků v České republice. Místo recyklace tak skončí na skládce.

Přestože máme pocit, že nemůžeme ovlivnit spotřebu vody k pěstování bavlny a kolik kolekcí ročně velké značky vypustí, můžeme si vybrat, jak se k módnímu průmyslu postavíme a jakou spotřebitelskou volbu uděláme. Není to jen o tom, zda upřednostníme organickou bavlnu, která potřebuje na svou výrobu méně vody i pesticidů, před tou konvenční, ale také zda si tričko z ní koupíme od velké korporace, malé značky nebo zda raději upřednostníme něco z druhé ruky a celkově snížíme naši spotřebu oblečení. Protože na každý nově vyrobený kus, ať už zelený nebo fast fashion, jsou nutné další zdroje – 20 000 litrů nebo 640 litrů vody je rozdíl, ale také to může být nula energie i utrpení. Proto není dobrého textilního průmyslu, je jen dobrých lidí. Na konci dne je udržitelná smlouva s ďáblem přece jen pořád smlouva s ďáblem.

Tento článek nemá zrovna dobrý konec, ale neztrácejte hlavu, je prvním dílem seriálu o udržitelné módě, kde s každým rozlousknutým oříškem budeme blíže udržitelnému šatníku.

PŘEČTI SI, JAK SE O OBLEČENÍ STARAT:

Gastronomický paradox: Proč na českých akcích jíme „mrtvé“ jídlo z druhého konce světa?

Když se řekne ekologie na eventu, většina organizátorů skončí u třídění kelímků. Skutečný „tichý zabiják“ klimatu se ale skrývá přímo…

Author:

Kateřina Hulínová

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Není dobrého textilního průmyslu se nejdříve objevil na Zerowasters.