životní styl Archivy - Zerowasters

Minimalistická výzva

Anna Sladká — Tue, 31 Aug 2021 20:00:35 +0000

Také máte za sebou hektičtější období, kdy na nějaký větší úklid nebo přebírání skříní nebyl čas? Taky na vás už šatník volá, že už nutně potřebuje přebrat, protože praská ve švech, ale nositelného je tam pomálu? Roční období běží snad stejně rychle jako ručičky na hodinách. Možná je právě čas se trochu zastavit a porozhlédnout se, jestli doma není něco, bez čeho by se nám žilo líp.

A pokud jste odvážní a chcete do toho jít naplno, pojďme si říct něco víc o minimalistické výzvě, kterou jsme naťukli už v minulém článku. Říká se tomu “minimalistic game” (minimalistická hra), ale já to radši nazývám minimalistickou výzvou, protože to výzva rozhodně je a největším soupeřem sami sobě stejně budete vy sami. Poprvé jsem o ní slyšela v podcastu The Minimalists a docela se pro to nadchla. A protože na začátku září vždy probíhá Týden bez odpadu, kdy jindy než teď se do ní pustit?

Jde o to, že každý den ze své domácnosti vyřadíte tolik věcí, kolikátého je den v měsíci. Takže prvního (září) jednu věc. Druhého dvě věci. Třetího tři. … Patnáctého patnáct věcí a dvacátého osmého věcí dvacet osm. Až do jednatřicátého. A tak jsem to spočítala. Čtyři sta devadesát šest. Ano, 496. To je výsledek součtu 1+2+3+4+5+…+27+28+29+30+31.

My se do naší první minimalistické výzvy opřeli už v květnu 2018 a tehdy se můj muž obával, aby nám doma vůbec něco zůstalo. Ale vy se bát nemusíte, protože pokud nejste kovaný minimalista, “něco” doma určitě najdete. Já už to zažila a dám vám pár tipů, které vám pomůžou.

Rozhodněte se vyřadit zbytečnosti, bez kterých se vám bude žít lépe.

Za zbytečnosti považuji věci, které:

již neplní svoji funkci;
plní svou funkci, ale nejsou potřeba;
se možná někdy na něco budou hodit, ale skoro nikdy se na nic nehodí;
mi nedělají radost nebo mě dokonce svou existencí obtěžují.

Zaměřte se postupně na všechny oblasti vaší domácnosti.

Můžete na to jít více způsoby – po místnostech (jednotlivých skříních) nebo po kategoriích (i když jsou roztahané v různých místnostech). My šli po skříních, ale kategorie by byly v něčem snazší. Až půjde do tuhého, hodně věcí najdete třeba ve skříni s doklady nebo ve sklepě. A pokud máte garáž a nebo půdu, jste úplně za vodou a můžete pokračovat i v říjnu.

Vyřazujte kdykoliv máte náladu a nenechte se omezovat čísly.

Jelikož je výzva postavená tak, že v začátcích, kdy jste nejvíce namotivovaní, se má vyřazovat nejméně věcí za den, doporučuji se těchto čísel nedržet. Prostě začněte, vemte si papír a zaznamenávejte si, kolik jste toho vyřadili. Jakýkoliv náskok je vítaný, což poznáte nejdéle v polovině měsíce, kdy čísla rapidně stoupají.

Nevyřazujte to, čeho se zbavit nechcete.

Protože takové věci prostě jsou a myslím, že je v pořádku si je nechat. Hlavně tedy pokud vám dělají radost. Já rozhodně nejsem minimalista v kytkách, fotkách, černobílých pohledech, které sbírám, a keramických a jiných výtvorech. A je to v pořádku. Dovolte si to taky.

Věcí se zbavujte chytře

Zdaleka ne všechno by totiž mělo skončit v popelnici. Možná se budeme opakovat, ale zrovna v tomhle to není nikdy na škodu.

Nabídněte lidem ve svém okolí – vyřazené věci nabídněte lidem, které znáte, protože si myslíte, že by je třeba rádi využili. Není lepší pocit, než se zbavit něčeho, co pro vás už nemá hodnotu, a zároveň tím udělat radost někomu, koho máte rádi.
Prodejte – zachovalé oblečení nebo vybavení domácnosti. Nejsnáze věci prodáte online na sociálních sítích nebo na online bazarech.
Vyměňte – výměna (neboli swap) je poslední dobou velmi rozšířený způsob, jak se zbavit zachovalého oblečení a doplňků do domácnosti, které již nepotřebujete. Něco přinesete, něco jiného si zase odnesete. Swapy se konají v online i offline světě – ty pražské jsou tady.
Darujte – darujte například sklenice do obchodu Bezobalu, kde je využijí zákazníci, kteří si zapomněli přinést vlastní obal. Darovat lze taky na charitu. Darovat můžete cokoliv, kdykoliv a komukoliv – jedinou podmínkou je, že o to daný člověk/organizace stojí.
Vraťte – vrátit můžete věci, které jste si půjčili a nějak u vás doma zůstaly déle, než bylo původně v plánu. Vrací se také prošlé léky do lékárny. A samozřejmě – lahve od piva.
Recyklujte – věci můžete zrecyklovat sami tím, že je použijete znovu pro jiný účel (třeba osázíte starou litinovou pánev skalkou) a nebo vytřídíte do recyklovaného odpadu (papír, plast, kov, sklo, textil, elektro, …).
Zkompostujte – pokud vám přes dovolenou nepřežila nějaká kytka, šup s ní na kompost.
Vyhoďte – vyhazujte jen věci, se kterými nemůžete udělat nic z předchozích sedmi bodů.

Zbavujte se věcí postupně a na zbytek si stanovte termín, přes který nejede vlak.

Zbavit se vyřazených věcí brzy (a opravdu se jich zbavit!) je největší úskalí celé výzvy. Jelikož věci nepůjdete jednoduše vyhodit do popelnice, chvíli to trvá. Zkuste se tedy věcí zbavovat postupně už během výzvy (pomůže vám, když budete věci vyřazovat po jednotlivých kategoriích). Rozhodně si také stanovte termín, do kterého musí být všechny vyřazené věci pryč. Třeba 10. den následujícího měsíce. Nebo konec následujícího měsíce. Ale buďte skálopevní a dodržte ho.

Nejhorší, co se vám může stát je, když vás krabice nebo taška u dveří začne rozčilovat a zase ji schováte do nějaké skříně.

Pokud si opravdu myslíte, že 496 věcí k vyřazení doma nenajdete, nebo to chcete vzít víc zlehka, zahrajte si během vyřazování onu minimalistickou hru. Vyzvěte kamarády nebo rodinu (žíjící v jiné domácnosti) a zkuste, který z vás se ve vyřazování dostane v kalendáři dál. V téhle hře je vítěz každý.

Author:

Anna Sladká

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Minimalistická výzva se nejdříve objevil na Zerowasters.

Udržitelné certifikace

Kateřina Janovská — Fri, 09 Jul 2021 15:46:43 +0000

Najít udržitelné oblečení není v dnešní době žádný problém. Stačí zamířit do nejbližšího nákupního centra a prakticky v jakémkoliv vybraném módním řetězci zapojit své primární instinkty, které nám umožňují, s přesností jestřábovi vlastní, zacílit na zelené cedulky. Pak už si stačí jen vybrat, zaplatit a spokojeně odejít v blaženosti… akorát, že toto není realita.

Problém není v tom, že by prakticky v každém obchodě neexistoval výběr udržitelných kolekcí plných organické bavlny, recyklovaných vláken nebo odpadů z oceánů, ale zda celý výrobní řetězec opravdu odpovídá visačce. Jinými slovy: „Udržitelný“ či udržitelný – to je, oč tu běží.

Eko praktiky se pro řadu korporací bohužel nestaly prostředky pro záchranu planety, ale hlavně prostředkem, jak si udržet zákazníky, kteří odcházejí za zodpovědnějšími alternativami. A je to právě greenwashing, který dělá (nejen) udržitelnou módu nesrozumitelnou, nedůvěryhodnou a matoucí.

Co je greenwashing: Aktivity fiirmy nebo organizace, které záměrně vyvolávají dojem, environmentální zodpovědnosti, přestože reálná činnost společnosti životnímu prostředí ubližuje.

Existuje však způsob, jak se v tom neutopit pokaždé, když si chcete koupit nové ponožky. Textilní certifikace vám mohou být kompasem, který vás nasměruje a ledacos vám řekne o dané značce. Záleží, ale co od certifikace očekáváte. Neexistuje totiž jednotná shoda na tom, co je etické a co je udržitelné. Z toho důvodu můžeme textilní certifikáty rozdělit do čtyř kategorií podle toho, jaký je jejich hlavní směr: Pracovní a sociální podmínky, environmentalismus, dobré podmínky pro život zvířat a holistický přístup.

Předtím, než uvedu přehled těch nejdůležitějších a nejznámějších certifikací, tady jsou tři pojmy, ve který je dobré udělat si jasno:

1. Standard

Standard je technické měřítko nebo rámec, který byl vyvinut skupinou expertů. Existují povinné standardy a dobrovolné standardy. Ty dobrovolné existují pro celou škálu odvětví a liší se reputací i efektivností. Často zahrnují tato kritéria: management kvality, společenskou odpovědnost & etické praktiky nebo také environmentální management & udržitelnost.

2. Fungování v souladu se standardem

Pokud chce značka převzít dobrovolný standard, stačí jí pouze operovat v souladu s jeho nastavenými kritérii. Není potřeba převzít žádnou certifikaci. Prakticky stačí prohlašovat, že standard dodržují. Nemusí to být nutně známkou nekalých praktik. Tento postup je typický pro malé značky, pro které je certifikace často cenově nedostupná a někdy i administrativně náročná. Pokud budete ostražití, rozpoznáte jednoduše, zda se jedná o zodpovědnou společnost nebo ne. Vodítkem může být například právě i její velikost.

3. Certifikace

Pro získání certifikace je nutné projít certifikačním procesem, kdy zmocněnec dané organizace ověří, že společnost opravdu funguje v souladu s příslušnými standardy. Pokud vše proběhlo úspěšně, auditor vystaví potvrzení o úspěšném absolvování. Jedná se tedy o závazný proces, kdy dodržování standardů ověří zástupci příslušné organizace.

5 CERTIFIKACÍ, KTERÉ BYSTE NEMĚLI PŘEHLÉDNOUT

FAIRTRADE

Fairtrade asi nejčastěji znáte z balíčků kávy nebo čokolády. Tato organizace se však zaměřuje na řadu odvětví. Mimo jiné pod značkou najdete standardy Fairtrade Cotton a Fairtrade Textile Standard. Cílem je zajistit především lepší platy a pracovní podmínky zaměstnancům a také snaha přimět firmy, aby se zavázaly k férovým podmínkám obchodu. Certifikaci mohou získat jak dodavatelé, tak prodejci. Značka Fairtrade vám proto napoví nejen jak bylo oblečení vyrobeno, ale také kdo je firma, která jej prodává.

OEKO-TEX®

Organizace OEKO-TEX® se specializuje na textilní průmysl. Zaměřuje se nejen na udržitelnost, ale také na zodpovědnou výrobu nebo škodlivost látek, které se mohou v textiliích vyskytovat a mají potenciál poškodit naše zdraví. Ve svém portfoliu má několik různých standardů. Často se můžete setkat s označením STANDARD 100 by OEKO-TEX®, které potvrzuje, že daný výrobek je pro nás bezpečný a byl testován na nežádoucí látky. MADE IN GREEN by OEKO-TEX® pak navíc k tomuto kritériu ještě zaručuje, že bylo oblečení vyrobeno udržitelně a za etických pracovních podmínek. Dávejte si však pozor, například DETOX TO ZERO by OEKO-TEX® není certifikací nýbrž nástrojem k analýze, optimalizaci a monitoringu chemického managementu a kvality odpadní vody. Tam, kde se vyskytuje název organizace ještě nutně nemusí být certifikace.

GOTS

Certifikace GOTS (Global Organic Textile Standard) staví do popředí ekologické zemědělství a proto se zaměřuje především na organické textilie. To znamená pěstování bez toxických látek, trvalých pesticidů nebo syntetických hnojiv či geneticky modifikovaných organismů. Nezapomínají však také na férové pracovní podmínky nebo standardy pro šetrné hospodaření se zvířaty. Certifikace vždy zahrnuje celý řetězec od pěstování surovin, výrobu, až po firmu, které oblečení prodává pod svou značkou. Organizace také uvádí, že se nelze hlásit k jejich standardům bez platné certifikace.

BLUE SIGN

Bluesign je jedním z holistický přístupů, který se snaží ověřit, že při výrobě byly zdroje čerpány zodpovědně a zpracování mělo co nejmenší možný dopad na lidi i životní prostředí. Produkty s certifikací Bluesign musí splňovat alespoň 90 % bluesign® APPROVED textiles (certifikace textilií) a 30 % bluesign® APPROVED accessories (certifikace komponentů). Podle bluesign® CRITERIA se podmínky certifikace vztahují také na výrobce i společnost prodávající oblečení pod svou značkou.

RESPONSIBLE WOOL STANDARD

Responsible Wool Standard je příkladem certifikace, která se zaměřuje na dobré podmínky pro život zvířat. Konkrétně na ochranu ovcí a půdy na které se pasou. Certifikace obvykle začíná u farmářů a končí u oděvní značky.

FAIR WEAR

Fair Wear Foundation nevydává certifikace, které by zaručovaly dodržování jejích standardů a jak sami píší, není to jejich cílem. Organizace se snaží spolupracovat s firmami a továrnami na vylepšení pracovních podmínek v textilním odvětví.

Author:

Kateřina Janovská

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Udržitelné certifikace se nejdříve objevil na Zerowasters.

Kde pořizovat použité a proč

Amálie Knotová — Mon, 28 Jun 2021 12:22:10 +0000

Dříve byly věci z druhé ruky neoblíbené a člověk se pomalu bál přiznat, kde danou věc sehnal. Dnes je to životní styl, zábava při hledání a získávání jedinečných kusů, i vědomí vlastní zodpovědnosti k planetě. Víc lidí, víc věcí, víc odpadu. Začarovaný kruh, ze kterého se uvědomělí lidé snaží svým odpovědným výběrem dostat.

Kde pořizovat

Pro nové věci se chodí do obchodu. Pro použité se chodí, kam vás nohy zavedou. Sekáče, blešáky, bazary, swapy, nábytkové banky, re-use centra, charitativní obchody, online platformy, po rodině, po kamarádech, u popelnic, u kontejnerů a mohla bych tu být s vyjmenováváním až do zítra. Každý si může vybrat, jaká forma zisku použitých věcí se mu zamlouvá.

Moje proč

Já třeba velmi ráda získávám oblečení z druhé ruky. Po kamarádkách. Po influencerkách, které své kousky prodávají na sociálních sítích. Miluji charitativní akce a obchody. Při koupi udělám radost nejen sobě, ale i někomu, kdo utržené peníze potřebuje. Mezi moje oblíbená místa patří Hvězdný bazar, Moment, Sue Ryder, Cesta Domů nebo akce Kup si karmu. Darované věci se prodají a získané peníze jdou například stárnoucím seniorům, postiženým lidem, nemocným dětem nebo lidem na vozíku.

Proč je použité lepší než nové?

Když se ujmete věci, která už někomu jinému neslouží…

netvoří se odpad, protože věc se nevyhodí.
nespotřebovávají se nové suroviny na výrobu.
dáte nový život věci, která stále slouží.
a to nejlepší nakonec… ušetříte peníze.

Každý má jiné pohnutky, proč si použité věci pořizuje. Všechny jsou ale správné, když vedou ke stejné hodnotě – neždímat naši planetu. A v konečném důsledku i naše peněženky.

Inspirace z našeho týmu

Pořizovat použité je zábava. Užívají si to i členové týmu Bezobalu. Dalo by se až říct, že se předháníme, kdo, co a kde jsme sehnali z druhé ruky. Načerpejte inspiraci z jejich zkušeností.

Majda si zamilovala on-line nakupování. Mezi její nejoblíbenější virtuální místa, kam ráda zabloudí, patří Vinted s oblečením, Marketplace na Facebooku, Sbazar.

„Často volím online variantu, protože mě to nestojí tolik času. Můžu porovnávat. Navíc když sháním něco konkrétního, mám větší šanci to najít,“ pochvaluje si Majda moderní verzi blešáků.

Má taky ráda staré dobré pátrání v charitativních obchodech nebo na klasických blešácích:

„Na druhou stranu offline nakupování mám jako hobby. Strašně mě baví všude možně koukat a čekat, co najdu za skvost. Jsem takový houbař v městský džungli. Taky mě to pak víc motivuje ty věci předělávat. Přesně už vidím, co by z toho mohlo být. Obecně mám prostě ráda věci s příběhem.“

Jirka je především známý pro své úlovky od popelnic. Podle svých slov má moc rád hrabání se v kontejnerech a na sběrných dvorech. Není pomalu den, kdy by něco nepřitáhnul a všichni jsme se nedivili, co dokáže ulovit.

„Přál jsem si nástěnku na stavbu, netrvalo dlouho a dorazila mi k popelnicím před domem,“ popsal jeden ze stovek příběhů.

Kromě toho je Jirka typický český kutil:

„Málo věcí vyhodím, ale taky se snažím málo si jich domů natahat. A pak z toho, co mám, se dá kdeco vyrobit. Také si věci opravuji, a tak mi pak slouží dále.“

Žofka si oblíbila swapy. Název pochází z anglického swap = vyměnit, a je to akce, kde princip spočívá ve směnném obchodu.

„Zrcadlo mám za šaty, knihovnu za odřezky z pokojovek,“ popisuje své úlovky.

Získávání věcí z druhé ruky je pro Žofku zábava, ale má to pro ni i hlubší význam:

„Baví mě věci hledat. Získat něco, co se mi bude fakt líbit a hodit. Nejvíc na světě mě baví ta cirkularita. Že se dá nekupovat si nové věci, a přitom mít všechno co potřebuju.“

Náš druhý Jirka zase sází na minimalismus.

„Snažím mít minimum věcí. Pokud něco potřebuji jen jednou nebo zřídka, půjčuju si to. Dělám to i opačně a věci půjčuju zase já ostatním.“

Vysvětlil, jak praktikuje minimalismus a sdílení, což se skvěle doplňuje.

„Pokud něco potřebuji, snažím se to sehnat z druhé ruky. Oblečení mám z 80 % ze sekáčů. Občas něco najdu u kontejneru, co už jiný člověk nepotřebuje. Potkávám toho celkem hodně. Pokud tu možnost mám, tak ji preferuji. Z druhé ruky mám telefon i laptop,“pochvaluje si Jirka.

Na věci kouká z praktického hlediska a velký výběr v obchodech ho stresuje.

Na domácí potřeby využívá Zuzka nejčastěji širokou rodinnou základnu.

“Babička je naše nejdůslednější minimalistka. Nechává si přísně jen to, co opravdu potřebuje a to se s věkem stále snižuje. Ráda tak dědím pro moji rozrůstající se rodinu kuchyňské potřeby, peří na polštáře nebo třeba zásobu látkových kapesníků. Tetičky chalupa je zase přímo supermarket na sklo a porcelán.”

Když to není v rodině, přichází na řadu bazar/zastavárna nebo blešák. Sama se babičky pravidlem taky řídí a věci posílá dál v lokální swapové skupině na Facebooku, kde věci směňuje za přebytky ovoce, zeleniny ať už čerstvých, nebo zavařených.

Kačka chodí do sekáčů, ovšem doba covidová ji téměř zcela přesunula do online světa.

“Omrknu, vyberu a rovnou si můžu vyzvednout konkrétní věc. Většina našeho vybavení bytu je z Sbazaru nebo Bazoše.”

Smutní, že je z Prahy, kde jsou blešáky nedostupné.

Sekáč je pro Verču naopak příliš zdlouhavý a obvykle nenajde, co potřebuje nebo se jí líbilo.

“Nejvíc nakupuji na Vinted. Mám ale pocit, že všechno máme, tak nakupuju minimálně. Taky tam prodávám, třeba hračky po dětech.”

Bětka nakupování nesnáší. Do obchodů chodí nerada, má pocit že jí nikdy nic není. O to horší jsou pro ni sekáče, kde vybrat správnou velikost je ještě náročnější.

“Mám většinu oblečení od kamarádek. S dřívejší partou spolubydlících jsme měly sdílené šatníky, půjčovali jsme si oblečení navzájem.”

Když už hledá mimo domov, nejvíc využívám Marketplace nebo Vinted. Vždy při tom pečlivě vybírá.

Jana doporučuje organizaci bazárku v rámci mateřské školky, ke které sama přispěla. Nosí tam věci z domácnosti a hlavně oblečení.

“Na bazárku jsem vždycky našla pár věcí, co jsem potřebovala pro děti a nějaký prima kousek i pro sebe. A výtěžek šel na školku.”

Autor:

Amálie Knotová

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Kde pořizovat použité a proč se nejdříve objevil na Zerowasters.

Cestování na lehko

Amálie Knotová — Tue, 15 Jun 2021 13:57:33 +0000

Představa cestovatele se třemi kufry naplněnými k prasknutí, který už na letišti v domovině srká kávu z jednorázového kelímku a pojídá hranolky z plastového tácku není nic pro mě.

Ať už jedu na víkend pod stan nebo na 3 měsíce cestovat po Spojených státech, snažím se cestovat nalehko a s minimální tvorbou odpadu. Ušetřený prostor, váha a taky naše planeta je velkým plusem. Tohle je můj seznam zero waste a minimalistických tipů, se kterým cestuji a kterým se můžete inspirovat.

Cestuji ideálně na lehko, minimalisticky a bez odpadu.

Drogerie

Tuhé mycí produkty – Mýdlo, šampon, odličovač, vše se dá sehnat v pevné formě. Kdo by nechtěl používat produkt o velikosti makronky nebo pralinky. Ano tak malé mohou produkty být a vydrží na spotřebu déle. Lepší než s sebou brát velké plastové láhve s každým produktem. I když produkt spotřebujete, budete nosit menší váhu, ale ne menší objem.

Dóza nebo speciální pytlík – Na tuhé a po použití mokré produkty jsou vhodné obaly, které nepropustí vodu. Jako například hliníková dóza nebo speciální pouzdro, ve kterém navlhčené mýdlo dokonce uschne. Lze ho sehnat v outdoorových obchodech.

Malé cestovní balení – Prodávají se u kas v drogeriích a je v nich produkt na pár použití. Pokud máte oblíbenou tekutou drogerii, které se nechcete na svých toulkách vzdát, naplňte si tyto malé obaly svými produkty znovu a znovu. Hlavně si na místě dovolené nemusíte kupovat celé nové produkty, které jak známo stejně nestačíte vypoužívat.

Zubní pasta – Ta se bude do malé cestovní tuby špatně přendávat, že? Mám tu osobní super tip. Obal na kontaktní čočky! Dva kalíšky, které po naplnění po okraj, při troše skromnosti, vydrží přes týden. Nebo doporučuji zubní tabletky. Nepotřebujete ani vodu a když je rozkousáte, začnou pěnit jen díky slinám.

Multi líčidla – Aneb která žena nechce dobře vypadat i na cestách. Tvářenka, stín na oči a barva na rty v jednom jsou skvělé na ušetření místa. Po takovém multi líčidle jsem sáhla v obchodě s přírodní kosmetikou.

Jídlo

Láhev na pití – Vlastní z pevného plastu nebo skla jsou super, ale pronesete se s těžkým materiálem. Skládací lahev, kterou lze smotat, nikdy nezabere místo. Mění totiž velikost podle objemu vody v ní.

Voskované ubrousky – Znovupoužitelné a vlhkým hadříkem otíratelné. Na chleba s řízkem, na sušenky, na jablko, ale i na raw tyčinky. To poslední je moje vychytávka, kdy jsem voskovaný ubrousek rozstříhala na menší kusy. Tyčinky, ať domácí nebo koupené v bezobalovém obchodě, do nich zamotám a převážu gumičkou.

Krabičky – Donesu si jídlo, ale můžu si i odnést třeba z trhů, jídelen, nebo když nedojím v restauraci. Když do ní nemám, co dát za pokrm, uložím do ní drobné věci, které by se mi jinak rozprchly po zavazadle. Nebo existují (a já si na ně dělám zálusk) skládací krabičky ze silikonu.

Vlastní příbory – Pokud si vezmu jídlo do krabičky s sebou, musím ho také něčím sníst. Můžete si vzít příbory ze svého příborníku, nebo si pořídit lehké dřevěné na cesty či kovové skládací.

Oblečení

Kapsulový šatník – Neboli pár kousků, které k sobě jdou a v různých kombinacích je nosit dokola. Nemusíte mít vyloženě takový šatník doma, ale je dobré si ho balit na cesty. Možná po návratu z dovolené zjistíte, že víc kusů oblečení opravdu nepotřebujete.

Velká šála – Multifunkční záležitost, která se vždy hodí. Módní doplněk, teplá šála, deka na zachumlání. Podle situace ji využívám tak či tak.

Na závěr už stačí jen popřát Bon Voyage!

Nech se inspirovat průvodcem ekologického cestování od Domu zahraniční spolupráce.

Author:

Amálie Knotová

Chci dostávat novinky ze světa zero waste!

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Cestování na lehko se nejdříve objevil na Zerowasters.

Káva – smrtelný hřích zero wastera?

Anna Veselovská — Thu, 13 May 2021 12:08:12 +0000

Káva je součást mé identity. Opravdu. Stejně jako zero waste. Bylo by skvělé umět si odpustit papírové filtry, protože jsou jednorázové, nebo přesedlat na naturální kávu, která nespotřebuje tolik vody, jako ta promytá. Nejvíc si ale pochutnám na jemné filtrované kávě a právě „naturálka“ mi nevoní. A tak jsem svoje zvyky nastavila tak, abych s tím mohla žít. Lógr u mě nikdy neskončí ve směsném odpadu, při přípravě cold brew se jednorázové filtry mění na opakovaně použitelné a od té doby, co jsem dala do kupy informace pro tento článek, si prakticky denně odepřu druhý – odpolední šálek.

I když následující řádky zero waste milovníky kávy asi trochu zabolí, stojí za přečtení. Nabízí totiž několik eko souvislostí z produkce a konzumace kávy. Pohádkově růžové to rozhodně není, ale nabízí se pár příležitostí pro zmírnění negativního dopadu. Nejvíce bolavé je to s vodou.

Virtuální voda

Krve by se ve mně nedořezal, když jsem si poprvé přečetla, že za každým šálkem kávy, stojí průměrně 140 litrů vody!

Ještě není až tak běžnou praxí psát a hovořit otevřeně o spotřebě takzvané virtuální vody – vody potřebné k pěstování, chovu a zpracování rostlin, potravin a produktů. Přitom je tato nezahlédnutá část vlastně nejvýraznější součástí naší denní spotřeby.

Desítky litrů padnou na hygienu, praní a úklid, u jídla a nápojů už jde o stovky litrů a nejvíc vody spolyká náš nový počítač či džíny. Zajímá vás, co je rekordní položkou ve spotřebě virtuální vody z ranku „jídlo a nápoje“. Je to hovězí! No považte, stojí těch 2400 litrů vody za 200g steak?

V porovnání s tím zní 140 litrů jako kapka. Dokud si to člověk nespočítá třeba za Británii, kde se prý denně vypije takových šálků 55 milionů. To pak dává smysl, když si ti největší pijáci občas šálek kávy odepřou.

Když jsem zjistila o některých aspektech pití kávy, co šlo, daří se mi upouštět od odpoledního šálku a dopřávat si kávu jen jednou denně.

Káva s sebou

Jsou první na ráně, ale tématu znalí už mají v malíku veškeré finty, jak se jim vyhnout. Kelímky, víčka, cukříčky, sušenčičky… Středně pokročilí zero wasteři mívají vlastní hrnek vždy po ruce, kavárny s výběrovou kávou člověku jen tak k šálku karamelovou sušenku nestrčí a cukr do kafe nepa… ehm, to se prý neříká, to prý je pak člověk kávový terorista.

Takže jen rychlé opáčko – jednorázovost je zlo. Kelímky navíc bývají dvouvrstvé a nedají se recyklovat. Tudíž se vlastní hrnky rozhodně počítají, jakkoli jsou dnes již běžné. Současně není od věci neusnout s hrnkem v tašce na vavřínech. Je tu pár dalších věcí, se kterými se dá něco dělat. Zvlášť když si kávu připravujete doma. Obaly, lógr, papírové filtry.

Káva v obalu

Kávová zrna nemají ráda vysoké (ani příliš nízké) teploty, světlo, vzduch ani vlhkost. Valná většina obalů na kávu je jednorázová, často vyrobená z plastu nebo papíru, ale ještě častěji jsou sáčky kompozitní, s plastovou nebo dokonce hliníkovou vložkou. Kompozitní obaly lze recyklovat jen velmi obtížně, a proto k tomu příliš nedochází. Hliník zmiňujeme extra, protože má jeho výroba vysokou uhlíkovou stopu. Peklo, ty obaly, že? Jenomže čerstvé kávě z pražíren je v původním obalu s jednocestným ventilem moc dobře. Tak dobře, že ani není žádoucí ji dál přesypávat.

Člověk tedy musí buď zatnout zuby a s obalem se smířit, nebo kávu nakupovat bezobalově a pořídit si adekvátní nádobu na její uchování. V tom případě je ideální vyhnout se čirým zásobníkům, kde může docházet ke znehodnocení vlivem světla a nakupovat ze zatmavených a často doplňovaných nádob a sklenic. Ty by neměly být vystavovány extrémním teplotám.

Kromě bezobalových obchodů existují také kavárny a pražírny, kde vám kávová zrna naváží podle potřeby i do vlastních obalů nebo do interního opakovaně použitelného obalu. Komu záleží i na férovém obchodu a ekologické produkci, má možnost pořídit si bezobalové předplatné kávy. Takovou nabídku jsem našla pouze u jediné pražírny, ale svět se mění. A změní se rychleji, když se ve svých oblíbených pražírnách budete ptát, z čeho jsou vyrobeny obaly, jestli je možné je recyklovat a nejednou zmíníte svůj zájem o opakovaně využitelné nádoby.

Není to ani dekáda, co jsme byli za exoty s vlastním hrnkem na kafe.

Filtry

Čert aby to spral, ale napít se jemného čistého nápoje a vyhnout se použití papírového filtru, to je kumšt. Škrtám mašinu za čtvrt milionu, co umí super espresso, ale její eko stopa je v kontextu domácnosti děsivější než tisíce papírových filtrů. Škrtám moka konvičku. Tak intenzivní káva mi nechutná. Co zbude? Pokud chci být nekompromisní, moc toho není.

Na trhu najdete opakovatelně použitelné filtry, které se nabízejí jako náhrada těch jednorázových pro různé metody přípravy. Dostupné jsou látkové filtry pro vakuum pot a woodneck. Seženete kovové sítko pro AeroPress i Able Kone pro chemex nebo V60. Zaslechnuté zkušenosti ale hovoří o tom, že kovové filtry neumí zachytit ty nejjemnější částice tak dobře, jako papírový filtr.

Opět jsme u kompromisu. Ale pokud se mám smířit s jemným kalem ve výsledném nápoji, tak raději bez velkých investic s „obyčejným“ french pressem. Papírové filtry dál používám. Při filtrování cold brew nápojů lze ale filtr poměrně snadno zhruba dvakrát opláchnout a znovu použít. Filtr pro AeroPress to taky snese. Otestováno.

Na českém trhu se objevila novinka. Pražírna výběrové kávy Rebelbean nabízí zákazníkům opakovatelně použitelné filtry Precise brew. Dva měsíce testuji filtr pro Hario V60 a je to skutečně důstojná cesta, jak dosáhnout skvělého nápoje bez jednorázových papírových filtrů.

Ve vstupním porovnávacím testu*, který jsem si připravila, jsem došla ke srovnatelným výsledkům, co se týče doby zalévání i výsledné chuti. Precise brew tedy vyřeší chuťové požadavky, vyhnete se papírovým filtrům a pokud s ním skutečně zvládnete připravit kávu 1000x, jak je avizováno, vyplatí se i finančně. To vše výměnou za práci s čištěním filtru. Pro mě je to přijatelná cena, kterou bych ale zvážila například v kavárenských provozech.

Po cirka 40 použitích si filtr zachovává propustnost. Ve sváru je mírně znát usazování kávového prachu, které nelze odstranit při mytí.

Nezodpovězenou otázkou, která by si žádala odbornější testování, je spotřeba vody. Stálo by za to, porovnat objem vody potřebný při výrobě 1000 ks jednorázových filtrů a jejich případného bělení s objemem vody při výrobě precise brew a následném 1000x opakovaném čištění.

* Příprava nápoje z 18g kávy a 275g vody. Předextrakce 30 vteřin se 45g vody. Dolévat do 200g vody dalších 30 vteřin a do plné váhy dolito v 1:20. Jednorázový filtr za těchto podmínek protékal 2:26 vteřin a Precise brew 2:15.

Lógr

Lógr je považován za odpad. Protože se prý denně na světě vypijí dvě a čtvrt miliardy šálků kávy, je mnohem lepší, začít ho chápat jako zdroj. Ne všechny super látky se z kávy dostaly do šálku. A tak lógr můžete využít jako hnojivo, přidat ho do kompostu, nebo ho můžete up-cyklovat do peelingu. Doma zase tolik možností, jak s ním čarovat, není, ale v širším měřítku se aktuálně uvažuje o tom, že velké objemy lógru z kaváren mohou sloužit třeba k výrobě oleje, který by mohl nahradit palmový tuk. V Polsku s ním zase v zimě „solí“ chodníky.

Pánem svého dopadu

Není mým cílem vzbudit v milovnících kávy černé svědomí. Věřím ale, že se najde spousta těch, kdo budou mít chuť revidovat svoje návyky. A pro ty mám tip. Vezměte to podle zero waste pyramidy. U mě to vypadalo takto:

Zamítnout tu voňavou horkou tekutinu, kterou si tak ráda připravuji a pojí se mi se super chvilkami, to tak úplně nechci. Mé jasné NE ale mají jednorázové kelímky.

Zredukovat množství vypité kávy, to je pro mě cesta. Doma už odpoledne kávu nepiju.

Do sáčků od kávy z pražíren nakupuji kávu opakovaně tam, kde vím, že je to možné. Také je zužitkuji tak, že do nich nakoupím sypké potraviny v bezobalových obchodech.

K recyklaci se v rámci tohoto tématu nedostanu, ale up-cyklovaný lógr v peelingu už jsem zkoušela. Častěji ale lógr…

…kompostuji.

Držím pěsti!

Author:

Anna Veselovská

Dodatek k virtuální vodě

Koncept virtuální vody přináší nový a cenný pohled na spotřebu. Všespásný ale také není a je potřeba počítat s rozdíly mezi tím, o jakou vodu ve výrobním procesu jde. I když půjde o stejné množství vody, z pohledu dopadu na přírodu a zdroje bude veliký rozdíl mezi tím, jestli jí v podobě srážkové vody vypil kakaovník, nebo jestli se v hektolitrech vody z kohoutku propírala obarvená džínovina.

U kávovníku budou pravděpodobně panovat rozdíly mezi objemem vody využité pro zavlažování podle nadmořské výšky. Současně je veliký rozdíl v jednotlivých zpracováních. Suché, naturální zpracování kávy, vodu nevyžaduje. Promytá metoda zpracování vyžaduje spousty vody, do které se navíc uvolňuje velké množství kofeinu, takže to znemožňuje způsoby jejího dalšího užití. A já zrovna naturálku tak nerada. Mrzí mě, ale zároveň jsem trochu ráda, že za živého boha nemohu najít konkrétní číslo ohledně spotřeby vody pro promyté zpracování. Kdybyste na to číslo někde narazili, pošlete nám, prosím, zdroj.

Zdroj č.1
Zdroj č.2

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Káva – smrtelný hřích zero wastera? se nejdříve objevil na Zerowasters.

Není dobrého textilního průmyslu

Kateřina Janovská — Sun, 09 May 2021 20:38:55 +0000

Módní průmysl se v posledních několika dekádách vymknul kontrole. O tom, že to není žádná pohádka, ale spíše pořádné inferno už zaslechl zvěsti snad každý v tomhle začarovaném království za devatero otrávenými řekami a devatero vykořisťovanými zeměmi. A zatímco ďábel nabízí spásná řešení v podobě udržitelných kolekcí a malých férových značek, i nadále u toho nosí Pradu, jen má na podrážce zelenou nálepku.

Textilní a obuvnický průmysl je zodpovědný za 10 % veškeré světové produkce CO2 – to je jako všechny mezinárodní lety a lodní doprava dohromady. Dlouho se věřilo, že je druhým největším znečišťovatelem na planetě. Není se čemu divit, když podle odhadů oblečení během výrobní fáze několikrát procestuje celý svět (každá část manufaktury probíhá v jiné zemi). Pravda je, že produkce skleníkových plynů je v tomto odvětví nezanedbatelná. Ale také je potřeba si uvědomit, že to není jediný problém. Tenhle svět, ve kterém se mění trendy asi tak rychle jako ponožky, je z pohledu dopadu na životní prostředí komplikovaný od semínka až po kontejner.

Fast fashion je označení pro zboží produkce masového charakteru, které se rychle střídá v prodejnách. Tento způsob umožňuje zákazníkovi nabídnout širší výběr v průběhu jednoho módního cyklu. (Bickle, c2011)

Výroba levného oblečení je v podstatě závislá na dvou materiálech – bavlna a polyester.

Bavlna má na trhu s látkami podíl okolo 23 % a polyester tvoří zhruba 52 % (zdroj). Na zavlažování jednoho kilogramu bavlny, je potřeba průměrně 10 000 litrů vody, což je dostatek vody pro jednoho člověka na 10 let. Z toho asi 2 700 litrů je pak použito na jedno bavlněné tričko. K produkci polyesteru, pokud pomineme další energetické výdaje, je ročně využito asi 70 milionů barelů ropy (Muthu, S.S. ed., 2020. Environmental footprints of recycled polyester. Springer Singapore).

Kromě toho musíme u produkce oblečení počítat ještě s pesticidy, znečišťování vodních toků odpadními látkami z barvení, špatnými pracovními podmínkami a nízkými platy atd.

Tím, že se daný produkt dostane do našich skříní, ale jeho environmentální dopad nekončí. Svoji ekologickou stopu má také mechanické praní a sušení. Uhlíková stopa se pohybuje od 0.6 kg do 3.3 kg (jako ujet 3 až 18 km autem ) na jednu pračku v závislosti na teplotě vody a způsobu vysoušení (na vzduchu vs. v sušičce). Při použití konvenčních pracích prostředků pak dochází ke znečišťování podzemní vody nebezpečnými chemikáliemi a hrozí nám také alergická reakce spolu s podrážděním kůže. Při praní syntetického prádla se ke všemu uvolňují mikroplasty (nejen doma, ale už i při výrobě). A právě oblečení je hlavním zdrojem těchto miniaturních částeček v oceánech. Mikroplasty se nacházejí také v pitné vodě z které se dostávají i do našich těl.

A nakonec, když spotřebitele daný kousek omrzí nebo mu už nesedí, jednoduše jej vyhodí do směsného odpadu, kde končí až 97 % textilních výrobků v České republice. Místo recyklace tak skončí na skládce.

Přestože máme pocit, že nemůžeme ovlivnit spotřebu vody k pěstování bavlny a kolik kolekcí ročně velké značky vypustí, můžeme si vybrat, jak se k módnímu průmyslu postavíme a jakou spotřebitelskou volbu uděláme. Není to jen o tom, zda upřednostníme organickou bavlnu, která potřebuje na svou výrobu méně vody i pesticidů, před tou konvenční, ale také zda si tričko z ní koupíme od velké korporace, malé značky nebo zda raději upřednostníme něco z druhé ruky a celkově snížíme naši spotřebu oblečení. Protože na každý nově vyrobený kus, ať už zelený nebo fast fashion, jsou nutné další zdroje – 20 000 litrů nebo 640 litrů vody je rozdíl, ale také to může být nula energie i utrpení. Proto není dobrého textilního průmyslu, je jen dobrých lidí. Na konci dne je udržitelná smlouva s ďáblem přece jen pořád smlouva s ďáblem.

Tento článek nemá zrovna dobrý konec, ale neztrácejte hlavu, je prvním dílem seriálu o udržitelné módě, kde s každým rozlousknutým oříškem budeme blíže udržitelnému šatníku.

PŘEČTI SI, JAK SE O OBLEČENÍ STARAT:

Legislativa (bio)plastů

V Evropské unii je používání bioplastů regulováno, přičemž některé druhy plastů, včetně bioplastů, jsou omezené nebo zakázané kvůli jejich dopadům…

Author:

Kateřina Janovská

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Není dobrého textilního průmyslu se nejdříve objevil na Zerowasters.

Zredukuj, co potřebuješ aneb zbav se zbytečností

Anna Sladká — Mon, 08 Mar 2021 15:55:19 +0000

Než jsem začala dávat dohromady tyhle řádky, musela jsem dojít s košem, uklidit si stůl a zamést a vytřít chodbu, kde momentálně vládnou dělníci. Je to tak, prostě zbavovat se zbytečností dělá dobře mojí duši. A přesně tak já chápu minimalismus. Neznamená pro mě, že žiju v holobytě, že (opravdu) nemám co na sebe nebo nemám víc než dva oblíbené hrnky na kafe.

Minimalismus pro mě znamená, že nemám věci, které jsou pro mě zbytečné, nebo možná lépe „nadbytečné“. Nejsem tak věcmi zahlcená a mám jen tolik, kolik chci a potřebuju mít. To mi pomáhá udržovat si pořádek nejen doma, ale hlavně v hlavě.

Jaké věci lze považovat za nadbytečné?

Jsou to věci, které vám nepřináší žádný užitek. Daly by se rozdělit do několika kategorií. Jde o věci, které:

Neplní svůj původní účel

jsou prošlé nebo rozbité a nejdou opravit nebo využít jinak – například stará pánev, může hezky posloužit jako nádoba pro domácí skalku

Plní svůj účel, ale vám už nepřináší žádný užitek

například kalhoty, které jsou vám po jarním detoxu moc velké a vy do nich už nikdy nehodláte přibrat, nebo starší mixér, po tom, co jste k Vánocům od rodiny dostali svůj vysněný

Nikdy žádný účel neměly

všechny ty drobnosti, které jsou opravdu na nic a nebo ty, které už roky smutně čekají, až je k něčemu úžasnému využijete. A ono pořád nic.

Už vám nedělají radost nebo vás dokonce obtěžují

nevhodné dárky nebo třeba vybavení ke koníčku, který vás už dávno opustil

Jak je poznat a vytřídit

Než se na třídění věcí vrhnete, pojďme si říct, jak to můžete celé uchopit a jak jsem na to šla já. Nejčastěji se asi můžete setkat s tříděním podle umístění předmětů, tedy místností/skříní/šuplíků. Má to dost do sebe, ale podle mě je o něco efektivnější třídit podle kategorií. Tak se vám nestane, že budete třídit zvlášť oblečení v chodbě a zvlášť to v ložnici. Dejte ho na jednu hromadu a třiďte společně. Dokumenty také nejdříve sjednoťte na jedno místo a až potom v nich dělejte pořádek.

Na třídění můžete jít podle umístění, nebo také podle kategorií.

Světoznámá odbornice na třídění věcí Marie Kondo doporučuje vzít každou věc do ruky a procítit, zda nám stále dělá radost. Nemyslím si, že je to nejlepší způsob, protože mám doma spoustu věcí, ke kterým nemám žádný vztah a přesto si je nechám (například kartáček na zuby nebo vařečka). Tento způsob může fungovat možná u oblečení, ale u praktických/účelových věcí v domácnosti jen těžko. Běžné vybavení domácnosti můžete roztřídit na „ano, nechat“, „ne, poslat dál“ a „nevím, možná“. Právě ty nerozhodnuté věci můžete dát na nějakou dobu stranou, abyste přišli na to, zda vám budou chybět. Pokud zjistíte, že jste si na ně ani nevzpomněli, můžete je dát s klidem pryč.

Zkrátka způsobů je spoustu a na každou kategorii (aspoň mně) funguje něco trochu jiného.

Za zvláštní kategorii považuji věci sentimentální. Pokud nejde o dekorace, vymezte si na takové vzpomínkové předměty jedno konkrétní místo (šuplík, krabici) a schovávejte je tam. Aspoň budete přesně vědět, kam jít, až to na vás přijde.

Kde se jich zbavit?

K třídění a vyřazování věcí neodmyslitelně patří otázka, kam s nimi. A směsný kontejner rozhodně není jediná odpověď. Pro vás nadbytečné věci můžou ještě spoustu lidem posloužit.

Proto ráda vždy v první řadě nabízím věci lidem ve svém okolí (rodina a přátelé), poté v širší komunitě, kde věci můžete darovat, vyměnit (možná už jste slyšeli o SWAPu) nebo prodat. Pokud věc podle vás už nemůže sloužit dál, můžete zkusit vymyslet jiné využití (příklad výše zmíněná pánev à la květináč), fantazii se meze nekladou a tady to platí dvojnásob. Některé věci možná budete moct vrátit (například prošlé léky do lékárny nebo něco, co jste si kdysi půjčili a zapomněli vrátit zpět). Až v poslední řadě by měla být varianta “vyhodit“ a tady taky jednejte s rozmyslem. Věci a materiály, které je možné recyklovat, určitě roztřiďte do správných barevných kontejnerů. Uvidíte, že do toho klasického černého pak poletí minimum.

Dejte si ale dobrý pozor na to, abyste se věcí opravdu zbavili. Ideálně si stanovte termín, do kdy musí být vyřazené věci z domácnosti pryč. A pryč neznamená nechat ležet v tašce u dveří. Pryč!

Jedině pak máte hotovo. Aspoň dokud vás třídění nepopadne zas.

A co dělat, aby vám tenhle stav doma i v hlavě aspoň chvíli vydržel? Nakupujte s rozmyslem. Využívejte, co máte. Redukujte množství toho, co potřebujete. A v neposlední řadě se o svoje věci dobře starejte, aby vám sloužily co nejdéle.

Nezapomeňte ale, že cesta k minimalismu je proces. Tak k sobě při třídění buďte laskaví a nenuťte se do vyhazování věcí, kterých se zbavit (zatím) nechcete.

VÝZVA

Pokud jste hodně odhodlaní nebo máte rádi výzvy, můžete si (klidně s někým) zahrát minimalistickou hru (já jí říkám výzva, protože o výzvu opravdu jde). Spočívá v tom, že každý den v měsíci vyřadíte tolik věcí, kolikátého je den v měsíci. Začnete prvního a vyřadíte jednu věc, druhého dvě a tak dále.. Spočítala jsem to za vás, v dubnu to bude čítat 496 vyřazených věcí. Můžete si zasoutěžit s kamarádkou, která z vás vydrží vyřazování déle. A nemyslete si, že jich tolik nemáte a doma nic nezbyde. Vyzkoušeno na vlastní kůži.

Přečtěte si o výzvě víc.

Author:

Anna Sladká

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Zredukuj, co potřebuješ aneb zbav se zbytečností se nejdříve objevil na Zerowasters.

Když láska vyhrává nad komercí

Veronika Nováčková — Sun, 14 Feb 2021 06:50:28 +0000

Jedno ze základních pravidel zero waste konceptu zní “kvalita je víc, než kvantita”. Ono to totiž není jen zlaté pravidlo udržitelného života, je to obecné pravidlo, které můžeme uplatňovat v celém svém životě, a když mluvíme o vztazích, skoro by se chtělo říci, že to platí dvojnásob. Lákadel, která nás odvádějí od kvality a zamyšlení, zda to či ono skutečně potřebujeme, je ale v našem životě mnoho. Tak třeba svátek svatého Valentýna. To je den, který k nám přišel tak trochu nezvaně ze Spojených států a spíš než, aby vyjadřoval to, co původně označoval, tedy svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery, se v kontinentální Evropě usadil jako komerční svátek všech zamilovaných a tedy den, kdy tak trochu očekávám, že od milého nebo milé dostanu dárek. Na samotném svatém Valentýnovi samozřejmě není nic špatného, konečně i legenda, která pochází už z dob římské říše, vypráví o knězi Valentýnovi, který tajně oddával mladé páry i v době, kdy to římský císař Claudius II. zakazoval, protože se bál, že pak vojáci nebudou chtít odejít do boje. Za to byl nakonec samozřejmě odsouzen a popraven.

Míra dobrého vztahu se nerovná množství dárků.

Samotná legenda je v pořádku, umučení a následné svatořečení svatých je v křesťanské Evropě tradicí. Co ale podle mého názoru v pořádku není, to je přijetí tohoto svátku ve jménu komerčního zneužití a hry na city. Protože hádejte, kdo s oslavou tohoto svátku přišel a kdy? Svátek takový, jak ho známe dnes, se začal slavit až od 20. století. Do té doby bylo datum 14. února opomíjeno a málokdo o svatém Valentýnovi věděl. Za obnovením, řekněme spíše rozšířením, této tradice nestál žádný kněz či papež, nýbrž podnikatel Američan Walter Scott. Svoji firmu na vánoční přáníčka rozšířil i na ta valentýnská a započal tak novodobou formu tohoto svátku. V evropských zemích se svátek sv. Valentýna zabydlel až koncem 20. století, kdy byl víceméně komerčně importován z USA. Tradice tzv. valentýnek, neboli přáníček a papírového vyznání lásky, se v našich končinách moc neujala, zato ale supermarkety, obchodní řetězce i výrobci sladkostí svátek hned nadšeně adoptovali.

Samotné prvotní valentýnky byly pokus, jak obchodně vykrýt plonkovou část roku.

Skoro to vypadá, jakoby nám valentýnský svátek nutil představu, že lásku musíme dokazovat koupí dárku. Jedno jakého, ale nějakého. Komerčně pojatý svátek nám teď může dobře posloužit jako vodítko, kudy se na své cestě za kvalitním a láskyplným vztahem nevydávat. Pokud chci svému milovanému protějšku vyznat lásku, je nejlepší dělat to kdykoli, co nejčastěji a třeba každý den. Místo dárku, kterým podporuji konzumní spotřebu, můžu přemýšlet nad tím, co můj partner ve skutečnosti potřebuje. Možná nepotřebuje ani tolik věcných dárků, protože ty nejdůležitější věci v životě už má, možná potřebuje především to, co za žádné peníze koupit nelze. Naši pozornost, lásku a pocit bezpečí. Naslouchat potřebám svým, ale i partnerovým, to je základ vztahu, který se může rozvíjet, ve kterém proudí energie a kde se oba partneři cítí spokojeně a naplněně. Tak jako každý správný hospodář ví, jak se starat o jabloně, aby plodily, oba partneři ve vztahu by měli vědět, že i o láskyplný vztah je potřeba pečovat. Z mých zkušeností péči nejlépe vystihuje pozornost a čas, který si v plné přítomnosti navzájem věnujeme. Vztah, o který pečujeme, není na rozdíl od věcí pomíjivý. Pojďme se tedy podívat na pár tipů, které mně osobně ve vztahu dělají velikou radost, sytí mé potřeby a naplňují mě radostí.

Dopis lásky

Když se vrátím k valentýnkám, papírový přáníčkům, která se jinde na Valentýna dávají, můžeme se jimi krásně inspirovat. Tak schválně, kdy naposledy jste svému partnerovi či partnerce napsali dopis? Krátké zprávy si posíláme denně, ale napsat delší dopis, zamyslet se nad tím, co vše bych chtěla druhému sdělit, za co bych chtěla poděkovat, co mu skutečně popřát, v čem ho chci podporovat, vzpomenout si na první setkání… to jsou pohlazení po duši, která druhého nasytí opravdovou láskou. Tvoření a kreativitě nemusíte klást žádné meze, využijte materiál, který doma máte, nemusíte kupovat perleťově nablýskaná přáníčka. Vezměte papír, pastelky, tužky, vodovky, dřevo, cokoliv co vás nadchne. Nechte probudit vaší fantazii a tvořte. Dáváte tím ze sebe pro druhého to nejsilnější, co máte.

Společný výlet

I když vybírat ten pravý dárek můžete s láskou a trpělivostí, je tu stále ten samý problém, který zero wasteři řeší, jsou to další věci, které už doma mít nikdo nechce. Oprostěte se tedy od věcných darů a zkuste se zamyslet, jaký výlet byste společně mohli podniknout. Připravte výlet jako překvapení, nebo se plánování věnujte společně. Pokud už máte děti, věnujte si víkend bez dětí, kde budete jen sami dva a budete mít čas pouze na sebe. Pokud se rádi jen tak touláte přírodou, dopřejte si výlet bez plánování a zažijte skutečné tady a teď ruku v ruce se svým milovaným partnerem. Pokud máte raději větší pohodlí, zkuste zvolit neobvyklé místo, kde nebudete nikým rušeni. Věnujete tak oběma společný čas a zážitky, které ve vás přetrvají navždy.

Smyslná masáž

Doteky k lásce nerozlučně patří. Mohou být tlumočníkem našich citů a mohou rozpouštět mnohé bolesti. Muži i ženy si navzájem mohou dát tu nejkrásnější masáž, stačí naslouchat svému tělu, použít příjemný kokosový olej, zahřát si ruce a zeptat se svého partnera, co by si přál. Jak by sis přál, abych se tě dotýkal/a, to je kouzelná věta k objevování vlastních i cizích hranic, k nádhernému prožitku z doteků. Domluvte se dopředu, jestli masáž bude pouze smyslná nebo bude pokračovat v intimní. Povolte uzdu své fantazii a nebojte se experimentování. Při masáži není nic špatně, jen se nezapomínejte ptát svého partnera, zda je mu to, co děláte příjemné. Základ je dávat druhému masáž, která je příjemná jemu, ne pouze takovou jakou bych si ji představovala já.

Namísto věcí, tak můžeme věnovat svou energii blízkým lidem a zážitkům, které s nimi podnikáme. Nemusíme být otroky věcí, můžeme být svobodnými lidmi, kteří svou energii věnují tomu, na kom a na čem jim skutečně záleží.

Author:

Veronika Nováčková

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Když láska vyhrává nad komercí se nejdříve objevil na Zerowasters.

Někdy je fajn umět říct ne

Zuzana Janglová — Tue, 02 Feb 2021 21:22:42 +0000

Zamítnout, co nepotřebuji, to je základní kámen zero waste pyramidy neboli 5Z. V něčem velmi lehký, v něčem náročný. Pro někoho jednoduchý, pro jiného občas nepřekonatelný. Vzdát se například časopisů, které jsou rychlo-obrátkovou četbou a hlavně fotoalbem, je pro mě jednoduché. Ovšem knih jsem se vzdát (zatím) nedokázala. I přes možnost půjčit si je v knihovně, knihobudce, mezi přáteli nebo v rodině, si stejně knihy kupuji. A nikdy mi je nevynahradí ani čtečka, kde nejde jen tak listovat, vracet se na rychlo k první kapitole, abych si připomněla, to co už jsem zapomněla anebo dohledávala souvislosti.

Jelikož je zamítnutí prvním krokem životního stylu zero waste, stačí začít pomaličku od věcí, které mi opravdu k ničemu neslouží, případně za ně najdu velmi snadno udržitelnou funkční variantu. Jde o to si danou věc vůbec nepustit přes práh své domácnosti, abych pak nemusela řešit její likvidaci.

Zamítnout lze cokoliv

Tak, co vlastně tedy můžu zamítnout… no, vlastně cokoliv :D. Tabulku čokolády ve dvojitém obalu, igelitový pytlík na gumu do kalhot, nové tričko, neb mám doma celý komínek, program v divadle (když se do něj zrovna smí), letáky do schránky i do ruky, igelitku na nákup, papírový ubrousek, když mám v kapse kapesník, brožurku, kterou si stejně nepřečtu, nové boty, když ty staré jdou podrazit, balení sýra navíc, když jsem na něj stejně sama, maso k obědu každý den, dva mobily, když mám jen jedno telefonní číslo, novou super aplikaci na počítání skleniček, které vypiju, nekvalitní zboží, další hrneček z Číny…

Touha nebo potřeba?

Obvykle je to síla zvyku, která ovlivní, že si danou věc opět pustím do domácnosti. Je to tradiční spotřební masáž, která mě nutí brát, skladovat, nebo rovnou vyhazovat. Je to také standardní reklamní tlak na naše nejniternější pocity a sebe-hodnoty. Přiznejme si, kdo nedostává rád dárečky? Kdo se rád nerozmazlí? Kdo nemá rád pěkné věci okolo sebe? Kdo se nemá rád? Není vždy snadné odlišit touhu od potřeby. Touhu v nás vyvolávají záměrně výrobci všeho zboží, proto aby mohli vyrábět, prodávat a vydělávat víc. Narozdíl od toho jsou naše potřeby často minimální. No ale co s tím? A proč vůbec?

Touhu v náš vyvolávají záměrně výrobci všeho zboží proto, aby mohli vyrábět, prodávat a vydělávat víc.

Proč to vlastně dělat?

Otázka “proč?” je asi nejdůležitější. Proč si mám “utrhávat od pusy”? Mám snad záměrně strádat? Ale kdeže, jen toho mám prostě zbytečně moc. Kolik stihnu unosit párů bot, když mám jen jedny nohy? Kolik tašek, batohů a kabelek zvládnu nosit najednou? Kolik triček na sebe najednou nandám? Dělám to proto, že ty všechny věci jen prostě nepotřebuji, nebo dokonce vůbec nechci. Nechci mít skříně narvané k prasknutí. Nechci se prodírat věcmi při cestě z obýváku do kuchyně. Naopak já chci i doma volně dýchat a mít prostor k tvoření. Ráda se upínám k jedné věci, která mi dobře slouží a žije se mnou mnoho let. Mám se svými věcmi takový láskyplný vztah. A vlastně miluju prázdné police, čistý stůl, koupelnu i kuchyň. Jen v rodině se třemi dětmi je to po většinu času nedosažitelný cíl :D.

Díky životnímu stylu zero waste jsem se naučila říkat ne a naučila jsem se to říkat včas. Je fajn se jen tak zastavit, popřemýšlet a říct si, co mi dává smysl a co už ne. A u každého člověka je ten smysl a hranice trochu někde jinde.

Inspirace z našeho týmu

V týmu Bezobalu nás myšlenka zero waste všechny spojuje a co je nás tam různých osobností, tolik máme různých typů zamítnutí.

Přečtěte si 5 jednoduchých tipů, jak začít se zero waste a vydržet u toho.

Amálka z Hradčanské řádí především v kuchyni. Zamítla klasické jednorázové houbičky a hadříky na mytí nádobí a nahradila je kompostovatelnou lufou. Od pečícího papíru se vrátila ke starému dobrému vymazání plechu. Přes práh kuchyně si nepustí žádný zbytečný igeliťák, natož pak igelitovou tašku, PET lahev nebo plastové brčko. Zamilovala se do bezobalových nákupů potravin.

Kája měla kliku a k zero waste životnímu stylu se nachomýtla ještě předtím, než si zařizovala vlastní domácnost. Takže když došlo na lámání chleba, už věděla, co si do nového domova pořídí a co ne. Její prioritou je koupelna se všemi kosmetickými a drogistickými potřebami. Vyhýbá se jednorázovým odličovacím tamponkům, které nahradila těmi pratelnými. Menstruační pomůcky neřeší, neb používá pravidelně kalíšek. Zamítla výrobky v plastu i z plastu a používá například tuhé mýdlo nebo bambusový kartáček. Zubní pastu si dokonce vyrábí sama.

Alča na to šla přes jídlo a pití. Zamítla polotovary a předvařené suroviny a tím se lehce vyhnula plastovým i kovovým obalům. Vzdala se ovoce a zeleniny, které nejdou koupit nezabalené. Místo limonády v petce si nosí stočenou vodu z kohoutku. Pokud s sebou nemá vlastní kelímek, kávu si raději nedá. Jídlo s sebou si vezme jedině do vlastní krabičky. A když si kupuje drink, připomene, že chce bez brčka.

Veru má zero waste v krvi. Reklamní předměty a dárečky odmítá rovnou. Dokáže se vzdát i kytice tulipánů, pokud ví, že by s ní cestou trpěly. V její domácnosti nemá místo žádný jednorázový předmět. Celá rodina se rozhodla nakupovat primárně z druhé ruky. Pokud už chtějí něco nového, vybírají si lokální tvůrce, aby podpořili český design. Úklid celého rodinného domku zvládnou s vodou, octem a jedlou sodou.

Proč nakupovat nové, když už toho bylo tolik vyrobeno.

Janku koncept zero waste ovlivnil pomalu, plíživě a nakonec z gruntu. Začalo to výměnou jednorázových pomůcek za pratelné, pokračovalo zamítnutím zbytečností a nakonec dostalo nový rozměr v přemýšlení a náhledu na celý život. Uvědomila si, že žít zero waste neznamená jen bezobalové nakupování, ale že je to především právě o změně myšlení. Ke čtení článků o tématu zero waste se nabalovaly informace o odpadovém hospodářství, zpracování obalů, ekologické produkci potravin nebo etické výrobě oblečení. Zjistila, že všechno souvisí se vším a že je důležité se zamyslet nad každým krokem, který udělá. Ani náplň její práce není výjimkou a z korporátu odešla za vyšším smyslem do neziskovky.

Stačí udělat první krok a začnou se nabalovat další.

Anička měla zero waste ve skrytu duše uložený vždycky. Nákupy spousty věcí se jí netýkaly. Hromadění se jí příčí neustále. K něčemu ji však jen dohnaly okolnosti. Rozbila se televize? Nebyla příležitost ani chuť pořizovat novou. Když dosloužilo auto, prostě si nové už nekoupila. I tak může vypadat vědomé zamítnutí.

Jiří má rád statistiky a vede si je i na odpad v domácím koši. Dneska už si neobjednává nákupy online a málokdy nechá dovézt jídlo až do domu. Odmítá papírovou reklamu a letáky. Styl zero waste a cesta zamítnutí ho přivedla k opravdové chuti potravin i tekutin včetně alkoholu nebo třeba k přírodním materiálům v domácnosti jako je především dřevo a starým dobrým technikám při stavbě a rekonstrukci domu.

Jim to všechno smysl dává. Dělají to pro svůj dobrý pocit a pro pocit zodpovědnosti za sebe, ostatní i za prostředí kolem nás. Snaží se dohlédnout dál, jak se říká za roh, a zajímají je souvislosti. A to může kohokoliv z nás.

Autor:
Zuzana Janglová

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Někdy je fajn umět říct ne se nejdříve objevil na Zerowasters.

5 jednoduchých tipů, jak začít se zero waste a vydržet u toho

Zuzana Janglová — Sun, 17 Jan 2021 14:52:51 +0000

Zero waste je pojmenování pro životní styl. Životní styl, který je plný skvělých designových pomůcek od síťovek, tašek, pytlíčků a pytlů, přes značkové krabičky, sklenice a hrnky na kávu tzv. coffeecupy. Do nich se pak nakupuje značkové lattéčko, bio potraviny a eko produkty. Tak jsem občas propadala hrůze, že je to sakra drahý životní styl. Jenže to je jen falešný mýtus. Uvědomělý konzumerismus je lež. Předcházení vzniku odpadu, život či domácnost bez odpadu, jak se volně zero waste také překládá, je totiž úplně o něčem jiném. Primárně je třeba přemýšlet, co opravdu potřebuji, nepodlehnout reklamnímu tlaku firem a nenechat se vlákat do sítí vytváření dalšího odpadu.

Mezinárodní aliance pro život bez odpadů (Zero Waste International Alliance) označuje zero waste etický, ekonomický, efektivní a vizionářský cíl, který směřuje lidi ke změně jejich životního stylu a postupů tak, aby napodobili udržitelné přírodní cykly, kde jsou všechny materiály a výrobky navrženy takovým způsobem, aby mohly být použity znovu. Není to žádná novinka roku. Zero waste zapojují do svého života jak jednotlivci, tak celé organizace, firmy, regiony nebo dokonce vlády (více).

Zero waste je cesta.

Změna životního stylu pro mě zní dost drasticky. Nechci svůj život ze dne na den překopat, ale věčné chození s košem k jedné, druhé i třetí popelnici mě taky pěkně otravuje. A to byl právě můj důvod pro začátek cesty k zero waste. Zero waste je opravdu cesta. V dnešní době by se cíle dobral jen čirý asketa. Proto ráda říkám, že za tím cílem jen jdu a snažím si udržet směr.

CO MI POMÁHÁ DRŽET KURZ A KORMIDLO

parta kamarádů, kteří smýšlejí jako já

pytle, pytlíky a pytlíčky, krabičky a sklenice

druhá ruka

půjčování a sdílení

návyky

Parta přátel

Vhodná poučka je tady “Nikdy na to nebuď sám!”. Mně na začátku pomohla vlna, kterou vzedmula Bea Johnson a Bezobalu svou první konferencí. Upozornila mě na ni kamarádka. Prý by mě to mohlo zajímat, když tak dbám na tu ekologii. Jak jsem si to jednou přečetla, jako by se mi propojily obvody a všechen zero waste mi začal dávat smysl. Žiju v partě stejně naladěných lidí, a tak jsem měla možnost téma probrat a získat podporu. Ač se do toho přátelé třeba nevrhali stejnou rychlostí jako já. Když náhodou ztrácím dech a v tématu lenivým, dostávám od nich nový pohon a motivaci. Možná dom máte situaci, kdy doma příliš pochopení nezískáte. O to víc je pak důležité najít si nějakou spřízněnou duši, se kterou lze téma sdílet. Mohou to být spolu-zákazníci bezobalového obchodu, kam chodíte nakupovat, nebo to mohou být různé skupinky na sociálních sítích. Dnes už je z čeho vybírat. Nebojte se a zapojte se.

Pytlíky, krabičky, kelímky a sklenice

Věrní pomocníci a nenahraditelné náhrady jednorázových obalů. Je to skvělý začátek, jak snižovat množství obalů (především plastových) v našem koši. A je to opravdu jednoduché. Na poprvé si stačí vzít do obchodu svůj pytlík na ovoce, zeleninu nebo pečivo. Pro oběd si dojít s vlastní krabičkou. Kávu si do kanceláře donést ve vlastním hrníčku nebo kelímku. Nebo dokonce překročit práh komfortu a zajít do bezobalového obchodu pro celý nákup. Když ještě nemáte vlastní oblíbený opakovatelně využitelný obal, stačí znovu použít jednorázový igeliťák nebo třeba kyblík od jogurtu. A nebo si jako punc toho, že to myslíte opravdu vážně, koupit první látkový pytlík či barevný termohrnek.

Věci z druhé ruky

Second hand je evergreen, který má u nás docela dlouhou historii. Jen občas svádí k příliš obřím nákupům za výhodnou cenu. Second hand se však netýká jen oblečení, se kterým je nejvíce spojovaný. Ony totiž všechny bazary, zastavárny, bleší trhy, Facebook skupiny a aplikace, které nabízejí věci už použité fungují stejně. A je to skvělá možnost, jak předcházet vzniku odpadu: využít věci, které už jednou vyrobené byly. Že danou věc nepotřebuji já, neznamená, že ji nemůže chtít někdo jiný. Ideální postup, když něco sháním, je poptat se nejdříve v rodině, v okruhu přátel a v neposlední řadě hodit dotaz na sociální sítě. Hned na to můžou přijít na řadu zmíněné kamenné i online bazary a secondhandy.

Vlastnit společně

Pro snížení odpadu můžete nakupovat nové bez obalu nebo už jedno či vícekrát použité. Jsou však také věci, které používáte jen párkrát do roka, nebo dokonce jednou za více let. A u těch je škoda si je vůbec kupovat. V tomto případě je ideální si danou věc půjčit z půjčovny. Dnes už se rozšiřuje nabídka půjčoven a knihoven. Mimo klasické papírové knížky si můžete dojít do knihovny věcí (zatím v Praze a v Brně). Naprostou součástí života se staly půjčovny lyží, kol a koloběžek, půjčovny šatů i aut, čistících přístrojů i bagříků. S čím to ale stále vázne je společné sdílení věcí. Proč si nepořídit sekačku na trávu spolu se sousedem, když zahrady zvládne posekat obě? Co si pořídit sušičku na ovoce s rodinou přátel? Jak často použijete mixér, toastovač, palačinkovač, waflovač….? A potřebujete je vůbec všechny?

Photo by freestocks on Unsplash

Jak na nic nezapomenout

Spoustu skvělých rad často končí tím, že je prostě nezvládnu zapracovat do mého běžného režimu. Nakupovat do vlastních pytlíků? Odnést nákup v látkové tašce? Prima, jen si je nezapomenout vzít na ten nákup s sebou. Co jsem se za ty roky nakupování bez igeliťáků naučila je, být vždy připravena předem. A tak jsem si do malé kapsičky připravila pár látkových pytlíků (nebo použitých igelitových) a přidala látkovou tašku. Tenhle balíček nosím stále s sebou v kabelce. Když v pytlíku přinesu nákup domů, hned si náhradní (nebo ten samý po vysypání) vložím zpátky do batohu. Tím jsem zapomínání odbourala. Jako používají starší ročníky zaklínadlo K+M+B (klíče, mobil, brýle), můžete si vytvořit vlastní, které bude obsahovat set látkových obalů. Připravte si ho v předsíni u vchodových dveří. Když budete odcházet, spolu s klíči vezmete i pytlíky a tašku. Může pomoci i tabulka vedle dveří s obrázkem nebo popiskem.

Přečtěte si, co všechno jsme v našich životech díky zero waste zamítli.

Author:
Zuzana Janglová

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek 5 jednoduchých tipů, jak začít se zero waste a vydržet u toho se nejdříve objevil na Zerowasters.