Anna Veselovská, Autor na Zerowasters

Tři nejlepší použité dárky

Anna Veselovská — Wed, 24 Nov 2021 13:05:11 +0000

Byl by to asi pěkný fascikl, popsat zevrubně fenomén obdarovávání. Protože však nejsme sociologové, ale zero wastři, nemusíme se naštěstí zabývat záměrně zapomenutými cenovkami, nebo velebením jmen donorů a můžeme vám rovnou nabídnout tři velké příležitosti, jak násobit radost za pomoci dárků putujících z ruky do ruky.

1. Mamí, to Lego je nějaký použitý

Zatímco se dospělí budou hádat o tom, nakolik plastové hračky ubližují životnímu prostředí, obhajovat rozvíjení motorických schopností dětí nebo opěvovat tříbení dětské představivosti, děti pravděpodobně v mezičase poskládají nějakou tu lego farmu nebo robota. A věřte, že se jich najde spousta, které nové kostky nebudou potřebovat originál zabalené a rádi si pohrají s Legem z druhé ruky. Nechejte Lego kolovat. Když pošlete svoje Duplo dál (Připadá ten název k naštvání jenom mě, nebo všem, kteří už někdy na ty zatrolené kostky stoupli?), vesmír vám zajisté pošle náhradu pro odrostlejší stavitele.

Sousedské a přátelské výměny jsou asi nejvíc eko, ale dnešní svět nabízí i řadu dalších možností. Existují kamenné obchody s bazarovými kousky a v internetových bazarech je tato stavebnice tak rozšířená, že má kolikrát svoji vlastní kategorii.

2. Knihy

Následující dvě kategorie s sebou nesou jisté zamyšlení nad povahou duševního vlastnictví a podporou autorů a vydavatelů. Dalším předmětem, který může bez větších problémů putovat z ruky do ruky mezi přáteli nebo obdarovanými (pokud to tak máte nastavené), jsou totiž knihy. Písmenka z nich po přečtení nevykoukáte, takže jestli nemáte daný titul v plánu číst dokolečka dokola (omluva všem, kteří leží ve skriptech před zkouškami), věnujte je a půjčujte, kdykoliv to jde.

Okolo knížek se dá vůbec hodně uspořit. Nemusíte si kupovat vše, co chcete přečíst. V České republice je velice funkční síť veřejných knihoven. A co si koupit chcete, nemusí být nové. I knížek jsou plné bazary a antikvariáty. V poslední době se objevují i služby, které jsou přímo na prodej zánovních knížek zaměřené. Jde například Knihobot nebo Reknihy. A pokud necílíte na konkrétní tituly, knížky najdete k dispozici v řadě Knihobudek. I těch je už po republice tolik, že si vysloužily vlastní mapu!

A darované zánovní knihy? Každý to má nastavené jinak. Za mě žádný problém. Potěší mě i mnohokrát čtená knížka, která ukáže, že mě někdo blízký zná a ví, o co se zajímám. Neodvážím se ale generalizovat. Každý ctíme jiné způsoby, jak si vzájemně projevovat přízeň, náklonnost nebo lásku.

3. Únikovky a šifrovací hry

Na vzestupu byla v posledních letech obliba únikových a šifrovacích her. Následně se toto téma stalo obchodní příležitostí pro výrobce deskovek. Na trhu tak najdete celou řadu “únikovek”. Od relativně jednoduchých karetních sad, přes důmyslné hry s komponenty, které měří čas, vytvářejí 3D prvky pro hru nebo ověřují rozluštěné kódy a šifry.

Zatímco Dostihy a sázky si střihnete třeba každý víkend, jakmile jednou přijdete na kloub konkrétním hlavolamům, šifrám a hádankám v únikovkách, zmizí prvek napětí a neznáma a podruhé si zkrátka stejnou únikovku těžko zahrajete. Herním nadšencům tedy připomínáme možnost použité hry posílat dál.

U většiny her vám bude stačit, když budete úkoly vyplňovat na extra papír místo do odpovědních archů, nebo si před hrou některé materiály zkopírujete. A aby to bylo fér, můžete se domluvit s někým dalším a vyměňovat si vyzkoušenou hru za jinou. Některé firmy v jedné edici nabízejí větší množství her. Spravedlivě tak může každá skupinka nebo jednotlivec koupit jednu hru a pak je směňovat ve dvojicích nebo kruzích.

Veřejné knihovny mívají ve svém sortimentu v dnešní době vyjma tištěných knih už poměrně často také audioknihy a někdy také půjčují deskové hry. Knihovna vážně stojí za návštěvu.

Poslat dál můžete i energii

A když jsme u férovosti – výrobci a autoři her jistě počítali s tím, že je každá skupina odehraje pouze jednou. Někomu možná může kazit spaní, že za chvíle zábavy a napětí spravedlivě nezaplatí. Zkuste kontaktovat své oblíbené firmy a podpořit je finančním příspěvkem, aniž byste si kupovali vlatní hru. Asi chápete proč. Je tak možné šetřit zdroje a energie potřebné na výrobu a následnou likvidaci a taky na transport.

Možná tím nastartujeme novou vlnu a výrobci zavedou možnost platby za hru, kterou jste dostali z druhé ruky. Taková malá revoluce ;-). A nemusí zůstat pouze u her. Právě knihy si takové zacházení zaslouží také. Takových věcí určitě existuje řada.

Pozn. Tuto myšlenku nabízíme volně k dispozici tomu, kdo bude mít chuť ji uvést v život a záměr napomoci tím podpoře autorů.

Author:

Anna Veselovská

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Tři nejlepší použité dárky se nejdříve objevil na Zerowasters.

První kroky ke kvašení

Anna Veselovská — Tue, 19 Oct 2021 11:15:05 +0000

aneb jednoduché pickles

S kvašením se roztrhl pytel. Internet hovoří o blahodárných účincích pro naše zdraví a imunitu, gastro trendy si pochvalují chuť a kvalitu kvašených potravin a razítkem pod to vše může pro mnohé z nás být pohled do historie. Nejedna babička totiž potvrdí význam kysaného zelí nebo nezaměnitelnou chuť a kvalitu trvanlivosti kvasového chleba.

Těm, kteří mají chuť se do domácích experimentů s kvašením pustit nabízíme pár šuplíčků a vysvětlení pro snazší orientaci a možnost vybrat si směr.

Existují různé druhy kvašení. Vše se odvíjí od přítomných nebo dodaných mirkoorganismů. Tak se kvašení dělí třeba na:

- octové
- mléčné
- alkoholové

Stěžejní také je, jestli kvašení probíhá bez přístupu kyslíku, nebo nikoli. Pokud přístupu kyslíku zamezíme, můžeme se setkat s pojmy jako je anaerobní kvašení nebo fermentace.

Toliko základní pojmosloví. To zní sice odborně, ve skutečnosti se ale s výsledky kvašení a fermentace setkáváme na každodenní bázi a není obtížné její benefity zprostředkovat doma. Proces kvašení je přítomný při výrobě piva, vína i dalších druhů alkoholu, prochází jím řada mléčných výrobků a na jeho bázi funguje i kvásek na chleba.

Kvašení doma

V domácnostech je nejběžnější kvasit zeleninu. Jakkoli trendy to dnes je, jde o tradiční způsob, jak si lidé pomáhali zásadně prodloužit trvanlivost potravin. A to v mnoha kulturách. Krkonošští tkalci si pochutnávali na kysaném zelí podobně jako korejští rolníci. V krkonošském zelňáku bývalo ale napěchované krouhané hlávkové zelí, dobře prosolené, ochucené nejčastěji kmínem. Korejské kimči, které je teď uznávanou specialitou napříč světem, má v základu také zelí, akorát že pekingské. K němu v průběhu staletí Korejci přidali další druhy zeleniny a později chilli. Obojí kvasí v nádobách, obojí umí dodat tělu látky prospěšné pro střevní mikroflóru a zajistit přísun vitamínů i v období, kdy není k dispozici čerstvá zelenina. A obojí si můžete připravit doma. Jde jen o to, jestli jste spíš na klasiku nebo na cizokrajné specialitky.

Co s čím?

Je možné kvasit všemožnou zeleninu, jednodruhově i v kombinacích s další zeleninou, kořením, listy. Začínat můžete jednoduše a když vás to chytne, propracujete se k alchymistickým pokusům a specifičtějším surovinám. Může se stát, že propadnete vášni a závislosti a zkvasíte, co vám přijde pod ruku. Nic není nemožné. Kvasit se dají i obiloviny, luštěniny, ovoce. Doma si tak můžete připravovat vlastní tempeh, bulgurový sýr, kefíry, limonády. Ale na to je ještě čas. Začneme s něčím jednoduchým, co nadělá hodně parády na oko i na chuť.

Pickles aneb krátce kvašená křupavá pochoutka plná vitamínů, která se dá použít jako salát, do salátu přidat, nebo rozmixovat jako základ pro dipy a pomazánky.

Příprava pickles

S minimem surovin i pomůcek si za pár dní můžete pochutnávat na křupavé kvašené zelenině. Vystačíte si se solí, zeleninou, čistou sklenicí a těžítkem. To můžete koupit, nebo vytvořit z menší sklenice naplněné vodou, či vyvařeného kamene. Vyberte si zeleninu, která pustí hodně šťávy. Ideální je zelí, mrkev, daikon, řepa a cibule.

Zeleninu pokrájejte a/nebo nastrouhejte.
Prosolte a promačkejte. Doporučené množství soli jsou 2%. Tedy na kilo zeleniny 20 gramů.
Při mačkání a mnutí zeleniny se solí vydržte třeba 3-5 minutek, aby zelenina pustila dostatek šťávy.
Pak zeleninu namačkejte do čisté sklenice a zalijte ji šťávou. Zelenina nesmí být během kvašení v kontaktu se vzduchem.
Ověřte si, jestli je vše pečlivě zalité a pokud ne, doplňte zchladlou převařenou vodou. Trik proti plaváčkům na povrchu je také skládaný zelný list, kterým zakončíte pěchování zeleniny.

Zatížit a nechat pracovat

Přichází chvíle těžítek, která udrží zeleninu stlačenou pod hladinou tekutiny a zamezí se tak přístupu vzduchu. Pod sklenici se zeleninou dejte hlubší nádobu, do které může odtékat případná přebytečná šťáva. Sklenici s vodou nebo kámen postavte do hrdla sklenice. Následující 3-7 dní bude trvat, než se spustí kvasné procesy a zelenina prokvasí. Rychlost záleží zejména na množství soli a okolní teplotě, ale i na složení zeleniny. Ochutnávejte a experimentujte. Zkvašenou zeleninu pak přemístěte do lednice. Nebojte se, chybu neuděláte. I v lednici probíhá kvašení. Jen je pomalejší a jde víc do kysela, než rychlé kvašení při pokojové teplotě.

Nová vášeň

V ideálním případě vás jednoduché kvašení nadchne tolik, že máte chuť zkusit to zase. Jestli je to tak, otevírá se vám celý velký svět. A protože nejste jediní, koho to chytlo, podporu, rady a vychytávky naleznete v mnoha knihách i facebookových skupinách.

Nechejte se inspirovat

Nabízím i pár odkazů, vzhledem k oblíbenosti kvašení vlastně zlomečku zdrojů a inspirace.

V loňském roce vyšla publikace Síla přírodní fermentace od Sandor Ellix Katz, kterou překládala Zuzana Ouhrabková ze Zkvašeno.cz. Inspirativní a zároveň přirozeně poutavé příspěvky najdete také ve sdílení na facebookových stránkách Unova zahrada. Ta má přesah i do procesů namáčení a klíčení, které v potravinách probouzejí život. Víc o tomto tématu najdete třeba v pdf zde. Pokud plánujete experimentovat a chcete se podílet o své úspěchy, ptát na dotazy a vzájemně inspirovat s ostatními, mohla by pro vás být ideální facebooková skupina Fermentace a kvašení. Introvertnější povahy pak možná uvítají blogovější styl stránky Fermentujeme.

Author:

Anna Veselovská

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek První kroky ke kvašení se nejdříve objevil na Zerowasters.

Zero waste ke svačině

Anna Veselovská — Tue, 05 Oct 2021 07:57:34 +0000

Možná si potrpíte na designové krabičky a možná si svačinu nosíte v letitém obalu od polárkáče. Nehledě na přístup, pokusím se vám nabídnout pár rychlých tipů na zero waste svačinky, co se týče možností, jak je zabalit i receptů, tak jak je sama znám.

Jídlo do skleničky

Zavařovačka je pro zero wastery ikonická. Bea Johnson do jediné zavařovací sklenice vměstná rodinný odpad za celý rok. Z bezobalového obchodu si v ní můžete odnést rýži i šampón, stejně jako si do ní necháte načepovat pivo nebo připravit cappuccino. Stejně dobře se hodí k nošení svačinek. Skvěle z ní chutná granola s jogurtem a ovocem. Navrstvené na sobě navíc vypadají perfektně.

Tip pro sladkomilné zákazníky bezobalových obchodů: Při nákupu a přenosu čokokokosek vznikají na dně nádob drobečky. S „omluvou“, že správný zero waster přece zbytečně nic nevyhodí, jimi můžete nahradit granolu. Pak už jde ale spíš o zákusek, než o svačinu.

Velmi výživnou obdobou svačiny do skleničky může být i obilná kaše, na kterou navrstvíte své oblíbené ořechy, sušené i čerstvé ovoce, sirupy, kakao, skořici nebo čokoládové pecky.

Pomazánky a zero waste

Pomazánky se hodí ke zpracování nezužitkovaných surovin z vaší lednice. Variant je nekonečně mnoho. Pokud jde ale o svačinky, které bude člověk převážet, vyhýbala bych se pomazánkám s mléčným nebo majonézovým základem (jako je třeba vajíčková) a využila hlavně kombinaci předem namočených semínek nebo luštěnin (slunečnice, různé druhy čočky, cizrna) se zeleninovou složkou.

K červené čočce se hodí třeba mrkev nebo dýně, slunečnicový základ je zase skvělý s pečeným lilkem a trochou česneku. Pro krémovější konzistenci takových pomazánek můžete využít tahini nebo sušené kokosové mléko. Ingredience rozmixujte. Taková pomazánka se nehodí pouze na chleba, posloužit může i jako dip k hranolkům čerstvé zeleniny (mrkev, řapíkatý celer, okurka), k čerstvému salátu nebo krekrům a křupavým chlebům.

I pomazánce a zeleninovým hranolkům sluší zavařovačky.

Zabaleno

V pohádkách se buchty na cestu balí do uzlíčku. Vy ale nechejte plátýnko doma, kde se hodí třeba k uchování chleba, a svoji svačinu si zabalte moderněji. Existuje nepřeberné množství potravinových boxů a dóz z různých materiálů. Vyjma těch jsou zero wasterům k dispozici voskované ubrousky a kapsy nebo látkové kapsy či wrapy. To jsou ti praví pomocníci pro zabalení obložených chlebů, sendvičů a tortill.

Jednoduché obaly se zavíráním na suchý zip si můžete ušít doma. Ty podšité nepropustnou látkou je možná lepší koupit, protože látky, které mohou přijít do styku s potravinami, se často špatně shání.

Tři rychlé tipy

Na cesty se vám možná budou hodit skládací boxy, jejichž objem se po složení minimalizuje.
Pokud přenášíte křehké dorty a koláče, je ideální použít víčko nádoby jako podnos a nádobou samotnou koláč přiklopit, velmi to usnadní nabírání.
Dózy a krabičky, ve kterých jste zapomněli zbylé jídlo, vyčistíte a desinfikujete účinně a levně podle našeho návodu.

Plná krabička (nejen) pro celiaky

Pokud vás už nebaví běžné pečivo a potřebujete připravit vydatnou svačinu třeba i pro větší počet lidí, doporučuji vám polentový koláč. Je to nejvíc zero waste svačina, protože dokáže z vaší lednice dostat zlikvidovat různorodé zbytky surovin. Upotřebíte v něm zbytky sýrů, veškeré zeleniny, sušená rajčata nebo olivy. Základ je ale možné promíchat i se zbylým zeleninovým pyré nebo nastavit vejci.

Recept je navíc velmi jednoduchý a můžete ho přizpůsobit surovinám, které máte k dispozici.

Uvařte polentovou kaši tak, jak jste zvyklí – tzn. někdo ve vývaru, někdo v mléce, jiný ve vodě.
Kaši můžete nastavit zeleninovým pyré či vejci.
Pak ji promícháte s pokrájenými přísadami, vlijete do zapékací nádoby a dáte zapéct do zlatova.
Tak vznikne koláčová varianta.

Pokud kaši rozprostřete do zapékací nádoby, plechu, nebo formy na koláč v tenčí vrstvě a teprve poté ji zvolenými přísadami pokryjete, půjde spíše o variantu podobnou pizze. Pizza efekt zesílíte, pokud na rozprostřenou kaši rozetřete trochu rajčatové passaty povařené s malým množstvím česneku a bylinek na pizzu.

A jestli se vám podobné vaření, při kterém šetříte, líbí, tady najdete další recepty.

Author:

Anna Veselovská

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Zero waste ke svačině se nejdříve objevil na Zerowasters.

Zapomenutá svačina

Anna Veselovská — Thu, 23 Sep 2021 13:03:26 +0000

aneb jak zbavit obaly zápachu a stop po zkaženém jídle nebo pití

Občas se stane, že i sebelepší svačina zůstane v kabelce nebo aktovce. Bývá to ve dnech naplněných prací nebo zábavou, kdy pro jedno zapomínáme druhé. A odtud už je jen krůček k tomu, aby se šikovné krabičky, dózy a lahve dočkaly naší pozornosti třeba až na konci víkendu, dovolené nebo -nedejbože – prázdnin. I když máte chuť vyhodit krabičku i s obsahem do popelnice s nápisem „biohazard“, své opakovatelně použitelné obaly ještě můžete zachránit. Nedávno jsme vám nabídli vše důležité o perkarbonátu. Právě ten je skvělý na dezinfekci a čištění podobných nadělení.

Do znečištěných nádob ho nasypte polévkovou lžíci, zalijte horkou vodou a nechejte pár minut působit.

Nejenže se zbavíte nečistot, ale veta bude i po zápachu. Před akcí z nádob odstraňte zbytky jídla a pití a vypláchněte je. Pečlivě opláchnout je bude potřeba i po čištění perkarbonátem. Ne snad, že by po sobě zanechával jedy, je to zcela bezpečná látka, která se po aktivaci horkou vodou rozpouští na peroxid vodíku a sodu, ale z povrchů je po použití potřeba odplavit rozpuštěné nečistoty.

Síla tří složek

K perkarbonátu můžete přidat i díl sody bikarbony a malé množství kyseliny citronové. Spojíte tak síly tří hlavních zero waste úklidových pomocníků. Přestože jde o velmi dostupné a v přírodně odbouratelné látky, poradí si stejně dobře s dezinfekcí zapomenutého svačinového boxu, jako s odstraněním kávové či čajové patiny, nebo se zbytky pachů, které s oblibou ulpívají na plastových prkénkách. Vyjma boxů s nimi tedy vyčistíte i lahve, včetně těch kojeneckých, termosky, konvice, vázy nebo plastová krájecí prkénka. Z materiálů se vyhněte pouze dřevu.

Dostupné a udržitelné

Zdá se to příliš jednoduché a levné? Čekáte nějaký háček? V tomto případě se ho nedočkáte. Všechny tři složky můžete pořídit bez obalu a nevytvářet tak zbytečný odpad. Bývají běžně k dostání v bezobalových obchodech i drogeriích. Jejich používání je ohleduplné k přírodě. Bez debat je i jejich účinnost.

Přeji vám spoustu skvělých svačin, na které včas dojde. Pro strejčka příhodu si ale pamatujte – soda, perkarbonát a kyselina citronová.

Author:

Anna Veselovská

Chci dostávat novinky ze světa zero waste!

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Zapomenutá svačina se nejdříve objevil na Zerowasters.

Výkvět

Anna Veselovská — Thu, 16 Sep 2021 15:26:33 +0000

Ekologická a lokální platforma

V uplynulém desetiletí si mnoho lidí prošlapávalo cestu k lokálnímu jídlu a zelenině, seznamovalo se s pomalou módou nebo (znovu)objevovalo přírodní kosmetiku. A je to znát. Přírodní kosmetiku najdete v kdekteré drogerii, obliba farmářských trhů, KPZ a oddělení s biopotravinami roste víc a víc a vedle Primarku tu vzniká řada obchůdků se slow fashion. Dříve nedosažitelné hodnoty jsou teď dostupnější i společensky běžnější. Smysluplný a zodpovědný přístup teď expanduje i do marginálnějších oblastí. Co se řeší? Přišel čas květin! A vznikla nová platforma Výkvět.

Díky rozhovoru s Mílou z Kytek od potoka víme, že klíčovými problémy konvenčního pěstování květin na plantážích jsou masová spotřeba syntetické chemie a následná degradace úrodné půdy, spotřeba cenných zdrojů vody a také podmínky práce na plantážích a následná doprava. Dnes uděláme krok o patro výš. O znalosti a pohled na věc se s námi dělí Jolana Teuberová právě v momentě, kdy světlo světa spatřuje platforma Výkvět, která podpoří ekologické pěstitele květin a zajistí prostor pro sdílení znalostí a udržování hodnot. Tato platforma tu bude i pro vás všechny, aby vám pomohla do světa problematiky pěstování nahlédnout a usnadnit vám cesty k ekologicky pěstovaným lokálním květinám. Přečtěte víc o souvislostech pěstování i plánech Výkvětu.

Jolano, co vás na pěstování květin nejvíc pálí a proč?

I pro nás je zásadní péče o půdu, zdroje a lidi. Naším cílem je ukázat lidem, že ke globálnímu květinovému průmyslu existuje alternativa. Ne jen pro to, že je neudržitelný, ale také proto, že pěstování květin v našem zdejším prostředí je smysluplné – z hlediska ekologie i ekonomie. V dobách první republiky jsme byli 100% soběstační, co se pěstování květin k řezu týče. Určitá část produkce se dovážela, ale to samé množství šlo i na export. Odvětví tedy bylo v rovnováze. Dnes se k nám 95 % řezaných květin dováží. Dovedete si představit, jak by vypadala krajina, která by tohle množství květin opět poskytovala? Jak by byla krásná, voněla, jak by byl spokojenější hmyz?

Běžně se navzdory všem klíčovým problémům konvenčního a plantážového pěstování květin prodá spousta takového zboží. V čem je problém? Jsou lidé o tématu nedostatečně informovaní, nejsou do něj zainteresovaní, nebo jsou pro ně lokální a ekologicky pěstované květiny místně nebo finančně nedostupné?

Myslím, že neinformovanost je zásadním problémem.

Lidé v dnešní době už hodně řeší, co jedí, co si oblékají, jakou kosmetiku používají. Květiny jsou možná v tomto ohledu marginalita, protože mnoho lidí je nekupuje tak často. Nicméně jsou teď na řadě!

Problematická může být i dostupnost ekologicky vypěstovaných květin. Na zákazníka jsou kladeny poměrně velké nároky. Pokud chce takovou květinu získat, nejprve musí najít pěstitele/květináře – ideálně u něj v lokalitě. Poté si u něj květinu musí objednat nebo se domluvit na vyzvednutí. Hodně z květinářů má dnes odběrná místa ve spřátelených podnicích, vznikají samoobslužné stánky, někteří květiny rozvážejí. Ale pokud vás po cestě z práce napadne, že byste teď na rohu v květinářství chtěli někomu pořídit květinu, je šance, že získáte ekologicky vypěstovanou květinu, téměř nulová. Věřím ale, že je jen otázkou času, kdy se to změní. Je potřeba se v nejbližším květinářství ptát na lokální a ekologicky pěstované květiny – tím vytvoříte poptávku i tlak, který může věci měnit.

Jakou máte zkušenost s tím, jak hluboko Češi do problematiky vidí?

To se hodně liší. Někteří lidé si informace zjišťují a zajímají se do hloubky, dokážou pak vnímat komplexně celou problematiku.

Setkávám se ale s tím, že se zaměňují různé pojmy. Často je pro lidi důležitá lokálnost – to je skvělé – skutečnost, že květiny nelétají přes půl světa, je první dobrý krok. Ale to, že je něco lokální, ještě neznamená, že to bylo vypěstováno šetrně – s ohledem na lidi a přírodu, že nebyla použita průmyslová hnojiva a pesticidy nebo herbicidy, které jsou toxické.

Ekologicky vypěstované květiny jsou tedy druhá úroveň. A tou třetí je pro mě u květin sezónnost. Spousta lidí už ví, že chce zdejší květinu vypěstovanou bez použití chemie, ale přesto dokáže chtít v březnu růže. A to je práce naše i našich pěstitelů a floristů – vysvětlovat lidem, co je kdy možné, učit je novým přístupům a věcem. V zimě se dá krásně pracovat se sušenými květinami – ty by si určitě zasloužily nějakou estetickou obrodu! Dá se pracovat s větvemi, ať už narašenými nebo nikoliv, se stálezelenými rostlinami apod. Jde jen o to přijmout fakt, že nelze mít v jakoukoliv dobu všechno. Naše společnost si na to zvykla, ale to není udržitelný model. Můžeme si vzpomenout na pohádku o dvanácti měsíčkách a třeba se někam posuneme.

A kam byste si představovala, že se to celé posune? Jaké cíle má vaše platforma?

Rádi bychom skrze Platformu Výkvět podporovali všechny, kteří se rozhodnou pěstovat květiny ekologicky nebo s takovými květinami pracovat. Vytváříme prostor ke sdílení znalostí.

V České republice došlo po revoluci k zásadnímu přerušení kontinuity předávání zkušeností a informací. Mnoho z lidí, kteří dnes pěstují květiny, je z jiných oborů, jsou to autodidakti, a nebo jsou sice z oboru, ale nemají se od koho učit. I proto jsme vznikli. Aby pěstitelé a floristi měli s kým sdílet své zkušenosti i trápení. Pořádáme pro ně vzdělávací akce a setkání.

Naším zásadním vkladem je ale certifikace, která supluje chybějící českou legislativu pro ekologicky pěstované květiny. Jde o certifikaci na bázi tzv. místního systému záruky – PGS (participatory guarantee system). Komunita pěstitelů a floristů se zaváže dodržovat standardy vycházející z konkrétních hodnot (v našem případě to jsou ekologie, lokálnost, profesionalita a kvalita, etika a otevřenost) a posléze se navzájem navštěvují na farmách, zahradách a statcích a během těchto vizit kontrolují, jak kdo hospodaří a jak jsou dodržovány závazky. Je to nejen perfektní kontrolní nástroj, který nám umožňuje ručit za původ a kvalitu květin, ale hlavně neuvěřitelný vzdělávací nástroj. Během návštěv se sdílí mnoho podstatných informací a každý se vždy něco nového naučí.

PGS (participatory guarantee system) – lokální participativní systémy záruky kvality jsou dostupnou alternativou k oficiální bio certifikaci. Liší se v přístupu – jsou založeny na důvěře, místních komunitách a sdílení znalostí, a nabízí tak víc než jen systém záruky. Jsou vhodné především pro drobné zemědělce, potravinové iniciativy a místní farmářské trhy. Jde o způsob certifikace, kdy se skupina zemědělců a/nebo zpracovatelů domluví se svými spotřebiteli a odběrateli na zásadách a pravidlech hospodaření a produkce, které jsou v souladu s pravidly ekologického zemědělství.

Zdroj: Lovíme.bio

Je v platformě prostor i pro práci se zákazníky a širší veřejností?

Ano, dalším z našich cílů je vstoupit do mediálního prostoru a prostřednictvím kampaní i ambasadorů šířit osvětu o květinovém odvětví. Chceme lidem ukazovat, jak poznají lokální a sezónní květinu, chceme jim přibližovat lokální pěstitele formou mapy a adresáře a poskytovat objektivní data o globálním i lokálním květinovém odvětví a jeho dopadech.

Pokud si vybudujeme dostatečně silnou pozici, budeme hlasem pro ekologické pěstitele – chtěli bychom být partnery pro jiné organizace, ale i státní správu.

Informace o množství odpadu, který je lidmi vyprodukován nebo se nějak zpracovává, máme z úřadů, z EKOKOMU, z třídících linek atp. Kde se ale dají nalézt fakta o pěstování květin a v jaké kvalitě jsou dostupné?

To je velký problém. Ministerstvo zemědělství vydává situační a výhledové zprávy o celém odvětví v ČR. Data ale nejdou moc do hloubky. V současné době hledáme člověka, který by pro nás udělal analýzu a sběr dat, abychom mohli objektivní data lidem i novinářům nabídnout – nejen ty lokální, ale i globální.

Pozn. redakce: Webové stránky platformy už spatřily světlo světa, projít si můžete i jejich sociální sítě Facebook a Instagram. Podpořit Výkvět můžete přes platformu Darujme.

Autor:

Anna Veselovská

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Výkvět se nejdříve objevil na Zerowasters.

Přírodní zubní pasta

Anna Veselovská — Tue, 10 Aug 2021 14:09:33 +0000

O její výrobě i obalech, do kterých ji dát

O zubní pastě si budeme povídat s Míšou z české rodinné firmy Caltha, která vyrábí přírodní kosmetiku. Míša má na starosti výrobu produktů a je to ta, která iniciuje hledání optimálního složení zubní pasty nebo něčeho tak unikátního, jako je přírodní krém na opalování s faktorem SPF 30. Calthu provozuje se svým mužem Jirkou. Nad takovým podnikáním srdce plesá v mnoha ohledech. Já si cením celkového přístupu, toho, jak se v Calthě nakládá se zdroji a surovinami a také snahy o minimalizaci obalových materiálů a ochoty k bezobalovým dodávkám.

Byla to cesta vcelku trnitá, ale nakonec se podařilo splnit veškeré požadované parametry - vyrobit zubní pastu ze surovin přírodního původu, o správné konzistenci, příjemné chuti a odpovídajících účincích. Míša tuto cestu zahájila hned poté, co dokončila vývoj tuhých mýdel, se kterými se dnes už prosperující rodinná firma s dobrým jménem uvedla na trhu.

Vývoj šel pomalu, nedařilo se mi trefit tu správnou konzistenci, ani chuť. Druhy byly zpočátku jiné, než jsou teď. Chtěla jsem vyrobit třešňovou nebo jahodovou pastu. K neúspěchům s recepturami se přidal problém obalů. Klasické pumpičky nebyly schopné pasty „vytáhnout“ kvůli jejich hustotě. Již hotové tuby se špatně plní a polepují etiketami a nechat si vyrobit tuby na zakázku s vlastním potiskem zase vyžadovalo velkou investici. Navíc by bylo zapotřebí vyřešit jejich zatavení a označování šarží a datem spotřeby.

Čekala nás dlouhá cesta testování různých receptur, ale nakonec jsme se dostali k cíli. Nabízíme 5 druhů zubních past. Jsou oblíbené mezi zákazníky a i my doma jiné nepoužíváme.

Zubní pasty nabízíme jak v tubách, které jsou z větší části z recyklovaného plastu, tak ve velkoobjemovém balení pro bezobalové obchody. Intenzivně hledáme i vhodný obal, ve kterém by si zákazníci mohli pastu odnést z bezobalových obchodů.

S nádobkami na zubní pastu je potíž. Ty ideální se pokouší najít nejenom v Calthě, ale také řada zákazníků a lidé z týmů z jednotlivých bezobalových prodejen. Doplňovat se dá do tuby zasvorkované potravinářskou svorkou, do pumpiček, u kterých ale hrozí riziko, že se ucpou nebo porouchají, nebo trochu na punk do zavařovacích skleniček. Hledání ideálního obalu ale bude v profesionální výrobě jiná disciplína.

Jako výrobci musíme u obalů volit kompromis mezi užitnou hodnotou, cenou, ekologickou přívětivostí a funkčností, a to je někdy tvrdý oříšek.

Nesmíme také zapomenout na to, že produkty často do obchodů nebo k zákazníkům putují přepravními společnostmi a někdy se stane, že i dobře zabalený balíček dorazí ve značně horším stavu, než v jakém byl předán.

Zatím na trhu neexistuje čisté a ekologické řešení obalů, které by splňovalo všechna kritéria, a na které bychom mohli hned přejít.

Ale i zde je vidět za poslední roky velký pokrok. Zkoušíme teď nový typ obalů na tekuté šampony z cukrové třtiny a ačkoliv narážíme na nějaké problémy, zatím to vypadá na nejlepší možné řešení. U zubních past je pak otázkou, jaký obal vlastně hledat: někomu vyhovuje dóza, ze které pastu nabere na kartáček, jiný zase preferuje tubu z níž lze pastu pohodlně vymáčknout. Tam narážíme na problém s opakovatelným otevíráním a zavíráním.

Obaly jsou velké a neustálé téma, co platí letos, může být příští rok jinak. I proto si myslím, že se může lehce stát, že jak zubní pasty, tak ostatní výrobky CALTHY budou měnit obaly tak, aby byly co nejekologičtější a nejšetrnější k naší Zemi.

Za těmi třemi slovy “přírodní kosmetika Caltha”, se skrývá celý svět. Na suroviny pro zubní pasty se pojďme podívat optikou původu i účinků.

Zubní pasty obsahují různé ingredience. Ty nejdůležitější jsou v nich proto, aby pasty byly nejen příjemné v ústech, ale aby se také postaraly o zdraví našich zubů. Konkrétně propolis má antibakteriální a stahující účinky a je vhodný na citlivé zuby a odhalené zubní krčky. Bylinky jsou účinným pomocníkem proti zánětu dásní a receptura této pasty je upravena tak, aby byla vhodná i při léčbě homeopatiky. Ač se to může zdát zvláštní, pasty obsahují i sladidlo xylitol, které je známé svou schopností působit proti vzniku zubního kazu.

Ingredience bereme z prověřených zdrojů co nejblíže přírodě; včelí produkty máme z farmy u Rabštejna nad Střelou, BIO kozí mléko pak z farmy u Slušovic a spolupracujeme i s Levandulovým statkem Bezděkov. Samozřejmě některé ingredience musíme dovážet ze zahraničí, ale i tady dbáme na jejich čistotu a kvalitu – musí být certifikovány Ecocertem nebo obdobnou společností.

Z oblasti ingrediencí pro vás máme tip pro domácí přípravu zubních past ohledně často diskutované sody bikarbony.

Soda bikarbona má mírný abrazivní účinek, který je v pastách žádoucí. Je ale zásaditou látkou, která zvyšuje pH, takže pro domácí výrobu (rozuměj proměnné podmínky bez měření) bych spíše doporučila jiné suroviny se stejným účinkem. Takové aktivní uhlí je vhodnou alternativou.

Autor:

Anna Veselovská

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Přírodní zubní pasta se nejdříve objevil na Zerowasters.

Kouzelný perkarbonát

Anna Veselovská — Tue, 20 Jul 2021 09:57:44 +0000

aneb když neplatí nomen omen

Perkarbonát bych už od názvu zavřela do skříňky s nebezpečnými látkami. Bylo by to ale úplně zcestné. Trochu zastrašující název totiž označuje biologicky zcela odbouratelnou a šetrnou látku. Ta se v horké vodě rozpouští na peroxid vodíku a uhličitan sodný neboli sodu. Bělicí a desinfekční účinky peroxidu jsou k nezaplacení při čištění a dezinfekci povrchů, přidává se do tablet do myčky i do praní. Uklízí a bělí velice účinně a přitom je bezpečný a šetrný. K ruce je těm, kteří se vyhýbají potenciálně škodlivým a toxickým látkám přidávaným do úklidových a pracích prostředků.

Za nebezpečným názvem se skrývá účinný prostředek na bělení, čištění a dezinfekci.

Prakticky veškeré úklidové prostředky lze nahradit sodou, kyselinou citronovou a perkarbonátem někdy doplněným o TAED. Bělící látky se v perkarbonátu aktivují teplotou. Ne všude ale můžeme dosáhnout teploty 60 ˚C a výš. Tam, kde to není možné, třeba u praní jemného prádla, nám pomůže TAED. Ten aktivuje proces i při nižších teplotách (praní na 30° až 50˚C) a současně je šetrný k přírodě.

Vzorec rozkladu peruhličitanu sodného (perkarbonát) na peroxid vodíku a uhličitan sodný (soda na praní).

2(Na₂CO₃· 1,5 H₂O₂) → 2 Na₂CO₃ + 3 H₂O₂

Perkarbonát vám pomůže zejména při:

Odstraňování skvrn z prádla
Čištění usazenin od kávy nebo čaje v termoskách, hrnečkách a konvičkách
Čištění a dezinfekci dřezů, svačinových boxů, lahví na pití.
Čištění toalety

Perkarbonát v kuchyni

Při běžném mytí nádobí používám sodu, nikoli perkarbonát. Ten je spíše součástí tablet do myčky na nádobí. Ale při ručním mytí je perkarbonát vhodný na zašlé hrnky, zatuchlé svačinové boxy nebo lahve a čajovou či kávovou patinu v konvičkách nebo termoskách. Stačí ho aktivovat horkou vodou. Zázraky dokáže i bez mechanického čištění. Vyzkoušet to můžete třeba na termosce. Nebo vroucí vodou naplňte dřez, vsypte pár lžic perkarbonátu a nechejte v něm odmočit zašlé hrníčky a zatuchlé svačinové boxy. Ty potom můžete dočistit i mechanicky. Je to synergická práce, protože jako nové bude nejen odmočené nádobí, ale i dřez z nerezu, keramiky i granitu. Navíc jde o kids friendly zábavu, která možná potěší i nejedno dítě dřímající uvnitř dospělého. Proč? Při oxidaci perkarbonát krásně pění.

Perkarbonát v koupelně

Horkou vodu s perkarbonátem využijete i v koupelně a na toaletě. I zde vám pomůže vyčistit usazeniny a dezinfikovat. Stačí mu dát čas. V záchodové míse ho nechejte pěnit a v mezičase s ním můžete vydezinfikovat dlaždičky a vybělit spáry. Pokud jde o pořádné usazeniny, nechejte ho působit přes noc a pak mu ještě pomozte mechanickou prací.

Praní s perkarbonátem

Sklenici s perkarbonátem z koupelny vůbec nemusíte odnášet. Využijete ji totiž i při praní. Šetrných a zero waste metod praní je několik. K dostání jsou tekuté i sypké prací prostředky. Já osobně mám v koupelně velkou dózu, ve které je prací soda smíchaná s vločkami olivového mýdla. Vedle dózy pak sklenici perkarbonátu a malou skleničku TAEDu. Tmavé a barevné prádlo peru pouze v sodě s mýdlem, jednou za čas přidám malé množství perkarbonátu. Ke světlému a bílému prádlu přidávám větší množství perkarbonátu, a v případě, že nevyvářím nebo neperu alespoň na 60˚C, také trochu TAEDu. Poměr doporučený výrobci je 50g TAEDU na 1kg perkabornátu. Je to efektivní, levný, šetrný a praktický způsob praní, při kterém nedochází k masivnímu vybělování barev u barevného prádla. A světlé prádlo perkarbonát bělí skutečnou oxidací skvrn, nikoli optickým rozjasňováním. Optické rozjasňovače nabízejí pro oko zdání bělejší bílé, platíme za ně ale rizikem podrážděné pokožky a znečištěním vody.

Benefitem jeho biologické odbouratelnosti je možnost používat jej i na praní dětských plen nebo při praní prádla pro lidi s citlivou pokožkou. Plenky je ideální v perkarbonátu s vodou předem máčet.

Ozkoušeno

- Termoska před a po, to by mohla být reklama na perkarbonát (po čištění je jak čerstvě z prodejny).
- Když kočka značkuje, je to o nervy. Chce to přijít na příčinu, ale když už se stane – látka namočená v horké vodě s perkarbonátem a vymáchaná v octové vodě odstraní skvrny i zápach.
- Perkarbonát dokonce odstranil i skvrny od bezinek. Není po nich ani stopy!

Author:

Anna Veselovská

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Kouzelný perkarbonát se nejdříve objevil na Zerowasters.

Jahodový džem podle Zuzky

Anna Veselovská — Fri, 11 Jun 2021 10:05:58 +0000

Během mé zavařovací kariéry jsem prošla všemi fázemi. Od té první, kdy člověk v obchodech plaše sahá po želírovacích cukrech a drží se skálopevně poměrů na sáčku až po zavařování bez cukru. Nakonec jsem zakotvila někde uprostřed a to z jednoho jediného ryze praktického důvodu. Džemy bez cukru se mi ve špajzu neustále kupily. Jednoho dne jsem došla k objevnému zjištění, že takové zavařování mi je se třemi dětmi naprosto k ničemu a rozhodně nepomůže harmonii ani ve vesmíru ani v naší rodině.

Prověřená zlatá střední cesta se ukázala být tou pravou.

Pojďte si zajamovat s jahodami!

Nejpracnější je odstopkovat jahody, pak už je to šup šup. Fígl je v chia semínkách, které krásně zrosolovatí a v prášku z mořské řasy agar agar, který džem zahustí. Agar agar je vlastně taková veganská želatina. Funguje stejně. Je bez vůně a chuti. Ať už budete džem sladit jakýmkoliv sladidlem, přidávejte ho postupně a ochutnávejte. Je těžké napsat recept na džem, protože v každé rodině je hranice toho, co je akorát sladké, jinde. Množství sladidla ať už cukru, medu nebo čekankového sirupu si určete sami podle sladkosti jahod. A nezapomeňte na sůl! Ta by neměla chybět v žádném džemu, protože vytáhne sladkou chuť a není potřeba tolik sladit. Některému druhu ovoce sůl stačí. Dělala jsem třeba báječný džem z třešní a ten opravdu nebylo potřeba jinak doslazovat. Prý to jde i s plně zralými meruňkami. To ale bohužel ještě nemám vyzkoušeno.

Připravte si:

3500 g jahod bez stopek
15 kapek vanilkové esence
6 zarovnaných lžic chia semínek

malá lžička soli
8 g prášku agar agar
200 ml vody

Jak sladit:

200 – 600 g cukru a/nebo čekankového sirupu a/nebo medu

Postup:

Jahody dejte do velkého hrnce, přidejte vanilkovou esenci a rozmixujte tyčovým mixérem (výsledek bude řidší) nebo rozmačkejte (výsledek bude hustější). Pak přidejte chia semínka a přiveďte k varu, stáhněte plamen na minimum. Přidejte vybrané sladidlo nebo jejich kombinaci, sůl a za občasného míchání nechte probublávat asi 3 minuty.

Mezitím si rozmíchejte agar agar s vodou a také přiveďte k varu. Za stálého míchání vařte na mírném plameni 5 minut. Nakonec přidejte k jahodám a vařte společně ještě pár minut.

Ihned plňte do čistých vyvařených skleniček a zavíčkujte. Na tento recept spotřebujete asi 20 skleniček o objemu 250 ml. Důležité je při plnění nepokapat hrdlo skleničky a používat jen čisté naběračky a lžíce. Džem ještě zavařte. Já to dělám buď v myčce nebo v troubě.

Džemu s agarem to může někdy trochu trvat, než ztuhne. Většinou se tak uděje, jakmile úplně vychladne. Mělo by to být nejpozději do druhého dne.

Poznámka od Anny:

Zuzka do svého života naprosto přirozeně obsáhla principy udržitelnosti, zero waste a smysluplného života. Možná by se teď bránila, že od svých zásad na některých místech upustila. Ale to je jak kapka v moři v celkovém způsobu jejího života, bydlení a vedení domácnosti. Však to posoudíte sami. Když začnete listovat kuchařským blogem www.varenipodlezuzky.com, nejednou narazíte na zmínky o tom, jak zužitkovat vedlejší produkty při vaření nebo uspořit energii hromadnou přípravou a překvapí vás, kolik surovin pochází ze zahrádky. Přitom nejde o žádnou eko paniku a dogma. Zuzka je v tom doma, tak se nechte inspirovat.

Author:

Anna Veselovská

Připravila Anna Veselovská ve spolupráci se Zuzkou Čítkovou a jejím blogem Vaření podle Zuzky.

DALŠÍ RECEPTY K OCHUTNÁNÍ:

První kroky ke kvašení

aneb jednoduché pickles S kvašením se roztrhl pytel. Internet hovoří o…

Zero waste ke svačině

Možná si potrpíte na designové krabičky a možná si svačinu…

Domácí letní osvěžení

zdravě a bez obalu, z vaničky i ze dřívka Ležím…

Jahodový džem podle Zuzky

Během mé zavařovací kariéry jsem prošla všemi fázemi. Od té…

Chci dostávat novinky ze světa zero waste!

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Jahodový džem podle Zuzky se nejdříve objevil na Zerowasters.

Káva – smrtelný hřích zero wastera?

Anna Veselovská — Thu, 13 May 2021 12:08:12 +0000

Káva je součást mé identity. Opravdu. Stejně jako zero waste. Bylo by skvělé umět si odpustit papírové filtry, protože jsou jednorázové, nebo přesedlat na naturální kávu, která nespotřebuje tolik vody, jako ta promytá. Nejvíc si ale pochutnám na jemné filtrované kávě a právě „naturálka“ mi nevoní. A tak jsem svoje zvyky nastavila tak, abych s tím mohla žít. Lógr u mě nikdy neskončí ve směsném odpadu, při přípravě cold brew se jednorázové filtry mění na opakovaně použitelné a od té doby, co jsem dala do kupy informace pro tento článek, si prakticky denně odepřu druhý – odpolední šálek.

I když následující řádky zero waste milovníky kávy asi trochu zabolí, stojí za přečtení. Nabízí totiž několik eko souvislostí z produkce a konzumace kávy. Pohádkově růžové to rozhodně není, ale nabízí se pár příležitostí pro zmírnění negativního dopadu. Nejvíce bolavé je to s vodou.

Virtuální voda

Krve by se ve mně nedořezal, když jsem si poprvé přečetla, že za každým šálkem kávy, stojí průměrně 140 litrů vody!

Ještě není až tak běžnou praxí psát a hovořit otevřeně o spotřebě takzvané virtuální vody – vody potřebné k pěstování, chovu a zpracování rostlin, potravin a produktů. Přitom je tato nezahlédnutá část vlastně nejvýraznější součástí naší denní spotřeby.

Desítky litrů padnou na hygienu, praní a úklid, u jídla a nápojů už jde o stovky litrů a nejvíc vody spolyká náš nový počítač či džíny. Zajímá vás, co je rekordní položkou ve spotřebě virtuální vody z ranku „jídlo a nápoje“. Je to hovězí! No považte, stojí těch 2400 litrů vody za 200g steak?

V porovnání s tím zní 140 litrů jako kapka. Dokud si to člověk nespočítá třeba za Británii, kde se prý denně vypije takových šálků 55 milionů. To pak dává smysl, když si ti největší pijáci občas šálek kávy odepřou.

Když jsem zjistila o některých aspektech pití kávy, co šlo, daří se mi upouštět od odpoledního šálku a dopřávat si kávu jen jednou denně.

Káva s sebou

Jsou první na ráně, ale tématu znalí už mají v malíku veškeré finty, jak se jim vyhnout. Kelímky, víčka, cukříčky, sušenčičky… Středně pokročilí zero wasteři mívají vlastní hrnek vždy po ruce, kavárny s výběrovou kávou člověku jen tak k šálku karamelovou sušenku nestrčí a cukr do kafe nepa… ehm, to se prý neříká, to prý je pak člověk kávový terorista.

Takže jen rychlé opáčko – jednorázovost je zlo. Kelímky navíc bývají dvouvrstvé a nedají se recyklovat. Tudíž se vlastní hrnky rozhodně počítají, jakkoli jsou dnes již běžné. Současně není od věci neusnout s hrnkem v tašce na vavřínech. Je tu pár dalších věcí, se kterými se dá něco dělat. Zvlášť když si kávu připravujete doma. Obaly, lógr, papírové filtry.

Káva v obalu

Kávová zrna nemají ráda vysoké (ani příliš nízké) teploty, světlo, vzduch ani vlhkost. Valná většina obalů na kávu je jednorázová, často vyrobená z plastu nebo papíru, ale ještě častěji jsou sáčky kompozitní, s plastovou nebo dokonce hliníkovou vložkou. Kompozitní obaly lze recyklovat jen velmi obtížně, a proto k tomu příliš nedochází. Hliník zmiňujeme extra, protože má jeho výroba vysokou uhlíkovou stopu. Peklo, ty obaly, že? Jenomže čerstvé kávě z pražíren je v původním obalu s jednocestným ventilem moc dobře. Tak dobře, že ani není žádoucí ji dál přesypávat.

Člověk tedy musí buď zatnout zuby a s obalem se smířit, nebo kávu nakupovat bezobalově a pořídit si adekvátní nádobu na její uchování. V tom případě je ideální vyhnout se čirým zásobníkům, kde může docházet ke znehodnocení vlivem světla a nakupovat ze zatmavených a často doplňovaných nádob a sklenic. Ty by neměly být vystavovány extrémním teplotám.

Kromě bezobalových obchodů existují také kavárny a pražírny, kde vám kávová zrna naváží podle potřeby i do vlastních obalů nebo do interního opakovaně použitelného obalu. Komu záleží i na férovém obchodu a ekologické produkci, má možnost pořídit si bezobalové předplatné kávy. Takovou nabídku jsem našla pouze u jediné pražírny, ale svět se mění. A změní se rychleji, když se ve svých oblíbených pražírnách budete ptát, z čeho jsou vyrobeny obaly, jestli je možné je recyklovat a nejednou zmíníte svůj zájem o opakovaně využitelné nádoby.

Není to ani dekáda, co jsme byli za exoty s vlastním hrnkem na kafe.

Filtry

Čert aby to spral, ale napít se jemného čistého nápoje a vyhnout se použití papírového filtru, to je kumšt. Škrtám mašinu za čtvrt milionu, co umí super espresso, ale její eko stopa je v kontextu domácnosti děsivější než tisíce papírových filtrů. Škrtám moka konvičku. Tak intenzivní káva mi nechutná. Co zbude? Pokud chci být nekompromisní, moc toho není.

Na trhu najdete opakovatelně použitelné filtry, které se nabízejí jako náhrada těch jednorázových pro různé metody přípravy. Dostupné jsou látkové filtry pro vakuum pot a woodneck. Seženete kovové sítko pro AeroPress i Able Kone pro chemex nebo V60. Zaslechnuté zkušenosti ale hovoří o tom, že kovové filtry neumí zachytit ty nejjemnější částice tak dobře, jako papírový filtr.

Opět jsme u kompromisu. Ale pokud se mám smířit s jemným kalem ve výsledném nápoji, tak raději bez velkých investic s „obyčejným“ french pressem. Papírové filtry dál používám. Při filtrování cold brew nápojů lze ale filtr poměrně snadno zhruba dvakrát opláchnout a znovu použít. Filtr pro AeroPress to taky snese. Otestováno.

Na českém trhu se objevila novinka. Pražírna výběrové kávy Rebelbean nabízí zákazníkům opakovatelně použitelné filtry Precise brew. Dva měsíce testuji filtr pro Hario V60 a je to skutečně důstojná cesta, jak dosáhnout skvělého nápoje bez jednorázových papírových filtrů.

Ve vstupním porovnávacím testu*, který jsem si připravila, jsem došla ke srovnatelným výsledkům, co se týče doby zalévání i výsledné chuti. Precise brew tedy vyřeší chuťové požadavky, vyhnete se papírovým filtrům a pokud s ním skutečně zvládnete připravit kávu 1000x, jak je avizováno, vyplatí se i finančně. To vše výměnou za práci s čištěním filtru. Pro mě je to přijatelná cena, kterou bych ale zvážila například v kavárenských provozech.

Po cirka 40 použitích si filtr zachovává propustnost. Ve sváru je mírně znát usazování kávového prachu, které nelze odstranit při mytí.

Nezodpovězenou otázkou, která by si žádala odbornější testování, je spotřeba vody. Stálo by za to, porovnat objem vody potřebný při výrobě 1000 ks jednorázových filtrů a jejich případného bělení s objemem vody při výrobě precise brew a následném 1000x opakovaném čištění.

* Příprava nápoje z 18g kávy a 275g vody. Předextrakce 30 vteřin se 45g vody. Dolévat do 200g vody dalších 30 vteřin a do plné váhy dolito v 1:20. Jednorázový filtr za těchto podmínek protékal 2:26 vteřin a Precise brew 2:15.

Lógr

Lógr je považován za odpad. Protože se prý denně na světě vypijí dvě a čtvrt miliardy šálků kávy, je mnohem lepší, začít ho chápat jako zdroj. Ne všechny super látky se z kávy dostaly do šálku. A tak lógr můžete využít jako hnojivo, přidat ho do kompostu, nebo ho můžete up-cyklovat do peelingu. Doma zase tolik možností, jak s ním čarovat, není, ale v širším měřítku se aktuálně uvažuje o tom, že velké objemy lógru z kaváren mohou sloužit třeba k výrobě oleje, který by mohl nahradit palmový tuk. V Polsku s ním zase v zimě „solí“ chodníky.

Pánem svého dopadu

Není mým cílem vzbudit v milovnících kávy černé svědomí. Věřím ale, že se najde spousta těch, kdo budou mít chuť revidovat svoje návyky. A pro ty mám tip. Vezměte to podle zero waste pyramidy. U mě to vypadalo takto:

Zamítnout tu voňavou horkou tekutinu, kterou si tak ráda připravuji a pojí se mi se super chvilkami, to tak úplně nechci. Mé jasné NE ale mají jednorázové kelímky.

Zredukovat množství vypité kávy, to je pro mě cesta. Doma už odpoledne kávu nepiju.

Do sáčků od kávy z pražíren nakupuji kávu opakovaně tam, kde vím, že je to možné. Také je zužitkuji tak, že do nich nakoupím sypké potraviny v bezobalových obchodech.

K recyklaci se v rámci tohoto tématu nedostanu, ale up-cyklovaný lógr v peelingu už jsem zkoušela. Častěji ale lógr…

…kompostuji.

Držím pěsti!

Author:

Anna Veselovská

Dodatek k virtuální vodě

Koncept virtuální vody přináší nový a cenný pohled na spotřebu. Všespásný ale také není a je potřeba počítat s rozdíly mezi tím, o jakou vodu ve výrobním procesu jde. I když půjde o stejné množství vody, z pohledu dopadu na přírodu a zdroje bude veliký rozdíl mezi tím, jestli jí v podobě srážkové vody vypil kakaovník, nebo jestli se v hektolitrech vody z kohoutku propírala obarvená džínovina.

U kávovníku budou pravděpodobně panovat rozdíly mezi objemem vody využité pro zavlažování podle nadmořské výšky. Současně je veliký rozdíl v jednotlivých zpracováních. Suché, naturální zpracování kávy, vodu nevyžaduje. Promytá metoda zpracování vyžaduje spousty vody, do které se navíc uvolňuje velké množství kofeinu, takže to znemožňuje způsoby jejího dalšího užití. A já zrovna naturálku tak nerada. Mrzí mě, ale zároveň jsem trochu ráda, že za živého boha nemohu najít konkrétní číslo ohledně spotřeby vody pro promyté zpracování. Kdybyste na to číslo někde narazili, pošlete nám, prosím, zdroj.

Zdroj č.1
Zdroj č.2

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Káva – smrtelný hřích zero wastera? se nejdříve objevil na Zerowasters.

Udržitelnost ve váze

Anna Veselovská — Sat, 01 May 2021 15:36:01 +0000

Takového blahobytu, plýtvání a konzumu svět nepamatuje. A tak by měli zero wasteři vskutku snadný život. Mohli by zamítat, redukovat, zužitkovat, zrecyklovat či zkompostovat takovou řadu věcí a účinně tak minimalizovat odpad a vznik zbytečností vůbec. Jen kdyby nebylo toho, že se důsledná snaha o udržitelnost až příliš často znesváří s lidskou podstatou.

Mocná armáda plýtvání a zbytečnosti, to je nabídka pohodlí, rychlosti a dostupnosti. Znám spoustu lidí, kteří to vědí a tak si s tím vcelku snadno poradí. Ale pozor, za touto pěchotou číhá další četa. Tváří se nevinně, ale je to nebezpečně nepolapitelná banda. Lenost a pohodlnost totiž odhalíte snadno, ale zorientovat se v tom, co vede lidi už po staletí investovat hektolitry energie, vagóny peněz a tuny zdrojů do malování obrazů nebo využívání květinové výzdoby, to už je komplikovanější.

A přece. Kytice provázejí sakrální i světské prostory a příležitosti už od starověku a jsou přítomny v každém z historických období. Přestože se proměňuje a posouvá jejich využití, význam i podoba, jejich neustálá přítomnost svědčí o tom, že na nich něco bude a není cestou snažit se řezané květiny vyhnat lidstvu z hlavy.

Když už tady s námi mají být, pojďme se ale podívat, co za nimi stojí a jak si umět vybrat tak, abychom zbytečně, nevědomě a přitom zásadně nepřekračovali své požadavky na udržitelnost.

Na otázky ohledně květin odpovídá Míla Hilgertová, která od roku 2014 vede květinový statek ve Velkých Přílepech nedaleko Prahy.

Mílo, začněme tím, že se pokusíte popsat, jak vypadá konvenční pěstování květin na plantážích a jaké jsou jeho klíčové problémy.

Většina květin na českém trhu pochází ze zemí globálního jihu, např. z Keni nebo Ekvádoru. Jejich nízká cena je vykoupena otřesnými pracovními podmínkami dělníků. Můžete si být jisti, že z ceny, kterou za květiny zaplatíte, jde jen zlomek těm, kteří květiny vypěstovali. Produkce květin je také spojena s rozsáhlým poškozováním přírody a bezohledným využíváním přírodních zdrojů. Pěstírny totiž velmi často zamořují okolí hnojivy a pesticidy. Na závlahu květin se spotřebuje obrovské množství vody, které se pak nedostává na místní obyvatele. Krom toho, krásky v obchodě nejsou jen nadupané zbytky pesticidů, ale jsou ošetřené například i speciálními postřiky, aby déle vydržely.

V Evropě může některým květinám chybět teplo a sluneční svit, v Africe jim ale chybí voda na závlahu. K neznečištěné vodě nemá přístup velká část obyvatel (např. v Keni …) Cestou není ani vyhřívat evropské skleníky, ani používat nedostatkovou vodu k závlaze. Udržitelná květina je taková, která vyroste tam, kde bydlíte a odpovídá sezóně.

Dalším zádrhelem v příběhu květin je jejich zcestovalost. Ze třetích zemí létají na Holandskou burzu. Odtud se rozváží do celé Evropy. Z lokálních velkoskladů pak putují do květinářství, kde čekají na své zákazníky. Květiny za sebou mají tisíce kilometrů na cestách a zanechávají tak pěkně velkou ekologickou stopu. Ani v květinářství ale chemický koktejl nekončí. Do vody se přidávají různé látky nebo se rostliny sprejují, aby byla prodloužena jejich životnost.

Poznámka autorky:

K pláči je, když všechno to nedoceněné úsilí pěstitelů, veškerá uhlíková stopa, znehodnocená půda a hektolitry v dané oblasti tak drahocenné vody, nakonec přijdou vniveč. Tuto fotografii jsem pořídila v době psaní článku v supermarketu na pražském Barrandově. Uměle prodloužený život pečlivě zabalených kytic skončí ještě v regále. Běžně je radost z kytice draze vykoupená škodami při jejich zrodu a cestě k majiteli. Tyto kytice (a samozřejmě i spousta dalších) stihly nadělat jen tu škodu a na radost nedošlo. Obchod s květinami je totiž tak nespravedlivě a špatně nastaven, že si Evropané dovolují s květinami i plýtvat.

Vám se dlouhodobě daří pěstovat květiny a vyhýbat se všem výše uvedeným problémům. Umíte si v našich podmínkách poradit dokonce i se sezónností a nabízíte lokální kytice i v zimě. Má to nějaká omezení nebo úskalí?

Já jsem od začátku chtěla nabízet české ekologicky pěstované květiny jako jinou možnost pro lidi, kterým záleží na tom, jak se zachází s půdou, krajinou, ale i na pracovních podmínkách. Těší mě, že se to povedlo a skvělé je, že za ty roky se tu objevilo mnoho dalších nadšených pěstitelů. Ale upřímně, není to tedy vůbec romantická vílí procházka… Musíme se hodně otáčet, abychom se uživili. Za každou kytkou je mnoho práce od semínka až po uvázání kytice. Každou kytku vezme do ruky několik lidí, než se dostane k zákazníkovi. Stále ještě narážíme na mnoho předsudků a neznalosti. Například si lidí často myslí, že květiny sbíráme někde na louce, nebo nechápou, že nemůžou mít cenu jako někde v marketu. Od začátku tedy tak trochu děláme i osvětu na toto téma.

Naštěstí nám ale většina ohlasů spíše dodává motivaci a lidé jsou květinami, které pěstujeme, nadšení. A snad kromě krásy kytic oceňují i to, že dáváme smysluplnou práci místním lidem, pečujeme o krajinu a zúrodňujeme půdu.

Kvalita půdy je stěžejní téma. A smysluplná práce sice v jiném ohledu, ale také je to veliká věc. Rozpovídejte se klidně i o tom pěkném, ráda si poslechnu, že na neduhy v oblasti pěstování květin existuje lék a je možné je pěstovat i zodpovědně. Jak je to u vás třeba s výše zmiňovaným plýtváním a tedy i s plánováním.

U květin je to náročné téma, protože jsou velmi křehké a přitom je tu maximální požadavek na „dokonalou“ krásu. Tedy logicky do odpadu se dostane vše, co není standardní a dokonalé. Možná jste viděli loni při první vlně covidu, jak se vyhazovalo obrovské množství květin na Holandské burze, protože nebyl odbyt. Bylo to o to smutnější, že to nebyly jen rostliny, které by se daly zkompostovat, ale také plasty, ve kterých jsou běžně obalené. Ukázalo to jen na neudržitelnost celého řetězce.

My se naopak snažíme využívat všechny zdravé květiny, i když jsou kratší nebo mají křivé stonky. Co nezužitkujeme v čerstvém stavu, sušíme v naší sušárně a využijeme ve věncích nebo v zimních kyticích. Když se něco neprodá, v nejlepším případě to zůstane nesklizené kvést na poli a nakrmí včely a další hmyz. Veškerý rostlinný odpad putuje do kompostu a ten vracíme zpět do půdy. Na poli vždy něco zůstává, protože není možné přesně dopředu naplánovat, jaký bude odbyt.

Jste menší podnik, statek s 1,5 ha půdy. Lidé se k vám mohou přijet podívat. Když to bylo možné, nabízeli jste i workshopy a zážitky, kde lidé viděli vaši práci zblízka a stali se její součástí. Kdyby u vás ale nakupoval někdo, kdo nelpí na příbězích okolo statku a květin a má jediný záměr – chce ekologicky pěstovanou lokální květinu, máte mu jak dát jednoznačné znamení o kvalitě vaší práce?

Pravidla ekologické certifikace jsou nastavena na jiný typ produkce než na květiny. Také proto nemáme klasický bio certifikát. Určitě je ale správná doba na to, aby se tu nějaký druh certifikace nebo záruky kvality na květinách objevil a pomohl tak eko pěstitelům prezentovat jejich práci a zároveň zákazníkům rozpoznat kvalitu.

Pozn. redakce – tady vám můžeme prozradit dobrou zprávu. Právě se rodí Výkvět – platforma, která sdružuje pěstitele květin a usiluje o vytvoření certifikace pro pěstování květin. A tak i přesto, že se tímto loučíme s Mílou, neloučíme se s květinovým tématem. Během léta vám o Výkvětu dáme vědět a nabídneme praktický rozcestník při shánění udržitelných květin.

Author:

Anna Veselovská

Připravila Anna Veselovská ve spolupráci s Mílou Hilgertovou a rodinným statkem Kytky od potoka

Podpořte udržitelný svět!

Umožňujeme lidem trvalý, bezplatný a snadný přístup k informacím o zero waste. Děkujeme, že podporujete naši práci.

Článek Udržitelnost ve váze se nejdříve objevil na Zerowasters.