Našeho Vojtu třeba v honu za kompostováním nezastavil ani plot, který prý musel dříve přeskakovat s plným kýblem, aby se ke kompostéru dostal. Tomu říkám odhodlání! Ve městech vzniká naštěstí čím dál tím více komunitních zahrad, ne všechny jsou ale volně přístupné, tak pozor na to. Většinou není problém se se členy domluvit –  čím více zbytků, tím více kompostu! 

Barča z Radhoště zase začala využívat sdílený komunitní kompostér, který díky projektu Kokozy vznikl poblíž jejího bytu. Každý kdo se do projektu zapojil získal kód k zámku na kompostéru a může ho využívat. Nehrozí tedy, že si tam každý bude házet co se mu zachce. Nemůže si ho vynachválit. U přehazování kompostu se bez dohadování střídají a vše funguje tak, jak má.

Florenčtí se shodují ve využívání hnědých popelnic, které už najdeme celkem běžně i ve městě. Výhoda je, že člověk nemusí řešit vůbec nic, kromě poplatků za odvoz odpadu. Je zkrátka nejjednodušší se hned odpadu zbavit a dál nad ním nepřemýšlet. Na druhou stranu nejednomu člověku je pak líto, že benefit kompostu nevyužije, ba ani nevidí, jak se bioodpad dál využívá. 

Zaujalo mě, že většina bezobalího týmu u sebe odpad přes týden schraňuje, a pak předá výše zmíněným šťastlivcům se zahradním kompostérem. Taková výpomoc se mi líbí! Zároveň ale poukazuje na to, že nakládání s bioodpadem ve městech stále není tak jednoduché, jak by mohlo a mělo ideálně být. Nicméně tento způsob funguje také dobře. Doporučuji si zbytky během týdne dávat do mrazáku, nehrozí pak, že vám mezitím začnou plesnivět. 

Zkrátka každý z naší organizace má ke kompostování nějakou historku. Cesta jedné z našich Kristýn byla podobně komplikovaná jako ta moje, vedla přes zahubené domácí žížaly až po školní žížaly, kterým aspoň svoje zbytky nosila. Teď má zahrádku a samozřejmě už na ní kompost pyšně buduje. A nebojte, jsou i tací, kteří to se žížalami zvládají bravurně! Základ je nenechat se odradit prvotními nezdary. Věřte, že ať už domů přivítáte žížaly nebo bakterie, budete mít z výsledku radost!